Washington žije konfliktem

24. března 2003, 00:00 - Magdaléna Černoušková, Washington
24. března 2003, 00:00

Drobní i větší podnikatelé v USA mají v těchto dnech nižší tržby. Není to však pro ně důvod, aby válku nepodporovali. Jsou to většinou loajální vlastenci, kteří svou vládu podrží. Protiamerické nálady se šíří spíš mezi různými levicovými intelektuály, kterých jsou plné univerzity.

Vracela jsem se autem z centra Washingtonu domů na předměstí. Rádio přerušilo vysílání. Vzrušené hlasy redaktorů vyhlásily začátek války. Čekali jsme, až Bush promluví k národu. Nad Washingtonem začaly kroužit vojenské vrtulníky. V první chvíli se mi sevřel žaludek. Taková situace tu už jednou byla, před půldruhým rokem. Kdo neprožil 11. září v blízkosti teroristických cílů, těžko tenhle pocit pochopí. Tentokrát se ale život v Americe nezastavil. Válka se nedá ani náznakem přirovnat k šoku, který nastal 11. září. Naopak, dostavila se spíše úleva. Všichni jsme válku čekali, a je dobře, že už je nejistota pryč. Nejistota je horší nejen pro náladu lidí, ale i pro ekonomiku. I burza na Wall Street po začátku útoku posílila. Provoz v restauracích je samozřejmě slabší než jindy, ale s tím už majitelé počítali. Věděli, že po 11. září se lidi nechodili bavit řadu měsíců. V prvních dnech útoku jsme byli doslova přilepení k obrazovkám a ve veřejných podnicích se tomu přizpůsobili. I v „lepších“ podnicích, kde jindy televizi nezapnou, ani když se hraje Superbowl (mistrovství v americkém fotbalu), běží dnes televize nepřetržitě. Není jediná věc, která by vytlačila válku v Iráku z obrazovek zpravodajskych kanálů. CNN, MSNBC, NBC, FOX, všechny mají speciální zpravodajství non-stop. Vlastně jedna výjimka existuje, a tou je vyšetřování únosu Elizabeth Smart, čtrnáctileté slečny ze Salt Lake City, kterou našli po devíti měsících od jejího záhadného zmizení. Ta si ukrojila velký kus slávy, válka neválka. Jestli si někdo myslí, že protiválečné smýšlení je doménou Američanů arabského původu, pak je na omylu. Většina jich s válkou souhlasí, mám to z první ruky, protože s nimi při svých brigádách pracuji. Jen se jim nezdají některé Bushovi argumenty, třeba že liberalizace Iráku povede k liberalizaci většiny zemí v oblasti. Nebo že jakmile Saddám bude zbaven moci, veškeré teroristické nebezbečí bude zažehnáno. Tomu prostě nevěří, ale s útokem na Saddáma souhlasí. Mnozí Američané pevně věří prezidentovi a podporují ho. Na druhé straně jich hodně ironizuje ideologii projevů, zdůrazňující, že USA vede „koalici svobody“. Takže veřejné mínění je v USA rozpolcené přesně tak jako v Evropě. Ale jedna věc je tu asi společná všem - posměch nad francouzskou diplomacií. Lidé si v restauraci neobjednávají „french fries“ - hranolky, ale „freedom fries“ - „svobodné hranolky“ apod. Asi jako když prý si v Česku lidé po srpnu 1968 nechtěli kupovat sovětskou zmrzlinu. Samozřejmě jsem předpokládala, že Česká republika postoj USA podporuje a všude jsem to hrdě říkala. Pak jsem na internetu zjistila, že tomu tak není. Nerozumím tomu. Mimochodem, naposledy se tu o ČR psalo, když končil prezident Havel. Američané jsou také ovlivněni domácími protiteroristickými opatřeními. V těchto dnech platí oranžový kód, což je druhý nejvyšší stupeň bezpečnostních opatření. Na většině univerzit právě teď začínají jarní prázdniny. Je to období, kdy obvykle mladí lidé hodně cestují. Tentokrát však zůstávají doma. Zvýšená bezpečnostní opatření na letištích a na cestách vůbec je odrazují. Společnost Budget, což je největší washingtonská firma pronajímající automobily, bývá v období jarních prázdnin zcela vyprodána, auta mizí ze všech jejích poboček. Tentokrát zůstávají garáže plné. Samozřejmě se tím pádem snižují tržby i motelům, penzionům a všem zařízením cestovního ruchu, ale nesetkala jsem se s tím, aby si někdo stěžoval. Američani jsou většinou loajální vlastenci. Náš děkan poslal všem studentům e-mail se vzkazem, že musíme být silní, trpěliví a opatrní, a že univerzita zřídila konzultační středisko pro ty, kterým válka působí osobní trauma. Děkan nás také nabádal k toleranci, k tomu, abychom zapomněli na své předsudky. Osobně jsem to, co je skutečná tolerance, poznala až tady, v Americe. Snažím se být proto tolerantní i vůči rozšířeným názorů studentů i některých profesorů, kteří zaujímají módní pacifistický postoj. Nemají nejmenší praktickou představu o tom, jak funguje diktatura. Sami by nesnesli ani setinu nesvobody, kterou šíří Saddám. Doufejme, že válka bude úspěšná. I jejich mínění se pak jistě obrátí v Bushův prospěch.

(autorka je studentkou ekonomie na George Mason University Washington)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče