Výzva k akci

28. září 2007, 17:34 - Čestmír Klos
28. září 2007, 17:34

Osamocený Klaus pádloval proti vodopádu odhodlaných politiků bránit planetu

Proměnu světového mínění o hrozbě klimatických změn výstižně charakterizoval ve svém projevu na konferenci OSN o klimatických změnách minulý týden v New Yorku francouzský prezident Nicolas Sarkozy: „V minulosti jsme nejednali, protože jsme nevěděli. Nyní už víme, a kdybychom nic nedělali, bylo by to zločinné.“ A na vysvětlenou dodal: „Pasivita by nás dovedla do bodu, z něhož už není návratu.“

Mírnější vystoupení.

Vize nějakého takového nebezpečného bodu českého prezidenta Václava Klause nikterak neznepokojuje. Hrozbu klimatických změn ve svém newyorském vystoupení označil za pouhou hypotézu a svůj osamocený postoj vysvětlil: „Jako zodpovědný politik, jako ekonom, jako autor knihy o ekonomice klimatických změn, s vědomím všech dostupných dat a argumentů, patřím k těm, kteří dospěli k závěru, že je riziko velmi malé, že jsou náklady, jak se mu vyhnout, neúnosně vysoké a že je aplikace fundamentalisticky interpretovaného principu předběžné opatrnosti chybnou strategií.“
Vzhledem k tomu, že si prezident Klaus na rozdíl od svých doma publikovaných textů a od knihy Modrá, nikoli zelená planeta tentokrát odpustil ideologické výpady proti „environmentalismu“ a „ekologistům“, bylo jeho vystoupení označováno za mírnější. Co je však mírnějšího na zcela protikladném vystoupení proti postoji Evropské unie a jejích členů? Je Václav Klaus hrdinou, který se sám samotinký dokázal postavit proti převažujícímu politickému proudu? Nebo si zaslouží kritiku, když na podiu, vyhrazeném prezidentu jako čelnému představiteli českého státu, prezentuje převážně osobní názory?

Česká schizofrenie.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík, který je garantem vládní politiky v této oblasti, sdělil, že prezident Klaus napsal několik dní před konferencí dopis portugalskému premiérovi Josému Socratesovi jako současnému reprezentantu Evropské unie. Uvedl v něm, že sice bude zastupovat Českou republiku, ale že zároveň bude prezentovat svůj vlastní názor. Oficiální pozici České republiky slíbil poslat prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. „To ukazuje ohromnou schizofrenii, se kterou Václav Klaus do New Yorku jel, a určitě tam nereprezentoval postoj České republiky ani Evropské unie. Za nás tam vlastně mluvil premiér portugalské vlády, který předsedá Evropské unii,“ uvádí Bursík.
Klausova interpretace vzájemných vztahů a odpovědnosti za směřování české environmetální politiky však byla záhy po jeho newyorském vystoupení právě opačná. Uvedl, že pozice jeho a české vlády nestojí proti sobě. Sdělil, že stanovisko vládní Strany zelených a ministerstva životního prostředí, v jehož čele stojí její předseda Martin Bursík, není názorem celé vlády. Prohlásil, že na setkání vlády vystoupil jako český prezident a zdůraznil: „Ani není možné, aby to bylo snad jinak!“
Kdyby takto postavené české schizofrenické rovnice měly platit, vyšlo by z nich, že postoj české vlády je diametrálně odlišný od Evropské unie. A tomu snad ani ten nejhorší počtář neuvěří.

Kupte prezidentovi naslouchátko!

Pro vyslovení svých tezí v panelu konference neměl ovšem Václav Klaus šťastný los. Vystupoval po představiteli Mikronésie Emanuelu Morim, který dokumentoval, že už současné zvednutí hladiny moří o sedmnáct centimetrů vyhání první obyvatele z nízko položených ostrovů, a ti tím velice trpí. Následující Klausovo tvrzení, že důsledky zvýšení globální teploty jsou pro člověka a jeho aktivity v podstatě zanedbatelné, působilo v této souvislosti velice necitlivě, až neomaleně. Jenže to by musel Klaus nositelům opačného názoru naslouchat, aby se takového faux pas vyvaroval.
Aby nemusel jako jeden z několika set účastníků poslouchat bývalého amerického viceprezidenta Ala Gora, zřekl se - jak sám uvedl zpravodaji ČTK - dokonce diskusního oběda. Sám sebe totiž nechal v inzerátech organizace Heartland Institute v amerických novinách (EURO 38/2007) prezentovat jako Gorova názorového protivníka a mohlo by vyjít najevo, že se skutečná výměna názorů mezi těmito dvěma pány vlastně nikdy neuskutečnila.
Prezident by měl nejen více naslouchat diskusím ostatních evropských potentátů, ale měl by mu někdo předložit programové prohlášení vlády: „Vypracujeme konkrétní plán opatření, která budou snižovat emise našich skleníkových plynů. I v Evropské unii budeme aktivně prosazovat opatření k účinné ochraně klimatu.“ A také se tak děje. Premiér Mirek Topolánek letos 9. března hlasoval pro snížení emisí skleníkových plynů v EU do roku 2020 o 30 a pro zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie o 20 procent.

Klimatolog-amatér znectil profíky.

„Hrozba spojená s hypotetickým budoucím oteplováním vychází z velmi spekulativních prognóz, nikoli z vědecky ověřené minulé zkušenosti a z rozpoznání jejích trendů. Tyto prognózy vycházejí z relativně krátkých časových řad relevantních proměnných a z prognostických modelů, které se neukázaly být dostatečně spolehlivými při objasnění vývoje v minulosti,“ pronesl Václav Klaus v OSN na adresu vědeckého týmu s mnoha tisíci členů, který se podílí na závěrech mezinárodního panelu pro klimatické změny, známého pod zkratkou IPCC.
Český člen panelu, klimatolog Jan Pretel, zdůrazňuje: „Panel nepracuje na žádnou politickou objednávku, ať je to Gore, Klaus nebo třeba Angela Merkelová. Je dominantně vědecký a nanejvýš vydává doporučující závěry. Jak na ně zareagují politici, je jen a jen jejich věc.“
Váha panelu se odvíjí od renomé vědců, kteří se na jeho zkoumání a závěrech podílejí. Od roku 1989, kdy zahájil činnost, se mohl na jeho práci podílet každý odborník, který má k danému problému co říct. Nicméně vědce přímo do panelu jmenují vlády. V dané chvíli není k dispozici ucelenější soubor vědomostí k dané problematice, než poskytuje tento panel.
Přesto Václav Klaus volá po vytvoření konkurenčního panelu, který by odstranil jednostranný monopol na vědecké závěry. Novinář Daniel Anýž, který v USA pracuje pro Hospodářské noviny, se na takovou možnost vyptal šéfa programu životního prostředí při OSN Achima Steinera. Ten v takovém opatření nevidí žádný smysl. Vždyť vědecké diskuse probíhají v panelu permanentně a navenek vychází konsensus, na němž se názorové skupiny shodnou.
Také Janu Pretelovi připadá problém vyumělkovaný. Podle jeho odhadu zůstává programově stranou vědeckých diskusí organizovaných panelem sotva procento vědců. Asi by jen obtížně hledali společnou platformu, a když, tak kdo by mezi závěry vědeckého Davida a Goliáše rozhodoval? Nějaký třetí panel?

Vývoz a dovoz domácí diskuse.

Kromě českého tisku a možná i české veřejnosti však diskuse zahájená v New Yorku Václavem Klausem nikoho netrápí. Klausem vznesené pochybnosti nestály za zmínku ani generálnímu tajemníku OSN Pan Ki-munovi ve shrnujícím závěrečném projevu. Proč asi? Programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký si to vysvětluje následovně: „Prezident si se zbytkem světa nerozumí. Není to tím, že by oni říkali ano, a on odpovídal ne. Potíž tkví v tom, že oni vedou praktickou debatu o stupních Celsia, tunách exhalací, milionech lidí a dolarech nákladů, zatímco Klaus pronáší vágní ideologické řeči. Klaus objevuje Ameriku. Samozřejmě že musíme počítat různé faktory a kalkulovat smysluplnost nákladů. Ale to klimatologové a ekonomové pochopitelně už léta dělají. Propočty, které požaduje udělat, ve zprávě mezivládního panelu přece jsou. Má ke třem tisícům stran, ale vyplatí se přečíst si ji.“
Domácí diskuse, prezidentem protažená až do OSN a tamějšími zpravodaji zase zpátky do Česka, však velice ukrádá prostor skutečným problémům spojeným s klimatickou změnou.

Protipól: průlom v jednání.

Jaká překvapení přicházela z klimatické konference? „Že se státníci z řady zemí světa spojili a demonstrovali globální vůli aktivně pracovat proti klimatickým změnám. Překvapila i Francie, která se přihlásila k tomu být v tomto procesu jednou z vedoucích zemí. To tady dosud nebylo,“ upozorňuje ministr Bursík.
„Nejzajímavějším bodem celé debaty byl projev německé kancléřky Angely Merkelové,“ kontruje Vojtěch Kotecký. Vyzvala ostatní státníky: „Pojďme se dohodnout, že do poloviny století snížíme globální exhalace oxidu uhličitého o 80 procent proti dnešnímu stavu, a problém bude pryč!“ Její druhý návrh je podle Koteckého ještě důležitější. Řekla: „A udělejme to tak, že v té polovině století budou exhalace oxidu uhličitého na jednoho obyvatele po celém světě zhruba stejné. Lidé budou mít stejné právo vypouštět emise oxidu uhličitého, ať žijí v Indii, Keni nebo ve Spojených státech amerických.“ Kotecký nad tím jásá: „Tím konečně nastavíme spravedlivý systém, v němž není jeden zvýhodněn a druhý znevýhodněn. A nebude to už tak, že průmyslové země budou mít vyšší exhalace, protože to tak bylo dáno historicky. Rozvojové země budou mít stejnou úroveň exhalací na jednoho obyvatele jako státy průmyslové. To bude znamenat klíčový průlom, který posune jednání například s Čínou a Indií velice daleko.“

Místo pro skepsi.

A zde je místo pro skutečnou diskusi, nezatíženou oním popsaným českým zideologizovaným klišé. Zatímco politička Merkelová se právem domnívá, že rázným politickým rozhodnutím v pravou chvíli dokáže vrátit zeměkouli její blahodárnou rovnováhu, klimatolog Pretel má právo na skepsi. Některé věci v přírodě jsou tak jako tak nevratné a s odstraněním škodlivého vlivu se přírodní jevy už nedokážou vrátit do stejných, lidstvu velmi vyhovujících kolejí. „Pouhým snížením emisí už problém nelze vyřešit. Je třeba zároveň myslet i na program adaptace na klimatické změny,“ tvrdí Pretel.
Dnes se tomuto klimatologovi dostává satisfakce. Ještě před pár léty měl se svým důrazem na politiku adaptace velké problémy. Potřeba snižovat emise ještě nebyla považována za samozřejmost a na přípravu na adaptace se mohlo pohlížet jako na únik před trendem snižování. Dnes již Brusel vydal soubor adaptačních opatření a Zelená kniha, která je obsahuje, je přijímána s velkou vážností.

Americký pohyb.

Guvernér státu Kalifornie Arnold Schwarzenegger přišel na konferenci mobilizovat finanční a politické zdroje proti změnám klimatu. A předložil světu úspěšný kalifornský příklad. Nejenže Kalifornie zavedla nejúčinnější uhlíkový zákon na světě, ale je připravena do celých USA a potažmo celého světa vyvážet čisté technologie. Kalifornie je živým důkazem, že snižování emisí nejsou jen peníze investované do ochranných opatření, ale i velká pobídka pro výrazně profitující průmyslový rozvoj. „Jsem si jistý, že Kalifornie dosáhne díky čistým technologiím skvělých věcí, ale potřebujeme, aby tak jednal celý svět,“ prohlásil sebevědomě někdejší terminátor. A vyzval ostatní země: „Musíme rozbít současnou nečinnost. Musíme se sejít a přijmout nové mezinárodní dohody. Bohaté a chudé státy mají různé odpovědnosti, ale jednu máme všichni stejnou: Že budeme konat! Musíme konat!“

Místo epilogu.

Václav Klaus v projevu v OSN prohlásil: „I ti politici, kteří věří v existenci rozsáhlého globálního oteplování - a já mezi ně nepatřím -, a zejména ti, kteří věří v jeho antropogenní původ, jsou rozděleni. Někteří z nich chtějí kontrolovat a omezovat globální klimatické změny, jiní se spoléhají na přirozenou lidskou adaptabilitu, na modernizaci a technický pokrok a zejména na blahodárné účinky budoucího růstu bohatství a blahobytu (a proto preferuji vydávat veřejné prostředky tímto směrem).“

Popisky:
1) Polární ledovce mizí. Grónsko se zřejmě znovu zazelená, zato některé jiné ostrovní země zaplaví oceány. Rovnováha, na jakou si zvykla tato civilizace, je už narušena. Nejvyšší čas posoudit podíl člověka na klimatické změně a důkladně ho snížit.
2) Žádný společný postup. Václav Klaus doporučuje, aby si každá země určila, jak velký ji dělá klimatická změna problém, a podle toho si vytvořila vlastní postup.
3) Okamžitě začít jednat. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun (nahoře) kvůli tomu svolal celosvětovou konferenci, guvernér Arnold Schwarzenegger přišel vyzvat USA a celý svět, aby následovaly jeho Kalifornii v ekologických programech.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče