Z Chlapečka je velký kluk

28. července 2010, 12:38 - Tibor Posa
28. července 2010, 12:38

Pro Filipínce představuje jejich nový prezident symbol a naději

Na konci června složil před zraky více než půl milionu lidí, kteří mu přišli vyjádřit podporu, slavnostní přísahu nový prezident Filipín Benigno „Noynoy“ Aquino. Člen třetí generace rodiny politiků tohoto jména s přehledem zvítězil ve volbách konaných počátkem května. Nyní se těší obrovské popularitě. Ale co když dokáže splnit jen málo ze svých slibů?

Tichý pokračovatel tradice
Vše začalo smrtí matky. Corazon Aquinová zemřela vloni v srpnu. Na jejím pohřbu se tísnily davy. Lidí stále přibývalo, poklonit se bývalé prezidentce a ikoně demokracie přišlo na milion osob ze všech koutů země. S tak velkým vyjádřením soustrasti nikdo nepočítal. Ve Filipíncích přece jen žije touha po skutečné demokracii, musel si pomyslet každý, kdo stál opodál.
„Cory“ Aquinová se v politice octla v osmdesátých letech v důsledku jedné vraždy. Jejího manžela Benigna, senátora, který byl vůdcem opozice proti někdejšímu diktátorovi Ferdinandu Marcosovi, zabili v roce 1983, když se vracel z exilu zpět do vlasti, atentátníci přímo na ploše manilského letiště. Není třeba si moc lámat hlavu, na čí příkaz.
Na manželovo místo nastoupila jeho žena, která do té doby neměla zkušenosti s politikou. Hněv lidu v roce 1986 diktátora svrhl a Cory se stala prezidentkou. Aquinovi měli jedno dítě – Benigna mladšího, kterému říkali Noynoy neboli Chlapeček. Aristokratická rodina vlastní obrovské množství půdy a oplývá bohatstvím, a tak je pochopitelné, že svého syna trochu zhýčkala. Mladý muž studoval ekonomii a později pracoval v rodinných nadacích, takže neposbíral mnoho životních zkušeností. Ve svých téměř čtyřiceti letech se stal poslancem parlamentu a před třemi lety byl dnes už padesátiletý, stále svobodný Benigno Aquino III. zvolen senátorem. Až do matčiny smrti žil po jejím boku.
Nijak zvlášť se nevyznamenal při přijetí jediného výjimečného zákona. Jeho političtí kolegové ho mohli poznat jako ekonoma průměrných schopností, z něhož přímo vyzařovalo, že se neumí moc pohybovat v každodenním životě. Ovšem byl to něčí syn, takže se rozumělo samo sebou, že bude v Liberální straně zastávat místopředsednický post. A po tom, jak na davy zapůsobil pohřeb jeho matky vloni v srpnu, nebylo sporu o tom, že musí v prezidentských volbách kandidovat právě on.
Nadšení vůči Aquinovým vydrželo až do voleb, jež se konaly o deset měsíců později: Aquino III. dosáhl při hlasování historického vítězství, když v jednokolových, většinových prezidentských volbách získal 42 procent hlasů. Podpořilo ho přes patnáct milionů voličů, přičemž za ním následující kandidát Joseph Estrada se musel spokojit se ziskem méně než deseti milionů.

V hlavní roli korupce
Čím si Noynoy dokázal získat srdce Filipínců? Především při všech předvolebních vystoupeních zdůrazňoval ono dědictví, víru v demokracii, která mu zbyla po otci, mučednickém senátorovi, a matce prezidentce, jež je už nyní uctívána takřka jako světice. Role dědice „hrdinů“ se mu bohatě zúročila.
Dalším stěžejním bodem jeho programu je boj proti korupci. Den po složení přísahy založil prezident Výbor pro spravedlnost, který je pověřen vyšetřit nesčetné korupční aféry, volební podvody a případy porušování lidských práv, k nimž došlo v poslední době. Pádný důvod obávat se činnosti této komise má kromě jiných i předchozí prezidentka Gloria Macapagalová-Arroyová, jelikož bezpočet těchto případů padá právě na její hlavu. Jde například o magnetofonovou nahrávku z roku 2004, na níž je zachyceno, jak tvrdí předsedovi filipínské volební komise, že je připravena koupit si hlasy.
Mnozí nicméně o hodnověrnosti boje proti korupci pochybují. „Když nebude korupce, tak nebude ani chudoba,“ oznámil Noynoy na jednom ze svých předvolebních mítinků. „Možná že skutečně touží bojovat proti úplatkářství, ale když se podíváme na lidi v jeho okolí, pochopíme, že se z nich asi jen sotva stanou přední bojovníci tohoto hnutí,“ sdělil v rozhovoru pro francouzský deník Le Figaro manilský politolog Prospero Valera. „Ale není třeba zacházet tak daleko: kdybychom se podívali jen na jeho rodinu, našli bychom stopy korupce i zde. I oni by si rádi uchovali svá privilegia. Začnou sami u sebe? Věřím, že je stejně jako jeho matka veden dobrým úmyslem. Ten se však při střetu s realitou pokaždé rychle zvrtne,“ dodává. Míra korupce je na Filipínách jednou z nejhorších na světě a podle odborníků proudí do nejrůznějších nepovolaných kapes pětina ročního domácího rozpočtu.
Každý třetí Filipínec, jejichž celkový počet je odhadován na 90 milionů, navíc žije pouze z jednoho dolaru na den. Tuto úroveň převyšují dokonce i mnohé africké země. Aquino hodlá rozhýbat filipínskou ekonomiku. „Za posledních osm měsíců je hospodářský program prezidentského kandidáta čím dál vyzrálejší,“ řekl před volbami agentuře Reuters jeden tamní velkopodnikatel. „Má hotový plán mikroúvěrů pro střední třídu, který by měl nastartovat ekonomiku. Dál by se chtěl zaměřit také na rozvoj průmyslu, aby se vytvořila pracovní místa.“
I pokud by došlo k příznivým změnám v oblasti ekonomiky, pak je tu pořád ještě školství a zdravotnictví, ve kterých nebyly za několik posledních desetiletí provedeny téměř žádné změny. Třešničkou na dortu by bylo, pokud by se Aquinovi během jeho šestiletého funkčního období podařilo zreformovat také justici, jež je těžkopádná, zastaralá a neefektivní. Navíc na něj čeká reforma zemědělství, kterou se nepodařilo úplně dotáhnout ani jeho matce. Vždycky z ní totiž nějak vypadla spolu se spoustou dalších míst Luisita – rodinná usedlost, jejíž rozloha přesahuje deset tisíc hektarů. „Udělám vše proto, abych zemědělcům zajistil půdu,“ sliboval během kampaně Noynoy.

Politický protivítr
Filipíny se skládají z více než 7000 ostrovů, z nichž je jen 800 trvale obývaných a jedenáct největších tvoří přes 96 procent souše. Již tři desetiletí probíhá na jižním ostrově Mindanao – především v provincii Severní Cotabato – islámské separatistické povstání, jež si vyžádalo už 150 tisíc obětí. Bylo by záhodno dosáhnout s povstalci usmíření.
Vážné nebezpečí pro stát ale představují také „soukromé policie“ zločineckých skupin. Přestože je zakázáno vydržovat si ozbrojené oddíly, má je téměř každý, kdo si to může dovolit. Nejrůznější civilní strážce pořádku navíc zaučuje sama státní policie. A když se soukromí ozbrojenci zapletou do nějakého konfliktu, je k nim pak shovívavější. Počet ilegálně držených střelných zbraní na Filipínách je odhadován na milion a půl.
Koncem loňského listopadu provedly soukromé milice v provincii Maguindanao masakr, při kterém zahynulo 57 osob. Tehdy bylo postaveno mimo službu, přeloženo nebo obviněno kvůli spolupráci s ozbrojenci přes tisíc policistů. Letošní volební kampaň nicméně nabízí příznivější statistiky: při předchozích prezidentských volbách v roce 2004 dosáhl počet politických vražd téměř dvou set, zatímco v letošním roce sotva překročil stovku.
Dosud však nebyla řeč o politickém protivětru, jenž udělá bezpochyby všechno pro to, aby zabránil Aquinově plachetnici v dalším postupu. Počátkem května byl v duchu staré dobré filipínské tradice zvolen na několik let nejen prezident republiky, ale také 18 tisíc dalších veřejných funkcionářů. Na 50 milionů filipínských voličů tak vedle volby prezidenta rozhodlo i o osobě viceprezidenta (na tento post byl zvolen Jejomar Binay), o 250 poslancích Sněmovny reprezentantů, o polovině z 24 členů Senátu, o 80 guvernérech provincií a téměř 17 tisících členech místních úřadů.
V Senátu stejně jako v dolní komoře Kongresu získala nejvíce křesel Strana lidové moci – Křesťanští a muslimští demokraté bývalé prezidentky Glorie Macapagalové-Arroyové. Té se díky prezidentské imunitě dosud podařilo vyhnout čtyřem obviněním z korupce.
V květnových volbách mělo také premiéru elektronické hlasování, s jehož pomocí lze úspěšně čelit podvodům a komplikacím kolem sčítání. Ty totiž zemi přivedly již několikrát na pokraj občanské války. Vláda objednala 80 tisíc elektronických hlasovacích přístrojů, nicméně panovaly značné obavy z propuknutí chaosu, pokud by stroje nefungovaly. Přestože i přes menší pochybení systém fungoval dobře, vytvořily se před hlasovacími přístroji tak dlouhé fronty, že mnozí nevydrželi čekat, než na ně přijde řada. V podobně přelidněném manilském volebním obvodu musel svůj hlas odevzdat i Noynoy Aquino. Na řadu se dostal až po pěti hodinách. Do té doby se mohl seznamovat se starostmi obyčejných lidí. Jemu se to tedy každopádně vyplatilo.

*
BOX
Hvězdy a dynastie
„V politice budu efektivnější než v boxu,“ prohlásil po složení poslaneckého slibu s úsměvem profesionální mistr světa v boxu Manny Pacquiao. Podle odborníků zvládl Pacquiao, považovaný za jednoho z nejlepších boxerů světa, hravě i toto kolo, když získal poslanecký mandát ve svém rodišti v provincii Sarangani. K tomu lze jen tiše dodat, že zatouží-li po postu prezidenta, tak ho z něj Filipínci udělají.
Bývalý krejčovský učeň, z něhož se stal mistr světa v boxu, je národním vzorem: ten, koho bůh obdařil talentem, se může – i když pochází odnikud a z ničeho – stát díky odpovídající píli tím nejlepším. V současnosti čeká jednatřicetiletého sportovce v jeho boxerské kariéře podle všeho ještě jeden zápas, poté už svůj život zasvětí politice.
Pacquiao oznámil, že se nejspíše v listopadu utká s Američanem Floydem Mayweatherem, který je podobným boxerským fenoménem jako on. „Poprosil jsem mamku, abych mohl absolvovat ještě jedno utkání. A ona odpověděla: Jedno utkání, synku, a dost,“ přiblížil Manny Pacquiao tisku, co bylo nejtěžší částí jednání.
Přestože v současném boji o prezidentskou funkci pohořel dřívější prezident Joseph Estrada, získal alespoň poslanecký mandát. Bývalý herec, který účinkoval v televizních seriálech druhé kategorie, byl v roce 2001 kvůli korupčním aférám zbaven funkce a odsouzen na doživotí. Před třemi lety se mu podařilo dosáhnout zrušení rozsudku a od té doby je znovu v sedle.
Největší comeback se však povedl Imeldě Marcosové, někdejší královně krásy a první dámě, vdově po diktátorovi Ferdinandu Marcosovi, jenž zemi vládl dvacet let. Ve svých jednaosmdesáti letech může znovu zasednout do poslanecké lavice. Pěkných výsledků se ve volbách podařilo dosáhnout také ostatním členům této dynastie: jejich dvaapadesátiletý syn „Bongbong“ byl zvolen senátorem, zatímco šestapadesátiletá dcera Imee povýšila na guvernérku provincie Ilocos Norte.
*
Překlad: Jiří Zeman

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče