Za málo peněz hodně muziky

19. června 2014, 12:00 - Miroslav Zámečník
19. června 2014, 12:00

Opět po čase jsem si udělal radost a využil služební cesty do Hradce Králového k malé odbočce do Dvora Králového. Jistěže do zoo, jejíž stále ještě nový ředitel Přemysl Rabas (nastupoval koncem roku 2012) mi kdysi nabídl, ať se zastavím, až budu mít cestu kolem. Každý ví, že zdejší zoo je spojena s africkými zvířaty a se jménem svého někdejšího dlouholetého ředitele Josefa Vágnera, který je v 70. letech minulého století dovezl.

Z Ugandy, Keni, Namibie, Tanzanie i odjinud. Většina druhů je tam dodnes, a Dvůr je právem pyšný na to, že hodně zvířat dokázal do Afriky zpátky: například černé i severní bílé nosorožce (poslední na světě) či koňské antilopy a desítky kaferských buvolů.

Jenomže nelze stavět na minulosti. Celý plán zoo a většina zdejších staveb je právě ze 70. a začátku 80. let. Jestli je jedna věc pro zoo ve Dvoře opravdu ukrutná, pak je to tohle „architektonické dědictví“, které se stává velkou přítěží. Pokud s tím ředitel není schopen něco udělat, předsedá postupnému úpadku návštěvnosti, a tím i významu své instituce v očích zřizovatele, protože všechny větší zoo v Česku jsou placeny z městských anebo krajských rozpočtů (včetně zoo ve Dvoře Královém).

Zatímco třeba taková pražská zoo se dokázala vypořádat s morálním zastaráváním díky opravdu velkorysému dotování investic od magistrátu suverénně nejbohatšího města v republice, a jiné zoo jako příspěvkové organizace dokázaly často velmi zdatně sáhnout do evropských fondů, Dvůr má dvojí smůlu. Přestože všichni lidé z východu Čech jsou jako správní patrioti na „safari“ pyšní, peněz opravdu není nazbyt.

Druhý svízel je s evropskými fondy, protože zoo ve Dvoře Králové je akciovka, byť ve stoprocentním vlastnictví kraje. To sice třeba v Německu není žádný unikát, a většina velkých zoo jsou obchodní společnosti (AG nebo GmbH), jenže v případě Dvora pravidla čerpání přinejmenším velmi komplikují financování modernizaci zoo z evropských fondů. Člověk by řekl, že na právní formě by záležet opravdu nemuselo, ale paradoxně záleží.

Takže obstát v konkurenci těch, kteří podobnou bariéru nemají, znamená využít každé koruny opravdu kreativně. Co se v Praze dělá za desítky milionů, tady musí být za jednotky, a to nízké jednotky. Jasně, že to bude vypadat jinak, ale musí to vypadat také dobře. Takže některé stavby se musely zbourat, něco se přestavělo, jinde se snažíte zakrýt budovu šikovným využitím vegetace, natřením „africkou“ hlinkou a využitím etnických prvků.

V éře, kdy i restaurace dělají „zážitkovou gastronomii“ se snažíte přitáhnout lidi, jak se dá. Třeba dětskými hřišti nebo lanovou dráhou v korunách stromů, kterou provozuje investor, a zoo z toho dostává pouze malý podíl na zisku. Jenže dostává atrakci, na kterou by z vlastního neměla.

Kdysi největší chloubou zdejší zoo byl centrální okruh s africkými výběhy oddělenými kamennými příkopy. Dnes by byl beznadějně demodé. Takže příkopy se zasypaly, výběhy propojily, nad nimi vedou lávky k vyhlídce v africkém stylu. Peněz nazbyt nemaje, recyklují jako materiál větve z listnatého okusu, který zbyl po žirafách, a použijí ho do oplocení nebo na střechu africké chýše. Přesně jako v Africe –využijete všeho, co je k dispozici: lampy ve vzdělávacím středisku jsou upravené plechovky od barev, sedí se na jutových pytlích od kávy. Nejen že to stojí pár korun, ale ono to vypadá skvěle a velmi autenticky.

U afrického výběhu v zoo Praha si připadáte jako ve velmi dobré zoo. Na dřevěné lávce uprostřed za pár milionů předělaného centrálního výběhu ve Dvoře Královém, obklopeni žirafami, zebrami a koňskými antilopami v hluboké trávě, si podvečer, když odejdou návštěvníci, nepřipadáte jako v zoo. Připadáte si jako v Africe. Takhle levný a působivý „refresh“ docela unaveného turistického produktu jsem ještě neviděl. Zajeďte do Dvora a podívejte se, co se dá dokázat za necelé dva roky, přestože máte tvrdé rozpočtové omezení. Jak říkají Američané: „Low tech but very high koncept.“


Čtěte také další články ze série Makrooko:

Investice jak od Čáryfuka

Pěkný základ pomníku

Kam se poděly naše živočišné instinkty

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče