Vyšlo mi to až napotřetí

21. května 2007, 00:00 - TOMÁŠ STINGL
21. května 2007, 00:00

ŠÉF JABLOTRONU DALIBOR DĚDEK: Dalibor Dědek vešel do světa byznysu hned po revoluci na malé pronajaté půdě. Tehdy se musel bát, že kvůli půjčkám přijde jeho tchýně o dům. Po sedmnácti letech podnikání dosahuje jeho dítě, výrobce elektroniky Jablotron, obratu přes miliardu korun ročně.

ŠÉF JABLOTRONU DALIBOR DĚDEK: Dalibor Dědek vešel do světa byznysu hned po revoluci na malé pronajaté půdě. Tehdy se musel bát, že kvůli půjčkám přijde jeho tchýně o dům. Po sedmnácti letech podnikání dosahuje jeho dítě, výrobce elektroniky Jablotron, obratu přes miliardu korun ročně. Společnost Jablotron má ve znaku panáčka, který z plna hrdla křičí. Lidé prý občas vtipkují, že figurka má představovat ředitele a zakladatele společnosti Dalibora Dědka. „Kamarádi si ze mě dělají legraci, že jsem to já, jak křičím na podřízené. Ale já se snažím se spolupracovníky budovat spíš dlouhodobý pozitivní vztah. Ten křičící panáček ve skutečnosti symbolizuje alarm, tedy naší hlavní produkci,“ vysvětluje s úsměvem Dalibor Dědek. Právě s vývojem elektronických alarmů udělal Jablotron díru do světa. Před veřejností se zviditelnil také výrobou velkých stolních mobilů. Firma v současnosti vyváží do šesti desítek zemí. Včetně dceřiných společností má 270 zaměstnanců a její roční obrat loni dosáhl 1,3 miliardy korun. Začátky ryze české firmy, která je dnes etablovanou součástí trhu, ovšem byly dost dobrodružné. TCHÝNIN DOMEK JE NEJLEPŠÍ MOTIVACÍ Společnost z Jablonce nad Nisou patří mezi ty firmy, které mají kořeny už v rané porevoluční euforii. Od začátku se specializovala na vývoj elektroniky. „Už v roce 1990 jsme si ještě se třemi společníky pronajali půdu jednoho rodinného domu. Získali jsem zakázku na vývoj zařízení s krkolomným názvem -hmotnostní spotřeboměr paliva pro motory kamionů. První peníze jsme si půjčili od příbuzných. Někdo sáhl pod polštář pro úspory, rodiče dokonce zastavili dům,“ vzpomíná Dědek. Smlouva na spotřeboměr ale byla posléze zrušena. „Byli jsme zadluženi a přemýšleli, kudy z toho ven. Věřte, že když se v noci budíte s tím, že tchýni seberou dům, je to silná motivace,“ dodává. Firma tedy zkusila štěstí jinak. „Na koleně jsme začali vyrábět moduly pro úpravu zahraničních televizorů na českou normu. Měli jsme tehdy dům od sklepa až po půdu přecpaný televizemi. Ale normy se pak sjednotily a my museli rychle hledat něco stabilního.“ Trefa do černého přišla až do třetice. Jablotron nabídl pozvolna bohatnoucím Čechům, že zabezpečí jejich nabyté statky. „Získávali nový majetek, zároveň přišla velká amnestie. Lidé se proto začali o své jmění bát, a my jim nabídli první primitivní alarmy. Úvodní milion nám kupodivu nepůjčila banka, ale Česká pojišťovna. Když se nám začalo dařit, najednou se to otočilo. Bankéři začali chodit za námi,“ říká Dědek. PRAVÝ TCHAJ-WAN „MADE IN JABLONEC“ V první polovině devadesátých let se firma snažila prorazit na zahraniční trhy, ale marně. Nikdo nečekal kvalitní elektroniku z postkomunistického Československa. V kurzu byli asijští tygři. Dědek proto odjel na zkušenou na Tchaj-wan, odkud si přivezl klíčový poznatek. „Poučil jsem se, že tam se firmy daleko více než v Česku soustředí na marketing. Zatímco v českých podnicích ještě pořád obvykle převládá počet pracovníků ve výrobě, u nich je to naopak: Převažují obchodníci,“ říká Dědek s tím, že i jeho firma se pak začala víc koncentrovat na prodej. Protože se na Tchaj-wan sjížděli zákazníci z celého světa, zřídil si tam Dědek pobočku. Pochybnosti o českém původu nahradila důvěra v tchajwanského dodavatele se jménem Jablotron. Tato kuriózní objížďka mnohdy působila úsměvná nedorozumění. „Dokonce i někteří čeští zákazníci trvali na tom, že chtějí výrobky přímo z Tchaj-wanu. Musel jsem je zavést do naší jablonecké fabriky, aby nám uvěřili, že to děláme tady,“ říká Dědek. Trik s Tchaj-wanem prolomil exportní ledy a firma rychle rostla. V roce 1994 získal Dalibor Dědek dokonce prestižní titul Podnikatel roku. Přínos ocenění ovšem nevidí moc pozitivně: „Jediným výsledkem bylo, že za mnou pak pořád někdo chodil s tím, abych ho sponzoroval. Případně abychom investovali naše peníze do pochybných aktivit.“ MAXI MOBIL PŘICHÁZÍ Přestože hlavním oborem Jablotronu byly a jsou elektronické systémy pro střežení, firma prorazila i na poli GSM telefonů. Do povědomí veřejnosti pronikla s obřím stolním mobilem. Jednoduchý a chytrý nápad se stal obchodním trhákem. „Jablotronu se podařilo najít mezeru na trhu, kterou dokázal zaplnit. Původně byl telefon koncipován pro starší a handicapované občany, kteří mají potíže s použitím malých a složitých mobilů. Tito lidé potřebují co nejjednodušší ovládání, které je co nejpodobnější tomu, co už ovládat umí. Tedy pevnému telefonu,“ shrnuje odborník na telekomunikační technologie Jiří Peterka. Nakonec se ale velký mobil nejvíce prodává do kanceláří a domácností po celém světě. Ukázalo se, že komfort pohodlného stolního telefonu je pro každodenní použití příjemný bez ohledu na věk uživatele. Pro vývoj obřích mobilů i dalších GSM technologií později firma založila dceru s názvem JabloCom. Další specializovanou dceřinou firmou je JabloPCB. Ta se specializuje na osazování menších sérií desek plošných spojů elektroniky. ASIATY CENOU NETRUMFNETE Cenovou laťku elektroniky nasazují světu především asijští producenti. „Jablotron ovšem nabízí dobrý evropský design a kvalitu za téměř asijské ceny,“ charakterizuje výhodu Tomáš Klápště, výkonný ředitel společnosti Patria finance. „Snažíme se být díky inovacím vždycky o krůček napřed. Jakmile se pokusíte konkurovat jen cenou, v tu ránu se musíte začít bát Číňanů,“ říká k tomu Dědek. „Také se učíme z chyb druhých. Například jedna izraelská firma vyrobila bezdrátový systém nápadně podobný našemu a v reklamní kampani se všude chlubila, že stojí jen 120 eur. Způsobila sice revoluci na trhu, ale nakonec neuspěla, protože nenabídla dostatečnou marži prodejcům ani montérům. Většina jejich distributorů nakonec začala nakupovat od nás,“ uvádí Dalibor Dědek. V čem by mohla být naopak Achillova pata Jablotronu? „Je velmi závislý na technologických inovacích a na schopných lidech. Pokud přijde o jedno, tak ztratí část trhu. Od založení dceřiné společnosti na mobilní technologie, ve které mají podíl další partneři, už to není firma jednoho vlastníka. To je také rizikový faktor,“ míní Tomáš Klápště. ADRENALIN Z POLITIKY VYPOTÍM NA ROTOPEDU Zatím se ale Jablotronu daří. Kromě Tchaj-wanu má dceřinou firmu i na Slovensku. Již několik let své aktivity řídí z moderního sídla v jablonecké ulici Pod Skalkou, které bylo firmě vystavěno na míru. Loni zaznamenala společnost nejen obrat 1,3 miliardy korun, který je v historii firmy rekordem, ale především zisk 300 milionů korun. Z pozice ředitele ji stále aktivně vede „otec-zakladatel“ Dalibor Dědek. I jeho oblíbená forma odreagování se vlastně vztahuje ke zmíněným výdělkům Jablotronu. A potažmo daním, které z nich platí státu. „Každý večer mezi sedmou a osmou hodinou si doma sednu na rotoped před televizi. Pustím si zprávy a koukám na všechny ty, co jsme demokraticky zvolili, jakým způsobem utrácejí peníze, které naši lidé lopotně vydělají. To mě dokáže tak rozčílit, že šlapu jak o život, až se pot jen řine. V tom zápalu hravě vyšlapu 1500 kalorií,“ říká Dalibor Dědek. Ani politická situace ho ale nedokáže od podnikání odradit. „Ve světě jsem už viděl mnohem horší podmínky k podnikání,“ konstatuje. I po sedmnácti letech zůstává tak Dalibor Dědek zůstává v čele firmy a sám říká, že se nepřestává pořád učit. KONKURENCE Z POLSKA I IZRAELE Na trhu konkurují Jablotronu především importované výrobky. Jde zejména o produkty zámořských firem Paradox, Honeywell a Tyco. Ve střední Evropě vyrostla velmi schopná konkurence v Polsku - firma Satel. Jablotronu konkurují také izraelské firmy Visonic a Crow. DALIBOR DĚDEK Jablonecký podnikatel se narodil 21. června 1957. Vystudoval vysokou školu ČVUT v Praze, obor mikroelektronika. Je ženatý, má dvě děti. Bydlí v rodinném domku v Jablonci nad Nisou, kde sídlí i jeho firma. Jezdí Škodou Octavií. Nejraději se ale prohání na bicyklu. KDO A KDE PRO JABLOTRON VYRÁBÍ?**

Společnost Jablotron se zaměřuje na vývoj, pro vlastní výrobu využívá i dalších subjektů. Co potřebuje rychle a s důrazem na kvalitu, vyrobí přímo jeho dceřiná společnost JabloPCB. „Je to naše rota rychlého nasazení,“ říká Dalibor Dědek. Menší série vyrábí pro Jablotron v Česku firmy Elitronic a Wendel Lanškroun. Velké série jsou vyráběny v Číně. Konkrétně ve městě Dongguan v provincii Kanton.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče