Vzdušný zámek jako obchodní zakázka

04. června 2007, 00:00 - MARTIN JEŽEK
04. června 2007, 00:00

ALEŠ KUBÍČEK Většina lidí sní. Někteří stavějí vzdušné zámky. Ale ne každému se podaří udělat ze vzdušných zámků povolání. Brněnskému podnikateli Aleši Kubíčkovi se to povedlo.

ALEŠ KUBÍČEK Většina lidí sní. Někteří stavějí vzdušné zámky. Ale ne každému se podaří udělat ze vzdušných zámků povolání. Brněnskému podnikateli Aleši Kubíčkovi se to povedlo. Mužem, pro něhož se vzdušné zámky nestaly nesplnitelnou vizí, ale naopak jednou z možných zakázek, je brněnský podnikatel Aleš Kubíček. Už sedmnáct let stojí v čele firmy, která vyrábí horkovzdušné balony, vzducholodě, nafukovadla a také textil pro reklamu i architekturu. STRACH O ŽIVOBYTÍ „Vždycky jsem chtěl dělat letadla. Měl jsem ale strach, že mě to neuživí. Přesto jsem se jim po vysoké škole věnoval. To je zkrátka osud, kterému neutečete,“ říká majitel prosperující továrny. Dnes už s nadhledem vzpomíná na totalitu, kdy pracoval na volné noze a vydělával si s kolegy výškovými pracemi. Volný čas zasvětil své velké lásce, horkovzdušným balonům. „Jejich výrobou jsme se začali zabývat už v roce 1979. První balon vzlétnul v červnu 1983 při příležitosti dvoustého výročí prvního letu balonem bratří Montgolfierů,“ říká podnikatel. Ve vzduchu se balon vznášel pod hlavičkou Aviatik klubu, který Kubíček po technické stránce vedl. PŘED BALONY BYLA VLAJKA Firma vznikla v roce 1991. Aleš Kubíček ji založil společně s manželkou Naďou. Rozhodl se zpracovávat tradiční i nejmodernější průmyslové textilie. První zakázkou byla výroba propagační vlajky. „První rok jsme měli obrat 545 tisíc korun, loni to bylo přes sto milionů,“ srovnává majitel firmy. V začátcích podle Kubíčka sehrál významnou roli fakt, že vlastnil dům v Brně, který koupil ještě v dobách komunismu. Dodnes si sice pamatuje na dobu, kdy po stavbě poletoval v montérkách, ale už tehdy měl za sebou nehmotný kapitál. „Ten jsme v Česku nikdy neuměli ocenit. A dodnes patrně neumíme,“ upozorňuje. Know-how zaměřil hlavně na výrobu horkovzdušných balonů, a to klasických i speciálních tvarů, a také vzducholodí. Podnikání Aleše Kubíčka bylo zpočátku docela jednoduché. „Sehnal jsem propagační materiály největšího světového výrobce, pověsil nad stůl a řekl: budu jako on, ale o šedesát procent levnější. Sledoval jsem jeho technické novinky, ceníky, trhy, plánoval za pochodu, měnil rozhodnutí ze dne na den a snažil se pochopit jeho konání na trhu. Když to uživí jeho, tak mě taky,“ říkal si tehdy brněnský podnikatel. A měl pravdu. PROUTÍ VOZÍ AŽ Z INDONÉSIE „Balon nejprve vzniká na úseku vývoje, kde se pod dohledem Úřadu civilního letectví (ÚCL) navrhne i výroba prototypu a certifikační zkoušky. Na základě toho vznikne schválená výrobní dokumentace,“ říká Kubíček. Celý proces může trvat až dva roky a zahrnuje ještě další fáze. Jakmile vznikne prototyp, je možné získat licenci na výrobu daného typu letadla. Vše se děje pod přísným dohledem ÚCL. Firma musí mít současně úředníky schválenou zkušebnu s kvalitními měřicími přístroji a kvalifikovaným personálem. „Zkušebna nás stojí hodně peněz, ale když chce člověk vyrábět letadla, musí s tím počítat,“ dodává Kubíček. Letové zkoušky balonů se konají i například nad Brnem. Tím však celý kolotoč zdaleka nekončí. „Také musíme být oprávněni každému u nás vyrobenému balonu zajistit servis. Proto je nutné, abychom měli schválenou leteckou opravnu,“ říká. A aby toho nebylo málo, musí být továrna rovněž schopna školit personál a neobejde se ani bez vlastní letecké školy. Cesta horkovzdušného balonu ke konečnému odběrateli po všech schvalovacích řízeních pokračuje u návrhářů na počítačích. Pak přijdou na řadu grafici a také konstruktéři, kteří létací stroj rozdělí do šablon. Ty se v dílnách vyřežou a podle nich se nastříhá látka, kterou si vyrábějí ve vlastní tkalcovně. Do rukou ji později dostanou zručné švadleny, zatímco v jiné dílně zaměstnanci vyrábějí proutěné koše, hořáky a další příslušenství. Vyjma speciální textilie dováží továrna potřebný materiál od dodavatelů. Od privátní firmy v Tišnově například odebírají popruhy, příze nakupují v sousedním Německu a proutí na gondoly vozí až z Indonésie. A jak brněnští balonoví nadšenci shánějí zákazníky? „S klienty pracuje opět jeden z nás, Michael Suchý. Jak to vlastně dělá, to pořádně ani nevím. Ale pokud k nám přijíždějí zákazníci z Japonska, Nového Zélandu nebo Tanzanie, tak si říkám, že to asi dělá dobře,“ usmívá se Aleš Kubíček. VĚTŠINA LETÍ ZA HRANICE Brněnský podnikatel přiznává překvapení, když se dozvídá o propouštění administrativních pracovníků. „Jsem zastáncem opačného trendu,“ říká. Ve firmě Kubíček tak připadá šedesát procent financí na správní režii, zatímco čtyřicet procent tvoří režie výrobní. Cílem je totiž zefektivnění výroby, a proto hodlá správní režii na úkor té druhé ještě zvyšovat. „Tím, že je výroba dobře připravená, není ve výrobním procesu potřeba tolik lidí,“ domnívá se podnikatel. Jak má vypadat správná dělba práce a jak ji zorganizovat, bychom se podle Aleše Kubíčka měli naučit od jiných evropských výrobců. Sám jich poznal hodně, protože jeho továrna se zaměřuje na zahraniční odběratele a obchoduje hlavně na západních trzích. „Osmdesát procent produkce jde do zahraničí a dvacet procent zůstává v tuzemsku,“ doplňuje podnikatel. Co se týká horkovzdušných balonů, nemá firma Kubíček v České republice konkurenci. Tvrdý boj však její výrobky vždy čeká na zahraničních trzích. ZELENÁ TOVÁRNA Cílem brněnských výrobců balonů se časem stalo nikoli kopírování jiných výrobců, ale vlastní cesta. „Před několika lety jsme si řekli, že nejprve musíme vytvořit originální výrobní plochu, která by zákazníka zaujala. Rozhodli jsme se, že továrnu postavíme přesně na míru, uprostřed zeleně. Chtěli jsme dokázat, že lze současně dobře vyrábět i pěkně žít,“ vzpomíná Aleš Kubíček. Výroba v původním objektu v centru Brna totiž vzrůstala, stará budova už nestačila a jen náklady na nájmy, které firma potřebovala, byly stejně vysoké jako navrhovaná hypotéka. „Měli jsme vlastní zdroje a za těchto podmínek nebyl žádný problém zajistit úvěr,“ dodává Kubíček. Skončilo to tím, že koupili starou pískovnu. PRVNÍ BOD JEDNÁNÍ Nečekaný problém Aleši Kubíčkovi přinesl vstup republiky do Evropské unie. „Byli jsme zcela náhle postaveni před požadavek nových předpisů evropské legislativy při výrobě letadel. Významně nám ale pomohlo, že český letecký úřad obstál při evropském auditu a zůstaly proto zachovány všechny jeho pravomoci. Tím pádem jsme nemuseli podstupovat nové certifikace, předchozí letitá spolupráce s naším leteckým úřadem nebyla nijak zmařena,“ dodává majitel. Dnes auditoři sice přijíždějí nečekaně, ale firma je podle Kubíčka už ve fázi, kdy se není třeba nijak zvlášť na takovou návštěvu chystat. „Přísné režimy a standardy leteckého výrobce jsou pro firmu denní rutinou,“ doplňuje. A jaké chyby v podnikání Aleš Kubíček udělal? „Snad všechny myslitelné. Považuji je za jakési školné. Určitě bych nejraději zapomněl na přibližně osmdesát procent aktivit, které vypadaly nadějně, ale časem se ukázalo, že jsou k ničemu. Ale těch dvacet procent se povedlo. Z malé skupiny přátel je dnes firma, která bývá na výročních schůzích konkurenčních obchodníků zařazena jako první bod jednání,“ uzavírá Aleš Kubíček. |NEJVĚTŠÍ VÝROBCI Cameron Balloons (Velká Británie) Kubíček Balloons (Česko) Schroeder Fire Balloons (Německo) Ultra Magic (Španělsko) | Ing. ALEŠ KUBÍČEK**

Narodil se v březnu roku 1955 v Brně. Vystudoval strojní průmyslovku, promoval na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně. Už tehdy prý tušil, že jeho osudem jsou horkovzdušné balony a vzducholodě, o nichž snil jako kluk. Dnes je majitelem několika eseróček sdružených ve společnosti Kubíček, a. s. Ta je v první pětce největších výrobců horkovzdušných balonů a vzducholodí na světě. V Česku je jediným výrobcem zboží tohoto druhu. Do konce letošního roku vyrobí firma Aleše Kubíčka už celkem 500 balonů či vzducholodí. Obrat firmy za loňský rok činil 100 milionů korun, zisk firma neuvádí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče