Z koníčka se stalo podnikání

30. srpna 2004, 00:00 - GABRIELA ŘÍHOVÁ
30. srpna 2004, 00:00

PARNÍ LOKOMOTIVY Klub historie kolejové dopravy v současnosti vlastní 11 parních lokomotiv a obhospodařuje jednu parní lokomotivu Národního technického muzea. Část sbírky uchovává v muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka.

PARNÍ LOKOMOTIVY Klub historie kolejové dopravy v současnosti vlastní 11 parních lokomotiv a obhospodařuje jednu parní lokomotivu Národního technického muzea. Část sbírky uchovává v muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka. Hlavním cílem Klubu historie kolejové dopravy je záchrana historických kolejových vozidel. Jeho předsedou je Jaroslav Křenek. Od jiných podnikatelů ho odlišuje především skutečnost, že zisk nerozděluje mezi spolupracovníky, nýbrž investuje zpět do oprav parních lokomotiv a vozů. Křenek začínal jako nadšenec modelové železnice, když už v deseti letech docházel do kroužku železničních modelářů. Díky tomu měl možnost dostat se do vyhrazených prostor tehdy ještě státních drah, a to nejen v P raze, ale i v Trutnově, Ostravě či Plzni. V předvojenském věku se utvořila skupina nadšenců, kteří jezdili parními lokomotivami na výlety, fotografovali a snímky si vzájemně vyměňovali. Při setkáních si předávali informace o pohybu a stavu parních lokomotiv a zážitcích. V době studené války však byla spousta informací utajovaná, neboť dráha byla strategickým podnikem. „Strávili jsme spoustu času na policii, kde zjišťovali, proč a pro koho fotografujeme,“ uvádí Křenek. Po roce 1980 byl u v tehdejším Československu ukončen parní provoz. V té době také vznikl první impulz k založení spolku. N ajednou nebylo co fotit, lokomotivy byly odstavené a nikdo se o ně nestaral. „Existovala pouze skupina badatelů a historiků, ale už nikdo, kdo by si vzal montérky a šel lokomotivu či vagon opravit,“ vzpomíná Křenek. V roce 1980 se tak příznivci starých souprav sdružili nejdříve při závodním výboru ROH a později přešli pod nymburský Dům kultury železničářů. „Šlo jen o formální spojení, jinak jsme s nimi neměli moc společného,“ říká Křenek. O rok později vznikl Klub historie kolejové dopravy (KHKD).

ZAČALO TO V NYMBURKU Důvodem vzniku spolku byl zájem o záchranu lokomotivy, která chátrala v nymburském depu. Jednalo se o poslední představitelku své řady, která navíc byla značně nekompletní. „Požádali jsme Vlastivědné muzeum Nymburk o zapůjčení a možnost opravení na své náklady a ve svém volném čase,“ uvádí Křenek. Lokomotivu 354.7152 proto odvezli do Zlonic následujících šest let na ní pracovali, aby ji uvedli do vystavovatelného stavu, což byla první etapa projektu. Museli ji kompletně rozebrat, konzervovat a znovu seskládat. Chybějící náhradní díly příznivci lokomotiv dohledali v dokumentacích různých archivů a za peníze si je nechali vyrobit. Hodně dílů vyrobili v kovárně Lokomotivky ČKD, které dnes již neexistuje. Také ve sběrnách se v 80. letech daly najít součástky a náhradní díly za cenu šrotu, dnes by za ně zájemci zaplatili tisíce až statisíce korun. LOKOMOTIVY V HLAVNÍ ROLI Cílem bylo zachránit jeden konkrétní stroj, neuvažovali do budoucna. „Tehdy jsme si ale říkali, máme mašinu, budeme potřebovat taky nějaký vagon,“ doplnil Křenek. I ty se daly pořídit za cenu kovového šrotu. Jaroslav Křenek jako jediný člen spolku nebyl zaměstnancem drah. Chtěl studovat strojní průmyslovku, bavila ho práce se železem. Na průmyslovku se ale nedostal a zbyl na něj učební obor truhlář. Potom vystudoval uměleckoprůmyslovou školu. Uchytil se na Barrandově jako mistr dekorační techniky. Stavba dekorací mu však v konečném důsledku pomohla ke zviditelnění celého projektu. Byla zde totiž možnost pronajímání historických vozů a lokomotiv filmařům, kterým se tak spolek dostal do povědomí. Zatím poslední z několika desítek realizovaných filmů se točil letos v červenci na Sázavě u Šternberka na objednávku anglické televize. S rostoucími výdělky rostla i chuť opravovat další lokomotivy. „Dokázali jsme, že to jde s čistým štítem, nikomu nic nedlužíme,“ zdůraznil Křenek. Vznikla také dceřiná společnost Herkules K. H. K. D., která realizuje veškeré nabízené služby - od zajištění vlaků k natáčení až po prodej videokazet vyrobených ve vlastní profesionální střižně. „Nevytváříme zisk, abychom mohli vyplácet výplaty, jsme klubem dobrovolníků,“ uvádí Křenek. P ropagační materiály spolku vytváří Jaroslav Křenek za podpory svého otce, který byl výtvarníkem. „Jsem samostatně výdělečně činná osoba. Živím se tím, co si zrovna seženu. Tento způsob obživy mně zcela vyhovuje,“ dodává Křenek. ČLENOVÉ SDRUŽENÍ Jednotliví členové se rekrutují především z řad železničářů. Postupně však přicházeli další příznivci železnice. Podle slov Křenka se základna vyšplhala k sedmdesáti lidem, ale čas ukázal, že se jedná pouze o papírové členy, neboť na pracích se účastnilo zhruba deset nadšenců. „Aby člověk mohl tohoto koníčka vykonávat a opatrovat majetek, který jsme za tu dobu nashromáždili, vyžaduje to totální nasazení,“ domnívá se. Členy klubu jsou především lidé narození v letech 1960 až 1963. Ti totiž měli možnost parní provoz ještě zažít, ale vytvořili si k němu i osobní pouto. Téměř všichni později nastoupili do zaměstnání u ČSD jako výpravčí, úředníci ve stanicích, v depu, vedoucí oprav či technologové. „Nové kolegy jsme ochotni samozřejmě přijmout, ale jen málo z nich splňuje potřebná kritéria,“ upozorňuje Křenek. Jedná se především o zdravotní způsobilost, zručnost a odpovědnost. „Z důvodu našeho odchodu z prostor pražského depa jsme byli nuceni se obrátit na depo Louny, které vládlo provozní jednotce Lužná u Rakovníka. Ta je dnes muzeem Českých drah. Vystavujeme tam naše mašiny a vozy a snažíme se prezentovat novými exponáty, aby lidé viděli, že se podařilo něco opravit a zachránit,“ doplnil Křenek. Do budoucna bude potřeba především najít vhodné zázemí spolku. Ten vlastní téměř 100 vozidel, které je potřeba umístit do prostředí odpovídající jejich vzácnosti a také využitelnosti. „V okolí Prahy to bude velký problém. Vyhovující prostory zde nejsou, nebo nejsou pro nás cenově dostupné,“ míní. EXPONÁTY NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA Národní technické muzeum (NTM) je vlastníkem několika parních lokomotiv. Prostory a finance, které momentálně má, však zdaleka nestačí na to, aby se o veškerý majetek postaralo samo. Na základě smluv tak poskytlo část exponátů železničním spolkům a klubům, které je provozují a udržují. Převážnou část parních lokomotiv N árodního technického muzea spravují České dráhy. Klub historie kolejové dopravy podle Křenka spravuje jednu parní lokomotivu a sedm vozů NTM. Muzeum navíc získalo objekt depa Praha-Masarykovo nádraží, kam by mělo část exponátů přesunout a shromáždit část rozpůjčovaných exponátů. S otevřením se počítá v roce 2008. ČD KONKURUJÍ Ze začátku byli první a jediní, kdo se danou tematikou zabýval (kromě NTM). Po roce 1989 se se spolky roztrhl pytel. „Každý dělá, na co mu síly stačí nebo na co má prostředky a možnosti,“ tvrdí Křenek. Jistou snahu o konkurenci pociťuje ze strany ČD: „My konkurenční boj nevyvoláváme, protože si myslíme, že na tomto poli podnikání to není ten správný nástroj k dosažení cíle.“ Navíc co se dalo zachránit a nezachránilo se, je nenávratně ztraceno ve šrotu. Největší likvidace se totiž uskutečnily už v 50. a 60. letech, kdy tato problematika nikoho nezajímala. Snad jen v některých depech by se daly najít ještě nějaké vagony, které jsou přestavěny pro jiné účely (obytné, nářaďové atp.). Lze tedy říci, že parní lokomotivy a historické osobní vozy se v České republice již volně nevyskytují. KAM PLYNE ZISK? Celkový zisk je velmi nestabilní. Asi největší podíl na zisku z jednotlivých aktivit provozovaných spolkem tvoří půjčování exponátů filmařům. Také skupinové jízdy na objednávku jsou ziskové. Naopak ztráty spolek vytváří při jízdách pro veřejnost. „Náklady na ně převyšují tržby a nemůžeme si proto dovolit těchto jízd udělat za rok mnoho,“ stýská si Křenek. Náklady na provozní vozidla jsou daleko větší než na neprovozní. Nejen náklady na uhlí, vodu či odvoz popele, ale také na periodické prohlídky - například technická kontrola (je nutná každý půlrok) nebo zpřísněné kontroly tlakových nádob. Ve dnech 30. a 31. prosince 2004 a 1. ledna 2005 pořádá KHKD jízdy parních vlaků u příležitosti výročí 105 let od založení trati Martinice v Krkonoších-Rokytnice nad Jizerou. Historické osobní vozy poveze parní lokomotiva 354.7152 vyrobená v roce 1917 v Praze-Libni. Detaily k veřejným jízdám klubu lze nalézt na adrese www.khkd.cz. KHKD MÁ V SOUČASNOSTI:

10 řádných členů

11 parních lokomotiv (z toho 3 provozní)

2 provozní motorové lokomotivy

3 neprovozní motorové vozy

70 salonních, osobních, služebních, poštovních a nákladních vozů (z toho 40

provozních)

**KHKD DÁLE PROVOZUJE:

1 parní lokomotivu NTM

7 osobních vozů NTM (z toho 2 salonní vozy)

1 poštovní vůz Poštovního muzea Praha

Na Jaroslava Křenka a jeho kolegy už čeká další restaurátorská práce.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče