Záchvat obezřetného optimismu

03. dubna 2009, 16:20 - Eva Jarešová
03. dubna 2009, 16:20

Nejvlivnější země světa hledaly...

Celý podtitul: Nejvlivnější země světa chtějí řešení problémů světa přesunout na MMF

Zázračné instantní řešení, které dostane svět z nejtěžší finanční krize za posledních osm desítek let? Rozhodně ne. Slibný počátek dlouhodobějšího procesu, který by mohl zamezit dalšímu zhoršování globální ekonomické kondice? To spíš. Přibližně tak lze hodnotit výsledky summitu států skupiny G20, který se minulý týden odehrál v Londýně. Navzdory počátečním zprávám o zásadně odlišných pozicích Spojených států amerických a Velké Británie na jedné straně a Německa s Francií na straně druhé to vypadá, že světové velmoci našly společnou řeč. A to i přesto, že závěrečná dohoda neřeší všechny současné potíže.

Soumrak v daňových rájích Na to, aby boj s finanční krizí definitivně zvrátili na vítěznou stranu, jsou světoví státníci ochotni vydat přes bilion dolarů. Z toho pět set miliard na pomoc státům v hospodářských problémech získá Mezinárodní měnový fond (MMF). Ten dále obdrží dvě stě padesát miliard dolarů na program zvláštních práv čerpání (SDR), což znamená dodatečný přísun peněz pro potřebné země. Posílení pětašedesát let staré bretonwoodské instituce je považováno za jeden z hlavních plodů schůzky.
Čtvrt bilionu dolarů by dále mělo jít na podporu globálního obchodu, jehož objem letos poprvé za posledních sedmadvacet let klesne. Sto miliard dolarů v půjčkách má být určeno nejchudším rozvojovým státům.
Jak za lídry oznámil britský premiér Gordon Brown coby hostitel setkání, státy se shodly také na rozšíření regulace na všechny finanční instituce včetně hedgeových fondů. Nekompromisní pravidla by měla nově upravovat i bonusy pro bankéře. Zavedeny by měly být mezinárodní účetní standardy a pod křídla regulátorů se dostanou i ratingové agentury. Neradostné období čeká daňové ráje. Ty, které nebudou na vyžádání poskytovat informace, čekají sankce. Ještě v den skončení summitu vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zprávu o pokroku, který při zavádění mezinárodních daňových standardů některé ze zemí udělaly. Mezi pilné žáky patří například Rusko, Čína, Seychelské ostrovy, Spojené arabské emiráty, ale i Česká republika. Naopak chmurné hodnocení potkalo Kostariku, Filipíny, Uruguay a Malajsii.
Vzniknout má i nový úřad označovaný jako Financial Stability Board, který by měl spolu s MMF regulovat přeshraniční spolupráci ve finančním sektoru. Země se také domluvily na společném postoji k tomu, jak zasažené banky očistit od „toxických“ vkladů, a opět se zavázaly, že odolají protekcionistickým choutkám.
Zúčastnění politici opentlovali výsledky setkání vzletnými slovy. Americký prezident Barack Obama je označil za „kritický okamžik v naší snaze o uzdravení světové ekonomiky.“ O „velmi, velmi dobrém, téměř historickém kompromisu“ hovořila i německá kancléřka Angela Merkelová. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který se po boku kancléřky zúčastnil před zahájením summitu tiskové konference, aby demonstrovali jednotný postoj, zase mluvil o „otočeném listu“ v historii světového kapitalismu. Právě Sarkozy podle francouzských médií původně pohrozil, že schůzku předčasně opustí, nepřinese-li londýnská schůzka hmatatelné výsledky. Nakonec se tak nestalo. Podle diplomatů šlo pouze o Sarkozyho „specifickou rétoriku“ a nikoli o reálně zamýšlený krok. I proto, že některé lídry z Londýna vítal francouzský státník o pár desítek hodin později na výročním summitu NATO ve Štrasburku.
Mezi těmi, kdo nad závěrečným komuniké vyjádřili jisté rozpaky, byl vůdce britských konzervativců David Cameron nebo někteří zástupci odborových a neziskových organizací. „Dohoda obsahuje některá velice vítaná opatření. Jako celek ale nedostačuje k tomu, aby obsáhla výzvy, kterým světová ekonomika čelí,“ uvedl podle BBC Grahame Smith za skotské odbory. Adrian Lovett z neziskové organizace Save the Children konstatoval, že „komuniké nikoho nenasytí a slova sama o sobě dětský život nezachrání.“ Vše podle něj bude záležet na tom, co politici udělají dál. Summitu se v roli předsedy Rady Evropské unie zúčastnil i český premiér Mirek Topolánek, jehož kabinetu vyjádřila Poslanecká sněmovna o několik dní dříve nedůvěru. Topolánek se před summitem postaral o diplomatický rozruch, když americké řešení krize formou fiskálních stimulů přirovnal k cestě do pekla. Byť mu jeho evropští kolegové jeho přirovnání vyčítali, byli za výstižné označení názorových rozporů mezi USA a některými členy EU rádi. V Londýně byl přítomen rovněž ministr financí Miroslav Kalousek. Podle něj „summit splnil očekávání, podpořil především otevřenou ekonomiku a tržní hospodářství.“

Bez dalších finančních balíčků Jak Gordon Brown prohlásil na závěrečné tiskové konferenci, shoda dosažená na minulém setkání skupiny G20 ve Washingtonu loni v listopadu již neplatí. Londýnské zasedání ale fakticky na washingtonskou schůzku navazovalo. Ta přitom tehdy navzdory optimistickým očekáváním nepřinesla v podstatě žádné výsledky. Mnozí si proto kladli otázku, z jakých důvodů by další setkání skupiny G20 mělo slavit úspěch. Analytici upozorňovali, že vedle zhoršeného stavu globální ekonomiky, který vyvolával ještě větší tlak na konkrétní výsledky summitu, zde byl jeden podstatný rozdíl. V americké metropoli vítal na podzim světové lídry americký prezident, který se zanedlouho chystal Bílý dům opustit a jehož popularita byla bez přehánění mizivá. Do Londýna už však přijel dynamický čerstvý státník, odhodlaný přesvědčit ostatní o nutnosti celosvětově koordinovaného boje proti zhoršující se hospodářské situaci. Pro Baracka Obamu šlo – nepočítáme-li krátký výlet do sousední Kanady těsně po inauguraci – o první zahraniční cestu a úvodní vystoupení na světové scéně. Výkon politika, jemuž kritici při předvolební kampani vyčítali nedostatek zahraničních zkušeností, byl proto sledován se značným napětím. Americká média hodnotila první Obamovy kroky v zahraničí převážně pozitivně. Během konference se americký prezident stihl poprvé sejít k bilaterálním jednáním s představiteli Číny, Ruska, Jižní Koreje, Saúdské Arábie a Indie. Jak Obama uvedl na setkání s novináři, kromě ekonomických témat hovořili i o omezení jaderné hrozby, terorismu a stabilizaci Afghánistánu a o ochraně planety před klimatickými změnami.
Američané do Londýna původně mířili s ambiciózním plánem, který měl ostatní členské státy G20 přesvědčit k ještě větším fiskálním stimulům, než které dosud zavedly. Snaha Američanů byla do jisté míry pochopitelná. Nebylo jim příliš po chuti, aby se zbytek světa pouze „svezl“ s jejich velkolepým finančním balíčkem, jehož výše se pohybuje okolo osmi stovek miliard dolarů. Proti dalšímu rozhazování se ale postavili evropští politici v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. „Ke krizi nedošlo proto, že bychom utráceli příliš málo. Stala se, protože jsme utráceli příliš, abychom vytvořili růst, který nebyl udržitelný. Nejde jen o to, že by banky přejímaly příliš mnoho rizik. Umožnily jim to vlády tím, že nestanovily potřebná pravidla na finančních trzích a, jako například ve Spojených státech, příliš zvýšily přísun peněz,“ uvedla politička v rozhovoru pro Financial Times. Závazek k další přímé podpoře ekonomik jednotlivých států G20 nakonec výsledkem jednání nebyl. Při započítání již přijatých opatření nalijí členské státy G20 do svých ekonomik do konce příštího roku celkem pět bilionů dolarů. Jak ale uvedla agentura Reuters, i „nový“ bilion dolarů nasměrovaný převážně do pokladny MMF zapůsobil na finanční trhy dostatečně pozitivně. Americký index Dow Jones překonal v bezprostřední reakci poprvé od února hranici osmi tisíc bodů. Vzestupem reagovaly i burzy v Londýně, Paříži a Frankfurtu.

Nový světový pořádek I když se na summitu sešli zástupci více než dvou desítek států, někteří komentátoři celou akci přezdívali „G2.“ Jádro případné dohody podle nich totiž spočívalo pouze na dvou zemích, USA a Číně. Právě Číňané jsou největšími zahraničními věřiteli Američanů a po krachu řady vážených wallstreetských institucí je přirozeně návratnost peněz velmi zajímá. Čínští politici si byli vědomi toho, že do Londýna přijíždějí s výrazně větším vlivem než v minulosti. Zhruba polovinu devizových rezerv, jejichž výše se podle některých odhadů pohybuje okolo dvou bilionů dolarů, drží Čína v amerických vládních dluhopisech. Před začátkem konference čínští politici opět přišli s návrhem, v němž vyzvali MMF k vytvoření nové světové rezervní měny. Tou by se napříště měla stát namísto dolaru, jehož kurz v poslední době zažíval výrazné výkyvy, právě zúčtovací jednotka SDR. Čínský plán podpořilo i Rusko. Americký ministr financí Timothy Geithner měl nejprve prohlásit, že je návrhu „docela otevřen.“ Poté, co v reakci na jeho slova zažila americká měna okamžitý sešup, už svou rétoriku zmírnil. Téma se ale nakonec podle stanice BBC dostalo do pozadí a má se o něm diskutovat na některém z následujících jednání. Další setkání států G20, které by zrevidovalo dosažené pokroky, by se mělo uskutečnit ještě letos. Jakkoli je tato formace těžkopádnější než užší skupina vyspělých zemí a Ruska označovaná jako G8, odráží podle analytiků mnohem věrněji rozložení ekonomických sil v současném světě. Místo u jednacího stolu a zvýšený respekt si definitivně vydobyly kromě Číny také Indie, Brazílie nebo Saúdská Arábie. Aby nyní přijatá opatření nebyla pouze povrchním řešením, shodují se politici na tom, že k zásadnímu přerozdělení křesel má co nejdříve dojít i v globálních institucích v čele s OSN, Světovou bankou či MMF. V rozhovoru pro týdeník Financial Mail to už před londýnskou konferencí shrnul jihoafrický ministr financí Trevor Manuel: „Pokud byste byli lékaři a váš pacient trpěl závažnými kardiovaskulárními a plicními potížemi, aspirin mu může ulevit, vyřeší to ale jeho problémy?“

Box Mocná dvacítka Jako G20 se označuje neformální uskupení bohatých i rozvojových států, které se pravidelně scházejí od konce 90. let. Členové se podílejí na světovém produktu z devadesáti procent, na globálním obchodu z osmdesáti procent, a zároveň v nich žijí dvě třetiny obyvatel planety. Země spolu standardně komunikují pouze na úrovni ministrů financí a guvernérů jednotlivých centrálních bank. Loňský listopadový mítink ve Washingtonu i poslední v Londýně byl výjimkou, neboť spolu jednaly přímo i hlavy jednotlivých států. Jednání se účastní také výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu a prezident Světové banky. Dubnové setkání se konalo ve Velké Británii, neboť tato země stojí v letošním roce za předsednickým pultem G20. Příští rok ji nahradí Jižní Korea.
Londýnské schůzky se neúčastnili pouze zástupci zemí G20. Seznam účastníků byl širší a zahrnoval i zástupce Španělska, Nizozemska, premiéry Thajska a Etiopie coby zástupce regionálních zájmových organizací, generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, generálního ředitele Světové obchodní organizace Pascala Lamyho, předsedu Evropské komise Josého Barrosa a šéfa Fóra pro finanční stabilitu Maria Draghiho.

Země G20 Argentina, Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Francie, Německo, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Mexiko, Rusko, Saúdská Arábie, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Turecko, Velká Británie, USA a Evropská unie, kterou zastupuje předsedající stát. Tím je nyní Česká republika.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče