Zajistit se mohou i drobní spekulanti

08. listopadu 2004, 00:00 - MARTINA MARTINOVIČOVÁ
08. listopadu 2004, 00:00

KURZOVÁ RIZIKA Stát se spekulantem na devizovém trhu je mnohem jednodušší, než se zdá. Stačí obchodovat se zahraničím a nezajistit se proti kurzovým rizikům. Tedy proti pohybu kurzu směrem, kvůli kterému firma přijde o část zisku.

KURZOVÁ RIZIKA Stát se spekulantem na devizovém trhu je mnohem jednodušší, než se zdá. Stačí obchodovat se zahraničím a nezajistit se proti kurzovým rizikům. Tedy proti pohybu kurzu směrem, kvůli kterému firma přijde o část zisku. Pokud česká firma dlouhodobě exportuje a za zboží dostává platbu například v eurech, jistě ji případný pohyb kurzu koruny k euru - pokud inkasovanou platbu převádí na koruny - ovlivní. Posilováním koruny vůči euru prodělává a naopak. Mnozí podnikatelé či manažeři středních podniků se přitom domnívají, že zajištění proti pohybu kurzu je pro ně nedostupné. To je ovšem omyl, spodní limity pro objemy, které banky zajišťují, v podstatě neexistují. To potvrzuje i Martin Strauch ze Citibank zodpovědný za klientské obchody. „K jak malému objemu se dá zajít, je dáno transakčními náklady. A menší a střední firmy jsou mnohdy při vyjednávání dostatečně sofistikované a pružné na to, aby prostřednictvím výběru ideálních nástrojů dosáhly na ceny, o něž některé velké firmy neusilují,“ řekl Strauch týdeníku Profit. MARŽE POD PROCENTO

Cena zajišťovacích instrumentů se nedá jednoduše definovat. Nelze ji brát třeba jako cenu bankovní operace či pojištění. I přesto, že zajištění kurzových rizik je de facto pojištěním proti poškození kurzem. Rozdíl je v tom, že u pojištění dostanete plnění z pojistné smlouvy, zatímco u zajištění proti kurzovým rizikům měnu v předem zajištěném kurzu. Cena, kterou klient zaplatí za toto právo, je vlastně cenou zajištění. A tam, kde si u nejjednoduššího produktu koupí nejen právo, ale i povinnost měnu koupit za předem stanovený kurz, je nákladem jen případný nerealizovaný zisk z eventuálního výhodného pohybu kurzu a provize pro banku. „Je těžké hovořit o nějaké průměrné ceně zajištění, protože jde o soubor komponentů, které zahrnují nejen cenu, ale i časová a další hlediska. S velkou mírou tolerance se ale dá říct, že průměrná marže v sektoru se bude pohybovat někde kolem čtvrt procenta,“ uvedl Martin Strauch. ROZHODUJÍ CÍLE A OBOR PODNIKÁNÍ

Zda a jak se zajistit proti pohybu kurzu tím, že za určitou marži si klient s bankou dopředu dohodne kurz, jaký v budoucnu použije, v zásadě záleží na oboru podnikání a způsobu řízení firmy. Existují společnosti, a to především se zahraničními vlastníky, které se v zájmu zajištění plánovaných finančních toků zajistí třeba i na celý rok dopředu. „Takové firmy si zajistí třeba i celé cash flow. Typičtější je ale rozkládání po částech, většinou po třetinách,“ upřesnil Martin Strauch. Zajišťování po třetinách vypadá tak, že si firma zajistí třetinu toků na delší období dopředu, třetinu zajišťuje opakovaně během kratších období a třetinu nezajistí. Například zajistí třetinu vždy na rok či na půl roku a třetinu na tři měsíce, tedy čtvrt roku. Právě teď je čas začít jednat o zajištění na první čtvrtletí příštího roku. Důležitým faktorem je způsob podnikání. Kdo třeba uzavírá jednorázové kontrakty, zajistí se samozřejmě na objemy těchto kontraktů. Pokud však někdo průběžně obchoduje se zahraničím, musí se přizpůsobit zákonům trhu, na němž působí. Typickým příkladem je rychloobrátkové zboží tam, kde je velká konkurence a kde se často mění ceny. V takovém oboru se nelze zajišťovat na dlouhou dobu dopředu. V případě takového vývoje kurzu, který začne zvýhodňovat dovozy, se totiž dovozce zajištěný na původní kurz může najednou potýkat s neschopností snížit cenu. Proto se vždy bude zajišťovat jen na krátká období, řekněme do tří měsíců. HLEDEJME, KDE JE NESOULAD Pokud se chce obchodník či výrobce vyhnout riziku, že zajištěný kurz bude méně výhodný než aktuální tržní, může si koupit opci. V tomto případě znamená měnová opce totéž co jakákoliv jiná - právo na obchod za předem stanovenou cenu, ovšem nikoliv povinnost jej uzavřít. A pokud ani to nevyhovuje, mohou nastou pit kombinované produkty, například strukturované forwardy. „U takovýchto produk tů lze zajistit, aby zákazník profitoval na situaci, kdy je vývoj kurzu pozitivní, i na případu, kdy jde kurz proti němu,“ vysvětlil Martin Strauch. Jsou ovšem také firmy, které vyvážejí i dovážejí v podobném finančním rozsahu. Jejich problém tedy není v tom, že například kupují v korunách a prodávají v euru, přičemž neví, jaký bude jeho kurz v době prodeje. Nakupují i prodávají v euru, ovšem mezitím operují v domácí měně. Tím pádem rovněž směňují koruny za eura a naopak. Jejich problémem je pak časový nesoulad mezi nákupem a prodejem. Pro takové firmy jsou výhodné měnové swapy. Podstatou tohoto instrumentu je skutečnost, že po čase získají příslušnou měnu za takřka stejnou cenu, za jakou ji předem prodají upravenou pouze o rozdíl úrokových sazeb, neboť jde o jakousi specifickou pseudopůjčku. BANKA MUSÍ POMOCI**

Rozhodne-li se firma začít se zajišťováním kurzových rizik, musí je nejprve určit. Potom jí může banka v rámci standardního servisu pomoci je kvantifikovat, samozřejmě podle možných pohybů kurzů. Na základě této kvantitativní analýzy následně navrhne varianty zajištění. „Míra sofistikovanosti některých malých či středních firem je dnes vysoká. V takovém případě jim nic nebrání participovat na stejných produktech jako jejich největší konkurenti v Evropě,“ uzavřel Strauch.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče