Vzpomínky na hvězdný prach

02. listopadu 2011, 15:00 - Tomáš Nohejl
02. listopadu 2011, 15:00

Pošesté se utkal český klub s FC Barcelona v evropských pohárech. Pouze jedinkrát z něho vyšel lépe – zásluhou Sparty. V semifinálové skupině nultého ročníku Ligy mistrů 1991/92 prohrála na Nou Campu 2:3, ale na Letné zvítězila zásluhou Sieglova gólu 1:0. Jenže v tabulce s Benfikou a Kyjevem dopadla nejlépe Cruijffova Barcelona, která vládla i ve finále se Sampdorií Janov 1:0.

Foto: Profimedia.cz

Ještě před úterním zápasem FC Barcelona s Viktorií Plzeň vypadala situace následovně: Pouze jedinkrát v dvojzápase nezískal český tým ani bod, nikdy neodešel ze střetu bez vstřeleného gólu. Plzeň však statistiku nezlepšila, brankáře Valdése nepřekonala.

Hráči se skládali na dárky

Sérii česko-slovenských zápasů s FC Barcelona zahájil podobně senzační, venkovský mistr z Hradce Králové před rovnými 50 lety. Ve čtvrtfinále Poháru mistrů, předchůdce současné Ligy mistrů, sledovalo zápas ve Španělsku 130 tisíc diváků. Víc už asi nikdy český ani slovenský klub nezažil. „Nikdy na to nezapomenu, mám v hlavě skoro každý detail,“ vzpomíná Ladislav Pokorný, tehdejší záložník hradeckého týmu. „V podniku jsme dostali výjimečně volno, jinak jsme mívali jen ranní hodinovou refundaci po nočním návratu z ligových zápasů na Slovensko,“ vypráví příběh z minulého století.

Výprava letěla do Curychu, tam si prohlédla město, pak pokračovala do Milána a Nice – na výlet. „Přijeli jsme do Barcelony až večer před zápasem.“ V typickém modrošarlatovém dresu pak na ně vyběhli Kubala, Kocsis nebo držitel Zlatého míče Suárez. „My měli seprané dresy, rozdrbané z naší škváry. A na hřišti jsme ani nepoznali, kdo je kdo. Nebyla televize, plné časopisy fotografií jako teď.

A jak vypadal poměr sil? „Styl hry se srovnávat nedá. Dostal jsem se jen asi 10 metrů za půlku, ale celkově jsme určitě působili vyrovnaněji než teď Plzeň,“ hájí se hrdě bývalý středopolař a člen olympijského výběru. Přesto není divu, že si hradečtí domů odvezli pořádný náklad. Čtyři góly, ale i látku na šaty a hodinky jako dárky. „Na ně mi nesmí dodneška nikdo sáhnout. Mám je pořád na očích,“ ukazuje pamětník. Jenže pozor – na oplátku se pak sami hráči museli složit na prezenty pro barcelonské hvězdy.

Ušetřili na ně z prémií? „Cože? To se teda směju,“ připomene nyní trenér hradecké mládeže. Za remízu 1:1 na Strahově před 55 tisíci diváky vydělal 450 korun hrubého, dvě stovky po zdanění. „Za titul mistra ligy jsme dostali kožené peněženky s dvacetikorunou a za výhru v lize brali 150 korun,“ dodává.

Ani motivace v podobě přestupu do ciziny tehdy neexistovala. „Na to nikdo ani nepomyslel. Věděli jsme, co by čekalo rodinu, která by tady zůstala, za utrpení. Ale věřte mi, kdyby to jen šlo, aspoň tři čtvrtiny tehdejšího hradeckého mužstva by se venku určitě uplatnilo.

České kluby versus Barcelona

1960/61 PMEZ, čtvrtfinále:

Hradec Králové 0:4 (v), 1:1 (d)

1981/82 PVP, 2. kolo:

Dukla Praha 1:0 (d), 0:4 (v)

1985/86 PMEZ, 1. kolo:

Sparta Praha 1:2 (d), 1:0 (v)

1991/92 Liga mistrů, semifinálová skupina B:

Sparta Praha 2:3 (v), 1:0 (d)

1999/00 Liga mistrů, druhá fáze, skupina A:

Sparta Praha 0:5 (v), 1:2 (d)

2011/12 Liga mistrů, základní skupina H:

Viktoria Plzeň 0:2 (v) a 0:4 (d)

První gól: Zdeněk Zikán (Hradec) 1961

První vítězný gól: Ján Kozák (Dukla) 1981

Poslední vítězný gól: Horst Siegl (Sparta) 1992

Poslední gól: Vlastimil Svoboda (Sparta) 2000

Pražská stopa v akademii La Masii

Stopa našinců v FC Barcelona není výrazná. Asi nejvýraznější ji zanechal pod basketbalovými koši nedávno v tříletém angažmá Luboš Bartoň.

Na fotbalovém trávníku ji otiskli dva Slováci – jako trenér Ferdinand Daučík, nejprve urostlý bek Slavie a reprezentace, který vedl tým v letech 1950–1954. Po něm pak jeho zeť Ladislav Kubala, který prchnul z komunistického státu na korbě náklaďáku. Světoběžník, jenž nosil dres Maďarska, Československa, Španělska, a dokonce i Katalánska, tady kopal v letech 1951–1961. Pak tu dvakrát působil jako kouč.

Nejčerstvější zážitky zevnitř může nabídnout Sebastian Stacey, 15letý fotbalista pražského Motorletu. V létě strávil dva týdny na výběrové (a samozřejmě placené) fotbalové škole v proslulé barcelonské akademii La Masia. Do jejího provozu investuje klub v přepočtu ročně 250 milionů korun. Prošel jí už současný kouč týmu Pep Guardiola i jeho nejzářivější klenot Lionel Messi.

Hned po příjezdu dostal Stacey originál barcelonský dres, na který mu natiskli jeho jmenovku. „Byl to obrovský zážitek. Další čtyři jsem si ještě koupil,“ říká nadšeně obdivovatel Barcy, ale ještě větší fanoušek Arsenalu.

Měli jsme dva tréninky denně, kteří vedli trenéři akademie. Pak následovali semináře s fyzioterapeuty nebo přednášky z historie klubu. Večer nám ukazovali město, o víkendech jsme jezdili k moři,“ popisuje program, který podstoupil s hráči z celého světa.

V čem se lišil trénink od jeho domácích zkušeností ze Sparty a Motorletu? „Říkali nám, že bez míče se vůbec nehraje. Všechna cvičení i běhání byla jen a jen s míčem,“ vypráví. Jak se tu mladí hráči učí obávaný styl tiki-taka se smrtící dávkou krátkých přihrávek, která uštve každého soupeře? „Hráli jsme třeba dva na dva jen narážečky na maličkém prostoru ve čtverci.“ Po návratu domů pak dostal ještě písemný rozbor, na čem by měl pracovat. „Máš dobrý výběr místa na hřišti, ale potřebuješ ještě zlepšit práci s míčem pravačkou a také balanc,“ napsali mimo jiné nadějnému středopolaři.

I tak se rodí světový fenomén F. C. B.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče