Za upřímnost se platí

05. září 2008, 13:23 - Frank Reiss
05. září 2008, 13:23

Prezidentské volby v USA

I lidé s dlouhou pamětí by si stěží vzpomenuli na důležitější volby prezidenta USA, než budou ty 4. listopadu. Kampaň trvá už nejméně dva roky, ale její rozhodující část začíná až nyní, po stranických konventech demokratů a republikánů, které oficiálně nominovali za své prezidentské kandidáty Baracka Obamu a Johna McCaina.
Veškeré otázky, na něž je možné se Obamy a McCaina zeptat v nesčetných předvolebních setkáních, již zřejmě byly položeny. Je až zarážející, kolik se jich opakuje v každé kampani, a běda kandidátovi, který odpoví upřímně. Prezidentský adept, chce-li vyhrát volby, si musí být vědom aspoň jedné části geniální moudrosti Abrahama Lincolna, že jistý čas je možné obalamutit všechny, zatímco některé lidi je možné obalamutit vždy. Aby se kandidát do této formulace v průběhu kampaně „vešel“, musí si nechat poradit od nesčetných poradců. Dle dostupných informací jenom pro zahraniční politiku jich má Obama asi 300 a McCain jistě nezůstává pozadu. Jak má volič v těchto volbách rozhodnout? Problémů je mnoho a mnohé bez relevance k úřadu prezidenta Spojených států. Pokud jde o válku v Iráku, skutečností je, že McCain byl pro, zatímco Obama hlasoval proti. McCain však nemohl vědět, že válka zejména po první fázi, kdy byl Saddám Husajn poražen, bude dále vedena katastrofálním způsobem. Poté, co byl jeden z nejodpudivějších diktátorů moderní doby lehce odstraněn, nebyla Bushova vláda schopna nastolit žádoucí mír. Místo eliminace několika desítek Saddámových generálů a bezpečnostních hrdlořezů byl rozpuštěn i zbytek armády a jiných složek, schopných zkonsolidovat zemi. George Bush a ministr obrany Donald Rumsfeld vylili s vaničkou i dítě a zahnali všechny tyto nutné součásti státu do ilegální vražedné opozice.
Historici budou dlouho hledat odpověď na otázku, jak se mohly Spojené státy, které porazily Německo a Japonsko a měly zkušenost jako žádný jiný stát, vypořádat se stavem, který následuje po porážce nepřítele, tak neuvěřitelně hloupě. Tento debakl je teď minusem pro McCaina, který v době, kdy pro tuto válku hlasoval, tušil, že Husajn zbraně hromadného ničení snad má, a jestli ne, pak je může vyrobit v krátké době „v garáži“. Husajn to tak již učinil, když takovouto zbraní vyvraždil tisíce svých vlastních lidí.
Mezi věčně se opakujícími otázkami na kandidáty je i ta, kde který z nich stojí, pokud jde o potraty. McCain je pro „life“, tedy proti potratům, a Obama váhá s jednoznačnou odpovědí. Potratové téma by ale nemělo být rozhodující pro to, kdo se stane příštím prezidentem USA. Ani americká hlava státu nemůže vzít ženě právo ukončit těhotenství předčasně. To může jen legislativa a soudy.
Svět čelí jiným problémům - například globálnímu oteplování a od Ameriky se i na tomto poli očekává vůdčí role. Důležitější ale asi bude řešení domácích problémů, jimž dominuje katastrofální zdravotní péče pro miliony Američanů bez zdravotního pojištění nebo obrovské ztráty pracovních příležitostí v mnoha odvětvích americké ekonomiky v důsledku masového exodu těchto pracovních míst. Ty putují do Číny, Indie a bůhví kam jinam. Neméně závažnou agendou pro příštího prezidenta USA je americká infrastruktura, která je ostudou vyspělé země (systém dálnic postavený před půlstoletím v době prezidenta Eisenhowera se rozpadá, mnohá americká města mají infrastrukturu chudé rozvojové země). Školy hlavně ve vnitřních městech produkují analfabety. Drogy, kriminalita, to vše je relevantnější pro amerického prezidenta, než co dělat s právem ženy rozhodnout o svém těle.
Jak má tedy americký volič rozhodnout? McCain je zkušený státník, Obama nezkušený. To by však nemělo být rozhodující kritérium. Vládne-li prezident státnickou moudrostí, pak se nebude bát pověřit řízením jednotlivých důležitých resortů osobnosti, o nichž bude vědět, že jsou schopnější než on a že mu poradí správně. Tím, že si McCain nyní zvolil jako svého kandidáta na úřad viceprezidenta stejně nezkušenou osobu (aljašskou guvernérku Sarah Palinovou), obzvláště v otázkách zahraniční politiky a národní bezpečnosti jako je Obama, odpadá argument nezkušenosti kandidáta, který McCain často proti Obamovi používal.
Co tedy volby může rozhodnout? Důvěra voličů v takového kandidáta, který bude schopen vyřešit problémy, na nichž závisí blaho nejen Spojených států, ale samozřejmě i zbytku světa.

SOUVISLOSTI
Když bylo koncem šedesátých let jasné, že se země neobejde bez zvýšení daní, nešťastný Hubert Humphrey tehdy odpověděl bez otálení, že daně se budou muset zvýšit, a ač to byl kandidát s integritou, státnickou moudrostí a zkušeností, volby prohrál a prezidentem USA se stal republikán Richard Nixon.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče