Zač je povolenek loket

08. května 2008, 19:32 - Čestmír Klos
08. května 2008, 19:32

Malý průvodce po mechanismech obchodování s emisemi

Ačkoli Evropská unie vstoupila letos 1. ledna už do druhého zúčtovacího období, pro mnohé Evropany zůstala emisní povolenka jen těžko uchopitelnou chimérou. O to záludnější, že ke stejnému datu začalo kontrolní období Kjótského protokolu. Tím pádem vstoupily do složité hry ještě tři podoby kjótských kreditů, k zemím Evropské unie přibyly ve zcela odlišných rolích i další státy a vedle množství vypouštěného oxidu uhličitého začaly být posuzovány i vlivy emisí ostatních skleníkových plynů. Mimo zasvěcené kruhy nastává zmatení pojmů. Pokusíme se vysvětlit, že úplně zbytečně.

Co jsou a kde se berou

Povolenka opravňuje provozovatele vybraného zařízení (netýká se občanů, dopravních prostředků ani malých a středních podniků) vypustit do ovzduší jednu tunu oxidu uhličitého. Celý systém stojí na evidenci každé vypuštěné tuny. A taky na trhu s povolenkami. Kdo vypustí více tun, než má povolenek, musí je včas dokoupit, aby ho nestihlo tvrdé penále. Kdo má přebytek, vrhne své povolenky na trh. Trh s povolenkami určuje jejich cenu. Cílem každého provozovatele je spíše povolenky prodávat než nakupovat, což má ve svém důsledku vést k úsporným energetickým opatřením a k zavádění šetrnějších technologií.
Slovy zákona: „Povolenka je majetková hodnota odpovídající právu provozovatele zařízení vypustit do ovzduší v daném kalendářním roce ekvivalent tuny CO2.“
V evropském systému emisního obchodování přiděluje povolenky provozovatelům stát. Děje se to na základě národního alokačního plánu na celé zúčtovací období, který nejprve schvaluje vláda a posléze Evropská komise. Připsání roční dávky povolenek na účty provozovatelů provádí Národní rejstřík povolenek. Ten poté sleduje, zda provozovatel podal do konce února následujícího roku úplný výkaz množství vypuštěných emisí ověřený autorizovanou osobou. Provozovatel má pak ještě dva měsíce na to, aby vyřadil ze svého účtu povolenky - za každou tunu vypuštěnou do ovzduší jednu povolenku.

Siamská dvojčata

Evropská povolenka EUA a kjótský kredit AAU jedno jsou - je to virtuální hodnota jedné tuny oxidu uhličitého. Velký rozdíl je však v jejich původu i v užití. Zatímco počet přidělovaných evropských povolenek záleží jen na tom, jak velké množství se vládě podaří při schvalování alokačního plánu v Evropské komisi vylicitovat, počet kjótských kreditů je vypočítán. Základem jsou skutečné celkové emise Česka v referenčním roce 1990, snížené o osm procent našeho kjótského závazku. Protože v referenčním roce při přežívajícím socialistickém způsobu výroby pro výrobu ještě dýmilo kdeco, neupřímně formální český závazek byl splněn už v den jeho vyhlášení a ještě nám zbyla velká rezerva kjótských kreditů. Podobně na tom jsou všechny postsocialistické země. Česká vláda tedy bude mít co prodávat.
Pokud ovšem Česko nevyhraje svůj soud s Evropskou unií o výši alokačního plánu (EURO 18/2008). Soudní výhrou by se české podniky dostaly do velkého přesahu povolenek, jako tomu bylo v minulém zúčtovacím období. V takovém případě by výrazně vzrostly jejich prodeje do zahraničí a Česko by se ocitlo ve vlastní pasti. Za povolenkami směřujícími k zahraničním podnikům by totiž musely putovat i kredity.
Každou povolenku překračující hraniční čáru v kterémkoli směru totiž „stínuje“ jeden kredit. O zakoupené povolenky si zvýší svůj emisní účet zahraniční provozovatelé emitujícího zařízení, siamské dvojče v podobě kjótského kreditu si připíše Národní rejstřík povolenek a kreditů dané země.
Všechny tyto navzájem provázané transakce by měla automaticky zaznamenávat nezávislá evropská evidence transakcí společností. Jenže kolečko se polámalo a systém obchodování s povolenkami se dosud nepodařilo provázat s kjótským systémem. Počátek společného obchodování povolenek a kreditů může být zatížen chybami, které bude muset záhy napravovat tým účetních s kalkulačkou.

Zachycené pohyby

Koloběh emisních povolenek a kreditů zachycuje připojený diagram. Žluté linky naznačují příděly povolenek. Po zelených linkách se vydají ti provozovatelé, kteří mají povolenek nadbytek. Velké podniky, například ČEZ, prodávají komukoli přímo, ať už doma, v zahraničí nebo na burze. Menší prodejci by se měli obrátit na zkušené obchodníky. Ti mohou soustředit malé nabídky a hromadně je prodat mnohem výhodněji, než by dokázal každý sám. Podobné je to s nákupy, k nimž musejí včas přistoupit firmy s nedostatkem povolenek. Nákupy jsou v grafu červené.
Pohyb kjótských kreditů je značen modře. Nezávislá evropská evidence sleduje pohyb povolenek přes hranici sem a tam a automaticky si za nimi vynucuje pohyb kreditů. Za každou povolenkou překročí hranici i kredit, ve stejném směru jako povolenka.
Avšak rozhodne-li se Česko prodat přebytek kreditů, poputují na účet některé z vyspělých zemí Kjótského protokolu bez ohledu na povolenky. Nejpravděpodobnější je bilaterální smlouva mezi státy a kupec nemusí být z Evropské unie. Nejhlasitěji se mluví o zájmu Japonska. Stát však může své přebytečné kjótské kredity AAU prodat i soukromníkům ve veřejné aukci. To všechno po modré čárkované značce v našem diagramu.
Jeho grafika znovu názorně připomíná, jak by se peníze získané prodejem přebytku kjótských kreditů mohly použít - buď na podporu ekologičtějšího vytápění domácností, jak navrhuje ministerstvo životního prostředí, nebo do převratné technické novinky, prosazované Skupinou ČEZ. Do země otočený komín symbolizuje ukládání oxidu uhličitého do horninového podloží.
Nejdůležitější pohyb na obrázku je nejméně nápadný - s každou vypuštěnou tunou oxidu uhličitého se z účtu provozovatele vypaří jedna povolenka. Jejich formální vyřazení se však odehrává najednou dle úředně ověřených skutečných emisí vždy do konce dubna následujícího roku.

Stejný oxid, jiná cena

Jak ukazuje graf brokerské společnosti Pravda Capital, cena povolenek se v dopředu nasmlouvaných forwardových obchodech dlouhodobě drží poblíž cenové hranice 25 eur. Koncem dubna se na stejnou hodnotu z naprosté nuly vyhouply i okamžité obchody spotové. Prodávat povolenky mohly začít už i české podniky, protože národní rejstřík jim 2. května na jejich účet se značným zpožděním konečně připsal jejich penzum.
Naprostou novinkou v pravidelně zveřejňovaných grafech je stabilní hodnota zatím necitovaného kjótského kreditu CER. Jeho cena je totiž o celých deset eur nižší než stejně stabilní hladina povolenek EUA, což může v obchodování s emisemi hned počátkem zúčtovacího období vyvolat rozruch. V pravidlech vyřazování povolenek z emisních účtů provozovatelů se totiž v souběhu s obchodováním kjótských kreditů objevila možnost třeba jen za polovinu nákladů nahradit deset procent povolenek EUA právě kredity CER a jejich obdobou, kredity ERU. Co to asi udělá s cenou všech tří komodit? Vždyť přeci každá z nich znamená to samé: jednu tunu oxidu uhličitého.

Kde se vzaly levné kredity?

Od přijetí Kjótského protokolu cílevědomě vznikaly kredity CER a ERU ze spolupráce dvou států. Nebo společným úsilím mezinárodní banky či fondu a hostitelského státu. Když vyspělý stát, například Velká Británie, investoval do projektu na snížení emisí v Indii, vznikl tím oboustranně výhodný profit. Indie získala zdroj čisté energie. Británie uspořila emise, které by v Indii vznikaly, kdyby místní firma brala energii od zastaralé uhelné elektrárny. Británie tím pokryje část svého emisního dluhu, chudá Indie nikomu nic nedluží a má nový energetický zdroj. Sama by k výměně nebyla ničím nucena, protože patří k rozvíjejícím se zemím, které v Kjótu nepřijaly žádná redukční opatření. Pro takto vzniklé kredity ze spolupráce hospodářsky silného investora a slabého příjemce se vžilo označení CER.
Podobné projekty však mohou vznikat mezi vyspělými státy, které oba přijaly kjótský proces snižování emisí, ale mají rozdílné startovní podmínky. Bohatšímu Německu scházejí emisní kredity, Rusku zase peníze na výstavbu větrné elektrárny. Ze spolupráce mají opět prospěch obě strany. Německo využije kredity, Rusko jich má nadbytek, ale přijde mu vhod čistá elektřina. Takovéto kredity fungují pod označením ERU. Až dosud se kredity CER a ERU pohybovaly na trzích, kde je větší míra rizika, u projektů v rozvojových zemích není jisté, zda jsou využívány tak, aby naplnily očekávané ušetření a tak dál. To vše působilo na nižší cenovou míru, než mají povolenky. Nová možnost jejich uplatnění náhradou za povolenky může jejich cenou pořádně zahýbat.

Box Povinnost, byznys i hra
Provozovatelé spalovacích zřízení s příkonem nad dvacet megawattů, cementáren nad 50 tun vyrobeného slínku (hlavní součást cementu) denně či sklárny s denní kapacitou dvacet tun mají povinnost účastnit se obchodování s emisemi. Pro nové provozy drží stát rezervu, pro ty, kterým chybějí při ročním vyřazování povolenky, nemá slitování. Chybějící povolenky je třeba včas dokoupit. Kdo má dar spekulovat, může v obchodování s povolenkami objevit výhodný byznys. Někomu se může dokonce vyplatit svou činnost zastavit a povolenky prodat. Kdo ten dar nemá, měl by se obrátit na obchodníky. Povolenky nejsou ceninou, a proto jejich hodnota může náhle klesnout z dosavadního maxima kolem 30 eur až k samé nule. Dlouhé váhání se tedy nemusí vyplatit. To zřejmě na začátku pětiletého zúčtovacího období tolik nehrozí jako na konci toho předchozího. Zejména když si povolenky mají zachovat platnost i do budoucna, kdy skončí úřednické přidělování a začne prodej v aukci. Velký prostor pro ušetření deseti procent povolenek nabízí možnost využití kreditů z takzvaných společných projektů. Kromě toho, že jsou zatím o dost levnější, stojí za nimi skutečné investice snižující emise.

Souvislosti:
Povolenky i kredity mají stejný grunt - zastupují tunu emisí oxidu uhličitého.
Od ledna souběžně platí dva mechanismy obchodování, evropský (povolenky) a kjótský (kredity). Každou prodanou povolenku přes hranice doprovází jako stín i kredit.
Letos vstoupily do hry i ostatní skleníkové plyny, zejména metan, oxid dusný a fluorované uhlovodíky, jejichž účinek se přepočítává na ekvivalent oxidu uhličitého.

Diagram:
Koloběh emisních povolenek a kreditů

Graf:
Stabilita cen
Cenový vývoj povolenek EUA a kreditů CER

Pramen: Pravda Cupital

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče