Začátek rozpadu Evropské unie?

25. února 2010, 15:55 - Luděk Bednář
25. února 2010, 15:55

Dle většiny manažerů by Řecko nemělo být vyloučeno z eurozóny

Mělo by být Řecko vyloučeno z eurozóny?

  • Ano 33,3 %
  • Ne 57 %
  • Nevím 9,7 %

Řecko před koncem loňského roku přiznalo, že má mnohem vyšší dluhy, než dosud uvádělo. Jeho deficit státního rozpočtu za loňský rok dosahuje 12,7 procenta HDP – zhruba dvakrát tolik, než tvrdilo. Vládnou obavy, že nedokáže získat od nedůvěřivých investorů za přijatelnou cenu dost peněz, aby mohlo splatit své letošní závazky. Evropská unie zvažuje pomoc Řecku, ale požaduje razantní ozdravení jeho veřejných financí. Toto její rozhodnutí schvaluje 57 procent manažerů.
Patří mezi ně i respondent, který na otázku odpovídá: „Nemělo. Měla by však být změněna pravidla pro společnou měnu.“
Opačný názor vyjadřuje jiný manažer: „Mělo – už dávno. Podvodníkovi se nemá pomáhat.“
Negativně se k otázce vyslovuje následující respondent: „Vyloučením Řecka by začal rozpad Evropské unie, což by mělo zničující dopady na malé a střední státy. Nevím však, jak tomu zabránit. Problémem není pouze nezodpovědné chování Řecka a dalších států. Evropanům chybí evropská identita, a proto se nechtějí pro Evropu obětovat. Pod americkou vojenskou ochranou se jim mnoho desítek let dobře žilo, a proto si přestali uvědomovat současná nebezpečí. Američanům však dochází trpělivost a peníze, a proto lze očekávat zrušení amerických vojenských základen v Německu a jejich odchod z Evropy. To odhalí, že je EU bezbranným vojenským trpaslíkem, který nemá na světové dění žádný vliv.“
Méně kritická je tato odpověď: „Řecko do eurozóny patří a není důvod, proč by mělo být vylučováno. Musí mu však být naordinována tvrdá rozpočtová dieta, aby nestahovalo euro a ostatní státy eurozóny do problémů, a okamžitě přijmout fiskální restrikce nutné k vyrovnanému rozpočtu. Už nemůže žít na úkor jiných zemí. Naopak se musí stát pevným článkem eurozóny. Nebude-li chtít řecká vláda tato opatření přijmout a respektovat, ať sdělí, zda eurozónu opustí…“
Kladné stanovisko zaujímá tento manažer: „Mělo by. Především kvůli zkreslování své ekonomiky. Pokud by však jeho vyloučení mělo být sankcí za nedodržování Maastrichtských kriterií, pak by totéž mělo platit například pro Francii. Vyloučením Řecka z eurozóny a jeho návratem k drachmě by se navíc možná předešlo řetězové reakci: Španělsko – Portugalsko – Irsko. Dle mnoha ekonomů je však státní bankrot Řecka nevyhnutelný a jakákoli pomoc jej jen oddálí. Ostatní země eurozóny včetně Německa a Francie jsou však také natolik zadlužené, že si jiné státy nemohou dovolit příliš sanovat. Nemluvě o tom, že pomoc Řecku pro ně představuje vnitřní politický problém. Vzniká tím paradoxní situace. Nikdo si nepřeje bankrot Řecka, ale také se nikomu příliš nechce ze svých peněz platit, aby se mu předešlo.
Bude-li jej však Řecko muset vyhlásit, pak dopady na stabilitu některých zemí a na společnou měnu lze jen obtížně předvídat. Před koncem studené války bývalý americký prezident Ronald Reagan pronesl slavnou větu: ,Sledujeme konec komunistického experimentu.‘ Někdo jiný možná v budoucnu pronese podobnou větu o konci evropského experimentu. Je to o to smutnější, že z dlouhodobého hlediska je integrace Evropy její jedinou šancí, jak si zachovat aspoň nějakou konkurenceschopnost. Vlády evropských států však tento proces torpédují.“
Možné důsledky jsou popsány v této záporné odpovědi: „Správně by Řecko mělo být vyloučeno, protože neplní ukazatele, a navíc podvádělo. Nedokážu si však představit, co by poté nastalo. Jakmile by investoři pochopili, že jeho vyloučení z eurozóny je reálné, ihned by začali spekulovat o zemi, která bude následovat. To by mohlo vyvolat bankrot mnoha evropských států a velký globální ekonomický propad.
Možná by si tím však Evropa měla projít, aby se očistila od socialismu a stala se znovu kapitalistickou. Časem se totiž z jejího sociálního státu stal socialistický, jenž podporuje lenost a závislost a trestá aktivitu a úspěch. Vidím-li však voliče a politické strany, jak lpějí na výhodách, nejsou ochotni snížit svou životní úroveň ve prospěch státu a Evropy jako celku, aby se stala konkurenceschopnější a měla šanci dlouhodobě přežít, vyhrožují stávkou kvůli každé maličkosti, jsem skeptický, že se Evropa evolučně přizpůsobí novým podmínkám. Až pořádný průšvih přinese revoluci v myšlení lidí a politiků, strukturální změny a omezení role státu na úroveň, na kterou bude mít finanční zdroje. Revoluce však znamená riziko více změn, než by bylo vhodné.“

Odpovídalo 144 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče