Za dva roky na dlažbu

03. listopadu 2003, 00:00 - JAN ŠMÍD, politolog
03. listopadu 2003, 00:00

Sněmovna ve čtvrtek zarazila jeden obrovský nesmysl - podniky nebudou muset odvádět příspěvek ve výši 0,3 % všech platů na konto podnikové odborové organizace. V novele zákoníku práce zato prošla jiná věc. Poslanci omezili možnost zaměstnávání na dobu určitou.

Ministr práce Škromach a odboráři obhajují tuhle novinku zdánlivě neprůstřelnou argumentací. Zaměstnavatelé už nebudou moci věčně udržovat své zaměstnance v nejistotě, co bude, až jim vyprší smlouva. Pracovníci si kromě klidu budou moci užít i půjček od banky či nákupů na splátky, což zatím mohli jen v omezené míře - neměli totiž stálý pracovní poměr. Nákupem televize na splátky ovšem seznam výhod končí. Parlament odmítl povinný příspěvek na odbory, aby schválil nemenší ekonomický nesmysl. Jenom není tak zřejmý na první pohled. Vláda měla jistě bohulibý úmysl omezit zvůli zaměstnavatelů při sepisování smluv. Jenomže zaměstnavatel si smlouvy na měsíc nebo na čtvrt roku nevymýšlí, nejsou důsledkem jeho zvůle, ale opatrnosti. Rozkvět nebo pád firem totiž závisí také od toho, že nezaměstnávají zbytečné lidi. Bude mít podnik pro tohoto zaměstnance práci i za měsíc? Co potom s ním? Bude vůbec možné ho propustit? To jsou otázky, které si klade každá firma. Celá odvětví ekonomiky stojí a padají se sezonními dělníky či se zaměstnanci najímanými kupříkladu jen na dobu stavby. Kde je snadné se pracovníka zbavit, tam roste ochota jej přijmout. Vypadá to jako laciné heslo liberálních ekonomů, ale ono v praxi funguje. Po uvolnění trhu práce ve Velké Británii významně poklesl počet lidí bez práce. V Itálii, kde není snadné zbavit se zaměstnance a občas je to dokonce nemožné, je situace opačná. Česká republika se rozhodla vydat italskou cestou. Zákon chrání matky samoživitelky, invalidy a bůhví koho ještě. Chrání je tak dokonale, že zůstávají bez práce. Nikdo je nenajme, neboť je potom už nemůže propustit. Pro podnikatele je takový státem chráněný pracovník sázkou do loterie se zaručenou prohrou. Jediným způsobem, jak překonat opatrnost zaměstnavatelů, byly právě smlouvy na dobu určitou. Podniky se nebály přijímat lidi na omezenou dobu, když věděly, že je budou moci propustit - buď proto, že pro ně není práce, nebo proto, že se neosvědčili. Tato možnost teď padla. Po dvou letech prodlužování dočasných smluv budou muset zaměstnavatelé svého zaměstnance přijmout na trval nebo propustit. Co asi udělají?

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče