Žádná Potěmkinova vesnice

26. března 2010, 17:49 - Čestmír Klos
26. března 2010, 17:49

Byly položeny základy ekologického mostu z Walesu do Hostětína

Návštěva britského následníka trůnu prince Charlese v malé vesničce v podhůří Bílých Karpat měla především význam pro Česko a Čechy. Na samotného prince velké překvapení nečekalo, protože přijel do důvěrně známého prostředí místních ekologických projektů, jakými se on sám doma běžně obklopuje. Ve všem, co mu v Hostětíně ukázali, se velmi dobře odborně orientoval a opravdovým překvapením pro něj byla snad jen stařičká sušírna ovoce, která mu učarovala i svou historickou hodnotou. Hostitelům se brzy podařilo prince ubezpečit, že Hostětín není Potěmkinovou vesnicí, ale fungujícím organismem, jenž se krůček po krůčku naučil hospodařit s vodami, využívat sluneční svit a takřka se zbavil závislosti na fosilních palivech. Návštěva v Hostětíně proběhla k oboustranné radosti. Smutek mohou mít Hostětínští pouze z toho, že je takto ještě nikdy nepřijel povzbudit žádný český veřejný představitel. Jako by Hostětín byl pro české politiky s jeho snahou o trvale udržitelný rozvoj španělskou vesnicí.

Radost nad vizovickými peckami V hlavě britského následníka trůnu nejvíc ležela místní autentičnost věcí. Kam vešel, tam se ptal, odkud co pochází. Nevozí se štěpky do výtopny z příliš velké dálky? Využívají se odřezky z blízké pily? Odkud pochází dřevo na obložení interiérů? Je mošt z místního ovoce? Velice živý zájem projevil o výrobky se značkou Tradice Bílých Karpat. Neomezil se jen na informace svých průvodců. Nahodile oslovoval obyvatele, aby si ověřil, že jsou se zdejšími ekologickými snahami srozuměni.
Se zaujetím si ve skladu topiva ve výtopně na biomasu prohlížel kupy švestkových pecek. Takový otop dosud neviděl. Potěšilo ho, že se tak zužitkuje odpad z nepříliš vzdálené vizovické palírny.
Velkou pozornost věnoval grafu, který schematicky znázorňuje využití obnovitelných zdrojů při vytápění Hostětína (viz Návrat rozumu a obnovitelných zdrojů). Trvalo to šedesát let, než se obec navrátila ke spalování dřeva, které je tu místním obnovitelným zdrojem. Zato je to s větším komfortem. Lidé už nemusejí roztápět kamna, většina domů v obci je napojena na rozvod tepla z výtopny. Proti dřívějšímu individuálnímu topení uhlím uspoří výtopna 1500 tun skleníkového oxidu uhličitého ročně.
Princovi jsou takovéto iniciativy velice blízké. Ve své britské rezidenci Clarence House snížil v letech 2007 až 2008 emise oxidu uhličitého o 18 procent, do roku 2012 plánuje snížení o 25 procent. A v dalších třech rezidencích dal nainstalovat kotle na štěpky, podobné tomu hostětínskému.

Klíčem byla kořenová čistírna Do nových časů po roce 1989 vstoupil Hostětín se stavební uzávěrou. Nikdo nesměl v obci nic postavit, ba ani opravit. Nic z toho, co sem chodí obdivovat ekologické exkurze a kvůli čemu sem letos přijel princ Charles, tu nebylo. Vodárenská nádrž na potoku Kolelač málem zastavila život v obci, kdyby se s pomocí Nadace Partnerství nepodařilo prosadit kořenovou čistírnu odpadů. A to proti celé bariéře úředníků. Ukázalo se, že čistírna je stejně spolehlivá v zimě jako v létě. Jenom uschlé lodyhy nevypadají po zimě moc pěkně.
Ale to na prince nijak chmurně nepůsobilo. On totiž právě takové čistírny sám spravuje na svých sídlech. S vodou jsou ovšem v Hostětíně patálie. Zdejší prameny jsou v létě málo vydatné. A tak když se stavěla budova seminárního centra, byly v ní instalovány dva rozvody vody – na pitnou a na dešťovou vodu užívanou na splachování. A už se nabízí princova paralela. Ten ve svém sídle v Birkhallu dokonce vedle dešťové vody využívá v druhém rozvodu i předčištěnou vodu z praček a koupelen. Není divu, že princ projektům svých hostitelů velmi dobře rozuměl a přispěl k nim svými postřehy a radami.

Moštový top ten Na začátku byla snaha zachovat v Bílých Karpatech extenzivní ovocné sady. Vznikl problém, jak naložit s ovocem, když obchodní řetězce dávají přednost jablkům dováženým kdoví odkud. A tak ovocnáři založili občanské sdružení Tradice Bílých Karpat a hledali místo, kde postavit moštárnu. Zkoušeli to v různých obcích, ale nikoho jistě nepřekvapí, že největší pochopení nalezli v Hostětíně. Moštárna ročně vyrobí přes sto tisíc litrů moštu a k tomu tisíce litrů ovocných sirupů, ochucených různými přírodními přísadami. Větší část produkce je v kvalitě bio.
Princ z Walesu exkurzi v moštárně neodbyl. Prohlédl si technologii, okusil snad každý výrobek a pak je seřadil podle své chuti. Odborný průvodce moštárnou Radek Machů si už navždy zapamatuje, že u prince to na celé čáře vyhrál jablečný biomošt bez přísad.
Trasa prohlídky vedla i sadem pěstovaným bez chemie a sloužícím k zachování místních ovocných odrůd. V Bílých Karpatech roste asi 250 původních odrůd jablek, hrušek, třešní a švestek. Jsou přirozeně odolné a geneticky přizpůsobené podmínkám regionu. V Bílých Karpatech jsou zkrátka naladěni na podobnou notu, podle níž hospodaří princ Charles v rezidencích Highrove, Clarence House a Birkhall. Taky nepoužívá pesticidy ani umělá hnojiva.
V sadu se princ zastavil hned u prvního stromu a nepoodešel dál, dokud se nedověděl o jeho odrůdě a stáří. Zajímalo ho, jak ve vzorovém sadu probíhá výuka sadařských zásad, ukázky prořezávání stromů a jejich ochrana. Nešlo jej odtrhnout od staré sušírny ovoce. Zajímal se o tradiční způsob zpracování i o historickou stavbičku.

Ves plná podnětů Moštárna má střechu plnou solárních kolektorů. Však ovoce potřebuje v době sklizně a zpracování množství teplé vody. Tato velká instalace však už je výsledkem druhé kolektorové vlny. Ta první se jmenovala Slunce pro Bílé Karpaty a už podruhé od kořenové čistírny za ní stála pomoc Nadace Partnerství. Projekt rozesel po střechách rodinných domků kolektory na ohřev teplé vody a od jeho ukončení se Hostětín stal cílem poznávacích exkurzí. Jejich četnost po princově návštěvě nepochybně ještě vzroste.
Koncem loňského roku ještě za výtopnou vyrostl malý fotovoltaický park společným úsilím obce a několika ekologických nadací. Obec instalovala i šetrné uliční osvětlení, které zbůhdarma nesvítí do nebe a „neznečišťuje“ oblohu. Princ Charles velice ocenil různorodost ekologických projektů, které lze v maličkém Hostětíně o 240 stálých obyvatelích vidět. Za třicet let ekologického působení si ověřil, že lidé nevěří teoriím. Že musí nejdřív vidět, jak věci fungují. A teprve pak je začnou ekonomicky a ekologicky úspěšně uvádět do života.
Ne náhodou se právě v Hostětíně mezi desítkami různých ekologických technologií zrodilo vzdělávací Centrum Veronica. Jeho ředitelka Jana Tesařová si je vědoma své úlohy: „Jedinečnost hostětínského prostředí spočívá v tom, že se zde zájemci mohou učit teorii a zároveň ji ověřovat v praxi. Lidé si tu mohou všechny možné technologie osahat. Právě tohle princ Charles velice ocenil.“

Položeny základy mostu Oč menší je Hostětín, o to vyvstala větší potřeba vybudovat tu vzdělávací centrum s možností ubytování, aby se zájemci mohli s rozmanitými hostětínskými projekty seznamovat. A tak byl realizován ještě jeden, možná nejvýjimečnější projekt – seminární budova v pasivním standardu. S velkým přednáškovým sálem a ubytováním pro účastníky kurzů.
Po prohlídce domu princ Charles pozval Hostětínské k seznámení s některými svými projekty. Bude složité vybírat, protože počet princových aktivit přesahuje osmdesátku. Vzácný host navíc přítomné ujistil, že Hostětín z jeho zorného pole nezmizí. Neboť – jak popisuje ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata – princ pojal rozhodnutí být mostem mezi zatím ojedinělými projekty trvale udržitelného života v různých zemích.

Box ke grafu
Hostětínské fosilní story
Poprvé bylo graficky ztvárněno u příležitosti návštěvy prince Charlese.
Ještě v polovině minulého století topily všechny hostětínské domácnosti dřevem. V padesátých letech však i do zapadlé podhorské vesničky přišel „pokrok“ a začalo se tu topit uhlím. „Bylo to nošení uhlí do lesa, ještě větší hloupost, než vystihuje známé české úsloví o nošení dříví tamtéž,“ popisuje situaci ředitelka Ekologického institutu Veronica Yvonna Gaillyová. V polovině devadesátých let prosadil ekologicky krátkozraký ministr životního prostředí František Benda rozvoj elektrických přímotopů, a závislost vytápění na sirnatém severočeském uhlí ještě vzrostla. Čistota vzduchu v obci se ovšem výrazně zlepšila, zplodiny však za zdejší občany museli vydýchat Severočeši. S prvními instalacemi solárních kolektorů na ohřev teplé vody se v roce 1998 podíl fosilních paliv na hostětínském teple konečně začal znovu zmenšovat.
Rozhodujícím krokem byla výstavba výtopny na biomasu v roce 2000. Zbylých pět procent fosilní spotřeby připadá na letní ohřev teplé vody u těch občanů, kteří si dosud nepořídili na střechu solární kolektory.

S přispěním Evy Jarešové

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče