Vyvážet už může každý

01. prosince 2008, 00:00 - Libuše Frantová
01. prosince 2008, 00:00

Vyvážet do zahraničí mohly státní firmy v dobách socialismu jen přes podniky zahraničního obchodu.

Monopol na obchodování se zahraničím si totiž přisvojil stát a jeho prováděním pověřil právě organizace zahraničního obchodu. Po pádu železné opony si začaly firmy dojednávat obchody v cizině samy.

Do roku 1989 měla v tehdejším Československu licenci na zahraniční obchod asi jen stovka firem. Podniky zahraničního obchodu měly před rokem 1989 dvě základní právní formy. V osmdesátých letech tvořily asi polovinu akciové společnosti, například Centrotex, Technoexport a Strojimport, druhou část měly podniky zahraničního obchodu, například Metalimex. Doplňkovou formou bylo sdružení pro zahraniční obchod. Kromě toho existovala řada institucí, které měly omezené oprávnění k vývozu nebo dovozu. Byla to například Československá televize, Služba výzkumu a podobně.

Ještě kolem roku 1990 zajišťovaly podstatnou část vývozu i dovozu organizace zahraničního obchodu, protože ještě platila většina starých předpisů. Ale během několika let už se řada z nich začala dostávat do problémů. Přispěl k tomu i postoj tehdejších politiků. „Podniky zahraničního obchodu parazitují na výrobě, prodávajíce zboží, které by si podniky dokázaly lépe a rychleji prodávat samy. Za tím vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál,“ varoval ve svém projevu k výročí okupace Československa 21. srpna 1990 tehdejší prezident Václav Havel.

Centrotex nabízel výhodné podmínky

O problémech jedné z organizací zahraničního obchodu psal v roce 1993 Profit v článku s názvem Textil – důležitá komodita vývozu. „Zatímco většina bývalých specializovaných podniků zahraničního obchodu hledá nové obchodní programy, akciová společnost Centrotex pokračuje ve vývozu a dovozu textilního a oděvního zboží. Přestože za posledních několik let došlo k dramatickému snížení obratu, letos si dala za cíl pokles skoro zastavit. Chce se držet svého „kopyta“ a partnerským textilním podnikům nabízí výhodné podmínky pro vývoz i dovoz. Přestože se společnosti loni prakticky zhroutil ruský trh, snaží se uspět novými metodami, které začínají přinášet první ovoce,“ psal před patnácti lety autor Igor Pírek ve 27. čísle Profitu.

Liberalizace zahraničního obchodu vedla na počátku 90. let k tomu, že i mnoho akcionářů Centrotexu začalo vyvážet samostatně. Centrotex měl koncem roku 1992 celkem 97 akcionářů, z toho 90 podniků textilního, oděvního a chemického průmyslu z České a Slovenské republiky. „Ne všichni akcionáři však vyvážejí a dovážejí prostřednictvím pražské společnosti. Někteří využívají veškeré služby, jiní jenom vybrané a v řadě případů na zahraničních trzích Centrotexu konkurují. Dochází přitom i k projevům nekalé konkurence a porušování zásad obchodní etiky, zejména cenovému podbízení, znevýhodňování Centrotexu dodacími lhůtami a podobně. Oslabuje to pozici společnosti a vyvolává komplikace na zahraničních trzích, což je ke škodě jak českých vývozců, tak místních dovozců,“ citoval autor názory vedení organizace.

Podle Centrotexu by řadu existujících problémů vyřešila urychlená privatizace, prosazení ve výrobních podnicích koncepčního a perspektivního rozhodování a přísného uplatňování ekonomické kalkulace ze strany nových vlastníků. Centrotex se v letech 1996 a 1997 neúspěšně pokusil majetkově propojit pětici zbylých klíčových podniků textilního průmyslu – Textilan, Slezan, Jitex, Vebu a Perlu. V roce 1996 získal většinový podíl v textilce, ale při povinném odkupu akcií menšinových vlastníků zaplatil podle člena Ochranného sdružení malých akcionářů Jiřího Bratce místo 510 pouhých 74 korun. Drobní vlastníci tak přišli o miliony korun.

Lidé z pézetek dnes ovládají českou ekonomiku

Z Centrotexu i řady dalších organizací zahraničního obchodu začali postupně odcházet zaměstnanci. „Několik desítek zkušených pracovníků z podniku odešlo do soukromých společností nebo do závodů, které samy vyvážejí,“ potvrdil v roce 1993 Profit. A určitě se neztratili. „Lidé z komunistických podniků zahraničního obchodu se vyznali a dnes, při pouhém nahlédnutí do obchodního rejstříku, zjistíme, že ovládají tuzemskou ekonomiku. Moje zkušenost je, že do ekonomiky zavedli to, na co byli zvyklí z totality: korupci, klientelismus, úplatky,“ říká na www.respekt.cz zástupce šéfredaktora Respektu Jaroslav Spurný. A v článku v Lidových novinách z října 2008 uvádí: „Stačí prolistovat obchodní rejstříky a zabývat se těmi nejbohatšími podnikateli této země. Zhruba třetina z nich jsou lidé, kteří vyrostli v komunistických podnicích zahraničního obchodu (PZO). Podnicích, které pracovaly pod drobnohledem Státní bezpečnosti, ale v atmosféře Gorbačovovy perestrojky v lehce uvolněných časech, kdy se zaměstnanci podniků stávali pašeráky západní elektroniky a hlavními dodavateli českých veksláků. V PZO vyrostl třeba jeden z nejbohatších Čechů – Andrej Babiš, svého učitele – komunistického rozpočtáře Svatopluka Potáče – měla skupina kolem Pavla Tykače, lobbista a přítel Pavla Béma Roman Janoušek zase udělal podnikatelskou kariéru pod křídly lidí z PZO Strojexport. Zaměstnanci PZO byli také Václav Kočka a střelec Bohumír Ďuričko. Tento svět se prolínal na konci osmdesátých let se světem Františka Mrázka, Miroslava Provoda a dalších veksláků. V komunistické „umělecké“ agentuře Pragokoncert si Kočka podával dveře s králem tehdejší pop-music Františkem Janečkem, ale také s Jiřím Provodem a Františkem Mrázkem, kteří se (předtím, než byli za totality odsouzeni) pokoušeli dostat do světa showbyznysu přes provozování diskoték… Všichni dohromady na konci osmdesátých let přiváželi načerno »západní« zboží.“

Některé podniky ale zjistily, že obchodovat na trzích v cizině není tak jednoduché. „Tam, kde si sami obchodování se zahraničím zkusili, se již některé podniky chtějí vrátit k Centrotexu. Ten totiž kromě prodejních služeb nabízí prakticky do stovky zemí celého světa velmi slušné platební podmínky. Výrobní podnik dostane zaplaceno do 15 až 17 dní po dodávce, zatímco Centrotex obdrží ze zahraničí platbu v poměru do 60 dní. Rozdíl překrývá bankovními úvěry, které mu poskytuje ČSOB,“ popisoval Profit. A potvrzuje to i dnes viceprezident a výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek. „Řada firem, které od Centrotexu odešly, se po čase vrátila. Centrotex uměl platit do 14 dnů, což bylo pro všechny zajímavé,“ říká.

Podniky zahraničního obchodu žijí dodnes. Některé…

Bývalá perla československého zahraničního obchodu – Centrotex, který v dobách své největší slávy ve své více než padesátileté historii zaměstnával 1500 lidí, spadl v roce 2000 do konkurzu s nepatrným majetkem. Důvodem nebyla transformace podniku, ale spíš „tunel“, na který doplatili banky i věřitelé. Tři firmy v čele se společností Mercurius, spojené s někdejším Centrotexem, vylákaly z Komerční banky na přelomu let 1997 a 1998 téměř 800 milionů korun. Peníze měly sloužit na rekonstrukci obchodního domu Krone na pražském Václavském náměstí, přilehlého klubu Duplex a restaurace Fromin, které měly firmy v pronájmu od Svazu českých a moravských výrobních družstev. Komerční banka však peníze zpět nikdy nedostala a špatně zajištěné dluhy nakonec dokonce odpustila jako nevymahatelné.

Také věřitelé Centrotexu měli smůlu. „Celkové procento uspokojení přihlášených nároků se očekává zhruba tři procenta,“ potvrdil tehdejší správce konkurzní podstaty Antonín Janák. „Byla to škoda, byla to špičková organizace zahraničního obchodu, která by mohla fungovat dodnes. V současné době tu nic takového není,“ říká viceprezident svazu textilního průmyslu Jiří Kohoutek.

Některé podniky zahraničního obchodu stejně jako Centrotex zanikly, jiné se úspěšně přizpůsobily novým podmínkám. Dnes už také neexistuje Motokov, Tuzex, Merkuria, Imex, Kovo, Československá keramika, Koospol., Pragoexport a Ligna. Naopak Technoexport jako podnik zahraničního obchodu pro vývoz průmyslových celků se jako jeden z mála s tvrdou domácí a zahraniční konkurencí vyrovnal. Podobně se transformace podařila Omnipolu, který byl před rokem 1989 zmocněn provádět pod dohledem vlády i obchody se zbraněmi. Dodnes fungují také další firmy – Škodaexport, Strojexport, Strojimport, Metalimex.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče