Využijte čas ve svůj prospěch

08. října 2007, 00:00 - Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s.
08. října 2007, 00:00

V daňovém řízení mnohokrát nastane situace, kdy platí rčení „čas jsou peníze“. Poradíme vám, jak využít čas ve svůj prospěch.

Krok za krokem daňovým řízením V daňovém řízení mnohokrát nastane situace, kdy platí rčení „čas jsou peníze“. Poradíme vám, jak využít čas ve svůj prospěch.

Velké množství současných daňových sporů by se dalo nazvat hraním o čas. Cílem daňového sporu totiž bývá zrušení napadeného platebního výměru a současně nemožnost opětovně doměřit daň.

K tomuto cíli vedou dvě cesty. První je rozhodnutí nadřazeného orgánu (ať už finančního ředitelství či soudu), že se platební výměr ruší a v řízení se dál nepokračuje. Druhou možností je prekluze neboli zánik práva daň vyměřit.

Zánik oprávnění vybrat daň

Prekluze souvisí s lhůtou pro vyměření daně. Podle daňového řádu nelze daň doměřit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání. Tuto lhůtu lze přerušit pouze úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení. Stane-li se tak, počíná běžet znova lhůta tříletá.

Je-li tak daň doměřena na základě daňové kontroly, je začátek této kontroly úkonem, který způsobuje přerušení prekluzivní lhůty. Všechny ostatní úkony na to v téže věci navazující (dokazování, platební výměr, odvolání, žaloba) již tento účinek nemají. Takže od konce zdaňovacího období, v němž byla započata daňová kontrola, počíná běžet tříletá prekluzivní lhůta, v níž musí platební výměr nabýt právní moci. V opačném případě nárok na doměření zaniká.

Tři roky se může zdát jako doba dlouhá, nicméně uvážíme-li, že jednotlivé úkony správce daně z důvodu jeho nečinnosti zcela běžně trvají několik měsíců či let, pak čas je na straně daňových subjektů.

Navíc rozhodnutí soudu o zrušení platebního výměru sice častokrát vrací celý spor na úplný začátek, ale s tím rozdílem, že do prekluze zbývá již jen několik málo měsíců. A během tak krátké doby je takřka nereálné daň pravomocně a bez vad doměřit. Proto počítat s časem bývá častokrát velmi úspěšnou taktikou.

Od zániku práva doměřit je nutné odlišovat promlčení práva daň vymáhat. V tomto případě již máme pravomocně vyměřenou daň, která dosud nebyla uhrazena. Poplatník už pak nemá mnoho možností, co v dané věci dělat.

Obecně je promlčecí lhůta šestiletá, nicméně dá se prodloužit až na dvacet let. Navíc k promlčení se nepřihlíží z úřední povinnosti, jak je tomu u prekluze, ale je nutné promlčení namítat – podnikatel se tedy k němu musí aktivně „přihlásit“, „připomenout“ úřadu.

Přebírat, či nepřebírat korespondenci

Některé daňové subjekty nabývají dojmu, že nepřebráním korespondence získají čas či jinou výhodu. Tak jako ve hře šachy odvíjíte svou hru od hry protihráče, nejinak je tomu také zde, takže ve světle výše uvedeného lze tímto postupem získat čas navíc. Nicméně je třeba zdůraznit, že riziko je zde značné. Z tohoto důvodu nepřebírání korespondence obecně nedoporučujeme.

Poznatky z praxe: Pokud jsme se v rámci naší praxe setkali s daňovým subjektem, který svou poštu úmyslně nepřebíral, v drtivé většině případů si tím tento subjekt nakonec více uškodil než pomohl.

Lhůty zavazují jen poplatníky

Již víme, že čas může být zcela zásadní právní skutečností. Podívejme se tedy blíže na způsoby jeho dalšího užití v daňovém řádu.

Samotný daňový řád upravuje pro daňové subjekty velké množství lhůt, s kterými spojuje závažné následky pro případ nesplnění. Nejčastější sankcí bývá možnost uložit opakovaně pokutu až do výše dvou milionů korun.

Na druhou stranu v daňovém řádu nenajdeme jedinou lhůtu zavazující správce daně. Tato skutečnost tak vede k velkému protahování daňového řízení. Daňový řád sice upravuje institut nazvaný ochrana před nečinností, tato ochrana je však v praxi zcela bezzubá a nepoužitelná.

Poznatky z praxe: Jedinou účinnou „sankcí“ za nečinnost správce daně de facto zůstává pouze výše popsaná prekluze práva daň vybrat.

Správci daně při daňovém řízení přistupují ke stanovování lhůt velmi často. Z tohoto důvodu je dobré vědět, čím se při tom musí řídit, a co může daňový subjekt udělat pro jejich případné prodloužení.

Platí, že lhůtu kratší osmi dnů může správce daně uložit pouze u jednoduchých a naléhavých věcí. V opačném případě musí být lhůta vždy delší.

Poznatky z praxe:

Má-li daňový subjekt potřebu lhůtu oddálit, pak může včasnou žádostí o její prodloužení docílit jejího prodloužení, a to až na dvojnásobek. Tuto skutečnost nemůže správce daně nijak ovlivnit.

Daňová exekuce, žádost o splátky Ohledně rozhodnutí najdeme v daňovém řádu výrazné specifikum, s kterým je nutné již předem počítat, a pokud možno se na něj připravit. Tímto specifikem je skutečnost, že rozhodnutí nemají odkladný účinek. Znamená to, že uplynula-li lhůta plnění uvedená v platebním výměru, je rozhodnutí vykonatelné a lze je i bez přivolení soudu přímo exekuovat. Poznatky z praxe: Tato skutečnost může častokrát znamenat ukončení podnikatelské činnosti ze dne na den z důvodu obstavení účtu a neexistence potřebné likvidity. Daňový subjekt sice má možnost domáhat se svého práva odvoláním, nicméně tento spor nemá odkladný účinek a může trvat mnohem déle, než jak dlouho dokáže být daňový subjekt solventní. Nastane-li tak situace, že se podnikatel dostane do situace daňového dlužníka a hrozí mu daňová exekuce, čas pracuje proti němu. Při daňové exekuci má správce daně obdobná oprávnění jako každý jiný exekutor. Jediným rozdílem oproti klasickým exekutorům tak snad bývá jen laxnější přístup, jelikož jeho odměna se neodvíjí od vymožené částky. Poznatky z praxe:**

Sázka na laxní přístup daňových exekutorů není podle našeho názoru dobrým řešením, zvlášť v situaci, kdy má daňový dlužník rozsáhlejší hmotný majetek. Doporučujeme proto požádat správce daně o posečkání daně či povolení splátek. Bude-li tato žádost obsahovat kvalitní odůvodnění, je zde velká šance na vyhovění ze strany správce daně. V odůvodnění by měl daňový dlužník věrně dokládat, že by mu daňovou exekucí vznikla vážná újma, a že je v budoucnu schopen dluh opravdu uhradit. Podle současné judikatury (rozhodnutí soudů) je proti zamítavému rozhodnutí přípustné odvolání, ačkoliv daňový řád hovoří zcela opačně. Dodejme ještě, že během vyřizování této žádosti dochází zpravidla k odložení výkonu exekuce.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče