Z extrému do extrému

28. ledna 2011, 15:57 - Adam Junek
28. ledna 2011, 15:57

Lidem došla trpělivost. Bohatství prezidenta ostře kontrastovalo s rozšířenou chudobou

Do Prahy přišel ještě před sametovou revolucí a rád o sobě říká, že Čechy naučil jezdit na dovolenou do svého rodného Tunisu. Současné nepokoje v zemi však Ferida Nasra, šéfa největší tuzemské cestovní kanceláře Exim Tours, donutily posunout první letošní let za tuniskými plážemi z února až na duben. Přesto změny ve svém rodišti vítá. „Tunisko se bude moci měřit se zavedenými evropskými demokraciemi,“ věří do budoucna Nasr.

EURO: Poprvé po dlouhé době jste pro zimní sezonu vyškrtli z nabídky Tunis, a to ještě před nedávnými nepokoji. Proč? NASR: Čtrnáct let jsme jej v nabídce přes zimu drželi. Ale obsazenost prvních týdnů letošní zimní sezony byla špatná. Takže jsem se tentokrát rozhodl jej vynechat. Plánoval jsem, že zhruba od 8. února začneme znovu létat, ale poslední události rozhodly o opaku.
Zpětně se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí, protože kdybychom tam nyní měli klienty, museli bychom je rychle vracet domů, což by se prodražilo. Ale přísahám, že jsem o ničem nevěděl a bylo to pro mě překvapení jako pro všechny ostatní.

EURO: Od dubna ale zájezdy nabízíte… NASR: Sázíme na to, že se situace uklidní, což se ostatně děje už dnes. Plán je takový, že v dubnu vypravíme první zájezd, ale nejsem ničím vázaný. Takže pokud by se situace ještě znovu vyhrotila, vše bez problémů zrušíme.

EURO: Jak se to projevuje na poptávce po Tunisku? NASR: Nebudu zastírat, že situace není dobrá. Asi deset procent klientů, kteří už mají zamluvený zájezd, chtělo změnit destinaci. Ostatní vyčkávají, jak se situace vyvine. A prodeje samozřejmě šly ve srovnání s loňskem výrazně dolů.

EURO: Vy nyní do Tuniska klienty nevozíte, ale je možné sehnat zájezdy u jiných cestovek. Není to riskantní, vozit do země zmítané nepokoji klienty? NASR: Sleduji situaci každý den z různých médií a mluvím denně s lidmi v Tunisku. Situace se výrazně uklidnila a nyní žádné nebezpečí nehrozí. Velké nepokoje probíhaly asi jen dva dny.
Nyní se vše normalizovalo, žádné rabování nebo násilí v ulicích už není. Pokud nyní probíhají nějaké manifestace, jde o poklidné vyjadřování názoru, nespokojenosti se stavem společnosti. Minimálně v posledních třech čtyřech dnech má policie vše pod kontrolou.

EURO: Co nastalé situaci v zemi jako rodilý Tunisan říkáte? NASR: Já jsem tam prožil mládí a chodil jsem i na vysokou ještě za předešlého režimu prezidenta Habíba Burgiby. V Česku, tehdy ještě Československu, jsem od roku 1986. Převrat nyní uprchlého prezidenta Zína Abidina Bin Alího přišel o rok později, takže jsem jej sledoval z povzdálí. Tehdy bylo jasné, že něco musí přijít. Burgiba posledních deset let vlastně nevládl, byl skoro pořád v nemocnici. Zemi řídila skupina lidí kolem něj, a to velmi špatně. Vzpomínám si, že když jsme chodili do školy, tak jsme střídavě tři čtyři týdny měli vyučování a tři čtyři zase ne, protože byly nepokoje.
A pak se chopil moci Bin Ali, který byl do té doby předsedou vlády. Nechal doktory napsat posudek, že Burgiba je neschopen zastávat úřad. Národ jej vítal, protože tehdy byla každá změna dobrá. Navíc začal dělat kroky, které vedly k demokratizaci země. Změnil ústavu, aby prezident nebyl volen na doživotí, ale jen na dvě funkční období. Jenže pak se vše změnilo. Po dvou funkčních obdobích zase změnil ústavu a vládl dál, obklopen svojí rodinou.

EURO: Tunisko ale i za jeho vlády bylo vnímáno jako pokrokovější mezi arabskými státy. Tamní právní systém například není ovlivněn právem šaría… NASR: Tlak byl patrný posledních čtyři pět let. Lidé se báli mluvit o politice. Když vás někdo zaslechl, mohl jste jít i do vězení. A pak běžní Tunisané, kteří žijí často velmi skromně, viděli, že rodina prezidenta a jeho blízcí přátelé shromažďují neuvěřitelné majetky. Když vidíte honosné vily nebo paláce, můžete si být jisti, že jde o někoho z okruhu Bin Alího.
Navíc každý dobře věděl, že země má dvě vlády. Jednu oficiální, která měla ale bezmála nulovou moc, a druhou, kterou tvořili lidé z okolí prezidenta. Vždy jsem se setkával s tuniskými ministry turistiky co nejdříve po jejich nástupu do funkce. A ti dva poslední mi otevřeně řekli, že jejich pravomoci jsou velmi omezené.

EURO: A lidu tedy nyní došla trpělivost? NASR: Zřejmě by se to tak dalo říci. Bin Alího klan dával na odiv luxus čím dál okatěji, a v zemi se přitom zvyšovala nezaměstnanost, základní potřeby se zdražovaly. Nejhorší to bylo na jihu země, odkud tato „revoluce“ přišla. Začalo to vlastně nenápadně. Vysokoškolsky vzdělaný člověk nemohl najít práci, a tak si pořídil stánek na prodej novin nebo něčeho podobného. Přišla kontrola, zjistila, že nemá povolení, a úřad mu ho pak odmítl vydat. Neviděl východisko. Šel k pumpě, koupil si benzín, polil se a zapálil. A mělo to neuvěřitelnou odezvu mezi veřejností. Ta přerostla v demonstrace a očividně byl režim natolik shnilý a na tak špatných základech, že nedovedl reagovat. Pro mě bylo obrovské překvapení, že to šlo tak rychle.

EURO: V čem byl rozdíl mezi oběma vládci? Padli ze stejných důvodů? NASR: Rozdíl byl velmi velký. Tunisko mělo zatím jen dva prezidenty a kromě velké moci si podobni nejsou. Když Burgibu sesadili, zjistili, že vlastně nemá kam jít. Neměl vlastní bydlení, žádný majetek. Nic. Zbytek života pak strávil ve vládní vile. Bin Alí naopak hned od počátku hromadil majetky. A to obrovské, od Evropy až třeba po Argentinu. Bylo to z extrému do extrému. Takže to znechucení nepramenilo ze stejných pohnutek.

EURO: Může se tato „tuniská revoluce“ přelít do ostatních arabských zemí, kde také vládou v podstatě diktátoři? NASR: Je potřeba vědět, že každý arabský stát je jiný. Tunisko bylo od počátku velmi zvláštní. Nikdy tam nehrála prim armáda, ale policie. Ostatně vojáků je asi 40 tisíc, zatímco různých policejních složek 200 tisíc. Je to v podstatě policejní stát. Ale v dobrém.
Fungování země je totiž založeno na bezpečnosti. Nemá skoro žádné nerostné bohatství, a tak žije ze zemědělství, z cestovního ruchu a služeb. A turisté chtějí mít pocit bezpečí.
To si uvědomoval už Burgiba. Ostatně Tunis byl první arabskou zemí, která vytvořila podmínky pro masovou turistiku. Až o patnáct let později se přidali třeba Turci. Nikdy se nestalo, že by v Tunisku byli napadeni turisté. Jejich bezpečnost měla vždy prioritu.

EURO: Zeptám se znovu. Je třeba se obávat rozšíření revoluce? NASR: Když by se měly inspirovat jiné země, myslím, že srovnáváme nesrovnatelné. V Tunisku nikdy neexistovala opozice a když někdo promluvil hanlivě o vládě, putoval do vězení. Teď vyšlo najevo, že tam je 1800 politických vězňů. Ale za co? Demonstrace nebo nějaké projevy veřejného nesouhlasu tam nikdy nebyly. Ti lidé museli utrousit něco protivládního třeba v kavárně.

EURO: Takže velké změny v arabském světě nebudou? NASR: To zase ne. Všechny režimy se budou muset velmi dobře zamyslet, jak nakládají s bohatstvím, jaké podmínky pro život svých lidí vytvářejí. Události v Tunisku jsou pro arabské země určitě velkou lekcí, že ne všechno projde.

EURO: Jaký vývoj budou mít nyní události v Tunisku? NASR: Jsou dvě možnosti. Jednou je demokratizace země. A já věřím, že to tak dopadne a Tunisko se bude moci měřit se zavedenými evropskými demokraciemi. Problém je, že neexistují politické strany, není tam základní politická struktura. A také chybějí osobnosti.
Když tady došlo k revoluci v roce 1989, byli tu Dubček, Havel nebo další osobnosti, které měly velký kredit. To Tunisku chybí a bude se muset politické kultuře naučit.
Například současný předseda vlády je podle všeho nezkorumpovaný a uznávaný ekonom, takže by mohl zemi dovést právě k demokratizaci. Ostatně v Československu byli také lidé původně spojení s režimem při reformách potřební. Třeba takový Marián Čalfa.
Druhou možností je, že se nepokoje budou opakovat. To by znamenalo chaos a posun o hodně let zpět.

EURO: Jenže i současné problémy mohou turistiku přece velmi poškodit… NASR: Ale nijak významně. Turisté se už začínají vracet. A pokud nevypuknou znovu nepokoje, pak se nic zásadního nestane. Když se ale budou opakovat, může Tunisko na dlouhou dobu zapomenout, že je turistickou destinací.

EURO: Mluvíte s krajany a rodinou. Jak vnímají události běžní lidé? NASR: Hlavně už chtějí mít klid. Hotely teď byly naprosto prázdné, a tím pádem zaměstnanci byli doma a nedostanou výplatu. Nechtějí, aby se to opakovalo. Samozřejmě odsuzují nepokoje a rabování. Změny ale vítají a budou se jich dál dožadovat. Nastalá situace navíc lidi velmi spojila. Když zmizela policie, zavedli si hlídky, aby ochránili sebe a své okolí, střídali se. Bratr mi popisoval, že jej jednou v autě zastavil asi 16letý chlapec a kontroloval mu doklady. Přitom neměl žádnou zbraň, jenom odhodlání chránit své nejbližší…

EURO: A co tuniská komunita v Česku, jak ta reagovala? Chtěli jste třeba přivézt příbuzné? NASR: Tady je tak málo Tunisanů, že něco, co by se dalo nazvat komunitou, vlastně neexistuje. Ale já sám jsem o nějaké hysterické akci typu převozu celé rodiny sem ani neuvažoval. Není k tomu podle mě důvod. Samozřejmě jsem jim hned volal a staral se, zda jsou v bezpečí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče