Z ghetta do parlamentu EU

16. července 2008, 17:31 - Josef Mlejnek mladší
16. července 2008, 17:31

Při autonehodě zahynul významný polský politik

„Zahajovací zasedání Kulatého stolu si dobře pamatuji. Profesor Bronisław Geremek mě donutil, abych si vzal sako a kravatu. A celý nesvůj, podrážděný, za doprovodu jízlivých poznámek Lecha Wałęsy, jsem spolu s ostatními zamířil do Místodržitelského paláce. Do jednacího sálu se šlo po schodech nahoru, kde u vchodu do dveří vítal hosty (ministr vnitra) generál Kiszczak a stranický tajemník Stanisław Ciosek. Zkusil jsem se schovat někde na toaletě, aby mě nikdo neviděl, jak podávám ruku šéfovi policie, bál jsem se, že mě pak žena vyhodí z bytu… Ukrýval jsem se asi sedm minut, poté jsem vykoukl ven, ale generál Kiszczak stál neúprosně pořád nahoře. Kamery běžely, fotoaparáty cvakaly, nedalo se nic dělat, musel jsem jít. A tak jsem tehdy přišel o panenství,“ vzpomínal roku 1999 na konferenci uspořádané Michiganskou univerzitou k desátému výročí polského Kulatého stolu Adam Michnik. Příhoda sice mohla být po letech přibarvená, ale názorně vypovídá o Polsku, o kulatém stole i o Adamu Michnikovi a Bronisławu Geremkovi, kteří oba představovali liberální proud polské opozice, jenž dominoval ve vedení Solidarity, a patřili k hlavním architektům jednání s chřadnoucím komunistickým režimem. Od počátku čelili kritice, že Solidarita komunistům příliš ustoupila, ba že se s nimi její tehdejší vedení vypočítavě podělilo o moc a majetky. Kritika neslábla; lze říci, že její růst nakonec přispěl i k vítězství bratrů Kaczyńských (byli v roce 1989 též u toho) ve volbách 2005, což nemusí zdaleka dokazovat, že je věcně správná a spravedlivá.

Připomínal britského aristokrata

Ale vraťme se ještě do varšavského Místodržitelského paláce. Není vůbec náhoda, že Michnikovi vnutil sako a kravatu právě Geremek – lev salonů v tom nejlepším slova smyslu. Muž, o němž Timothy Garton Ash napsal, že mu připomíná britského liberálního aristokrata 19. století nejen vzezřením, ale hlavně duchem, a přirovnal ho k Thomasi Macaulaymu, významnému anglickému básníkovi, historikovi a politikovi. Garton Ash, Michnik i Geremek jsou všichni původní profesí historici. A paradoxně právě Geremkova nejvíce uznávaná studie, kniha Slitování a šibenice. Dějiny chudoby a milosrdenství, je věnována dějinám chudoby v evropských dějinách 13. až 20. století (česky 1999). Téma knihy vyplývá z Geremkova životopisu. Jako osmiletý se s celou rodinou ocitl ve varšavském ghettu, odkud roku 1943 utekl. Po celou válku v útlém věku zažíval bídu ve stínu pronásledování a smrti. A v tomto kontextu je také nutno vnímat jeho vstup do komunistické strany, z níž vystoupil roku 1968 na protest proti okupaci Československa. Zájem o skutečné dělníky, nikoliv o proletariát jako ideologický konstrukt, se projevil i tím, že v srpnu 1980 odjel pomáhat do stávkující gdaňské loděnice. Údajně si s sebou vezl korektury své knihy o chudobě, leč místo toho nakonec sepsal text „Jak zakládat odborové organizace“. Stal se nejbližším poradcem Lecha Wałęsy a jedním z hlavních stratégů Solidarity. Zdá se, že takzvaná „válka nahoře“, jež se v Polsku rozpoutala po porážce komunismu, představuje jedno z největších neštěstí soudobých polských dějin. Ani Mazowiecki, první nekomunistický premiér a Wałęsův protikandidát z voleb 1990, ani Geremek neměli dar strhnout masy; Geremkovi se často vyčítalo nepříjemné mentorství, ba arogance. Nicméně Lech Wałęsa po roztržce s nimi jako by přišel o rozum – nejen obrazně, ale někdy doslova. Liberální solidaritní strany (Demokratická unie, později Unie svobody) sice v 90. letech dokázaly o něco málo překonat laťku deseti procent, více však ne.

Dovedl Polsko do NATO

Ke spolupráci liberálního a konzervativně-sociálního solidaritního proudu ještě jednou došlo – po volbách 1997, po nichž vytvořily vládní koalici Volební akce Solidarita a Unie svobody, jež nominovala Geremka na post ministra zahraničí. Dosáhl tak svého největšího politického úspěchu po roce 1989, když roku 1999 dovedl Polsko do NATO.
Roku 2004 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Šestasedmdesátiletý Geremek zahynul 13. července při autonehodě cestou do Štrasburku. Prezident Lech Kaczyński požádal na summitu středomořské unie o minutu ticha. Polští politici spolu dovedou svádět urputné zápasy, ale i největší Geremkovi odpůrci tuto osobnost respektují jako jednu z největších postav moderní polské historie.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče