Zadáno pro ABL

25. května 2012, 12:12 - Pavla Kreuzigerová
25. května 2012, 12:12

Nejen Praha 11, ale i Praha 10 a pražský magistrát zaplatily ABL za takzvanou „pasportizaci bytů.“ Přišla je na miliony

Když se před loňskými volbami špitalo, že Věci veřejné jsou možná projektem „modrých kmotrů,“ brala tuto informaci většina lidí s rezervou. Po zveřejnění nahrávek, na nichž Vít Bárta odhaluje skutečné motivace svého vstupu do politiky, se zdá spíše jistým, že šlo o nápad zrozený v hlavě někdejšího šéfa ABL a žádní další loutkoherci se v pozadí véčkařů nevyskytovali. Záhadou ale zůstává, proč někteří občanští demokraté vládnoucí na pražských radnicích umožnili jeho bezpečnostní agentuře tučné výdělky v předražených zakázkách. Příkladem může být kontrola nájemníků v obecních bytech, která proběhla nejen na území Prahy 11 (viz Euro 21/2011), ale i v Praze 10 a ve všech bytech, jež patří přímo hlavnímu městu. ABL za ně v letech 2008 a 2009 inkasovala téměř 20 milionů korun. Takzvanou pasportizaci následovaly na jmenovaných radnicích i další zakázky pro ABL. V Praze 11 stále provozuje například „protikorupční linku“. V Praze 10 zase vypomáhala policii s kontrolou lokalit, ve kterých se vyskytují nepřizpůsobiví občané, a od loňského roku také střeží budovu radnice.

Hříšný Tony Zakázkou, která spojuje všechny zmíněné samosprávy, je ale právě ona „pasportizace“. Nápad uspořádat plošnou kontrolu bytů s regulovaným nájemným se zrodil v Praze 11. Jak už týdeník Euro informoval, Bártova bezpečnostní agentura tehdy inkasovala 9,1 milionu korun za kontrolu 3981 bytů. Prvních 3767 přišlo radnici na 7,7 milionu korun – tedy v přepočtu na 2000 korun za byt, za zbývajících 214 bytů pak ABL dostala 1,4 milionu korun, tedy 6700 korun za každou provedenou kontrolu. Podle svědectví nájemníků přitom kontrola trvala zhruba dvě až pět minut a detektiv během ní neměl šanci poznat, zda se jedná skutečně o zde hlášeného nájemníka. Ani následné pátraní v katastru nemovitostí, z něhož měla firma vyčíst, zda nájemník nevlastní jinou nemovitost, nebylo časově náročné či nákladné – možné bylo i přes internet.
Myšlenka přenést kontrolu i do jiných městských částí padla na úrodnou půdu počátkem roku 2008. Tehdy vyšlo najevo, že na sídlišti Černý Most obývala jeden z rezervních bytů patřících magistrátu černá nájemnice a další tři byty, k nimž získala klíče, prý nabízela potenciálním zájemcům. Zastánci plošné kontroly bytů hned nato vytáhli další – mediálně vděčný – trumf. Ve stejnou dobu se totiž ukázalo, že hvězda a vítěz druhé řady reality show Vyvolení, Antonín Jalovec alias Tony, který se stal na krátkou dobu celebritou, systému levného bydlení s regulovaným nájmem zneužívá. Kromě ďáblického bytu, jejž mu pronajímal magistrát, totiž vlastnil ještě jinou nemovitost ve Žďáře nad Sázavou. Známou skutečností navíc bylo to, že jako vítěz televizní show obdržel patnáctimilionovou odměnu. Koho by takové jednání nepobouřilo! Radní pražského magistrátu pro oblast sociální a bytové politiky a zároveň radní Prahy 11 Jiří Janeček (ODS) tehdy za přítomnosti novinářů prohlásil, že kontrola magistrátních bytů je naprosto nezbytná. Krátce nato na magistrát zavítal starosta jedenácté městské části Dalibor Mlejnský (ODS) s poutavou prezentací. Vysvětloval v ní, že díky kontrole bylo objeveno 625 porušení pravidel, a u 250 bytů se dokonce zjistilo, že se v nich vaří drogy nebo se využívají jako zázemí k prostituci. S takovými výsledky by bylo jen těžko možné zúčastněné nepřesvědčit. „Doporučujeme to všem městským částem,“ hlásal tehdy Bohumil Zoufalík (ODS), šéf bytového výboru magistrátu a také místostarosta Prahy 10.
Mimochodem závěry, které Mlejnský tehdy prezentoval, příliš nekorespondují s výsledky, jež týdeníku Euro poskytla mluvčí Prahy 11 Andrea Wolfová. Výpověď nakonec dosud dostalo jen 183 nájemníků a v kolonce „Hrubě porušuje dobré mravy v domě“, kam by měly spadat ony drogové varny a zázemí prostitutek, se objevují jen dva případy.

Jako přes kopírák Magistrát, jenž se ke kontrole odhodlal v roce 2008, na tuto akci uvolnil „pouhé“ dva miliony. To vysvětluje, proč nakonec nebylo zkontrolováno všech 10 400 bytů, ale jen zhruba pětina z nich. „Jako ekonomicky nejvýhodnější se ukázala nabídka společnosti ABL, která za kontrolu jednoho bytu požadovala 922,15 korun,“ uvedla Tereza M. Krásenská, současná mluvčí magistrátu. Pozoruhodné je, že stejně jako v případě zakázky vypsané Prahou 11 se i tentokrát přihlásila do výběrového řízení společnost ABI Special. Podle všeho pseudokonkurenční firma, za niž některé faktury na Praze 11 podepisovali a nepochopitelně i razítkem ABL opatřovali Bártovi zaměstnanci, se také tentokrát trefila těsně nad hranici částky požadované ABL. Za jeden byt totiž požadovala 990 korun, stejně jako tomu bylo ve výběrových řízeních na Praze 11, v nichž soupeřila s ABL. Na Praze 10 to bylo trošku jinak. „Praha 10 obdržela šest žádostí o zadávací dokumentaci. Nakonec byla podána jedna nabídka společnosti ABL. Ta byla formálně bezvadná a v souladu se zákonem danými postupy s ní městská část Praha 10 uzavřela smluvní vztah,“ popisuje Ondřej Klíč, mluvčí Prahy 10. Za kontrolu 5627 bytů ABL inkasovala 8,4 milionu korun, tedy 1492 korun za každý. Za jedno odpoledne zvládl podle protokolů, které mají k dispozici opoziční zastupitelé na Praze 11, jeden detektiv zkontrolovat i tři desítky bytů, a její ziskovost tak ve všech třech případech musela dosahovat obrovské ziskovosti. (V Praze 11 šlo podle opozice až o 95 procent.) Kontrolu by přitom mohly zvládnout správní firmy, které navíc mají o lidech v domech přehled. „Jejich povinnosti jsou definovány mandátními smlouvami, a tato forma kontroly mezi jejich povinnosti nepatří,“ vysvětluje důvod, proč se tak nestalo, Klíč.

Utrácejí dále Každou akci je třeba umět dobře prodat a dotáhnout do konce, případně rozptýlit jakékoliv pochybnosti o jejím smyslu či efektivitě. Toho se podle lidí, kteří na kontrolní akci doplatili či ještě doplácí, místní politici drží. O klid přišel například pan Mirek a jeho manželka. Jejich bezesné noci odstartoval dopis, který jim strohou úřední řečí oznamoval, že v obecním bytě, jejž dlouhá léta užívají, bydlí neoprávněně a mají se z něj vystěhovat. Právní zástupkyně jedné z pražských radnic argumentovala tím, že manželé vlastní jinou nemovitost, a to jen 30 kilometrů od Prahy. Že jde ve skutečnosti o rekreační chatu, která nemá ani vlastní vodovod, úředníky nezajímalo. Spokojili se s tím, co zjistili soukromí detektivové. Panu Mirkovi pak nezbylo než vést s radnicí soudní při, v níž nedávno bez problémů zvítězil. Dříve sice soudy skutečně rozhodovaly striktně formalisticky, a pokud se prokázalo, že nájemce vlastní nějakou nemovitost, která je kolaudována k bydlení, neměl mnoho šancí spor ustát. Za druhý byt se dokonce považoval i ten, jejž měl nájemce v zahraničí. Tyto časy ale už skončily. „Soudy dnes podrobněji zvažují důvody, pro které ‚nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt‘. To je vždy na subjektivním hodnocení skutkových okolností,“ tvrdí advokát Jan Křeček, jenž nyní zastupuje tři klienty, kteří se octli ve stejné situaci jako pan Mirek.
Tomu spor kromě neklidného spánku přinesl také výdaje – zatím svému právníkovi zaplatil přes deset tisíc korun. „Částka možná poroste, protože druhá strana se proti rozsudku ještě může odvolat,“ obává se Mirek. Velmi pravděpodobně ale radnice neuspěje a dalšími spory jen navýší částku, již bude muset zaplatit. I tak půjde o relativně vysokou sumu, která naroste nejméně o další desetitisíce, připočteme-li výdaje za externí právničku a soudní poplatky.
Proč se radnice do sporů, za které v konečném důsledku nezaplatí nikdo jiný než daňoví poplatníci, pouští? „Nebýt osob, které systém zneužívají, nemuseli bychom kontroly nájemních bytů provádět, vynakládat peněžní prostředky na soudní spory a ‚plýtvat‘ financemi v případě prohraných sporů,“ tvrdí za všechny Klíč. Nestranný pozorovatel má ale spíše dojem, že jde o mizerně odvedenou práci soukromých detektivů a také o reklamu pro radnici, jejíž politici se neohlížejí, jaké starosti přidělají svým občanům a kolik peněz navíc z jejich kapes vytáhnou.

Tučné výdělky

(kolik ABL dostala za kontrolu bytů)
Magistrát hlavního města Prahy – 2 000 000
Praha 10 – 8 400 000
Praha 11– 9 100 000

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče