Výpověď bez udání důvodu? Ano, ale jen dohodou

12. února 2007, 00:00 - PETR KUČERA
12. února 2007, 00:00

NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCENový zákoník práce obsahuje téměř revoluční novinku - možnost odstoupení od pracovní smlouvy. Znamená to, že lze obejít klasické výpovědní důvody a propustit zaměstnance daleko jednodušeji, než dosud bylo možné?

NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCE Nový zákoník práce obsahuje téměř revoluční novinku - možnost odstoupení od pracovní smlouvy. Znamená to, že lze obejít klasické výpovědní důvody a propustit zaměstnance daleko jednodušeji, než dosud bylo možné?

Pravděpodobně nepozorností tehdejšího Škromachova ministerstva práce a sociálních věcí se do nového zákoníku práce dostala i nenápadná novinka: možnost odstoupení od pracovní smlouvy. Začalo se o ní výrazněji mluvit až loni v listopadu, přičemž odboráři i další zastánci nového zákoníku stěží skrývali, že je příslušné ustanovení zaskočilo.

VOLNÝ JAKO ŠVARCSYSTÉM

Nový zákoník práce v několika ustanoveních odkazuje na občanský zákoník. Mimo jiné i v paragrafu 18, z nějž vyplývá možnost odstoupení od (pracovní) smlouvy „z důvodů stanovených zákonem nebo dohodnutých ve smlouvě“.

„Zaměstnavatel a zaměstnanec mohou napsat do smlouvy i nejširší formulaci, tedy že odstoupení je možné z libovolného důvodu nebo i bez jeho udání,“ říká k tomu Jan Beneš, právník v jihomoravské stavební firmě.

Zaměstnavatelé tak získávají daleko pružnější možnost ukončit pracovní poměr. „Při odstoupení od smlouvy nemusí přihlížet k výpovědním důvodům stanoveným zákoníkem práce. Neplatí zde ani ustanovení o výpovědní lhůtě nebo odstupném,“ upřesňuje Beneš.

V praxi tak nový zákoník obsahuje skulinu, která umožňuje přenést do pracovní smlouvy jednu z výhod takzvaného švarcsystému -tedy možnost pracovní poměr kdykoliv snadno a levně ukončit.

O VÝPOVĚĎ NEJDE, NUTNÁ JE DOHODA Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon, nezávislý na vůli druhé strany. „Když se zaměstnavatel rozhodne odstoupit, nezáleží na názoru zaměstnance,“ potvrzuje Beneš. V tom je tato novinka podobná klasické výpovědi. Jenže v praxi se možnost odstoupení daleko více podobná dosavadnímu „rozvázání pracovního poměru dohodou“. Důležitou podmínkou totiž je, aby možnost odstoupení byla výslovně uvedena již v pracovní smlouvě. A k tomu je nutný souhlas obou stran, tedy zaměstnance i zaměstnavatele. „Myslím, že odborářské zděšení z možnosti odstoupení je jenom zbytečnou bouří ve sklenici vody. Žádnou výpověď bez udání důvodu nový zákoník neumožňuje, i když to tak na první pohled vypadá. Nejde o nic víc než o ukončení pracovního poměru dohodou. Jen k té dohodě obou stran dochází před vznikem pracovního poměru, jaksi paušálně do budoucna,“ vysvětluje Beneš. HROZÍ ZNEUŽITÍ

Jenže řada právníků i politiků otevřeně připomíná, že zaměstnanci často pracovní smlouvu ani nečtou, nebo ji čtou nepozorně. „A i kdyby si ji běžný člověk bez právního vzdělání přečetl podrobně, zmínce o možnosti budoucího odstoupení nejspíš nebude věnovat větší pozornost. Zvláště když mu zaměstnavatel bude tvrdit, že je to běžnou součástí pracovních smluv a všechno je v souladu se zákoníkem práce,“ tvrdí firemní právník Jaroslav Novotný. Připomíná také neochotu řady firem měnit „svou“ šablonu pracovní smlouvy a brát ji jako skutečnou dohodu dvou stran.

Zaměstnavatel může vše zamaskovat tak, aby ani pečlivý uchazeč o práci nic nepoznal. Stačí třeba do smlouvy uvést, že se uzavírá podle občanského zákoníku. Nebo jen zmínit číslo příslušného paragrafu.

Poslanec Marek Benda (ODS) navíc upozorňuje, že zejména v regionech s vysokou nezaměstnaností může zaměstnavatel uchazeče o práci snadno donutit, aby smlouvu podepsal v takové podobě, v jaké ji dostane. Uchazeč pak prakticky nemá na výběr.

Podle Bendy jde o další příklad, kdy se nový zákoník práce obrací proti zaměstnancům. Připomíná, že na co nejrychlejší účinnosti zákoníku trvaly odbory, ČSSD i komunisté, přestože všichni o chybách a nedostatcích věděli. ODS a zástupci zaměstnavatelů vloni na podzim nabídli odborům odložení účinnosti zákoníku o tři měsíce, aby se stihly opravit největší legislativně-technické chyby. Odbory tehdy odmítly.

ODBORY JSOU PROTI Podle odborů nelze odstoupení od pracovní smlouvy sjednat, ačkoliv je to v zákoníku práce uvedeno. „Jednotlivá ustanovení zákona totiž nemohou být aplikována nezávisle na zbytku právního řádu a musí být vykládána nejen gramaticky, ale i logicky a systematicky, tedy v souvislostech s jinými normami,“ připomíná Marcela Kubínková, místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů a vedoucí jejího právního oddělení. Ustanovení občanského zákoníku podle ní nemohou být aplikována v rozporu s ustanoveními zákoníku práce, od kterých se nelze odchýlit. „Pokud jde o skončení pracovního poměru, je tak třeba mít na paměti v prvé řadě ustanovení paragrafu 48 zákoníku práce. Podle něj může být pracovní poměr rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době. Ujednání v pracovní smlouvě, kterým by si smluvní strany sjednávaly možnost odstoupení od smlouvy, by tak bylo pro rozpor se zákonem neplatné,“ domnívá se Kubínková. Upozorňuje také na základní právní zásadu, podle níž musí všichni jednat v souladu s dobrými mravy, což je ostatně zakotveno i v paragrafu 13 zákoníku práce. NIC NETAJTE „Zneužití je možné. Zaměstnanec se sice později může bránit, že ani nevěděl, co podepsal. Jenže to je jeho chyba,“ domnívá se právník Beneš. „Přesto bych raději firmám radil, aby možnost budoucího odstoupení zmínily ve smlouvách jasně a srozumitelně. Pokoušet se vše zamaskovat třeba jen uvedením čísla paragrafu - to se nemusí vyplatit. Soud by pak skutečně mohl přihlédnout k tomu, že zaměstnanec byl ve slabší pozici, pod tlakem a velmi nedostatečně informován,“ dodává. Bude však nutné počkat, jak podobné případy dopadnou v praxi. Otevřenost doporučuje i právník Novotný. „Jedině tak může jít o skutečnou dohodu obou stran. Navíc mnohdy je možnost odstoupení atraktivní i pro zaměstnance. Hlavně v regionech s vysokou nezaměstnaností je rád, že ho vůbec někdo přijme a nenutí jej využívat švarcsystém. Nedostane sice odstupné, ale alespoň za něj zaměstnavatel běžně platí zdravotní a sociální pojištění. A kdykoliv chce zaměstnanec skončit pracovní poměr, třeba když sežene lepší práci, může bez jakýchkoliv formalit okamžitě odejít,“ říká. ODBORY: NEZKOUŠEJTE TO! Místopředsedkyně odborářské centrály Marcela Kubínková má odlišný názor. „Zaměstnavatelům i zaměstnancům v každém případě doporučuji, aby ujednání o možnosti odstoupení v pracovních smlouvách neuzavírali. V této části by totiž byla pracovní smlouva neplatná,“ varuje. „Pokud by pak zaměstnavatel nebo zaměstnanec na základě tohoto ujednání od pracovní smlouvy odstoupil a druhá strana uplatnila u soudu nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, byla by s největší pravděpodobností úspěšná,“ domnívá se Kubínková. Odkazuje přitom na několik předběžných stanovisek soudců, která má k dispozici - mimo jiné zmiňuje předsedu pracovněprávního senátu Nejvyššího soudu České republiky Ljubomíra Drápala. Jenže například právník Ladislav Jouza, již mnoho let působící na ministerstvu práce a sociálních věcí, potvrzuje, že na odstoupení od smlouvy se lze dohodnout. Jedinou podmínkou přitom je, aby tato možnost byla zaměstnancem i zaměstnavatelem předem dohodnuta. DLOUHO TO NEVYDRŽÍ Proti možnosti odstoupení jsou však nejen odbory a levicové strany, ale také zastánci pružnějšího pracovního trhu v čele s ODS. Jen důvody jsou jiné. V jednáních o změnách zákoníku, která by se podle informací Profitu znovu měla otevřít již během února, tak bude otázka odstoupení pravděpodobně jedním z hlavních témat. A díky shodě všech zúčastněných může dojít k tomu, že novela zákoníku práce možnost odstoupení od pracovní smlouvy zruší. Co se na možnosti odstoupení nelíbí ODS? „Pokud dojde k odstoupení od pracovní smlouvy podle občanského zákoníku, ruší se tato smlouva od počátku. Na vztah se pak pohlíží tak, jako by pracovní smlouva vůbec nebyla uzavřena. To je výrazný zásah do právní jistoty obou stran,“ varuje profesor Miroslav Bělina, největší tuzemský odborník na pracovní právo a autor ústavní stížnosti, kterou na nový zákoník práce podala skupina pravicových poslanců. Podle Běliny pak hrozí nejistota a chaos například v oblasti zdravotního a sociálního pojištění. „Může dojít ke zpochybnění nároků na starobní důchody,“ upozorňuje. Dojde-li k odstoupení od smlouvy a jejímu zrušení, bude se na zaměstnance pohlížet, jako by podle této smlouvy nikdy nepracoval. Strany se přitom nemohou dohodnout na odlišném postupu, tedy že by se odstoupením nezrušila smlouva od samotného počátku. Představme si tedy situaci, kdy je pracovní smlouva uzavřena například od ledna 2007. Až v březnu 2008 by se jedna ze stran rozhodla odstoupit. Tím by se smlouva zrušila od samého počátku. „Teoreticky by tedy zaměstnavatel nemusel zaměstnanci ty předchozí měsíce vůbec proplatit. A nebo naopak: na straně zaměstnance by se na jeho předchozí mzdu hledělo jako na přijetí plnění bez právního důvodu - čistě teoreticky by tak mohlo jít o takzvané bezdůvodné obohacení,“ upřesňuje Novotný. Podle něj však jde spíše o právní problém. „V praxi to bude tak, že dojde k odstoupení od smlouvy a obě strany si normálně vypořádají své závazky. Zaměstnanec dostane poslední plat a nikoho nenapadne teoretizovat nad tím, kdy vlastně smlouva skončila,“ domnívá se. DVA KODEXY**

Vztah nového zákoníku práce k občanskému zákoníku je spíše teoretickým problémem, i on se ale řešil během loňských sporů o podobu nového předpisu. Právě občanský zákoník je totiž základním kodexem, od nějž se mají odvíjet další podrobnější úpravy specifických činností, například zákoník práce pro oblast pracovněprávních vztahů. „Logické a jednoduché by tedy bylo, kdyby i pro pracovněprávní vztahy platil občanský zákoník. Zákoník práce by tyto základní zásady pouze upřesňoval, nebo v odůvodněných případech stanovil odlišnou úpravu,“ domnívá se právník Beneš.

Tvůrci nového zákoníku práce bohužel zvolili komplikovanější model: Pro pracovněprávní vztahy platí jako primární předpis právě on, a teprve když výslovně odkazuje na občanský zákoník, může se použít obecnější úprava.

Druhým argumentem kritiků nového zákoníku práce je zastaralost dosavadního občanského zákoníku. O novém kodexu se hovoří prakticky už od roku 1989. Podle současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila by měl být návrh hotov v první polovině letošního roku a půjde do připomínkového řízení.

„Ve všech demokratických právních systémech platí, že občanský zákoník je základem soukromého práva, včetně práva pracovního. Logické je, aby nejdříve vznikl nový občanský zákoník a na něj teprve navázal zákoník práce,“ uzavírá profesor Miroslav Bělina.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče