Zábava, sport i byznys - za veliké peníze

19. července 2004, 00:00 - RADAN DOLEJŠ
19. července 2004, 00:00

V počítačových hrách se točí miliardy. Hráči dostávají pravidelné platy a hrají o další statisíce. Takzvaný progaming nabírá na obrátkách. Ještě je čas naskočit do rozjíždějícího se vlaku.

V počítačových hrách se točí miliardy. Hráči dostávají pravidelné platy a hrají o další statisíce. Takzvaný progaming nabírá na obrátkách. Ještě je čas naskočit do rozjíždějícího se vlaku.

Česko má statisíce rekreačních hráčů, tisíce profíků a pár světově úspěšných jedinců. Několik z rekreačních hráčů dokonce dostává pravidelnou měsíční odměnu a jeden z hráčů si přijde na víc než průměrnou mzdu. Počítačové herny jsou velmi úspěšné, přesto ještě trh není zahlcený. Další herny by se podle odborníků s přehledem uživily. Taková je v hrubých obrysech česká scéna počítačových her. N adšenci se přou, zda je hraní počítačových her ještě zábava, nebo už regulérní sport. Běžně se toto odvětví označuje jako elektronický sport, na špičkové nebo chcete-li profesionální úrovni se jmenuje progaming. Zájem o novou disciplínu je tak obrovský, že v některých zemích má dokonce podporu státu. Profesionální hráči mají v mnoha ohledech stejný status jako ostatní sportovci a ti nejlepší si mohou vydělat až miliony korun ročně. Týká se to třeba Ruska nebo především Jižní Koreje. Jižní Korea je země elektronickým hrám přímo zaslíbená, zájem tam přiživují i speciální televizní kanály, které nevysílají nic jiného než hry a vzájemná utkání nejlepších hráčů. Před časem do Koreje dokonce emigroval jeden Kanaďan, který se chtěl stát profesionálním sportovcem v počítačových hrách se vším všudy. N e všechny země ale k progamingu vzhlížejí tak pozitivně. Některé akční hry - zejména střílečky - to mají těžké. Třeba v N ěmecku se podobné hry mohou hrát pouze za předpokladu, že krev má zelenou barvu.

 

PROFIBYZNYS SE VŠÍM VŠUDY

Rostoucí popularitu progamingu ilustrují také finance, které do tohoto oboru proudí. Herní byznys už ve světě dosahuje obratu, blížícího se miliardovým sumám, které se točí ve filmovém průmyslu. Ve Spojených státech je například objem prodeje filmů na DVD stejný jako u počítačových her. Také v tuzemsku nabírá progaming na obrátkách. Začínalo se v roce 1999, kdy vznikla servisní organizace ProGamers. Postarala se o první turnaje, sehnala první sponzory. O tři roky později vkročil do herního světa Daniel Mikšovský. Původně se věnoval fotografii, založil velikou síť Fotolab a expandoval do okolních zemí. Posléze firmu prodal a přestoupil k počítačovým hrám. „Můj bratr byl mistr republiky v počítačových hrách, tak jsem si k tomu trochu přičichl a už jsem u toho zůstal. Je to neskutečně dynamický obor. Sám ale profesionálně nehraju,“ říká Mikšovský. Vstoupil do ProGamers a postupně celou firmu odkoupil. S jeho příchodem začala také profesionalizace elektronických her u nás. ProGamers si podle slov svého majitele bere inspiraci ze skutečných profesionálních sportů, jako z fotbalu nebo hokeje. Začala tak třeba vytvářet první žebříčky profesionálních hráčů.

DVA KOHOUTI - DVĚ SOUTĚŽE

Progaming je lukrativní obor. Potvrzuje to i fakt, že o pořádaní herních turnajů se u nás perou dvě organizace ProGamers a e-Sports Entertainment. Proč jsou tu dvě organizace, napoví především jména jejich sponzorů. ProGamers má jako hlavního partnera výrobce počítačových procesorů AMD, e-Sport zase dostává sponzorské peníze především od Intelu. Dvě firmy vyrábějící podobné produkty musí mít dvě herní organizace. Těžko by asi unesly, aby na jednom turnaji vedle sebe svítily nápisy Intel a AMD. Obě organizace pořádají pravidelně své turnaje, k hlavním událostem patří mistrovství republiky. Ochrannou známku na Mistrovství ČR v počítačových hrách drží ProGamers. Jeho konkurent e-Sports zase organizuje Mistrovství ČR v elektronických sportech. Vítězové obou mistrovství pak postupují do mezinárodních soutěží. ProGamers posílá vítěze na Electronic Sports World Cup, který skončil minulý víkend v P aříži. Konkurence zase drží licenci na národní kvalifikaci na herní olympiádu World Cyber Games, která se každým rokem koná v jihokorejském Soulu. Řada hráčů se účastní turnajů od obou organizací. „Hráči jdou vždycky tam, kde dostanou nejlepší podmínky,“ vysvětluje Mikšovský. V první řadě jim jde především o výhry. Statisícové výhry na český turnajích už nejsou neobvyklé. Na zrovna skončeném největším turnaji v počítačových hrách ve střední a východní Evropě v Karlových Varech se na cenách rozdávalo přes 300 tisíc korun. Nejúspěšnější tým získal ceny v hodnotě zhruba sedm tisíc dolarů. Dalším lákadlem pro vítěze českých turnajů jsou cesty na zahraniční turnaje. Náklady na cestu i pobyt mají samozřejmě počítačoví šílenci plně hrazeny.

PROFÍCI HRAJÍ V TÝMECH

Drtivá většina počítačových her, které se hrají na profesionální úrovni, je týmová. V týmu hraje obvykle pět lidí, kteří se znají imimo počítačové prostředí. „V šichni patří do skupiny nejbližších kamarádů, nedokážu si představit hraní v ne zrovna přátelské atmosféře,“ řekl Profitu jednadvacetiletý hráč Jakub Novotný, který v herním světě vystupuje pod přezdívkou Obluda. Jakub je členem plně profesionálního českého AMD Cyber Team. Nově vytvořený tým, který má veliké ambice i na mezinárodním poli, poskládala firma ProGamers. Hráče do něj skoupila z ostatních špičkových klubů (v počítačové hantýrce klanů), za každého vyplatila odstupné kolem 30 tisíc korun. Investice se ProGamers už pomalu vrací. Nový tým okamžitě vyhrál dva turnaje, mimo jiné i Mistrovství ČR, a do klubové pokladny šla polovina z vyhrané částky. Na turnaji v P aříži postoupil ze základní skupiny a nakonec skončil na šestém až šestnáctém místě mezi světovou elitou. Členové AMD Cyber Team pobírají od sponzorů měsíčně 50 tisíc korun. Ty si rozdělují mezi sebe podle výkonnosti. Nejmenší zaručený příjem pro každého člena je pět tisíc korun. Ti nejlepší v týmu si mohou měsíčně přijít i na 20 tisíc. K tomu je třeba připočítat ještě polovinu z peněz vyhraných na turnajích. Pokud navíc nejsou ceny v podobě peněz, berou všechno hráči. K jejich povinnostem pro změnu patří pravidelný pétihodínový trénink každý den. Hrát musí společně - to znamená v jedné herně, hraní z domova se nepočítá.

ZÁBAVA, ALE JAK PRO KOHO

Přes veliké peníze, které se už i v českém prostředí točí, jde ze strany hráčů hlavně 0 zábavu. „Příliš povinností jim nedáváme, progaming je hlavně zábava. A pokud byje to nebavilo, rychle by s tím skončili,“ konstatuje Mikšovský. Jeho slova potvrzuje 1 hráč Jakub Novotný: „Hrát budu tak dlouho, dokud mě to bude bavit.“ Trochu jiné to je u firem, které herní život organizují. Tady už jde o skutečný byznys. Roční obrat ProGamers je kolem deseti milionů korun, hlavní sponzor přispívá čtyřmi až pěti miliony. Pořádají se nejen veliké turnaje pro stovky hráčů, ale také desítky malých akcí, ve kterých se může kdokoliv kvalifikovat na velké soutěže. Kromě turnajů se velké peníze obracejí také v počítačových hernách. To je vlak, do kterého se dá ještě bez problémů nastoupit a vydělat peníze. „Skutečně kvalitních heren je v Česku málo,“ tvrdí i Daniel Mikšovský.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče