Vyhnout se destrukci

15. srpna 2011, 15:58 - Petr Teplý
15. srpna 2011, 15:58

Riziko, že stavební spořitelny postihnou problémy s likviditou, je spíše teoretické. Reformě tohoto produktu by každopádně měla předcházet důkladná analýza.

Stavební spoření se poslední dobou stává často diskutovaným tématem, zejména v souvislosti s výší státní podpory tohoto produktu a taktéž s budoucností stavebních spořitelen. Důkazem jsou i dva články zveřejněné v týdeníku Euro v čísle 29/2011 (Petra Pelantová: Rizikový byznys, Pavel Řežábek: Neodkládejme změnu). V současnosti s kolegou Romanem Horváthem z Univerzity Karlovy dokončujeme analýzu o stavebním spořením, a proto bych rád přispěl svojí troškou do mlýna.

Pečlivost namístě

Krize může znamenat příležitost pro změnu: aby něco nového vzniklo, musí něco zároveň zaniknout (ekonom Joseph Schumpeter hovořil o takzvané kreativní destrukci). Stavební spořitelny v Česku i v zahraničí jsou však stabilní finanční instituce. Ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokům během globální krize, což je dáno konzervativním modelem jejich fungování a řízením rizik. Jediné, co může narušit jejich stabilitu, není tedy ani tak makroekonomická situace jako spíše systémové změny respektive regulatorní zásahy. Souhlasím se členem bankovní rady ČNB Pavlem Řežábkem, že komplexní změna nastavení stavebního spoření by se neměla odkládat. Nejistota stavebních spořitelen ohledně jejich budoucího vývoje nikomu neprospívá. Stavební spořitelny jsou důležitou součástí českého finančního trhu, ve kterých je uloženo téměř 20 procent finančních aktiv českých domácností. Právě s ohledem na významné postavení stavebních spořitelen je třeba pečlivě zanalyzovat takovou reformu pomocí standardních metod, jako je například Hodnocení dopadu regulace (RIA), která komplexně zanalyzuje daný problém a obsahuje variantní řešení. Pozitivním příkladem může být RIA zpracovaná ministerstvem financí k novele zákona o stavební spoření z loňského roku, v rámci které bylo doporučeno snížení státní podpory na základě konsenzu mezi ministerstvem, ČNB a Asociací českých stavebních spořitelen. Snížení podpory trh výrazněji nezasáhlo (ačkoliv určitý negativní vliv pochopitelně mělo). Naopak nepromyšlená systémová změna jako například zavedení účelovosti může trh stavebního spoření velmi negativně ovlivnit, podobně jako se tomu stalo na Slovensku. V případě, že by reforma stavebních spořitelen v ČR byla provedena neúplně či nesprávně, mohlo by to stavební spořitelny ohrozit a v extrémním případě i vyústit v jejich „kreativní“ destrukci.

Stavebko na penzi

Existuje několik způsobů reformy stavebních spořitelen. Jedním z nich je rozšíření subjektů poskytujících produkt stavební spoření i na banky a družstevní záložny (produktové pojetí), což implicitně zmiňuje i Pavel Řežábek. Další z možných cest je rozšíření portfolia stavebních spořitelen na další činnosti kromě poskytování úvěrů pro účely bydlení. Stavební spořitelny by se například mohly stát účelovými spořitelnami pro specifické životní události. Konkrétně by se jejich paleta produktů mohla rozšířit o čtyři oblasti, na které by šlo využít naspořené prostředky: spoření na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní služby, spoření na studium a spoření na období nezaměstnanosti. Navrhované rozšíření by mohlo pomoci řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky z prostředků uložených ve stavebních spořitelnách, a skýtalo by tak v sobě i pozitivní národohospodářský aspekt. S ohledem na omezený rozsah tohoto příspěvku se detailněji zmíním pouze o spoření na stáří, které nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, respektive stárnutím obyvatelstva v ČR. Postupem času české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na důchod, což dokládá průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, podle kterého v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo zhruba 60 procent obyvatelstva. Začlenění stavebních spořitelen do probíhající penzijní reformy by proto poskytlo více možností, jak by obyvatelstvo mohlo spořit na stáří, podobně jako je tomu v Německu v rámci Riesterovy reformy.

Stabilnější, než se zdá

Dalším tématem, kterým se zabývaly oba výše uvedené články, je likviditní riziko stavebních spořitelen. Chtěl bych zdůraznit, že likviditní riziko a jeho řízení patří ke standardním součástem bankovního podnikání a že jak české stavební spořitelny, tak banky si toto riziko úspěšně řídí. Je pravda, že vklady po vázací době v současnosti činí kolem 66 procent vkladů stavebních spořitelen a že v případě jejich odlivu by mohly mít stavební spořitelny potíže. Nicméně tato možnost odlivu je spíše teoretická a klienti tyto prostředky za normálních okolností náhle nevyberou (pochopitelně v případě systémové změny nevýhodné pro klienta by tato situace mohla teoreticky nastat, proto je nutné citlivě nastavit parametry reformy). Podíl vkladů po vázací době od roku 2008 navíc klesá a očekává se, že se do roku 2020 ustálí na hodnotě asi deseti až patnácti procent, tedy na hodnotách jako před deseti lety. Důvodem výrazného nárůstu tohoto ukazatele v letech 2004 až 2008 byla systémová reforma v roce 2003, kdy si mnoho klientů uzavřelo smlouvu za výhodných podmínek, tento efekt v čase odeznívá, a likviditní riziko stavebních spořitelen tudíž klesá. Z toho vyplývá, že likviditní riziko systému stavebního spoření je velmi omezené a jeho stabilitu mohou de facto výrazně narušit pouze výrazné regulatorní zásahy v neprospěch klientů. Pro srovnání: ve standardních bankovních modelech používaných i ČNB se uvažuje, že 80 procentech prostředků na běžných účtech bank je sedlina a klient je nevybere. Výše uvedených 66 procent vkladů po vázací době u stavebních spořitelen je tedy méně (navíc existuje tříměsíční výpovědní lhůta na tyto vklady, čili není možný jejich náhlý odliv, jak bývá někdy mylně uváděno) a z tohoto pohledu stavební spořitelny čelí nižšímu likviditnímu riziku než banky.
Likviditní riziko stavebních spořitelen sice existuje, ale je teoretické, v čase klesá a je nižší než u klasických bank. Komplexní změna nastavení systému stavebního spoření je potřeba, měla by se však důkladně zanalyzovat, aby nedošlo k (chtěné či nechtěné) kreativní destrukci stavebních spořitelen. V rámci této analýzy by neměla chybět možnost modifikace statutu stavebních spořitelen jako účelových spořitelen pro specifické životní události.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče