Začíná bitva o pracovní úrazy

28. ledna 2008, 00:00 - Libuše Frantová
28. ledna 2008, 00:00

Když vloni vláda Mirka Topolánka prosadila odklad nového zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl začít fungovat už od letošního ledna, zaměstnavatelé si oddechli. Teď se začíná znovu jednat o jeho podobě, neboť vláda nechce zákon spustit ani od roku 2010. Hodlá ho zásadně změnit.

Úrazové pojištění zaměstnanců Když vloni vláda Mirka Topolánka prosadila odklad nového zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl začít fungovat už od letošního ledna, zaměstnavatelé si oddechli. Teď se začíná znovu jednat o jeho podobě, neboť vláda nechce zákon spustit ani od roku 2010. Hodlá ho zásadně změnit.

dpovědnost za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nesou zaměstnavatelé. V Česku zatím funguje systém, podle kterého jsou zaměstnavatelé povinni pojistit se u jedné ze dvou komerčních pojišťoven – Kooperativy nebo České pojišťovny – a platit jí úrazové pojištění. Stát tak znemožňuje ostatním pojišťovnám zapojit se do zákonného pojištění úrazů a nemocí z povolání. Odložený zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců počítal s tím, že odškodňování za pracovní úraz a nemoc z povolání převezme od dvou komerčních pojišťoven stát. Nevyhlášením veřejné soutěže, z níž by vyšel vítěz, který by byl provozováním pojištění pověřen, se stát dopustil prohřešku.

„U zabezpečení odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání neměl v roce 1992 stát příliš z čeho vybírat. Vlastní instituci, která by byla schopna takovou agendu zvládnout, neměl, a proto se obrátil na komerční sféru. Ale tehdy nebyl dostatek pojišťoven, které by splňovaly náročná kritéria, jako je technické vybavení, odbornost, celoplošná působnost, příslušná licence apodobně. Jinak by tuto činnost převedl plně do komerční sféry s uplatněním zákonů trhu,“ vysvětluje expertka Občanské demokratické strany na sociální oblast Alena Páralová. Stát si tak ponechal v ruce všechny nástroje pro stanovování podmínek pojištění a určil dvě pojišťovny, které začaly vykonávat státní zakázku. „Mělo jít o přechodný stav, ale ten trvá už patnáct let,“ upozorňuje prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Evropa kritizuje nerovnost

Situaci na poli úrazového pojištění kritizuje také Evropská unie. Podle ní tento postup nezajišťuje rovnost. Navrhla dvě řešení: buď do systému zahrnout všechny pojišťovny, nebo převést pojištění na stát či veřejnou instituci. Kabinety pod vedením sociální demokracie se rozhodly, že úrazové pojištění převezme pod svá křídla stát. Ten stejně stanovuje všechny podmínky a parametry zákonného pojištění za škody při pracovních úrazech nebo při nemocích z povolání, a tak nese odpovědnost už dnes. Agendu sice zajišťuje soukromý sektor, ale pojišťovnám neumožňuje žádnou volnost. „Nejde o klasické pojištění, kdy pojišťovny mají možnost určovat podmínky a nabízet v konkurenčním prostředí klientům různé produkty. Obě pojišťovny vykonávají státní zakázku podle přesně daných pravidel. V podstatě jde o realizaci projektu Public Private Partnership,“ zdůrazňuje Páralová. Systém zajišťovaný soukromým sektorem funguje podle ní bezproblémově.

Agenda měla už od ledna 2008 podle nového zákona přejít od dvou komerčních pojišťoven na Českou správu sociálního zabezpečení. Dřívější ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach to zdůvodnil tím, že Česká správa sociálního zabezpečení už spravuje nemocenské a důchodové pojištění. Bylo jasné, že správa by potřebovala víc peněz a další zaměstnance. Hospodářská komora však s navrženým převodem úrazového pojištění zásadně nesouhlasila. Podle jejího prezidenta Jaromíra Drábka je nový zákon složitý, nepřehledný, obsahuje řadu technických chyb a je i nevýhodný.

To potvrzuje i poslankyně Alena Páralová: „První, co návrhu vytýkám, jsou zbytečné finanční náklady na změnu systému.“ Ten nový by totiž značně zatížil státní rozpočet, a to byl jeden z důvodů, proč současný ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas navrhl jeho odložení. „Náklady spojené s převzetím a zavedením celé agendy úrazového pojištění orgány sociálního zabezpečení jsou předpokládány ve výši 420 miliónů korun. Vzhledem k tomu, že v roce 2007 nebyly k dispozici žádné finanční prostředky, bylo nutné i z těchto důvodů účinnost zákona odložit,“ vysvětluje Nečas, proč zákon nemohl začít platit od ledna 2008.

Ale to není zdaleka jediný nedostatek. Zákon je značně rozsáhlejší než současná úprava a je tedy administrativně náročnější jak pro stát, tak pro firmy. Firmám navíc z návrhu neplynou žádné zřetelné výhody, s výjimkou slevy z pojistného. Navíc navrhovaný systém již nepojišťuje odpovědnost firmy za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, i když firmy zaplatí stejné pojistné, ale zavádí sociální úrazové pojištění zaměstnance.

„Zákon navíc zvyšuje sankce. Kromě nově zaváděného institutu zvýšení a slevy pojistného, který má jistý motivační charakter, zavádí institut další, u kterého oproti deklarovanému motivačnímu charakteru převládá spíše charakter sankční. Jedná se o přirážku k pojistnému,“ kritizuje Páralová. Kromě orgánů inspekce práce a ochrany veřejného zdraví může totiž okresní správa sociálního zabezpečení uložit zaměstnavateli přirážku k pojistnému také na základě oznámení odborového orgánu. „To je neskutečná pravomoc a tento podnět by měl alespoň podléhat přezkumu inspekce práce. Je evidentní, že na základě této úpravy budou odbory požadovat po úřadech spíš uložení sankce než po zaměstnavateli, aby odstranil protiprávní vztah,“ dodává.

Zákon také určuje mnohem více povinností zaměstnavatelům a za jejich porušení ukládá řadu postihů. „Zaměstnavatel jako právnická osoba může být sankcionován za porušení různých oznamovacích povinností pokutou až do výše 100 tisíc korun, což se jeví vzhledem k závažnosti stanovených deliktů jako přehnané,“ kritizuje Páralová. Navíc stanoví nové povinnosti, které by způsobily problémy hlavně menším firmám, jež zaměstnávají méně než 26 lidí.

Zákon málo motivuje

Cílem zákona podle tehdejšího ministra Škromacha bylo „výrazně motivovat zaměstnavatele i zaměstnance k vytváření co nejlepších podmínek pro bezpečnou práci“. Zajistit to má princip slev a bonusů. „Jenže to by musel být princip slev a bonusů výraznější a výše prostředků na prevenci větší,“ namítá Páralová. Výše prostředků na prevenci – šest procent z vybraného pojistného – je podle ní směšně nízká v porovnání s tím, kolik zaměstnavatelé platí. Slevy mají být podle ní výrazně vyšší, pokud mají mít motivační účinek.

Jenže zákon zvyšuje pojistné až na 30 procent z vyměřovacího základu, přitom výše slevy má dvě maxima – pět a deset procent. Navíc bonusy a malusy počítají jen rozdíly mezi jednotlivými roky. „Jak to bude u firem, které nemají žádné úrazy celý rok? Podle zákona budou platit více, protože u nich nedošlo ke snížení počtu úrazů. V případě, že se u nich objeví jeden úraz, bude se jim pojistné zvyšovat. Systém tedy zvýhodňuje firmy s vysokou úrazovostí, protože ty mají z čeho snižovat, naopak jednoznačně znevýhodňuje podniky, které mají vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,“ tvrdí Páralová.

Není divu, že zástupci zaměstnavatelů odložení tak problémové změny uvítali. „Je lepší, aby déle platily staré zákony. I když nebyly zdaleka ideální, je to lepší než způsobit zmatek,“ míní předseda Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl, který posunutí platnosti zákona o úrazovém pojištění požadoval.

Změna je nutná

NEVÝHODY ODLOŽENÉHO ZÁKONA

  • vysoké finanční náklady na změnu systému

  • vyšší povinnosti zaměstnavatelů

  • ukládá další povinnosti malým organizacím

  • zvyšuje sankce

  • málo motivuje k prevenci úrazů

  • vyšší administrativní náročnost pro

    zaměstnavatele

Je jasné, že současná vláda nemůže s řešením úrazového pojištění dlouho otálet. Kabinet připustil, že odklad nového systému prodlouží dobu, po kterou nebude české právo v souladu s legislativou Evropské unie. Navíc tím, že přebytky z hospodaření dvou pojišťoven jsou odváděny do státního rozpočtu, nevytvářejí pojišťovny žádné rezervy do budoucnosti. Současná právní úprava také nezvýhodňuje zaměstnavatele za prevenci vedoucí ke snižování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

„Jde však o dočasný stav. Předpokládá se, že doby do nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců – tedy do 1. ledna 2010 využijeme k přehodnocení schváleného systému, případně k vytvoření systému nového,“ slibuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Není zatím jasné, jestli se vláda rozhodne pro státem organizované úrazové pojištění, nebo do systému vpustí další pojišťovny; zájem mají i ty zdravotní. I když je zatím provádění zákonného pojištění neziskové, je pro pojišťovny zajímavé. Případná majetková újma je totiž kryta ze státního rozpočtu, do kterého pojišťovny naopak odvádějí vzniklý přebytek. Pojišťovny dostávají pevnou výši nákladů na režii. Zpočátku šlo o 29,5 procenta z celkového objemu pojistného, ale postupně byl tento podíl snižován až na současných 13,5 procenta.

Stát, nebo všechny pojišťovny

Podle ministra Nečase existují tři možnosti, jak úrazové pojištění upravit. Jednou z nich je zvolit státní model, ale připravit ho lépe. Další variantou je komerční model, ale liberalizovaný, to znamená pustit na trh víc než dvě pojišťovny. Třetí možností je pověřit provozováním úrazového pojištění zdravotní pojišťovny. „Hlavně chceme, aby v úrazovém pojištění byla zachována komerční stránka, aby do něj byly vpuštěny další subjekty,“ říká Jaromír Drábek. Jaroslav Dostal z České asociace pojišťoven je přesvědčen, že jedině soukromý sektor dokáže získat více peněz do systému, aniž zatěžuje klienta.

Pokud do hry vstoupí zdravotní pojišťovny, ale nedojde k jejich transformaci na akciové společnosti, bude podle Páralové možné použít současný zákon s některými úpravami. Pokud se zdravotní pojišťovny transformují na akciové společnosti, bude muset být přijat zcela nový zákon. Jeho gestorem pak s největší pravděpodobností bude ministerstvo zdravotnictví. Stanou-li se zdravotní pojišťovny akciovými společnostmi, půjde i v tomto případě o vytvoření konkurenčního prostředí. „V současné době se opět uvažuje o spojení sociálně zdravotních systémů pod správu zdravotních pojišťoven, které by chtěly dělat jak úrazové, tak nemocenské pojištění,“ uvádí Páralová.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče