Vyléčí psychologie současnou krizi?

23. března 2010, 16:00 - Luděk Bednář
23. března 2010, 16:00

Lidé musejí být pobízeni, aby jejich rozhodnutí byla racionálnější

Dle klasické ekonomie jsou lidé racionálními bytostmi, které svými volbami maximalizují vlastní zisk, aby byli šťastnější, zdravější či co nejvíce naplnili své tužby. Neviditelná ruka těchto racionálních voleb by pak měla zlepšit život v podstatě každého člověka ve společnosti.

Snaha o nápravu

Problémem této teorie však je, že opomíjí psychologii. To se snaží napravit kniha Nudge: Improving Decisions About Health, Wealth, and Happiness (Pobídka. Jak zlepšit rozhodování o zdraví, bohatství a štěstí). Napsali ji společně Richard H. Thaler, jenž vyučuje ekonomii na Chicagské univerzitě, a profesor práva na Harvardově univerzitě, dnes šéf Obamova Úřadu pro informace a regulaci Cass R. Sunstein. Thaler a další ekonomové díky poměrně novému vědeckému ekonomickému oboru – behavioristické ekonomii – prokázali, že lidé nejsou natolik racionálními bytostmi, jak zmíněná teorie předpokládá. „Lidé často provádějí velmi špatná rozhodnutí. Nečinili by je však, pokud by se plně soustředili, měli všechny potřebné informace a neomezené poznávací schopnosti a zcela se ovládali,“ tvrdí Thaler a Sunstein.
Jejich přístup se od zmíněné teorie liší a vychází z toho, čemu říkají „libertariánský paternalismus“. Tento pojem se sice skládá ze vzájemně se vylučujících slov, ale koncept, který z něj vyplývá, je zajímavý. Dle něj by se lidé svobodně rozhodovali, co chtějí udělat, současně by však pro ně existovaly návody, jimiž by se řídili, pokud by si svou volbou nebyli jistí. V životech lidí jsou totiž běžné situace, kdy se musejí pro něco rozhodnout. Návody „architektů volby“, kteří by vytvářeli základní pravidla pro konkrétní situaci, jsou tedy legitimní, protože by usnadnili lidem rozhodování, jimiž by zkvalitnili své životy. A „jako by je činili sami“. Thaler a Sunstein tvrdí, že bude-li úsilí architektů dostatečné, zlepší se veřejná politika i osobní jednání lidí.

Ekonomisté a omylné bytosti

Thaler a Sunstein rozlišují lidi na ekonomisty (econs) a omylné bytosti (humans). „Ekonomisté“ jsou dle nich efektivní kalkulanti a znalci ekonomických teorií. Dokážou přemýšlet o možnostech, předvídat důsledky jakékoli z nich a racionálně si některou zvolit. „Omylné bytosti“ jsou obyčejnými lidmi, kterým je přístup homo economicus vzdálený. Fungují na základě nejasných pravidel, jež je často zavedou na nesprávnou cestu. Mají sklon zobecňovat, dávají přednost statu quo a mezi jejich nedostatky patří například to, že se zaměřují spíše na vyhnutí se ztrátě než na vytváření zisku. Proto se jim často nedaří řídit osobní záležitosti k nejvyššímu vlastnímu prospěchu.
Thaler a Sunstein jsou přesvědčení, že „omylné bytosti“ se musejí „pobízet“, aby jejich rozhodnutí byla racionálnější. „Pobídka“ pak dle nich znamená určitou změnu ve volbě lidí. Ta způsobí, že se rozhodnou standardně. Stručně řečeno, pokud se lidé nedokážou rozhodnout, je třeba učinit volbu za ně. Pro „ekonomisty“ je lepší, vybírají-li si z více voleb, „omylné bytosti“ by však neměly být vystavovány vyššímu počtu možností, protože by je to mohlo ochromit. Například Švédové při reformě důchodového systému chybovali, protože umožnili lidem vybrat si z mnoha penzijních programů, s čímž se však někteří z nich nedokázali vyrovnat.

Libertariánský paternalismus

Obvyklá kritika paternalismu zaopatřovacího státu spočívá v tom, že je donucovací a že těm, kdo rozhodují za lidi, nelze důvěřovat. Thaler a Sunstein však tvrdí, že jejich paternalismus je „libertariánský“ – pobídky by totiž umožňovaly lidem nevyužít doporučovaných voleb, aniž by to však pro ně představovalo významnou ztrátu. Navíc jsou přesvědčeni, že pobízení by veřejnost přijala, protože by se provádělo otevřeně. Sporné je však jejich tvrzení, že jde o „třetí cestu“ mimo levicovou či pravicovou politiku: „Ve 20. století se vedlo mnoho falešných diskusí o možnosti ,třetí cesty‘. Domníváme se, že libertariánský paternalismus nabízí skutečnou třetí cestu, která pronikne do některých otevřenějších diskusí v dnešních demokratických zemích.“
Thaler a Sunstein však své argumenty věnují většinou spíše libertariánům než paternalismům. Tvrdí, že „lidé bezvýhradně souhlasí, že pro vládu jsou rizika vyplývající z chyb, předsudků a přepočítání reálnější a občas i vážnější. Částečně z toho důvodu lidé dávají přednost pobídkám před příkazy, požadavky a zákazy. Lidé nejsou pro větší, ale lepší vládu.“ A píšou, že v důsledku zásahů do lidských životů může vláda své jednání zlepšit. Nevěnují však mnoho místa přesvědčování těch, kdo příkazy, požadavky a zákazy provádějí – tedy paternalistů.

Společenské normy

Pro Thalera a Sunsteina libertariánskopaternalistický program znamená, že budou vytvořeny „společenské normy“, které u většiny lidí podpoří změnu chování. Důsledkem je odklon od politické diskuse. Tu by pak měl nahradit spíše psychologický program, jenž se odvolává na základní biologické instinkty, než nahlížení na sebe jako na lidi, kteří se řídí racionálními rozhodnutími. Všechny kapitoly jsou plné příkladů ovlivňování lidí, jsou-li ponecháni sobě samým – například dívky s těhotnými přítelkyněmi pravděpodobně také otěhotní, lidé s obézními přáteli přiberou na váze či mejdany podpoří u kamarádů pití alkoholu.
Thaler a Sunstein také ukazují, jak snadno lze ovlivnit lidi a jejich hodnocení. Opakované pokusy odhalují, že lidé mají sklon vybírat si spíše jídlo na začátku jídelníčku než na jeho konci. A kandidáti stran umístění na vrcholu volebních listin dopadnou lépe než ti na jeho konci. Thaler a Sunstein redukují vnímání lidí a jejich reakce na nevědomé odpovědi na stimuly.

Behavioristická ekonomie

Thaler a Sunstein vycházejí z behavioristické ekonomie, která se snaží zjistit meze racionality. Jejími zakladateli jsou experimentální izraelští psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky, kteří na ní začali pracovat v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století a jedním z jejich spolupracovníků byl i Thaler. Kahneman sice obdržel v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii, ale behavioralismus zůstává dodnes na okraji zájmů ekonomů. Většina z nich si totiž představuje, jak by se lidé za konkrétní situace chovali, kdyby byli „ekonomisty“. Jsou přesvědčeni, že lidé jednají kvůli maximalizaci svého zisku – obvykle v nějaké hmotné formě. Ekonomy však nezajímá, zda to činí vědomě, či nevědomě. Většina z nich se už totiž před mnoha lety ztotožnila s tvrzením Miltona Friedmana, že ekonomické teorie nemusejí odpovídat realitě, ale stačí, jsou-li predikabilní. Ekonomům hlavního ekonomického myšlenkového proudu stačí, že lidé, ať už je jejich psychický stav jakýkoli, jednají jakoby hospodárně.
Thalera a Sunsteina zajímá realita víc než většinu ekonomů, jejich empirické výzkumy však mají meze. Dle nich je sice třeba očekávat od lidí méně racionální chování, ale navzdory tomu doporučují rozšířit možnost volby na školství a úvěrové trhy. Umožnili by pacientům vzdát se práva žalovat lékaře za nedbalost výměnou za nižší zdravotní poplatky. A dokonce by privatizovali uzavírání manželství, čímž by odebrali státu kontrolu intimních vztahů. Těmito návrhy se však dovolávají u lidí právě onoho „ekonomisty“, jehož zpochybňují.

Ctnost sounáležitosti

Dle Thalera a Sunsteina není příliš pravděpodobné, že by si dnešní ekonomové uvědomili krizi morálky, neřkuli se ji pokusili vyřešit, protože se chovají „značně asociálně“. Usilují především o vlastní prospěch a od ostatních lidí očekávají totéž. Thaler a Sunstein se však také věnují sklonu „omylných bytostí“ zajímat se o názory jiných lidí, jen pokud nejsou racionální, přičemž nevěnují pozornost obsahu jejich sdělení. Je-li tomu tak, kdo bude jednat s cizinci? Nedostatek důvěry a zdvořilosti je totiž hlavní příčinou selhání trhů, pokud jde o zbohatnutí společností méně vyspělého světa. Étos moderní ekonomie je ve sporu s morálními základy kapitalismu.
Tak tomu však vždy nebylo. Otec ekonomie, skotský osvícenec 18. století Adam Smith, považoval lidskou přirozenost za základ trhu. Před svou nejznámější knihou Pojednání o podstatě a původu bohatství národů napsal jinou – Teorii mravních citů – o lidské psychice a jejím dopadu na ekonomickou svobodu. Smith v ní tvrdí, že lidé sice možná jsou sobečtí, ale ve skutečnosti soucítí s bolestmi a radostmi ostatních. A tato ctnost tvoří základ úspěšné společnosti. Thaler a Sunstein ji zaznamenávají u „omylných bytostí“ a projevuje se i v jejich úsilí o pobídky ostatním lidem k racionalitě. Dnešní ekonomie však takové úsilí opomíjí, a proto nabízí jen málo rad, jež by mohly pomoci dostat se ze současných problémů.

Box:
NUDGE: IMPROVING DECISIONS ABOUT HEALTH, WEALTH, AND HAPPINESS
(Pobídka. Jak zlepšit rozhodování o zdraví, bohatství a štěstí)
AUTOŘI
Richard H. Thales a Cass R. Sunstein
VYDAL
Penguin Group New York 2009
ROZSAH
312 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče