Za spory kolem České televize můžeme být jen rádi

08. listopadu 2013, 12:00 - Tomáš Plhoň
08. listopadu 2013, 12:00

Je to už skoro 13 let, co se Kavčí hory proměnily v dějiště demonstrací, stávek a veřejných protestů. Takzvaná novoroční televizní krize z přelomu let 2000-2001 se samozřejmě nedá interpretovat jednoznačně. Také tehdy se na straně bojovníků za svobodu televize určitě daly najít rozpory a ne tak docela čestné argumenty, ostatně stejně jako dnes.

Historie se ale chtě nechtě musí přiklonit na jejich stranu – dokázali, byť jen částečně, Českou televizi vymanit z přímého vlivu politiků. Změnil se zákon a výběr členů Rady ČT probíhá o dost transparentnějším způsobem, jakkoliv má k ideálu stále daleko.

Dnes se schyluje k poprasku, který dávné časy v mnohém připomíná. Protesty redaktorů a hádky znesvářených stran, stejně jako nařčení z ovlivňování zpravodajství ve prospěch určité části politického spektra – to všechno má podobné prvky jako tehdy. Také dnes se na stranu autorů peticí a otevřených dopisů nedá přiklonit zcela jednoznačně. Jenže rozhodnutí o tom, zda mají pravdu redaktoři v čele s Adamem Komersem a Danielou Drtinovou, nebo vedení ČT a jim loajální novináři, není zdaleka to nejdůležitější. Důležité je, že nějaká debata o svobodě veřejnoprávních médií vůbec probíhá a je poměrně intenzivní.

Mediální vliv

To samo o sobě není vůbec samozřejmost. Pohled na česká média není totiž vůbec veselý. Většinu z nich vlastní čeští podnikatelé, přičemž o čestnosti jejich úmyslů se dá úspěšně pochybovat. Kvůli tučnému zisku to určitě nedělají. Ten už dávno v mediálním byznysu není realitou. Že by se místní oligarchové, kteří po 20 let investice do novinařiny úspěšně ignorovali, najednou vrhli na charitu? Proč by to dělali?

Zbývá samozřejmě snaha o získání mediálního vlivu. Babiš, Bakala i ti ostatní pravděpodobně za nějakých pár let a desítek milionů ztrát zjistí, že jejich úsilí se míjí účinkem. Můžete si koupit noviny a v nich kontrolovat obsah, ale ten samý úder se vám v mnohem větším měřítku vrátí od konkurence. Až se téhle hloupoučké iluze zbaví, nejspíš své mediální majetky zase houfně rozprodají. Nebude už ale pozdě? Vždyť už dnes Češi – vcelku oprávněně – novinám nevěří.

A z tohoto marasmu vystupuje Česká televize. Politici o vliv ve veřejnoprávní televizi vždycky stáli, vždycky stát budou a vždycky se o něj budou aktivně pokoušet. V tomto případě ale je s kým a proč bojovat. Je proti komu se ozvat. Pokud na titulní stránce deníku Dnes vyjde velký článek s titulkem „Jezte kuřata z Vodňan, ostatní jsou jedovatá“, prakticky si nemáte komu stěžovat. Oproti tomu má každý občan České republiky právo, aby Česká televize vysílala vyvážené a objektivní zpravodajství. Pokud to nedělá, můžeme – a měli bychom – se všichni ozvat.

Na Kavčích horách mají ke standardům britské BBC a podobných respektu hodných veřejnoprávních institucí pochopitelně ještě daleko. Ale buďme rádi, že tam jsou. Třeba až se na Nový rok půjde zase demonstrovat.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Zvol si svého nepřítele

Syndrom volební únavy

Vítejte zpátky, neveřejné zakázky


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče