Z anarchie pirátská demokracie

16. června 2010, 16:50 - Josef Šíma
16. června 2010, 16:50

Neviditelná ruka trhu Adama Smithe dokáže zajistit parlament i listinu základních práv

Z ekonomie se po druhé světové válce stala značně sterilní věda – ambiciózní a formalizovaná, leč často bez smysluplného vhledu do fungování reálného světa. Proto se do ní začaly vracet přístupy, jež ji opět propojovaly s ostatními společenskými vědami, především s právem.

Nerespektování vlády

V šedesátých letech 20. století vznikla v několika odvětvích disciplína právo a ekonomie, která se v následujících 50 letech zdárně vyvíjela. Dnes jsme svědky dalšího posunu. Od práva spojeného s ekonomií (law-and-economics) se mnoho autorů posunuje ke studiu situací, v nichž klasická forma panství práva neexistuje (lawlessness-and-economics). Zaměřují se na vznik řádu a mechanismů rozvoje za podmínek anarchie. Někdy proto, že se existující vláda rozpadla – například Somálsko. Jindy zase z toho důvodu, že starou vládu sice odstranila zahraniční intervence, ale nová nezačala plnohodnotně fungovat – například Irák. A občas proto, že se část obyvatelstva rozhodla řešit konflikty mimo stát – například židovští obchodníci s diamanty – či vytvořit komunity, které vlády nerespektují a bojují s nimi.
To je tématem knihy The Invisible Hook: The Hidden Economics Of Pirates (Neviditelný hák. Skrytá ekonomie pirátů) profesora George Mason University Petera T. Leesona, která zkoumá fungování pirátských společností. Problém, jenž je na první pohled historický a neaktuální. Toto hodnocení by však bylo mylné. Leeson, jenž má ekonomické vzdělání, totiž na základě příběhu jednak analyzuje chování pirátů, jež historikům neznalým ekonomie připadá paradoxní, jednak činí paralely se současnými problémy, čímž objasňuje mnoho mýtů dnešní politiky. A navíc dokazuje, že ekonomie může být zábavná!

Důsledek vlastního zájmu

Koncept neviditelné ruky trhu umožnil Adamu Smithovi vysvětlit, proč anarchie produkce, v níž každý výrobce usiluje pouze o vlastní dobro, vede k všeobecnému blahobytu. I pokud hovoříme o protikladu parazitických (přerozdělovacích) a produktivních aktivit, musíme být vybaveni ekonomickým myšlením. Platí to pro aktivity pirátů v minulosti i vlád v současnosti. I v nich totiž sledování vlastního zájmu vede k nezamýšleným efektům, jimž bez znalosti ekonomie nelze porozumět.
Zlatá éra pirátství se datuje do let 1670 až 1730 a týká se několika tisíc lidí, kteří se rozhodli „vyhlásit válku celému světu“ – v nejlepším období představovali patnáct procent královského britského námořnictva. Toto ambiciózní úsilí vyžadovalo každodenní řešení mnoha problémů způsobem, jenž dával šanci na úspěch. Proto musela vzniknout pravidla pro fungování pirátských společností a být vyřešen problém, kterému ekonomové říkají kolektivní akce. Značný počet lidí musel jednat okamžitě a koordinovaně, a proto vznikla potřeba vůdce (vlády). Ten sice umožňuje akční jednání, ale vytváří i nebezpečí zneužití moci. Problému, jemuž čelí nejen piráti.

Harmonizace ústav

Potřeba vlády však není totožná s potřebou státu, monopolu na výkon spravedlnosti financovaného z povinných plateb. Piráti zvolili vládu, nikoli „stát“. A opravdu „zvolili“, jak dokládá Leeson v první kapitole Ekonomie pirátské demokracie. V době, kdy volební právo bylo v legitimních společnostech výjimečné, je piráti garantovali.
Ke zvolení kapitána bylo třeba jednomyslnosti. Pro méně důležité záležitosti vládnutí stačila většina. Kapitán však nebyl neomezený vládce. Mohl být – a mnohokrát byl – demokraticky zbaven funkce i omezován „pirátskými ústavami“. Ani dělba moci nebyla na přelomu 17. a 18. století v legitimních společnostech na rozdíl od pirátských společenství běžná. Pro ekonomy očekávaná, ale pro jiné překvapivá je skutečnost, že pirátské ústavy se harmonizovaly. Nikoli shora díky pirátskému komisaři či králi, ale v důsledku konkurence, tedy zdola.

Sociální systém

Anarchistický pirátský řád však vykazoval i další zajímavé rysy. Na jedné straně motivoval k aktivitě každého člena dle pravidla, kdo neloupí, ať nejí, a nedotoval – na rozdíl od dnešních sociálních systémů – nečinnost, na druhé straně však nebyl asociální. Z lupu vytvářel „sociální fond“, ze kterého rozděloval dle jasných pravidel „sociální dávky“ pirátům zraněným v boji.
Rozdělování lupu bylo progresivní. Kapitán a členové „vlády“ dostávali vyšší podíl. Zajímavé však je, že rozdíly ve mzdách byly nižší v anarchistických pirátských společenstvích než na obchodních lodích plujících pod státní vlajkou. Oproti státním obchodním lodím byla na pirátských plavidlech také mnohem nižší diskriminace. Piráti černé pleti měli většinou hlasovací právo a dostávali se do „vedoucích pozic“. To v té době nebylo na obchodních lodích i v legitimních společnostech běžné.
Tyto výdobytky nebyly důsledkem vyšší uvědomělosti pirátských společenství, ale ekonomického tlaku a jednání ve vlastním zájmu. Na otázce „rovného zacházení“ je to dobře vidět. Diskriminace na základě předsudku je totiž nákladná a znevýhodňuje všechny, kdo by se k ní uchýlili. Ze stejného důvodu, proč je pro majitele basketbalového klubu důležité, kolik kdo dá košů, a nikoli barva jeho pleti, má i pro pirátské společenství zásadní význam, aby „skórovalo“ nejvíc. Diskriminovat si může dovolit bez velkých obtíží pouze stát, který zvýšené náklady a neefektivitu přenese na daňové poplatníky. Majitel basketbalového klubu, legitimní soukromá firma nebo „pirátské společenství“ si nic takového dovolit nemohou. Brzy by totiž zanikli.

V zájmu spravedlnosti

Lebka a zkřížené hnáty tvoří, tvrdí Leeson, jednu z nejznámějších obchodních značek. Je dobře zapamatovatelná a nese jasný vzkaz: krvelační a ničeho se neštítící společenští vyvrhelové, chcete-li si zachránit život, nebojujte! Vzdejte se! A to snižovalo náklady na pirátské podnikání. Čím více posádek obchodních lodí to pochopilo, tím lépe. Kdo nepochopil a bránil se, byl mučen. Užitečná iluze, kterou je třeba v zájmu podnikání budovat a občas podpořit činy. Především však je třeba mít dobré PR. A to, jak dokládá Leeson, piráti ovládali. Psali články do novin a i jinak aktivně šířili svou pověst hrdlořezů. Aktivně budovali vlastní „značku“.
Navzdory tomu, že většina členů posádek pirátských lodí na ně vstupovala dobrovolně – povinně odvedení totiž nebojují s patřičným nasazením nejen ve státních armádách, ale ani na pirátských lodích – piráti často sehrávali „divadlo“ zajetí námořníků. To občas fungovalo jako polehčující okolnost pro soudce v případě zajetí pirátů. Ti totiž mohli tvrdit, že se na lodích neocitli dobrovolně. Piráti zlepšovali vztahy na obchodních lodích nejen nabídkou rovného zacházení, co se týká zaměstnávání černochů i odměňování, ale i trestáním jejich tyranských kapitánů. Ty totiž nemohla stejně jako pirátské kapitány odvolat posádka, a proto jim téměř nic nebránilo zneužívat svou moc. Byli přinejmenším po dobu plavby neomezenými vládci. Tento druh spravedlnosti sice nebyl bez chyb, ale strach z toho, že nějaký člen pirátské lodi bude bývalou obětí násilných kapitánů, měl pozitivní účinky.

Inovace nestačí

Zlatá éra pirátství skončila poté, co britská vláda změnila zákony a začala poskytovat na boj s piráty více finančních prostředků. Piráti na tyto změny zareagovali inovacemi v rámci svého podnikání. To však nestačilo. Nikdy však nezareagovali na změnu legislativy stejně jako současné firmy. Leeson připomíná, že tomuto způsobu se říká „dobývání renty“ – přesměrování úsilí od poskytování kvalitních služeb zákazníkům ke zmanipulování politiky ve vlastní prospěch. V dnešní době velké vlády dosahují tyto výdaje soukromých firem mnoha miliard dolarů. Piráti však na „politický trh“ nikdy nevstoupili.
O pirátech z přelomu 17. a 18. století je třeba vědět nejen to, že k nim nějakou dobu patřil i Thomas Paine, jedna z klíčových osobností pro vznik Spojených států amerických, ale i to, že jejich společenské uspořádání umožňovalo vytvořit pravidla a řád, aniž by existoval stát. Pirátská zkušenost odhaluje, že není třeba mít ani antidiskriminační zákon, aby mezi pracovníky či manažery byli odpovídajícím způsobem zastoupeni příslušníci menšin, ani parlament, aby existovaly zákony proti krádeži nebo nebezpečnému chování, ani listiny základních práv kvůli zaručení všeobecného hlasovacího práva.
Tyto veledůležité věci totiž může poskytnout Smithova neviditelná ruka trhu neboli rozhodování ve vlastním zájmu. Právo totiž může být horizontální – růst a vznikat spontánně. To platilo pro piráty před třemi sty lety a platí to i dnes.

Box:
THE INVISIBLE HOOK: THE HIDDEN ECONOMICS OF PIRATES
(Neviditelný hák. Skrytá ekonomie pirátů)
AUTOR
Peter T. Leeson
VYDAL
Princeton University Press, Princeton a Oxford 2009
ROZSAH
272 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče