Zachrání populaci starověrci?

24. dubna 2009, 14:05 - Petra Procházková
24. dubna 2009, 14:05

Rusové vymírají nejrychleji ze všech národů na světě

Rusové patří do „červené knihy vymírajících druhů“. Za 42 let se počet obyvatel Ruské federace zmenší o neuvěřitelných 20 procent. Jak tvrdí experti OSN, žádná jiná země se nemusí obávat tak strašlivého demografického propadu. Z největšího státu na světě se stane pustina, opuštěné vesnice budou přitahovat západní turisty a lukrativnější oblasti ihned osídlí Číňané. Je šance tento vývoj ještě zvrátit?

Alkoholismus, deprese, vraždy… „Pokud nebudeme stimulovat narození třech čtyř dětí v rodině a neosvobodíme mladé lidi od daní, tak v roce 2050 se počet obyvatel Ruska nezmenší o předpokládaných 30, ale o 40 až 50 milionů. A jestli budeme ještě povzbuzovat emigraci, tak v roce 2080 bude v Rusku žít pouhých 60 milionů lidí,“ obává se vedoucí katedry sociologie a demografie Sociologické fakulty Moskevské státní univerzity Anatolij Antonov. Kromě toho s trpkým úsměvem dodává, že původ většiny z těchto 60 milionů nebude ruský. Takže v Ruské federaci budou žít přistěhovalci a jejich vnuci.
Příčin, proč mnohem více Rusů umírá, než se rodí, je řada. Na předních místech se uvádí alkoholismus, technologické havárie a bezpečnost práce vůbec, nemoci způsobené nezdravým způsobem života a tragicky znečištěným životním prostředím, kriminalita, respektive stále stoupající počet vražd, deprese a následné sebevraždy. Ostatně násilná smrt je hned na druhém místě v příčinách úmrtí Rusů. Žebříčku vévodí choroby srdce a cév.

Porodnost podle Putina Zákonem z roku 2007 byla zavedena řada finančních výhod za rození dětí. Hrůza z vymření vybudila některé gubernátory dokonce ke svérázné soutěži Poroď vlastence – komu se povedlo načasovat si porod na státní svátek 12. června, dostal velkolepou odměnu – automobil UAZ Patriot. Každoročně na ruských středních školách probíhá soutěž o nejlepší projekt na téma Jak zvýšit porodnost v Rusku. Vítěz bez přijímaček postupuje na Moskevskou státní univerzitu. Vrcholem snah o záchranu ruského etnika je projekt exprezidenta, dnes premiéra Vladimira Putina. V roce 2006 vyhlásil národní prioritou návrat krajanů domů. Mohla to být skutečně významná demografická injekce, pokud by vše šlo podle plánu. Několik vln emigrace vytvořily v zahraničí mnohamilionovou armádu Rusů. K tomu po roce 1991, kdy se rozpadl SSSR, přibyli nedobrovolní ruští „emigranti“, kteří dodnes žijí v bývalých sovětských republikách. Putin počítal s tím, že většina z nich se chce vrátit domů. A naplánoval si, že už v roce 2007 do ruských oblastí přijede 50 tisíc krajanů. Jenže se přepočítal. Program měl svá slabá místa. Například to, že velká města jako Moskva či Petrohrad o žádné krajany nestála. Zájem měly ne zrovna atraktivní, sibiřské regiony plné komárů, bažin, umělých panelákových měst s řadou volných bytů. A navíc pokud si rodina s sebou do vlasti dovolila vzít invalidu či stařečky, od státu pro ně nic nedostala a musela je vydržovat za své – bez důchodu či úlev.

Nebožtíci vítězí V loňském a předloňském roce se ruská demografická situace začala mírně zlepšovat. V roce 2006 se v Rusku narodilo 1,4 milionu dětí, o rok později už to bylo 1,6 milionu. Tedy nejvíce za posledních patnáct let. Ovšem každoročně také umírá 2,3 milionu Rusů, jde tedy o zjevnou převahu nebožtíků nad novorozenci. V letech 1989 až 2008 se počet Rusů snížil ze 148 milionů na 141,4 milionu. Putin ale nepřestával tvrdit, že jeho plán katastrofu zastaví. Jenže přišla krize a s ní opět méně dětí a více sebevražd. V tuto těžkou chvíli se z ciziny ozvali ruští staroobrjadci (starověrci). V Rusku se o nich dnes hovoří málem jako o spasitelích.

Starověrci Jen těžko lze odhadnout, co donutilo rodinu Reutovových žijící ve slunné Brazílii, v klidu, pohodě a relativním dostatku, aby se letos v březnu vrátila do jedné z nejméně pohostinných oblastí na naší planetě, na východní Sibiř. Příroda spolu s desetiletími bolševismu udělaly z Přímořského kraje Ruska smutný, větry ošlehaný a na infrastrukturu či jiné požitky chudý pás neúrodné země. Právě tady, v Krasnoarmejském, tedy v překladu Rudoarmádním, okrese žijí nyní Reutovovi v čele s hlavou rodiny Vasilijem. Ať už v Brazílii nebo v Rusku, jsou odhodláni držet se starých náboženských tradic. Staroobrjadci jsou lidé vyznávající křesťanství v jeho prapůvodní podobě a trvající na zvyklostech z dob dávno minulých, na obřadech, které moderní člověk dávno opustil, a jsou tak skupinou poněkud exotickou.
Reutovovi se vracejí tam, odkud odešli jejich předkové. Jsou prý jen předvojem ostatních starověrců, kteří se do Ruska z Brazílie, Urugvaje a Bolívie hodlají vrátit. Další členové čtyř početných rodin už balí své věci. Sice nikdy ve své pravlasti nebyli, a tak netuší, co je čeká, ale protože nejsou na komfort nároční, nevadí jim drsné klima ani skromná strava a nedostatek moderní spotřební elektroniky.

Plodit a obdělávat Reutov spolu se svým šestadvacetiletým synovcem Alexejem Kalininem snili o tom, že jednou budou pohřbeni v zemi svých předků. Ještě před tím by ale rádi v Rusku zkusili provozovat soukromou farmu, jak to činili v Brazílii. Reutovovi našli dokonce u Vladivostoku vzdálené příbuzné a nakonec se jim podařilo získat usedlost ve vesnici, odkud odešli jejich předkové. Už letos se chystají zasít obilí a vysadit zeleninu. Chtějí chovat skot a pěstovat včely. Vesnice Dersu se podle slov hlavy rodu má zase stát obcí, kde budou platit staré pořádky. „Jsme Rusové,“ říká hrdě šestatřicetiletý Vasilij Reutov. „Vždy jsme cítili své spojení s Ruskem,“ dodává muž, který má se svou ženou na staroobrjadce poměrně málo potomků – pouze pět. Vzhledem k jeho věku je ale ještě šance, že demografickou krizi v Rusku dokáže pozastavit. Prý už o návratu uvažoval v 80. letech, kdy po celém světě znělo slovo perestrojka a Michail Gorbačov se stal nejslavnějším mužem planety. Ale nevěřil, že to dopadne dobře. Dnes už si je jist, že chce umřít doma. „Stále mi volají krajané z jihoamerických států. Když se mi povede dobře, také přijedou,“ říká hrdě.
Na Sibiři je země přehršle, a tak každá rodina staroobrjadců dostane do začátku od státu tisíc hektarů půdy. Tu budou obdělávat podle svých zvyklostí a ve volném čase se budou rozmnožovat. Odmítají antikoncepci a samozřejmě i potraty. Ostatním Rusům tak půjdou příkladem. Každý z manželských párů má od pěti do patnácti dětí. Tyto děti jsou vychovávány tak, aby nepodlehly svodům moderního života a plodily co největší počet potomků. Při současném tempu vymírání „moderních Rusů“ mohou nakonec starověrci za několik generací tvořit většinu obyvatel Sibiře.

Nepovedené repatriace Program dobrovolných repatriací se premiéru Putinovi nepovedl. V době, kdy ropa stála přes 100 dolarů a on vládl spokojeným poddaným, sláva Ruska se šířila po celé planetě. Tehdy Kreml vyhlásil, že Rusko čeká blahobyt, návrat ke starým tradicím, rozkvět ruské kultury, náboženství i duchovních hodnot. Kdy jindy než teď by se měli krajané vracet domů. Putin pod vlivem uspokojení z vlastních úspěchů vyhlásil velkolepý program, na který z rozpočtu měla padnout nejedna miliarda. Zájem měl samozřejmě o krajany zdravé, v produktivním věku, s nostalgickým vztahem ke staré vlasti. Prvotní nadšení vystřídalo rychlé vystřízlivění. Projekt zkrachoval. Ze státní kasy se sice za poslední dva roky vytratilo 300 milionů dolarů a podle účtů prý byly utraceny za repatriaci, ale původní sen – vrátit do vlasti 25 milionů krajanů z blízké i vzdálenější ciziny – zůstal snem. Doposud v rámci vládního projektu přijelo „domů“ jen 10 300 osob. Mezi nimi v posledních týdnech i pár rodin starověrců. Ovšem i kdyby se rozmnožovali kosmickou rychlostí, Rusko před vymíráním zachránit nedokážou.

BOX: Kdo jsou starověrci Starověrci odmítli v polovině 17. století církevní reformy a zůstali věrni starým ruským církevním obřadům. Pokládají se za jediné skutečné pravoslavné křesťany. Na počátku 20. století se staroobrjadci usídlovali poměrně hojně v Krasnoarmejském okrese, konkrétně v obci Laulju, v Přímořském kraji Ruska. Dnes se vesnice jmenuje Dersu. Jak sovětská moc a s ní rudý teror postupovaly Sibiří směrem na východ, část staroobrjadců uprchla, nejčastěji do Charbinu, velkoměsta na severovýchodě Číny. Tam se dlouho nezdrželi. Za pomoci Červeného kříže přesídlili do Jižní Ameriky, kde se usídlili v izolovaných, malých vesničkách, které časem přetvořili na svérázné skanzeny ruské kultury. Zachovávali přísně své obyčeje, obřady a ctili pilíře své víry. Dodnes žije v několika latinsko-amerických státech mnoho rodin, které se pokládají za přímé pokračovatele ruských staroobrjadců. Nyní se k návratu odhodlalo 44 z nich.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče