Využijte chytré hlavy

15. září 2008, 08:00 - Jiří Němeček
15. září 2008, 08:00

ŠKOLSTVÍ A PODNIKÁNÍ - Co mají vysoké školy společného s podnikáním? Nejjednodušší úvaha říká: Připravit studenty na vhození do bouřlivého moře plného žraločích konkurentů. Univerzity vám však mohou pomoci se samotným podnikáním. Takováto spolupráce pak může mít i stamilionovou cenu.

Co asi tak může vysoká škola nabídnout firmám kromě slušně vzdělaných absolventů? To je jedna z otázek podnikatelů, kteří si v začínajícím školním roce čtou o nářku rektorů vysokých škol na nedostatek financí. Firmy platí tučné daně a pojistné a čekají, že stát z nich pro ně zajistí dostatečný přísun vzdělaných odborníků.

Zažitá spolupráce je dnes jen v oblasti zadávání témat pro diplomové práce. Firmy i školy si to oficiálně pochvalují. Praxe je zjevně jiná, i když ji natvrdo málokdo přizná.

Akademiky praxe občas překvapí

„Pro mnohé akademiky je stále překvapením, že firmy potřebují řešení svého problému třeba do dvou týdnů,“ přiznává Jiří Herinek z olomoucké Univerzity Palackého. Spolupráce s firmami je navíc jen doplňkovou činností škol a hlavní pozornost se samozřejmě upíná na výuku studentů.

„Přesto máme firmám co nabídnout, ale ony o této možnosti často ani nevědí,“ říká Herinek, který vede v Olomouci univerzitní vědeckotechnický park a podnikatelský inkubátor. Škola se tak snaží oslovit přímo firmy rozesíláním e-mailů a dopisů. Podle jeho slov je spolupráce s podnikovou sférou spíš na počátku a měla by se zlepšovat. „Jak na to, to se učíme my i firmy,“ dodává.

Jednou z prvních vlaštovek spolupráce s firemní sférou byla vědecká práce pro společnost Olterm. Studenti pod vedením profesorů zkoumali, jestli se v regionu vyplatí provoz nového akvaparku. Podobně se na širší spolupráci s firmami chystá i Univerzita Hradec Králové. „Zatím jsme spolupracovali spíše formou zadávání diplomových prací, díky zahájení provozu vědeckotechnického parku ale s podniky navážeme bližší kontakt,“ slibuje děkan Fakulty informatiky a managementu Václav Janeček. „Univerzita je naším důležitým partnerem, na její pomoc spoléháme,“ souhlasí Martin Dittrich, výkonný ředitel parku.

Spolupráce s firmami také sype

Vysoké školy si spoluprací mohou vydělat desítky milionů korun ročně bez ohledu na to, kolik jim stát přiklepne z rozpočtu. „Záleží ale na škole a podnikatelském zápalu jejích pracovníků,“ dodává prorektorka Vysoké školy ekonomické v Praze Hana Machková.

Právě pražská „ekonomka“ má dobré finanční výsledky, které jí kromě státního příspěvku dodávají další desítky milionů korun čistého zisku do školní pokladny. Stovky firem využívají například služeb jejího Institutu oceňování majetku, Institutu krizového managementu nebo Certifikačního ústavu VŠE. „Bylo by smutné, kdyby si budoucí ekonomové takhle neuměli přivydělat,“ říká prorektorka školy.

Situace u jiných škol ale často smutná je. Akademická sféra totiž až na výjimky nedokáže najít společnou řeč s podnikateli. Vysoké školy nemají podnikatelům co nabídnout. V létě nepracují a nezáleží jim na hospodářském výsledku svých výzkumů. To je nepříjemný závěr průzkumu, který letos uskutečnily podnikatelské svazy mezi svými členy.

Výjimkou jsou ovšem například školy jako Technická univerzita v Liberci, ČVUT nebo Palackého univerzita v Olomouci. I ty ale spolupracují jen s konkrétním firmami a ostatní se cítí odstrčeny.

„Je třeba chápat rozdíl mezi vědeckou zakázkou a komerčním kontraktem,“ vysvětluje rozdílné vnímání spolupráce profesor Jan Slovák z Masarykovy univerzity v Brně. Markantní příklad vidí ve zdravotnictví. „Tam když někdo vyvine metodiku, postup léčby, tak může prospět (i firmám) mnohem více než nějakým drobným příspěvkem na zakázku jedné farmaceutické společnosti,“ říká.

Nejen biflování

Přesto spolupráci s praxí nezatracuje. „Díky zakázce společnosti Enantis jsme třeba přišli na praktické štěpení yperitu a tedy jeho snadnou likvidaci. Nevěřili byste, kolik zásob této chemické látky po světě stále je,“ vyzdvihuje jeden z úspěchů. V tom se shoduje s kolegy z ostatních univerzit – součástí vzdělávání studentů je nejen biflování vědomostí, ale i hledání nových poznatků a řešení konkrétních problémů.

„My nejen vzděláváme studenty, ale zapojujeme je i do výzkumu a do spolupráce s praxí,“ vysvětluje filozofii školy rektor Technické univerzity v Liberci Vojtěch Konopa. Čítankovou ukázkou je spolupráce Technické univerzity v Liberci s firmou Elmarco, se kterou má škola podepsanou licenční smlouvu. „Univerzita tedy profituje na prodeji výrobních linek, které Elmarco prodá,“ dodává rektor. Částka je samozřejmě obchodním tajemstvím partnerů.

Severomoravská důlní společnost Inco si zase chválí spolupráci se studenty Vysoké školy báňské v Ostravě a pražské ČVUT. „Konečnou odpovědnost ale nese naše firma, takže při uvedení projektů do praxe leží větší část na nás,“ vysvětluje jednatel firmy Antonín Jaroš. Přesto je spokojen, společnost si totiž předem „oťuká“ schopnosti možných budoucích zaměstnanců.

Máslo na hlavě mají i firmy

Je třeba si ale přiznat, že spolupráce ztroskotává často i na straně firem. „Někdy vůbec neumějí formulovat své požadavky,“ poukazuje na hlavní problém Jiří Herinek z olomoucké univerzity. Podnikatelé jsou prý navíc občas překvapeni, že za služby musí zaplatit. „My si účtujeme nejen přímé náklady – například na průzkum trhu – ale i pětiprocentní marži,“ vysvětluje.

Dobře investované peníze se ale firmám mohou mnohonásobně vrátit. Taková je i zkušenost společnosti Farmtec. Ta vyvinula pro zemědělské družstvo Dolany zcela robotizovanou stáj. Jihočeská univerzita přitom pomáhala s průzkumem, jaký má tato revoluční novinka vliv na zdravotní stav zvířat. „Je to škoda, že takových společných projektů je poskrovnu,“ říká spolumajitel společnosti Bohumil Belada.

Zároveň připomíná, že firmy mohou naopak přispět univerzitám. Nabídkou stáží pro studenty či diplomových témat je možné teorii studia více přiblížit praxi. „A zemědělské fakulty nás také zvou jako externí přednášející, především z oblasti biovýroby. Někdy jsou to zajímavé diskuze se studenty, kteří mají leckdy o věci naprosto nereálnou představu,“ dodává.

O peníze jde vždy

Kromě výměny zkušeností akademické a praktické sféry jde ale o to důležité. O peníze. Prakticky zaměřené fakulty vysokých škol mohou svou činnost financovat až z 30 procent právě placenou spoluprací s firmami. Alespoň tak to odhaduje Jan Slovák z brněnské univerzity. Nejčastější nabídky mají sice technické obory, šance se ale mohou chopit i humanitně zaměřené školy. Odborné překlady, sociologické průzkumy a podobně.

Například významnou položku rozpočtu Fakulty strojní liberecké univerzity (zhruba 8,5 procenta obratu) činí příjmy z doplňkové činnosti. To jsou zakázková řešení konkrétních úkolů, například pro odběratele jako Škoda Auto, Mostecká uhelná společnost, Cadence Innovation, ABB Jablonec nad Nisou, Wilkinson Sword, Dako CZ a další.

„Jedná se především o implementace sofistikovaných metod do procesu automatické výroby a zpracování plochého skla,“ vysvětluje František Novotný, vedoucí katedry sklářských strojů a robotiky univerzity. Automobiloví designéři čím dál častěji nahrazují ocel sklem, sklářské firmy tak musejí zjistit, co všechno sklo snese a jak s ním lze pracovat. Vědci i studenti z Liberce mají proto pomoci vyvíjet stále dokonalejší skla pro výrobce aut. „Na základě fyzikálních metod a numerické simulace budou hodnotit extrémní požadavky na sklo a zjišťovat, co je tento materiál ještě schopen snést,“ přiblížil František Novotný.

Dalším příkladem je vývoj automatu na mytí skleněného opláštění výškových budov. Prototyp už byl představen veřejnosti letos v květnu. Jedná se o mobilní plošinu označenou jako MP1. Rádiově ovládaný robot se pohybuje směrem nahoru a dolů po vertikálních stěnách budovy nebo nakloněné rovině rychlostí metr za minutu.

„Inteligentní pneumatika ve spojení s inteligentními elektropohony a řídicím systémem váží 35 kilogramů. Robot je schopen překonávat překážky na opláštění, například spojovací lišty a upevňovací prvky,“ chlubí se za celou univerzitu Novotný.

Místo betonu nastupuje kosmická technologie

Úspěch slaví i jinde. Odborníkům z Vysokého učení technického v Brně (VUT) se podařilo vyvinout nekovové výztuže stavebních konstrukcí, které jsou pevnější než běžně používaná ocel a zároveň levnější než obdobné zahraniční materiály. Novinky na bázi skleněných a uhlíkových vláken pomalu pronikají z vysokoškolských zkušeben do stavbařské praxe.

Nekovovým výztužím patří podle děkana Fakulty stavební Petra Štěpánka budoucnost. „Pořizovací cena je vyšší než u klasické betonářské výztuže. Ale díky svým vlastnostem jsou odolnější a přinášejí i další výhody a úspory. Díky vyšší životnosti je použití nekovové výztuže ve výsledku levnější,“ tvrdí Štěpánek.

Původně kosmické technologie uhlíkových vláken začaly do stavařiny silněji pronikat po teroristických útocích na New York v roce 2001. „Sedm z deseti nejvyšších staveb, které od té doby vznikly, používá beton zpevněný na základě nových metod,“ dodává Štěpánek. Materiál je odolnější vůči požáru a jednorázovému zatížení výbuchem.

V praxi se už vyvinuté uhlíkové lamely osvědčily. Kvůli zpevnění se lepí na poškozené konstrukce. Dříve se musely jen dovážet, navíc byly velmi drahé. „Nyní jsme na srovnatelné technické úrovni s nižšími náklady,“ chlubí se Štěpánek. „Cenově jsme asi na 50 až 60 procentech zahraničních ekvivalentů,“ potvrzuje Miloš Filip z brněnské firmy Prefa Kompozity, která začala uhlíkové lamely vyrábět.

Nyní odborníci z VUT bádají v oblasti masivnějších výztuží na bázi uhlíkových a skleněných vláken a umělé pryskyřice. Dají se využít místo oceli v betonových konstrukcích, a to jak při zakládání nových staveb, tak při zpevňování starších. Na rozdíl od jiných metod většinou nevadí památkářům. Technologii lze využít například při zpevňování kleneb, mostních oblouků a v řadě dalších oblastí.

Firmy jsou vůči vysokým školám opatrné

Malé firmy však mají vztah k vysokým školám podstatně rezervovanější. „Nechci ani porovnávat návratnost daně ze zisku, stačí to, co musím platit státu z pojistných odvodů na vyplácených mzdách – a když chci odborníka třeba na kvalitu materiálu, musím si jeho kvalifikaci zaplatit sám,“ zlobí se Novotný, jeden z dodavatelů dílčích kompontentů pro zavedenou firmu v automobilovém průmyslu.

Kvalita absolventů (alespoň těch vysokoškolských) ale není v Česku ten základní problém. I zahraniční výzkumy potvrzují, že české odborné školy mají velmi dobrou profesionální přípravu. Co ale pokulhává, je napojení na praxi.

Podnikatelská obec se totiž začíná pozvolna bouřit. Firmy si stěžují, že školský systém je často mimo realitu. Náprava je prý v nedohlednu. V posledním akademickém roce propadlo sítem podnikatelů mnoho nabídek na změnu fungování vysokých škol a univerzit.

„Nechci z našich daní platit tisíce studentů sociálních věd a politologie. Potřebujeme fyziky, ekonomy, matematiky, analytiky trhů … a také techniky, kteří řeší praktické problémy,“ zlobí se jeden moravský podnikatel z oboru strojírenství. „Zatím jsem úspěšný, ale já také neumím všechno a musím si najít profesionály. Ale už si pomalu můžu vybírat jen z důchodců,“ bojí se o budoucnost.

Řešení mezi mladšími experty hledají i ostatní. Ochota spolupracovat s univerzitami je mezi českými výrobními firmami poměrně vysoká. Jen třetina už s vysokými školami ale nějakým způsobem spolupracuje a další téměř třetina si případnou spolupráci dovede představit. Alespoň tak dopadl průzkum společnosti STEM/MARK v právě ukončeném akademickém roce.

„Jde ovšem především o zadávání diplomových prací,“ říká analytik průzkumu Petr Zvára. I zde ale školy občas narazí na nečekané problémy. Diplomové práce jsou totiž veřejné a pokud jde o citlivý problém nebo uvedení dat, která se týkají obchodního tajemství určité firmy, může zájemce o spolupráci couvnout. „Narazili jsme na to třeba se společností Siemens,“ potvrzuje Jan Slovák z Masarykovy univerzity.

Vysoký potenciál má podle Zváry i měření a testování v laboratořích univerzit a zakázkový vývoj. Laboratoře jsou finančně nákladné a menší firmy si je nemohou dovolit. „Já bych kolegům z jiných vysokých škol poradila, ať se nebojí a nechají si zaplatit za odborné laboratorní zkoušky. Pomůže to i jejich studentům, mohou se tam při tom mnoho naučit,“ vyřizuje prorektorka Vysoké školy ekonomické Stanislava Hronová. Během prázdnin navíc mají volnější kapacitu, protože zde neprobíhá výuka.

Právě v létě je ale problém využít spolupráci vysokých škol, ozývá se z praxe reakce firem. Například kontrola kvality potravin je utopická. „Studenti jsou lépe placeni za to, že zmrzlinu prodají, než že budou zkoumat její hygienickou kvalitu,“ říká pracovnice krajské hygienické stanice v Jihlavě.

My chceme techniky!

To je problém i v jiných obchodně-pracovních vztazích. „Studenti nemají takovou citovou a dejme tomu finanční vazbu k nasmlouvané firmě – prázdniny bývají větším lákadlem,“ potvrzuje pracovník, který se průzkumu účastnil.

Trh práce stále není nasycen absolventy technických oborů, což mnohdy ovlivňuje možnosti rozšiřování a expanze českých firem, jak potvrzuje i srpnový výzkum, který provedl Institut trhu práce mezi malými a středními podnikateli.

„Absolventi technických oborů mají osmkrát lepší šanci najít uplatnění než absolventi jiných oborů a jejich mzdy jsou navíc výrazně vyšší,“ vysvětluje výsledky prázdninového průzkumu pro využití evropských dotací Leoš Marek z agentury Werbung Bohemia.

Hledáčky podnikatelsky uvažujících vědců se v poslední době zaměřily i na už osvědčené lokality, kde podnikatelé a školství mohou najít společné uplatnění. Například v Kladně pokračují přípravy na výstavbu vědeckotechnického parku, který tam chtějí vybudovat pražské vysoké školy.

Pro areál již byly vybrány příhodné pozemky, rozjezd ale brzdí skutečnost, že Brusel dosud neschválil operační program Výzkum a vývoj pro inovace, ze kterého má být podstatná část nákladů na výstavbu uhrazena.

„Konkrétní pozemky vytipovány jsou. Nepatří městu, některé máme ošetřeny smluvně,“ potvrzuje primátor Kladna Dan Jiránek. Podstatné je ale podle něj to, aby byl schválen příslušný operační program. „Špatně se to formuluje, když nevíme, na co budou peníze,“ poznamenal k možnostem vědeckého centra, které má vyrůst v areálu bývalých kladenských hutí.

Areál za miliardy korun by se měl orientovat na dopravu, energeticky udržitelné technologie, komunikaci a informační technologie nebo projekty týkající se zdraví a životního prostředí. Na projektu se podílejí České vysoké učení technické, Vysoká škola chemicko-technologická a Česká zemědělská univerzita.

„Podporujeme dohodu tří škol, které by rády spolupracovaly na vzniku toho technologického parku. Věřím, že se do toho procesu podaří zatáhnout i podnikatelský sektor,“ říká středočeský hejtman Petr Bendl. Průmyslový areál bývalé Poldi má podle něj dostatečnou kapacitu a výhodou je i relativně malá vzdálenost od Prahy. „Pokud se podaří v příštím roce dotáhnout do konce stavební povolení na takzvanou rychlodráhu Praha – letiště Ruzyně – Kladno, pak by to bylo správné využití,“ dodává.

Děkan dopravní fakulty ČVUT Petr Moos upozornil, že podávat přesnější informace o pozemcích, na nichž park vyroste, by mohlo být na škodu. „Zatím bychom nechtěli hovořit o území, protože by to mohlo trochu aktivovat spekulace s pozemky,“ varoval Moos.

Další vědeckovýzkumný areál má vzniknout ve Vestci u Prahy. Akademie věd tam chce spolu s Univerzitou Karlovou vybudovat Biotechnologické a biomedicínské centrum. Podobně jako v případě Kladna autoři projektu využívají skutečnosti, že za hranicemi hlavního města lze snáze dosáhnout na evropské peníze.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče