Zahraniční tisk: Skutečně vyčerpávající konflikt

11. září 2014, 08:54 - Martin Čaban a Petr Třešňák
11. září 2014, 08:54

Východní Ukrajina se zdá být v beznadějné situaci. Zainteresované strany jsou zabetonované na svých pozicích. Cesty k míru přitom existují, byť v podobě prosté únavy všech zúčastněných, jak naznačuje komentář německého listu.

Die Welt: Krizi může ukončit jen únava

Ukrajinský konflikt se dotýká podstaty – na obou stranách. Sjednané příměří bylo porušeno, pravděpodobně radikálními skupinami, nad nimiž nemá kontrolu ani Moskva, ani Kyjev. Diplomacie se zdá být slabá, aby boj o území a mocenský vliv ukončila. Vládce Kremlu Vladimir Putin hraje s prostředky, na které již západní společenství neumí reagovat. Putin udržuje nástroje 20. století, kdy konzervativní válečné spory řeší pomocí zástupných armád. V Gruzii, Podněstří, Ukrajině. A brzy v Pobaltí či Srbsku? Evropa si nemůže válku dovolit. Ani ve svém sousedství. Na ruskou politiku „krev a půda“ odpovídá zbraněmi, které lépe svědčí dnešnímu světu: politickými a hospodářskými sankcemi.

Ty jsou bolestivé, a to nejen pro Rusko. Pokud si sankční režim EU opravdu vezme na mušku ruský ropný gigant Rosněfť, může Moskva odpovědět uzavřením vzdušného prostoru pro zahraniční přepravce a dojde k další eskalaci. Evropsko-americká odplata pak bude pro Rusko bolestivější. Nikdo nechce ztratit tvář. Putin proto, že se inscenuje do role obránce ruské hrdosti, EU proto, že si tak ráda hraje na ochránce, a ukrajinský prezident Porošenko proto, že chce v říjnu vyhrát volby. Snad to vše povede ke kompromisu, který uzavřou dva unavení protivníci.

Sme: Putinovi sabotéři

Putinovi zatím díky jeho poskokům na Západě celkem vychází mlžení kolem příměří na Ukrajině. EU odsouhlasila další sankce proti Moskvě, není však jasné, kdy začnou platit.

Ještě horší je, že se lídři zemí jako Slovensko a Česko chválí, jak si ze sankcí vymohli výjimky. To vše bez toho, že by Rusko v čemkoli reálně ustoupilo. Účinnost sankcí je obecně skutečně všelijaká a paradoxně bývají tím účinnější, čím demokratičtější je společnost, proti níž míří.

Jako příklad úspěšné sankční politiky se uvádí Jižní Afrika, kde sankce výrazně přispěly ke konci apartheidu. Tamní režim byl – pro bílé – poměrně demokratický a bílí Jihoafričané měli dost kontaktů se světem na to, aby sankce tvrdě dopadly do jejich každodenních životů.

Hlavně však měli reálnou možnost politiku vlády změnit, když už to na ně bylo příliš. Méně účinné jsou sankce proti uzavřeným diktaturám. To se v některých aspektech týká i Ruska. Mají-li být sankce proti podobným režimům účinné, musejí přijít včas, být přesně namířené a trvat dost dlouho, aby se jejich účinek projevil. Fico a Sobotka se dnes plácají po ramenou, že budou moci do Ruska dál vyvážet technologie pro ropný průmysl a výrobky použitelné i ve zbrojařství. Nejenže to jde proti základnímu předpokladu účinnosti sankcí. Nad dodáváním zbraní tomu, kdo je může použít proti nám, už zůstává rozum zcela stát. Fico, Sobotka, Orbán a další ruští propagandisté mluví o neúčinnosti sankcí poté, co sami udělali všechno pro to, aby účinné nebyly.

The Moscow Times: Je třeba vrátit vztahy do normálu

Ruské vztahy s Evropou utrpěly během ukrajinské krize těžké šrámy. Příčinou jsou zcela odlišné pohledy na současný vývoj uspořádání světa. Zatímco Evropa stále akceptuje, byť někdy s rozpaky, dominantní roli USA na mezinárodní scéně, Rusové se s ní nikdy nesmířili a nárokují si nezávislejší a silnější pozici ve světových záležitostech.

Ukrajinská krize odhalila tyto rozdílné úhly pohledu. Evropské Východní partnerství a Eurasijská unie se ukázaly jako naprosto nekompatibilní projekty. Také ruské a evropské hodnoty se od sebe vzdalují. Rusko opustilo svůj experiment s liberální demokracií západního typu. Bez ohledu na tyto rozdíly však Rusko a vůdčí evropské mocnosti mají dál mnoho společných zájmů. Jejich ekonomiky jsou vzájemně závislé. I kulturní pouto mezi Ruskem a Evropou zůstává silné. Jakkoli velká je nyní mezi oběma stranami propast, není třeba ji dále zvětšovat.

Sladit ruské a evropské hledání řešení ukrajinské krize je nutné a možné. Proces, jejž zahájila OBSE a kancléřka Merkelová, musí pokračovat. Než bude pozdě, Rusko a EU by měly povzbuzovat jednání mezi Kyjevem a Doněckem. Moskva i evropští lídři musejí také pomoci Kyjevu s poválečným rekonstrukčním plánem a uvolnit na to dostatečné zdroje. Bez nich ukrajinská krajní pravice, už teď dost silná, zemi úplně zničí. V nově vznikajícím vysoce nestabilním mezinárodním prostředí se Rusko a Evropa potřebují. Mnoho problémů od energetické bezpečnosti po stabilizaci Blízkého východu bude mít větší šanci na řešení, když se budou jejich vztahy posilovat, nikoli oslabovat.


Čtěte také:

Příměří na Ukrajině budou monitorovat bezpilotní letouny OBSE

Rusko už prý utahuje kohouty. Začalo s Polskem

Porošenko: Ruští vojáci opouštějí Ukrajinu

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče