Vývoz do exotických zemí? Plácnutí do vody

05. března 2013, 11:20 - Tomáš Stingl
05. března 2013, 11:20

České ambasády by měly začít více pomáhat exportérům. Jako prioritu při podpoře vývozu to vidí Jiří Grund, předseda Asociace exportérů a zakladatel rodinné firmy Grund, která je předním světovým vývozcem koupelnových předložek. Podle něj je potřeba také nový zákon, který by zabránil neseriózním dobrodruhům schovávat se pod pláštíkem obchodních komor.

České firmy vyvezly v uplynulém roce do zahraničí zboží a služby za více než tři biliony korun. To je historický rekord, export zachraňuje českou ekonomiku. Nehrozí mu v letošním roce nějaký malér?

Doufám, že žádný velký malér nepřijde. Největším problémem je, když média bombardují společnost různými kauzami. Spotřebitel je na to hrozně citlivý, ztrácí důvěru v ekonomiku. Přitom se žádná z těch kauz stejně nikdy nedořeší, za dva tři měsíce se na ni zapomene a vynoří se nová. Občan má potom ze zpravodajství pocit, že brzy vypukne třetí světová válka.

Jaký je tedy váš odhad pro rok 2013?

V prvních třech čtvrtletích bude vývoz nejspíš mírně klesat. Pak dojde k určitému obratu do plusu. Vyplývá to z exportního indexu, který naše asociace začala od ledna počítat na základě několika ekonomických ukazatelů.

Proč letos vývoz přibrzdí?

Dál se bude snižovat poptávka v Evropě. Zároveň se zvyšuje konkurence a roste boj mezi podniky o kvalifikované pracovníky. Zasahuje to hlavně malé a střední firmy, protože ty nemají vytvořeny moc velké finanční rezervy.

Podle různých zdrojů je v Česku v současnosti něco mezi 10 tisíci až 16 tisíci exportujících firem. Kolik z nich je v českých rukou a kolik patří zahraničním vlastníkům?

Ryze české majitele má jen asi pět až osm procent exportujících firem. Nevidím v tom ale problém, pokud má většina vývozců mateřskou společnost někde v Německu či Velké Británii. Dnes jsou to už seriózní zahraniční vlastníci. Doba zahraničních gangsterů, kteří přišli, divoce zainvestovali, za půl roku vybrali peníze a zmizeli, je už naštěstí dávno pryč. Kvůli italskému ministrovi nás vyváděli bočním vchodem

Vláda v současnosti hodně mluví o podpoře exportu. Jakou pomoc teď vy vývozci od státu nejvíce potřebujete?

Naprostou prioritou je, aby se spojila diplomacie a obchod. Když přijdete třeba na německou ambasádu, vidíte, že je to místo, kde jejich stát především pomáhá německým firmám v exportu. Tak by to měla mít i Česká republika. Pro srovnání uvedu, co se stalo mně, když jsem chystal jednání s obchodními partnery v Saúdské Arábii. Tam mě český vyslanec vykázal z ambasády s tím, že diplomatická půda není určena pro obchodování.

To je i důsledkem sporu ve vládě, kdo by měl řídit zahraniční obchod, ne?

Ano, ten kompetenční spor mezi ministerstvem zahraničí a ministerstvem průmyslu a obchodu se táhne už dlouho. Jde o to, aby tu byl silný premiér a konečně nekompromisně rozhodl: Bude to prostě řídit ten a ten… a hotovo.

V arabských či postsovětských zemích je přitom tradičně důležité, aby obchod posvětil nějaký vysoký státní činitel...

Je pravda, že pokud tam nemáte s sebou alespoň ministerského náměstka, není často jednání k ničemu. Třeba právě v Saúdské Arábii se nám stalo, že nás při jednání na veletrhu honem honem vyváděli postranním vchodem pryč. Přišla totiž italská delegace, kterou vedl italský ministr. Měl s sebou nejmíň stovku podnikatelů. Naše česká výprava bez státního garanta byla rázem zcela na vedlejší koleji a musela uvolnit pole.

Nakolik takhle čeští politici podporují naše vývozce?

Nejlepší otvírač dveří byl rozhodně končící prezident Václav Klaus. On ovládá cizí jazyky, má velice reprezentativní vystupování. V poslední době také hodně jezdí do zahraničí s podnikateli ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Naopak jsem nebyl na žádné misi, kterou by vedl osobně premiér Nečas nebo ministr zahraničí Schwarzenberg.

Bude podle vás reprezentativní budoucí prezident Miloš Zeman?

Určitě se bude snažit. Nebál bych se, že nebude dostatečně reprezentovat. Spíš se bojím, že bude na vnitropolitické scéně zkoušet vytvořit jakési další mocenské centrum. Asi to nebude prezident, který bude jen tak sedět na Hradě. Bude chtít do všeho mluvit, což může způsobit zmatek.

Hochštaplery v obchodních komorách by měl omezit zákon

Při vývozu je někdy matoucí, že jsou tu různé obchodní komory, o nichž podnikatel neví, kdo za nimi ve skutečnosti stojí. Obchodní komoru si tu může otevřít v podstatě každý a za honosným názvem se pak schová kdejaký dobrodruh.

To je opravdu velký problém. Měl by tu vzniknout nějaký zákon, který by zajistil, že každá obchodní komora musí nejdřív projít přísným schvalovacím procesem. Jinak je to skutečně chaos. Odstrašujícím příkladem je třeba pan George Karráa, který zprivatizoval Česko-arabskou obchodní komoru.

Figuruje v mnoha právních sporech a stojí za různými zkrachovalými projekty, ale přesto jezdil pod hlavičkou komory po světě a tvářil se, že reprezentuje česko-arabské obchodní vztahy. To byl jeden z důvodů, proč jsem se v nich přestal angažovat já, nechtěl jsem už s tímto pánem mít nic společného. Na koho se tedy má český exportér obrátit, když jde na exotický trh, který dostatečně nezná? Rozhodně ne na nějakou soukromou obchodní komoru, ale na státního zaměstnance. Tedy na pracovníka agentury CzechTrade nebo na obchodního radu ambasády. Dobrou informační podporu nabízí také Hospodářská komora ČR.

Německa se držme jako spolehlivé manželky

Vláda se teď snaží směrovat české firmy více mimo Evropskou unii. Sestavila i seznam dvanácti prioritních zemí pro export, kde figurují právě exotičtější země jako Indie, Brazílie či třeba Irák. Souhlasíte s touto strategií?

Podle mě je ten seznam prioritních zemí spíš jen plácnutím do vody. Samozřejmě že české firmy musejí hledat nová odbytiště, ale především se musíme soustředit na upevnění našich pozic v Unii, která nám pořád dělá přes 80 procent exportu. Zejména doporučuju držet se německy mluvících zemí.

Ty nás mohou se svou výkonností a obchodní kulturou uživit ještě mnoho let. Je štěstí, že jsme navázáni na Německo, které jako jedna z mála evropských zemí prosperuje. Držme se tohoto partnerství. Je to jako s dlouholetou manželkou – když jste s ní spokojeni, nemáte důvod hledat si jinou ženu.

Pokles poptávky v Evropě ale ukázal, že je trošku riskantní vsadit všechno jen na unijní trh. Zkusme se podívat i na potenciál některých mimoevropských zemí. Jak vnímáte Čínu?

Zaplať pánbůh Čína coby levný výrobce končí. Jinak by postupně zlikvidovala veškerou konkurenci ve světě. Tamější zaměstnanci ale už naštěstí požadují vyšší platy – to na jednu stranu znamená, že Čína nemůže nadále vyrábět extrémně levné zboží, na druhou stranu může čínský spotřebitel víc utratit. Například my jako firma Grund jdeme proto letos vůbec poprvé na veletrh do Číny nabídnout naše koupelnové předložky, které mají lepší design, ale samozřejmě jsou i dražší než ty čínské. Dřív by nemělo smysl je tam nabízet, protože by je nikdo nekoupil.

Do Číny se ovšem tlačí snad všichni západní investoři, takže konkurence začíná být naprosto přehuštěná. Mají české firmy šance v některých menších východoasijských státech?

Země jako Vietnam nebo Thajsko mají také slušný potenciál, ale už nikdy a nikde se nebude opakovat to, co přinesl průmyslový růst velké Číny. Pamatuji se, že když se začalo do Česka kolem roku 2000 vozit čínské zboží ve velkém, zaplavilo do půl roku prakticky celou republiku.

Vedle východní Asie je klíčovým teritoriem pro české vývozce také Rusko.

Ano, ale nezapomínejme, že ruská ekonomika stojí hlavně na příjmech z prodeje ropy a plynu. A ty jsou kolísavé, takže v Rusku určitě v budoucnu několikrát dojde k finanční krizi. České zboží má v Rusku punc kvality, ale třeba i u našich koupelnových předložek platí, že jsou v Moskvě vnímány jako ještě kvalitnější, pokud mají na sobě visačku z našeho velkoobchodu v Německu. Limitujícím faktorem pro Rusko je omezený rozvoj malého a středního podnikání. Ekonomika stojí v podstatě na kolosech.

Vy osobně jste kdysi hned po revoluci založil firmu, kterou lze vnímat jako prototyp úspěšného středně velkého exportéra. Které trhy jsou rozhodující pro vaši společnost?

Máme roční obrat asi 300 milionů korun a je pravda, že přes 80 procent z toho dělá vývoz do 40 zemí světa. Pro nás jsou klíčové právě německy mluvící země – nejen Německo, ale také Rakousko a Švýcarsko. V Německu jsme dokonce založili samostatnou dceřinou firmu. Považte, že Němci jsou zvyklí měnit koupelnové předložky čtyřikrát do roka, aby designem a barvou odpovídaly aktuální roční době. Naopak v jižních evropských zemích je kultura jiná, tam si vystačí s levnými předložkami z Asie, i když je jejich životnost krátká.

Jak jste si poradili v době krize?

Dobře, loni nám narostla produkce o 40 procent. Spojili jsme totiž výrobu ze dvou fabrik do jedné, kterou jsme vybavili moderními výrobními linkami. Výkonné vedení firmy jsem předal před dvěma lety svému synovi a my s manželkou teď dohlížíme na podnik z pozice spolumajitelů.

Druhý syn vede naši další podnikatelskou aktivitu – provoz hotelu a golfového areálu v Mladých Bucích. A já, když můžu teď po více než dvaceti letech podnikání srovnávat s předchozím zaměstnáním ve státním podniku, říkám jednoznačně: Přes všechny problémy stojí za to pracovat na svém. A jsem šťasten, že se oběma synům daří vést a rozvíjet firmy dál a baví je to.


Jiří Grund st. (63), vystudoval Fakultu textilní na Technické univerzitě v Liberci. Pak působil v trutnovském národním podniku Texlen, kde se vypracoval až do pozice ředitele závodu. Krátce po revoluci založil společně s manželkou firmu Grund, která na Trutnovsku v Mladých Bucích vyrábí koupelnové předložky, závěsy a další koupelnové vybavení. Podnik má také dceřinou firmu v Německu.

Celkový roční obrat značky je asi 300 milionů korun, včetně německé odnože dává práci více než dvěma stovkám lidí. Jiří Grund st. má dva syny – jeden převzal před dvěma lety vedení podniku, druhý se stará o chod hotelu a golfového areálu, což jsou další součásti rodinného byznysu. Jiří Grund st. ovládá čtyři světové jazyky a hraje na několik hudebních nástrojů – mimo jiné na piano, kytaru a trombon.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče