Zahraničním provozovatelům kin se nedá konkurovat

27. ledna 2003, 00:00 - Pavel Šnajdr
27. ledna 2003, 00:00

Případová studie LXXVIII. Název firmy: Multikino93 Forma podnikání: společnost s ručením omezeným Datum vzniku: 1993 Předmět podnikání: pořádání audiovizuálních představení, v omezené míře správa nemovitostí a hostinská činnost (občerstvení v kinech) Klíčové osobnosti: Bohdan Pícha Cíl společnosti: provozovat a zachránit kino jako fenomén Před rokem 1989 se Bohdan Pícha, zakladatel prvního multikina v České republice, věnoval různým činnostem.

Případová studie LXXVIII.

Název firmy: Multikino93

Forma podnikání: společnost s ručením omezeným

Datum vzniku: 1993

Předmět podnikání: pořádání audiovizuálních představení, v omezené míře správa nemovitostí a hostinská činnost (občerstvení v kinech)

Klíčové osobnosti: Bohdan Pícha

Cíl společnosti: provozovat a zachránit kino jako fenomén

Před rokem 1989 se Bohdan Pícha, zakladatel prvního multikina v České republice, věnoval různým činnostem. Pracoval propagačně pro japonské firmy. Staral se o jejich stánky na veletrzích, pomáhal na japonské ambasádě. Vedle toho prováděl technickou pomoc v Ústavu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničí. Rok byl zaměstnán v České televizi, kde měl na starosti obnovu technologií v Brně a Ostravě. „Hrozně mi vadilo, když jsem v nějakém zaměstnání měl za tři týdny udělat nějakou práci, kterou jsem bez problémů zvládl třeba už za dva dny, a potom jsem tam musel dál chodit. To mě štvalo, a tak jsem se věnoval svým věcem,“ podotýká. Vždy se snažil postavit na vlastní nohy. Začátkem roku 1989 dostal od národního výboru dostal povolení k podnikání na instalace, seřizování a opravy anténních systémů. A k tomu i povolení pro propagační činnost. Ta se týkala například japonských firem Nissan, Ricoh, Sanyo. Po „sametové revoluci“ v hlavním městě provozoval tři značkové prodejny Sanyo, což mu vydrželo zhruba tři roky. Pícha se netají tím, že před rokem 1989 svým způsobem pracoval i pro komunistické vládní funkcionáře. Mnohým z nich totiž instaloval satelity a různé televizní systémy. „O politiku jsem se příliš nestaral. Má tehdejší naivita spočívala právě v tom, že jsem si neuvědomoval potřebu politických změn, které přišly v listopadu 1989. Byl jsem podezřelý pro všechny strany. Pohyboval jsem se mezi špičkami, ochranky mě znaly a respektovaly. Půl roku mě ale zároveň hlídali na chalupě na Šumavě, protože mi ji údajně koupil nějaký cizinec, abych fotil střelnici lehkých zbraní,“ uvádí podnikatel k tehdejší socialistické realitě. Za svůj tehdejší největší „hřích“ považuje členství v Socialistickém svazu mládeže (SSM), kam vstoupil v učení. Tehdy si ve škole otevřel malé rozhlasové studio a promítal v klubovně. Každou podobnou činnost, aby ji vůbec bylo možno provozovat, muselo zastřešovat právě SSM. „Nikdy jsem nebyl v KSČ a ani jsem nic nepodepisoval policii,“ podotýká.

Ovlivnili mě T. A. Edison a Viktor Ponrepo

Již v době studentských let se Bohdan Pícha snažil věnovat své životní lásce - filmům a audiovizuální technice. Jejím průkopníkem byl u nás začátkem 20. století Dismas Šlambor známý jako Viktor Ponrepo, který tehdy provozoval od roku 1907 první stálý pražský biograf v domě U Modré štiky. Bohdan Pícha se narodil přesně na den sto let po narození Viktora Ponrepa - 16. 6. 1958. Také to, jak uvádí, svým způsobem ovlivnilo jeho podnikatelské cíle. Za svůj další velký vzor pokládá podnikatel slavného vynálezce Thomase Alvu Edisona, po kterém pojmenoval i jedno ze svých současných kin na pražském Spořilově. Vedle motocyklů již od dětství Bohdana Píchu biograf lákal. Fascinovalo jej, jak se na fyzikálním základě zaznamenává život, pohyb a zvuk. Podařilo se mu získat vyřazený šestnáctimilimetrový projektor a později si opravil i starý pětatřicetimilimetrový. Dodnes sbírá filmy, projektory a vše, co k tomu patří. „Na světě je velmi málo produktů člověka, ve kterých je obsaženo tolik vědních, technologických a uměleckých kooperací, jež se posléze nazývají filmovým dílem,“ vysvětluje svou celoživotní fascinaci právě tímto lidským vynálezem.

Nepovedená privatizace PFP aneb Zachraňme kina

Začátkem 90. let se podle Bohdana Píchy všichni zajímali především o filmový průmysl na Barrandově a nikdo se nestaral o to podstatné - kde se budou filmy hrát. „Jejich osud nám nebyl lhostejný. Uvědomovali jsme si, že kina zachrání polyfunkční budovy s velkými sály. V budoucnu budou totiž ve větších městech maximálně jedno až dvě klasická kina. Založili jsme proto společnost s ručením omezeným Multikino93. Začínali jsme v roce 1993 původně čtyři, všichni jsme měli svůj byznys. Postupným navyšováním kapitálu jsem ve společnosti získal majoritu,“ popisuje podnikatel. Firma začínala pronájmy stávajících kin. Tehdy se měl původně privatizovat Pražský filmový podnik (PFP), o který měl Bohdan Pícha velký zájem. Nakonec k privatizaci nedošlo, protože ji vláda zrušila. Podnik dál jako příspěvková organizace neplatil žádné daně, dostával dotace dvacet milionů na kina ročně, sály byly plné. A přesto vykazoval ztráty. „Stal se trafikou pro spoustu lidí,“ zpochybňuje Bohdan Pícha podnikání tehdejšího filmového podniku.

Od Lucerny ke Galaxii

On sám spolu se svými společníky začínal pronájmem legendárního pražského kina Lucerna, na které potom navázalo staré kino Galaxie na pražském Jižním městě. Po Galaxii zhruba v roce 1994 dostala firma do pronájmu kina Hvězda a Květen. Mimo Prahu společnost pomáhala jedné restituentce s kinem Eden v Plzni a začala provozovat kino Vysočina ve Žďáru nad Sázavou. Zrekonstruovaná kina jsou v současné době díky Bohdanu Píchovi a jeho společníkům ve srovnání s minulostí na mnohem vyšší technické úrovni. Veškeré zisky šly na opravy a investice.

České multikino vzniklo za nezájmu zahraničních investorů

Objekt Galaxie byl prakticky nevyužitý bývalý kulturní dům. „Při prvním pohledu na jeho prostory nás napadlo, že je jako stvořený pro vybudování multikina. Okamžitě jsme začali jednat,“ říká podnikatel. Oslovili významné zahraniční investory. „Ti se k nám ale chovali, jako bychom ještě žili na stromech a jedli banány. Proto jsme se spolu s majitelem objektu rozhodli, že do vybudování prvního českého multikina se pustíme sami.“ Tak vznikla dceřiná firma společnosti Kino 2005, a.s. Přibližně za půl roku byla Galaxie k dispozici veřejnosti. Dalších 3,5 roku byla jediným multiplexem svého druhu v České republice.

Problém č. 1: Těžké vyjednávání s bankami o úvěr

Celková přestavba na multikino Galaxie včetně ceny za pozemek a budovu stála tehdy 135 milionů korun. Na ten si společnost musela vzít bankovní úvěr. Na dnešní poměry to byl skutečně unikátní počin. „Postavit kino s osmi sály nedaleko stanice metra se už nikomu v našich podmínkách nepodaří. Dnes by to přišlo minimálně na 300 milionů,“ uvedl podnikatel. Získat úvěr byl podle Bohdana Píchy velký problém, protože se u nás jednalo o vybudování něčeho do té doby naprosto neznámého. Bylo velmi těžké přesvědčovat o návratnosti vložených financí do výstavby a provozu multikina. Nakonec se však podařilo získat u Komerční banky cizoměnový úvěr na deset let se 7,2% úrokem. Díky úspěšnému provozování Galaxie bylo možné dluh bez problémů splácet. Kapacita Galaxie byla téměř 5000 diváků na den v osmi sálech, třicet pět představení denně s osmi až dvanácti filmy. K tomu patřila neodmyslitelná cola s popcornem a další občerstvení v místních provozovnách. Nemalé byly i příjmy z reklamy.

Problém č. 2: Finančně silným gigantům téměř nelze vzdorovat

Firma myslela na další rozvoj. Přispěla k tomu i konkurence, protože v České republice začaly postupně vznikat další a další multikina. „Uvažovali jsme o výstavbě další Galaxie a současně jsme hledali vhodného strategického partnera. Zároveň jsme provozovali pronajatá kina,“ popisuje vývoj v podnikání Bohdan Pícha. Nakonec se dohodl s izraelskou firmou International Theaters (IT), která dnes provozuje ve světě více než čtyřicet multikin a několik trojrozměrných 3D kin využívajících speciální technologii IMAX. Díky vstupu do společnosti Kino 2005 začala od roku 1998 podnikat i v České republice. Bohdan Pícha izraelské firmě prodal majoritní část. Ztratil tím rozhodující vliv na podnikání v této oblasti u nás. „Už zkrátka nešlo řešit další etapu z českých finančních prostředků. V důsledku vzniku dalších multikin se v mnohém změnila situace. K prodeji majority jsem přistoupil z realistických důvodů,“ uvedl podnikatel, kterému někteří jeho přátelé říkají „Pan Ponrepo“.

Problém č. 3: Provoz klasických kin nevydělává

Společnost Multikino93 se snaží dál provozovat pronajatá kina včetně historické „perly“ - pražské Lucerny. K tomu však hledá náhradní zdroje příjmů. „Už to není jako kdysi. Ještě za dědečka a otce současného prezidenta Václava Havla, kteří Lucernu založili, to bylo jinak. Tenkrát jenom provoz biografu vydělal zhruba za dva a půl roku na vstupní investice do Lucerny, její dostavbu a další s tím související záležitosti. Teď si to vyprávíme jako pohádku na dobrou noc. Ty doby už se nikdy nevrátí. K provozu kin bychom dnes potřebovali minimálně nějakou nadaci nebo nadační fond. Snažíme se najít nějaké další podnikání, které by provoz biografů částečně dotovalo. V rámci diverzifikace rizik bychom se měli zabývat ještě něčím jiným - co funguje například dobře v oblasti energetiky a podobně,“ říká Bohdan Pícha. Je přesvědčen, že časem zůstanou v hlavním městě dvě až tři klasická kina.

Perspektivní jsou jen multiplexy

U multikin je to ale zcela jiná situace. „Tam se jedná o zcela jiný fenomén. Jdete do kina, kde si určitě něco vyberete. Zároveň se tam občerstvíte, manželka si zajde do kadeřnictví nebo květinářství, děti se pobaví. V jednom domě utratíte klidně 1200 korun. Celý objekt vydělává ještě prostřednictvím reklamy a pronájmů. Mulitikina rozhodně mají v případě rozumného hospodaření naději na další úspěšnou existenci,“ podotýká podnikatel, který s multiplexy u nás začínal a nakonec svůj majoritní podíl ve společnosti prodal zahraniční firmě, která podobných provozů má ve světě desítky. „Jiná cesta prostě nebyla, protože se nedalo konkurovat levným penězům z venku a velkým mezinárodním řetězcům. To je úplně o něčem jiném. Řeč peněz je neúprosná,“ uzavírá Pícha, který se chce dál věnovat alespoň těm několika pronajatým kinům a poohlíží se v podnikání ještě po něčem jiném. Zdůrazňuje ale, že jeho největší láska - biografy - nezaniknou.

Rady Profitu

* Provozování klasického kina není příliš ziskovou záležitostí. Téměř vždy musíte v rámci diverzifikace rizika podnikat ještě v jiné oblasti.

* Multiplexy jsou perspektivní, je však třeba mít silné finanční zázemí.

* V okamžiku, kdy zjistíte, že nejste schopni konkurovat zahraničním firmám, začněte hledat strategického partnera, který v této oblasti patří mezi renomované firmy.

* V podnikání je také běžné, že založíte a rozjedete firmu a poté ji se ziskem prodáte mnohem silnějšímu konkurentovi.

* Problém je získat zaměstnance pro provoz kin, protože není příliš peněz na jejich mzdy. Většinou pracují téměř za minimální mzdu a na poloviční úvazek. Jedná se převážně o starší lidi v důchodu.

V Praze zůstanou jen dvě až tři klasická kina, říká realisticky podnikatel Bohdan Pícha.

Pražské kino Lucerna byla a je dějištěm řady významných kulturních akcí, například premiéry slavného filmu Lid versus Larry Flint legendárního režiséra Miloše Formana (na snímku vlevo, uprostřed Bohdan Pícha).

Přežije klasické kino Lucerna tvrdé podmínky trhu?

FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče