Vyhodili ho s přírodními chipsy z hypermarketu. Teď Tretter’s dobývají Evropu

10. října 2015, 15:00 - Petr Holec, Euro
10. října 2015, 15:00

Hned jak vejdete dovnitř, cítíte mrkev. A také ji vidíte na podlaze. „Nepochopitelný. Koupili jsme v Británii drahou linku a ona má někde i pěticentimetrovou mezeru, takže to lítá ven,“ usmívá se trpce Michael Tretter, zatímco spolu stojíme v moderní hale v Nehvizdech u Prahy, kde se vyrábějí Tretter’s Chips, přírodní odpověď dochucovaným a méně zdravým brambůrkům. Dnes dopoledne vylétává z linky mrkev, protože se právě dělají mrkvové chipsy. Už odpoledne to ale může být celer.

Výrobna vypadá na první pohled prostě: velká prázdná hala s výrobní linkou, již obsluhuje pár lidí. Na začátku ji naplníte zeleninou, její plátky se uprostřed usmaží ve směsi slunečnicového a palmového oleje a na konci vyjede přírodní brambůrek, tedy lze-li tak říkat i nebramborovým chipsům. Hala však musí být sterilní, takže je celá nerezová. A my s Tretterem na sobě pro změnu máme hygienické pláště, návleky přes boty a také ženské čepičky, v nichž chce být jen málokterý muž kdy viděn veřejně.

Na pohled prostá výrobna nebyla úplně levná: stála téměř 40 milionů korun a Tretter i jeho společník, bývalý šéf firmy Pfanner Roman Sulek, si od ní slibují trojnásobné zvýšení výroby a také snížení počtu obsluhy.

V Británii ji vyrobili (téměř) na míru a podle Trettera, jehož jméno dosud proslavil spíš stejnojmenný koktejlový bar v centru Prahy, patří k nejmodernějším na světě. „Zaměstnávali jsme čtrnáct lidí, dnes ale máme pět zaměstnanců. I to je výhoda linky,“ usmívá se znovu Tretter, tentokrát už méně trpce.

Jsi blázen

Těsně před námi se výrobní halou procházeli i zástupci velkého hypermarketového řetězce, kteří sem přijeli na kontrolu a které pro změnu provází Sulek. Tretter ještě nechce zveřejnit jeho jméno, spolupráce je stále v začátku. „Je to první řetězec v zemi, který od nás bude mít privátní řadu chipsů, takže kontrola je součástí smlouvy,“ konstatuje blonďatý chrlič nápadů a světoběžník s nebývalým instinktem na obchodní trendy, zatímco si prohlíží nové obchodní poutače na své chipsy.

Pro firmu je to další zlomový moment: nedávno uspěli ve výběrovém řízení řetězce Aldi a teď jen čekají, až se v jeho rakouských a německých prodejnách doprodá zboží dosavadního dodavatele chipsů a oni je zavezou svými lupínky.

Vraťte se

Tretter prodává lupínky na Slovensku i v Izraeli a najdete je i v hypermarketech, i on si ovšem prošel klasickým peklem. To když poprvé zavolal nákupčí jednoho hypermarketu a nabídl jí své zboží. „Při telefonní komunikaci mě úplně nadchla a stejně tak, když jsem ji pak viděl. Byla to distingovaná padesátnice v kostýmu. No, a pak jsme si spolu sedli ke dlouhému stolu, ona vytáhla naše vzorky a pomalu je po mně začala házet se slovy, jestli si myslím, že tohle bude někdo v Česku žrát?! Fakt doslova říkala žrát,“ usmívá se nyní Tretter.

Důvodem skepse nákupčí byla jistá výjimečnost českého trhu. Ačkoli v Americe chipsy znají přes 160 let a i v západní Evropě jsou dávno spolehlivým způsobem, jak zajíst denní frustraci a taky přibrat pár kilo, v Česku se objevily až v roce 1982. Tehdy je koncem léta nečekaně vyložila na českobudějovické zemědělské výstavě Země živitelka Avie a hned se staly trhákem. Dokonce takovým, že se po vzoru banánů nebo toaletního papíru rychle zařadily mezi nedostatkové zboží.

A také do budoucna definovaly českou brambůrkovou chuť: těžší a mastnější, jak v Česku bývá zvykem. Natolik, že se dnes u nás těchto lupínků, z nichž se staly známé Bohemia Chips nabízející nekonečné příchutě, denně vyrobí 450 tisíc balení. V Česku se měsíčně sní víc než čtyři miliony balení chipsů, což ročně znamená byznys s obratem zhruba 2,5 miliardy korun. Drtivou většinu trhu ale stále okupuje právě značka Bohemia Chips, zatímco Tretter svůj podíl počítá v jednotkách procent. „Ani nevím, kolik přesně to je. Nekupuju tahle data, protože jsou drahá,“ říká.

Ale zpět k nákupčí. Ta tehdy nabídla Tretterovi se Sulkem nejhorší možné obchodní podmínky z už tak špatných, v podstatě sebevraždu: v prodejnách dostanou nejhorší místo, sami zaplatí veškeré náklady na prodej, a jestli nesplní striktní prodejní kvóty, tak skončí, ještě než začali. „Nákupčí hypermarketů mají školení, jak dodavatele odradit nebo z nich vymáčknout co nejvíc. Roman tehdy spočítal náklady na prodej asi na 370 tisíc korun. Řekl jsem, že druhou šanci nedostaneme a že do toho jdeme. Za měsíc se prodalo 5500 balení. Volala nám stejná nákupčí a říkala, že takový prodej netušila. A že nás zalistují,“ vzpomíná Tretter.

Sýrové stádo

Sám se proto stále počítá mezi šťastlivce. Spousta malých výrobců se totiž do hypermarketů nedostane hlavně proto, že nemají peníze na marketing a reklamu, které hypermarkety vyžadují. Můžete mít sebelepší zboží, když o něm ale lidi nevědí, tak si ho nekoupí. A zvlášť Češi, kteří tak neradi experimentují, a nejvíc snad právě ohledně piva a jídla. I proto Sulek s Tretterem rozdělili svou prvotní šestimilionovou investici na dvě poloviny: tři miliony utratili za nezbytné výrobní technologie a stejnou částku pustili i do podpory prodeje.

„Češi mají rádi zajeté věci, podle mě ale projde i Česko masivnější globalizací jako Západ. Pro nás bylo nejtěžší přesvědčit lidi, že vyrábíme alternativu k tradičním brambůrkům. Nikdo předtím totiž v téhle zemi neslyšel, že by někdo dělal zeleninové chipsy,“ říká Tretter. Sám poznal dávno předtím jiné chipsy i v baru v New Yorku, kde je barman dělal čerstvé prostě tak, že je pekl přímo u baru a pak rozhazoval mezi hosty. A zeleninové chipsy měl Tretter v hlavě, i když v Praze otvíral svůj vlastní bar a řešil jednodušší doprovod k drinkům.

„Chipsy znám z ciziny, vždycky jsem je někde chroupal. A když jsem otvíral bar, naučil jsem se ty zeleninové dělat sám,“ vzpomíná majitel baru na své jiné začátky. A právě v baru taky ucítil díru na trhu. „Dám na znamení. A když mi několik lidí řeklo, že je škoda, že se naše chipsy nedají koupit v obchodě, napadlo mě, proč by v Česku měl zeleninové chipsy prodávat třeba Angličan?“ říká Tretter.

Se Sulkem si tehdy nechali udělat průzkum a Tretter znovu uviděl znamení: 38 procent respondentů řeklo, že by si koupili chipsy z mrkve a celeru. V jednom se ale zručný marketér přece jen spletl. Čekal, že nejlíp se budou prodávat lupínky s přírodní chutí soli. Češi se ovšem nezapřeli a trumfli ho sýrovou příchutí.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dlužíte na zdravotním pojištění? Co dělat? Ošetří vás lékař?
Jak se nenechat nachytat na internetu
Chcete hlasovat v českých volbách ze zahraničí? Tak si pospěšte!
Kdy se bude měnit čas a na kterou stranu posunout ručičku?
Banka vám nechce dát spotřebitelskou půjčku? Zkuste online půjčku od lidí
Auta
Audi A7 Sportback nové generace se představí ve čtvrtek.…
Kolik stojí provoz auta na daních? Stát si z vás ročně vezme desítky tisíc
Může být Volkswagen Amarok rychlejší než Golf GTI? Australané dokázali, že ano
Pět hrubých řidičských chyb, které vás mohou na silnici stát život
Opel Crossland X dostal originální verzi na LPG. Sportovec to ale nebude
Technologie
Nahotinky jako vědecký projekt. PornHub na třídění videí využije umělou inteligenci
Navštivte jiné světy. V Google Mapách najdete i planety a měsíce
Sedm dopravních značek, které řidiči nejčastěji ignorují nebo chápou špatně
Huawei představil špičkové telefony Mate 10 a dělal si srandu z Applu i Samsungu
Ryzen Mobile aneb APU Raven Ridge na cestě, objevil se v laptopu HP i s parametry
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít