Walther P22 a Wumpscut86

03. října 2008, 14:39 - Martin Rychlík
03. října 2008, 14:39

Školní vrazi poslouchají nápadně podobnou muziku

V pondělí 23. září v 11 hodin vešel dvaadvacetiletý Matti Juhani Saari ve finském městě Kauhajoki do učebny chemie místní střední školy. Na rozvrhu byly právě „laborky“. Začal střílet. V učebně zůstalo jedenáct obětí včetně vraha, jenž si nakonec prohnal kulku hlavou. A v listopadu 2007 krátce po jedenácté pozabíjel osm lidí další Fin Pekka-Eric Auvinen (18) v jihofinské Tuusule. I on spáchal sebevraždu. Kromě toho, že oba psychopati vyvěsili před činem na serveru YouTube násilná videa a vzhlíželi k masakru na americké škole Columbine High, je spojovala ještě jiná věc. Oblíbená hudba.
Když nedostudovaný kuchtík Saari nahrával svá videa na internet, činil tak pod přezdívkou Wumpscut86. Dle „odhalení“ agentury DPA jde o složeninu z názvu jeho oblíbené elektro-industriální kapely (správně se píše :wumpscut:) a roku narození. List Helsinki Times přispěchal s výčtem dalších Saariho oblíbenců. Byly to skupiny Eisbrecher, Scar Symmetry, Soilwork, Gloria Morti, Rammstein, Metallica a další. Ve svém internetovém profilu uváděl Saari jako záliby počítače, zbraně (oblíbil si typ Walther P22), sex a pivo.
Auvinen, přezdívaný YouTube Killer, uploadoval nahrávky rovněž před zabíjením a jako „nick“ si zvolil Sturmgeist89. Ano, podle milované kapely a roku narození! Na portálu MySpace uváděl ve výčtu další oblíbené soubory jako Suicide Commando, Nine Inch Nails, Combichrist, Hatebreed, Terrorizer a KMFDM. V případě posledně jmenované partičky jde o industriálně-rockovou kapelu, která byla americkým tiskem viněna z krveprolití v Columbine. Dne 20. dubna 1999 (v 11.10 hodin!!!) vraždili dva z jejích posluchačů na střední škole v coloradském Littletonu, přičemž zabili tucet lidí. Tisk označil skupinu, zásluhou německého zpěvu, za „neonazi band“, takže frontman Sascha Konietzko, jenž má paradoxně židovské předky, musel reagovat: „KMFDM nejsou ve spojení s žádnou politickou stranou, … a naše hudba vždy byla jasným postojem proti válce, útlaku, fašismu a násilí na druhých.“

Svět plný temných podivínů Německý jednočlenný projekt :wumpscut:, který si libuje v obalech alb s mrtvými embryi, upíry, pitvanými těly, kanibalskou hostinou či zmrzlými vojáky u Stalingradu, nebyl se zabíjením spojován prvně. Taková cédéčka poslouchali totiž i vyšinutí manželé Manuela a Daniel Rudovi. Ti roku 2001 pozvali domů rodinného přítele Franka Haagena, jenž byl v bochumském bytě zabit kladivem, pobodán a do hrudi mu byl vyřezán pentagram. „Nebyla to vražda, jednala jsem na příkaz Satana,“ tvrdila Manuela. Popsala rovněž, jak se stala satanistkou a jak pila krev dobrovolníků, s nimiž se seznamovala přes internet. „Žila jsem v Anglii a Skotsku, potkávala lidi a upíry v Londýně. Vyráželi jsme v noci na hřbitovy, do ruin i lesů. Také jsem spala v hrobech a nechala se zaživa pohřbít, abych věděla, jaký to je pocit,“ citovaly její výpověď BBC News. Což vede k otázce: Mají být autoři apokalyptické a tvrdé hudby odpovědni za působení výtvorů na posluchače? A proč po internetu rozptýlené teenagery tolik lákají násilné, temné, pesimistické a hnusné vize? Ztrácejí se hodnoty?
„Nemám rád prostou krásu, pomíjí průběžně a definitivně. Myslím, že na dark scéně je hodně lidí, kteří preferují negativní estetiku,“ řekl kontroverzní :wumpscut: čili Rudy Ratzinger, jenž byl nařčen ze satanismu. „Často jsem hledal podobný výtvor, jako je ten můj. Stále se utvrzuji v konceptu konce, v apokalypse. Je to druh rovnováhy duše… :wumpscut: neříká lidem, co mají dělat. Já jen vyprávím příběhy, podněcuji představivost. Jestli má hudba pomůže nějakému člověku smířit se lépe se svou smrtelností nebo spáchá sebevraždu, o to se nestarám,“ dodává muž, který je zajímavou shodou okolností příbuzným současného papeže Benedikta XVI. Kapel, které na industriální, gothic, EBM nebo aggro-tech hudební scéně pracují s morbidními i militantními obrazy, je bezpočet. Od klasických výjevů zvířecí vivisekce v podání Skinny Puppy až po současné „hvězdičky“ Yelworc, Combichrist, Feindflug, Hocico nebo belgické Suicide Commando, jehož krví zbrocený zpěvák Johan van Roy chrlí z pódia písně s názvy jako Svázat, mučit a zabít, Vražda, Sejdeme se v pekle, Krvácej za nás nebo Tvář smrti…

I na rámus se musí vědecky! Ač se to nezdá, extrémně drsnou hudbu nemusejí poslouchat jen násilníci. Počátkem září publikovali vědci skotské Heriot-Wattovy univerzity studii, v níž dospěli k závěru, že vyznavači heavy metalu jsou navzdory předsudkům jemní, tvořiví pohodáři. „Lidé svou osobnost často vyjadřují hudbou, kterou poslouchají, svým oblečením, hospodami, do nichž chodí, a slangem, který používají,“ říká jeden z autorů Adrian North. Dle něj není překvapením, když se charakter člověka odráží i v jeho oblíbeném hudebním žánru.
Výzkumu se zúčastnilo 36 518 lidí z celého světa, kteří před vyplněním dotazníku měli podle vkusu ohodnotit také 104 různých hudebních stylů. „Vědci dlouhá desetiletí tvrdí, že fanoušci rocku a rapu mají rebelské sklony a že milovníci opery jsou bohatí a vzdělaní,“ uvádí North. Nyní je však poprvé vědecky dokázán vztah mezi povahou a hudbou. Podle výsledků jsou posluchači jazzu a klasiky obvykle kreativními osobnostmi s vyšší mírou sebeúcty, vyznavači country patří zase k těm pilným a nesmělým. Fanoušci hip hopu bývají otevření a společenští, kdežto milovníci nezávislé indie scény prý příliš milí nejsou. Poslech soulu odhaluje, že jsou tito lidé tvůrčí, jemní, vyrovnaní, a navíc i hrdí. Vyvodit se dá i ekonomický status: ti, kteří s oblibou poslouchají hlasitou hudbu, prý obvykle patří k lidem s vyššími příjmy. To je sice fajn, ale o vazbě střelby a ryčné hudby to bohužel vypovídá pomálu… Sociologičtější pojetí zvolila ve své olbřímí disertaci Kanaďanka Karen E. Collinsová. Tvrdí, že hudba, kterou poslouchají finští zabijáci i třeba váš soused (možná s nickem Immunology88), má hlavně antiutopický varovný tón. Proto využívá témat sci-fi, počítačové kontroly, útlaku, násilí, totality, epidemií, jaderných katastrof nebo vojenského žargonu. Muzikoložka s doktorátem z University of Liverpool na straně 432 píše: „Místo, aby byla industriální hudba označována za ,satanistickou´, ,despotickou´, ,fašizující´ nebo ,násilnou´, reprezentuje naději, že disponujeme silou změnit svět, protože kdyby nebyla naděje, nedávalo by smysl vysílat varovný signál.“ Nyní jsme z Finska dostali další varování. Trochu jiného rázu.

* BOX
Komanda násilníků Vedle německého :wumpscutu: koketoval s horory, okultismem a satanismem i Yelworc, což je otočené jméno známého mága a mystika Aleistera Crowleyho (1875-1947). Prazvláštní postavou z elektronického „podzemí“ je Boyd Rice (noise-projekt NON), jenž byl skutečně členem Rady devítky, orgánu Satanovy církve. V odpornosti si libuje také americký projekt Velvet Acid Christ, v jehož videoklipech se to hemží žiletkami, skalpely a drogami, přičemž atmosféra se nejvíce blíží perverzně-násilným hororům jako Saw nebo Hostel. Booklet jedné mexické industriální kapely Hocico bylo v Německu zakázáno distribuovat, takže byli fanoušci vybízeni, ať si o něj napíší přímo autorům za oceán… Naopak s militantní symbolikou si zahrávají i kapely typu Feindflug, která byla nařčena z nacismu, neboť adoruje vojenskou techniku třetí říše. Combichrist, současný objev TBM scény (terror body music), který vede norský pódiový šílenec Andy LaPlegua, „pálí“ mezi posluchače písně s názvy jako To je má puška, Vzbudil jsem se do deště krve nebo Další mrtvola pod mou pohovkou. A není bez zajímavosti, že se jejich poslední dvě alba jmenují Každý tě nenávidí (2005) a Co je, kurva, s váma lidi? (2007). Tak by mohla znít i obecná otázka nejen pro finské vrahy: Kdy se HRA na drsňáky mění v impulz k zabíjení? *

(k CD)
Návody k použití? V internetovém profilu citoval Matti Saari text své oblíbené skupiny :wumpscut: z písně War/Krieg, což zaujalo i list The Guardian: „Celý život je válka a celý život je bolest, a tak bojuješ osamocen ve své osobní vojně.“ Jedno z alb německé skupiny, která má logo dle korporace Weyland-Yutani z filmu Vetřelci, se dokonce jmenuje Deadmaker/Totmacher čili Zabíječ. Dalšími jsou Krvavé dítě, Zlé mladé maso, Škrabač kostí, Znovuzrozen, Zaschlá krev nebo Hudba pro vraždící kmen I a II.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče