Vyměňte slepice za pštrosy

04. září 2006, 00:00 - KATEŘINA PELÁNOVÁ, TOMÁŠ STINGL
04. září 2006, 00:00

NETRADIČNÍ FARMY Jen prasata, krávy nebo slepice? Kdepak. Na českých farmách můžete dnes vidět i daleko exotičtější zvířata. Mnoho zemědělců a podnikavých lidí se v poslední době pokouší prorazit třeba s chovem pštrosů, raků nebo dokonce krokodýlů. Vyplácí se jejich chov?

NETRADIČNÍ FARMY Jen prasata, krávy nebo slepice? Kdepak. Na českých farmách můžete dnes vidět i daleko exotičtější zvířata. Mnoho zemědělců a podnikavých lidí se v poslední době pokouší prorazit třeba s chovem pštrosů, raků nebo dokonce krokodýlů. Vyplácí se jejich chov?

Jsem na farmě, nebo v zoologické zahradě? Tak se dnes budete ptát při návštěvě některých zemědělských usedlostí. Místo tradičních hospodářských zvířat tam totiž uvidíte živočichy, které byste čekali skutečně spíš v zoo. Takový pštros nebo krokodýl v areálu bývalého JZD působí opravdu bizarně.

Jde přitom o normální zemědělské velkochovy. Cílem je prodat zvířata na maso nebo další produkty. „V současné době se rozšiřuje trend chovu těchto netradičních živočichů jako farmových zvířat,“ potvrzuje mluvčí ministerstva zemědělství Tomáš Loskot. Podle něj mohou tyto netypické farmy podnikat úplně stejně jako všechny ostatní zemědělské usedlosti. Má to jen dvě specifické podmínky. Zvířata nesmějí pocházet z volné přírody, musí být z odchovu v zajetí. „Nesmí být také chráněna úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy CITES,“ doplňuje druhou podmínku Loskot.

KRÁVY A VEPŘI NA ÚSTUPU Proč jsou tito živočichové lákavou podnikatelskou příležitostí? Obchod s běžnými hospodářskými zvířaty byl v Česku po pádu komunismu zasažen mnoha negativními faktory. Poptávka po hovězím i vepřovém mase jde rapidně dolů. Lidé mění stravovací návyky, jedí zdravěji. Negativně trh ovlivnila také nemoc šílených krav a ptačí chřipka. V takové situaci se zdá nápad zkusit chov něčeho exotičtějšího trochu riskantním, ale zajímavým krokem. Několik podnikatelů se už touto cestou vydalo.

A jak by se daly stručně shrnout jejich dosavadní zkušenosti? Nejprve výhody: tuzemská konkurence se teprve formuje. Spotřebiteli můžete nabídnout něco, co ještě nezkusil. A v neposlední řadě, chov exotů je atraktivní práce.

Nevýhody? Český trh zatím produkty těchto farem příliš nekupuje. Připravte se také na některé překážky, vyplývající ze současné legislativy. A pozor na reakci okolí - vaši sousedi mohou vnímat krokodýla za plotem trochu s rozpaky.

PŠTROSI ÚTOČÍ Hlavní porce byznysu se roztočila kolem pštrosů. Velkochov těchto exotických ptáků v Česku začal už v polovině devadesátých let. Tehdy rychle vznikaly nové farmy. Prodejní cena pštrosa činila na počátku i šedesát tisíc korun.

Dnes je všechno jinak. Cena dospělého pštrosa je desetkrát nižší. Nejedna farma chov zavřela. Na vině je především tlak na snižování ceny masa. Ten nezpůsobuje ani tak tuzemská konkurence, ale zejména ta z kontinentu, kde jsou pštrosi doma.

„Trh je zvláštní. Do Evropy se totiž derou se svou produkcí afričtí dodavatelé a tlačí ceny dolů,“ vysvětluje podnikatel Lukáš Krejný. Sám vlastní pštrosí farmu a v roce 2004 také u Roudnice nad Labem zprovoznil vůbec první tuzemská pštrosí jatka. Dovoz levného masa z Afriky podle něj vede k tomu, že obchodní řetězce pak mohou českým dodavatelům diktovat ceny. „Třeba steak se prodává za 280 korun za kilo. Velkoobchod nás ale tlačil na 230 nebo někdy dokonce až na 180 korun. Za to už se to vážně nedá dělat,“ míní Krejný.

Pro české firmy ale naštěstí zůstává výhoda v tom, že mohou nabídnout lepší kvalitu. „Afričtí dodavatelé neumějí dodat vychlazené maso, jen takzvaně zamražené, které má pak horší chuť. My dokážeme dodat vychlazené maso s trvanlivostí do 30 dní, a to restaurace a zákazníci stále ještě preferují. Jinak bychom to už museli dávno zabalit,“ říká podnikatel.

ČESKÝ STRÁVNÍK VÁHÁ Další komplikací je to, že čeští gurmáni o pochoutky ze pštrosa zatím nejeví přílišný zájem. Přitom jde o výborné maso. „Děláme z něj skvělé tataráky nebo pštrosí biftečky. Hosté si ale dávají raději kuřecí nebo hovězí maso. Pštrosa ochutnají jen ti, co rádi experimentují,“ říká zaměstnankyně pražské restaurace Pravěk.

Odstup českých jedlíků tak musí vyvažovat export. „Tuzemský trh nemá zájem, bere tak metrák masa týdně. Já musím prodat ještě dalších 700 až 800 kilogramů do zahraničí, abych vůbec přežil,“ potvrzuje Lukáš Krejný.

U pštrosa je také nevýhodou, že do patřičné velikosti dorůstá déle než rok. Po celou dobu se musí nákladně krmit a nakonec z něj není až tolik masa. „Na průměrném kusu je tak 35 kilogramů, z toho přibližně jen 17 kilo kvalitního masa,“ popisuje podnikatelka Zdeňka Mazancová, která se svou rodinou chová pštrosy na farmě Čenkov ve středních Čechách.

Zmíněné problémy vedly k tomu, že některé tuzemské farmy zanikly, v Česku jich funguje v současnosti méně než deset. Těm přeživším ale zůstává i nadále slibný obchod s ostatními produkty, tedy pštrosími vejci a zejména kůží. „Cena kůže je naštěstí už pár let stabilní. Posílá se na zpracování do Asie a Afriky, pak se prodává do Spojených států nebo Japonska. Vyrábějí se z ní hlavně boty a kabelky,“ vysvětluje Lukáš Krejný. „Kůže je to velmi jemná, dělají se z ní třeba i erotické úbory pro barové tanečnice,“ dodává Zdeňka Mazancová.

KROKODÝLI JSOU ZATÍM JEN PRO TURISTY Pro ještě kurióznější nájemníky než jsou pštrosi se rozhodlo Agrodružstvo ve Velkém Karlově. Před dvěma lety se odhodlalo jako první česká firma chovat ve velkém krokodýly. Mělo k tomu dobré předpoklady. Kuřata z přilehlého drůbežího chovu dodávalo do kafilérie, což bylo neekonomické. Takže dnes jsou kuřata hlavním chodem na jídelníčku krokodýlů. Družstvo také mohlo využít při chovu exotických masožravců teplo z nedaleké bioplynové stanice.

Krokodýlí maso je vyhlášenou a drahou lahůdkou, cena se pohybuje kolem tisíce korun za kilogram. Farma ale narazila na současnou legislativu. Na území Evropské unie se totiž krokodýli na jídlo zabíjet nesmějí. „Je možné je usmrtit jen za jinými účely, než je výživa lidí. Například pro využití kůže nebo jako maso pro domácí mazlíčky. Důvodem je skutečnost, že pro krokodýly není stanoven postup veterinární prohlídky před, při a po poražení. To znamená, že takto získané krokodýlí maso nesmí být umístěno na trh a následně určeno ke konzumaci,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Tomáš Loskot.

Vzniká tak paradoxní situace, kdy podobně jako u pštrosů, i krokodýlí maso se bez problémů dováží z Afriky, ale v Evropě se krokodýli porážet nesmějí. „Dosud se tím nikdo nezabýval, protože v Evropě nebyl dostatek chovatelů, kteří by na Unii vyvíjeli tlak. Ale věřím, že se brzo tyto záležitosti vyřeší,“ říká manažer projektu krokodýlí farmy Josef Čep. To naznačují i státní úřady. „O stanovení postupu veterinární prohlídky bude možné uvažovat při nejbližší novele veterinárních předpisů, jak na úrovni evropského společenství, tak České republiky,“ říká za rezort zemědělství Tomáš Loskot.

Ve Velkém Karlově mezitím spoléhají na agroturistiku. Doufají, že krokodýli přilákají návštěvníky, kteří utratí v areálu peníze. Družstvo sem chce proto umístit ještě další atrakce, jakou bude velká restaurace s vyhlídkovou věží nebo rybník určený k rybaření.

DAŇKA SAMI NEZASTŘELÍTE Netradiční farmy ale nechovají jen exoty. VNové Peci u Lipenské přehrady vznikla jedna z největších evropských farem na chov raků. Zde chovaný rak říční je sice v Česku žijícím živočišným druhem, ve volné přírodě mu však hrozí vyhubení. Dá se tedy říci, že je také unikátním živočichem.

Dalšími domácími živočišnými druhy, které se v poslední době začínají cíleně chovat na farmách, jsou jeleni a daňci. I tyto farmy však narážejí na legislativu. Odstřel totiž musí podle zákona povolit veterinář. Pokud odstřel neschválí, musí farmáři odvézt zvíře na jatka. To je velký problém, protože tato zvířata jsou plachá, je těžké je odchytit, převoz na jatka je stresuje. Navíc u nás zatím nefungují specializovaná jatka. Často proto probíhají na farmách odstřely na černo.

Proti povolení odstřelů přímo na farmách se ovšem staví myslivecká lobby, která se bojí, že by jí farmy představovaly konkurenci při nabídce sportovního lovectví.

JAK VÁM DUPOU KROKODÝLI, SOUSEDE?

Kromě překážek v zákonech se čeští farmáři někdy potýkají i s rozporuplným přijetím okolních obyvatel. Na usedlost s pštrosy chovatelky Zdeňky Mazancové si například neustále stěžovala sousedka. „Pořád jsme tu měli inspekce, jestli nepřekračujeme nějaká hygienická nebo veterinární pravidla,“ vypráví podnikatelka. Josef Čep zase popisuje, jak blízkost krokodýlů zpočátku strašila obyvatele Velkého Karlova. Jejich obavy se ale rozptýlily, když sami začali farmu navštěvovat a přesvědčili se o její bezpečnosti. ŠANCE PRO ODVÁŽNÉ

**Chov netradičních zvířat tedy není jednoduchým byznysem. Na nastražené překážky se musí podle dosavadních zkušeností podnikatelů reagovat chytrým přístupem.

Někdy vede cesta k úspěchu přes prodej jiných produktů než masa, jindy je řešením udělat z farmy turistickou atrakci. Možná právě v chovu netradičních zvířat tak čeká šance pro některé zatím tápající pokračovatele české zemědělské tradice.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče