Výroba hodinek v Číně

31. července 2006, 00:00 - JAROSLAV SCHEJBAL
31. července 2006, 00:00

PEACE MARK Většina hongkongských firem již přesunula výrobu do jižní Číny. Redaktor Profitu jednu takovou továrnu navštívil. Společnost Peace Mark vyrábí v Shenzenu hodinky nejen všech světově známých značek, ale i vlastní. Podíl služeb na hrubém domácím produktu Hongkongu dosahuje neuvěřitelných 90 procent.

PEACE MARK Většina hongkongských firem již přesunula výrobu do jižní Číny. Redaktor Profitu jednu takovou továrnu navštívil. Společnost Peace Mark vyrábí v Shenzenu hodinky nejen všech světově známých značek, ale i vlastní.

Podíl služeb na hrubém domácím produktu Hongkongu dosahuje neuvěřitelných 90 procent. Hongkong již toho tedy příliš nevyrábí, stal se mezinárodním finančním centrem. Továrny hongkongských firem se přesunuly do jižní Číny.

V průmyslové zóně Shenzen v regionu delty Perlové řeky jich můžete najít zhruba 70 tisíc. Zaměstnávají zde na 10 milionů čínských dělníků. „Čína pro nás představuje konkurenci, ale není nepřítelem. Naopak, těžíme z toho, že největší světový trh je od středu Hongkongu vzdálený jen hodinu jízdy autem. Nebo jinak řečeno: nějakých padesát kilometrů od centra máme prostor, ve kterém jsou pětkrát nižší výrobní náklady. Taková situace je jedinečná,“ říká Paul Brown z informačního odboru hongkongské vlády.

VÝROBA CIZÍCH ZNAČEK NESTAČÍ

Jednu z hongkongských továren v Shenzenu jsem měl možnost na počátku července navštívit. Moje kroky vedly do výrobních hal hodinářské firmy Peace Mark Limited, která je nyní jedním z vedoucích výrobců, distributorů a prodejců hodinářského průmyslu nejen na čínském trhu. Když byla společnost v roce 1983 založena, zabývala se pouze výrobou hodinek světoznámých značek. Zahraniční firma si řekla, co chce vyrobit, a firma Peace Mark jim to vyrobila. „Marže v této branži však byly čím dál nižší, téměř nulové, museli jsme s tím něco dělat,“ říká projektový manažer společnosti Joseph Leung.

Na konci devadesátých let se proto firma vedle vlastní výroby zaměřila i na distribuci a prodej. Začala vyrábět i své značky a přesunula většinu výroby do Číny. „Na začátku jsme se v Číně museli velmi obětovat, když jsme šli po ulici, museli jsme se neustále ohlížet, zda nás nehlídá policie. Nemohli jsme se také spolehnout, že tamní jídlo je nezávadné a voda čistá. Bylo to však jediné možné řešení, jak na trhu přežít,“ vzpomíná Leung.

Od té doby se však mnohé změnilo. Z chudé zemědělské oblasti se postupně stala vedle Pekingu a Šanghaje jedna ze tří nejvyspělejších aglomerací v Číně. „Rozhodnutí jít do Číny nelituji. Velkou část života jsem žil v Austrálii. Když jsem se tam však po třinácti letech byl minulé Vánoce podívat, tak jsem zjistil, že je vše stejné, jako to bylo předtím. Téměř nic se nezměnilo. Lidé tam jsou bohatí a již nemají takovou motivaci tvrdě pracovat. Zatímco v Číně se mi všechno měnilo před očima. Ten pokrok je neuvěřitelný,“ tvrdí Leung.

ZÁPACH ZATUCHLÉ MINULOSTI Čína jistě dosáhla velkého rozvoje, ale pořád ještě zdaleka nedosahuje úrovně Evropy či severní Ameriky. První známkou této skutečnosti byl již přechod hongkongsko-čínské hranice. Zatímco na hongkongské straně mě vítali usměvaví, příjemní a anglicky mluvící celníci, jejich čínští kolegové byli značně rezervovaní a opatrní, řekl bych až vystrašení, a anglicky jste se s nimi nedorozuměli. Pokud si však vyřídíte čínské vízum, do Číny vás téměř bez problémů pustí. Dalším trochu nepříjemným zážitkem po projití kontrolou byl pach z místních záchodků, který mně připomněl dobu před listopadem 1989 v Československu. Další návrat do minulosti mě čekal při příjezdu do města. Domy sice byly celkem moderní, ale celé město působilo trochu uměle. Bylo tam pouze několik typů domů, značně připomínajících tuzemské paneláky. NELIDSKOST, ČI PŘIROZENOST? Ale vraťme se zpět do továrny. Po diskuzi s Josephem Leungem následovala vlastní prohlídka továrny. Musím říci, že to pro mě jako Evropana byl trošičku šok. Čínští dělníci malého vzrůstu v jednotných uniformách s čepičkou a rouškou přes ústa na mě působili trochu „nelidsky“. Neprohodili mezi sebou jediného slova a stoprocentně se věnovali práci. Poté, co jsem svůj pocit sdělil panu Leungovi, bez emocí mi opáčil: „Čínští dělníci jsou velmi disciplinovaní. Když se pracuje, tak se pracuje. Bavit se můžete až po práci. Při obědě dostanou všichni naši pracovníci velmi výživné jídlo. Staráme se o naše zaměstnance také tím způsobem, že jim nabízíme ubytování a máme školicí středisko. Každý náš zaměstnanec má možnost kariérního postupu. Snažíme se také ke všem svým zaměstnancům chovat s respektem jako rovný k rovnému.“ SPRCHA NUTNÁ, OHÝBAT SE NEMUSÍTE

Naší druhou průvodkyní byla mluvčí společnosti Cherry Lai. Ta neustále v každém oddělení opakovala, že díky přísné kontrole je téměř nemožné, aby se k zákazníkovi dostal zmetek.

Tato preciznost a výše zmíněná disciplinovanost a obětavost mně jako příslušníku národa, pro nějž je nejdůležitější pohoda a jehož národním symbolem je voják Švejk, přišla trochu nepřirozená. Co je však nepřirozené jednomu, může se jevit druhému jako úplně normální. Pokud se takto do práce vrhnou všichni Číňané a bude se postupně také zvyšovat jejich vzdělanost a kvalifikace, má se zlenivělý Evropan či Severoameričan čeho obávat.

Nezapomenutelným zážitkem pro mě byla také „vzdušná sprcha“, kterou jsme procházeli mezi jednotlivými odděleními, abychom byli zcela čistí a nenarušili jsme tak „křehkou výrobu hodinek“. Dalším zlepšovákem byl systém nazouvání návleků na boty. Jednoduše dáte nohu do obdélníkové krabičky a návlek je tam, kde má být, a ani se nemusíte ohýbat. Pokud ovšem nemáte jako já velikost boty číslo 12. S takto velkou nohou totiž Číňané nepočítali.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče