Vyhněme se stereotypům

28. července 2009, 14:45 - Jan Schneider
28. července 2009, 14:45

Chtějí-li kritici posuzovat izraelsko-palestinsko-arabský problém, musejí začít v roce 1948

Nejde o stereotypy Izraelců, ale o přežívající stereotypy ve vztahu k Izraelcům. Tento, byť trochu matoucí výraz je lepší než psát o protižidovských stereotypech. Byť intelektuálně pokleslé reakce některých europolitiků vyvolávají temné asociace na Protokoly sionských mudrců.

Odlišné české stanovisko

Evropské unii předsedající Češi se prý odlišovali od většiny jejích členských států tím, že v „bushovských“ šlépějích jednostranně podporovali Izrael. Dokonce tím prý „oslabovali“ pozici EU ve světě. Protože to vypadalo, že dojde-li na zájmy Izraele, jdou ty EU stranou.
Taková kritika je vlastně jeden velký stereotyp. Jaké jsou reálné zájmy EU vůči blízkovýchodnímu prostoru? Kromě energetických již jen lidskoprávní, a naopak.
Co se energie týče, Hospodin prý vodil lid izraelský 40 let po poušti jen proto, že hledal jediné místo na Blízkém východě, kde není ropa. Z tohoto hlediska je tedy Izrael vůči Evropě těžce hendikepován. Z hlediska lidskoprávního pak nemůže EU rozdělovat zájem etnicky ani státně a musí se jedním dechem starat o jejich dodržování na obou stranách. Slyšet něco od představitelů EU o lidských právech Izraelců je však skutečně svátek. Dalo by se proto říct, že české stanovisko svým způsobem situaci v rámci EU vyvážilo.

Protiteroristický efekt

Izrael vznikl jako židovský stát. Co se dá dělat, rozhodla to OSN, ať se někomu etnický přívlastek líbí, či nelíbí. Pokud nedovedou dva žáci sedět spolu v lavici, musí je učitel rozsadit, než dostanou rozum. Neudělá-li to, nemá rozum učitel. Teoreticky by se sice lidé (žáci i Arabové a Židé) měli k sobě chovat jako bratři, neboť jsou pro to dobré důvody. Na Jeruzalémské synagoze v Jeruzalémské ulici v Praze je napsáno: „Což nemáme všichni jednoho otce? Což nestvořil nás jeden Bůh?“ Ano, ale to neznamená, že nemůžeme být rozsazeni, pokud se v lavici rveme jako koně.
Jeden náš velmi levicový diplomat, bývalý disident, byl konfrontován s názorem, že zeď oddělující židovská a palestinská území je hrozně špatná. Připustil, že leckdy není umístěna vhodně, protože nekopíruje přesně hranici či způsobuje Palestincům dopravní problémy, hájil však její praktický protiteroristický efekt. Na ideologickou námitku, že je „období boření zdí“, zejména když padla i berlínská, namítl sarkasticky: „Však ale také berlínská zeď skoro 40 let plnila svůj účel.“
Dalším stereotypem je „americký“ background Izraele. Kdo chce nahlédnout historii v úplnosti, vidí ji v určitých cyklech. USA vyzbrojují Izrael jako páku při vyjednávání o ropě. Pak zase na vyrovnání vyzbrojují Araby. Zajistí-li američtí politici USA energii, dostávají od spokojených občanů hlasy ve volbách. To však není nic proti radosti a vděku ropných společností a zbrojovek. Kdyby čeští politici šli v „bushovských“ cestách, kamarádili by se s bin Ládinovskou dynastií! Tam by však zcela jistě konkurovali lecjaké evropské zemi, starající se dojemně, aby Židé konečně dodržovali „lidská práva“ Hamasu a Hizballáhu hrát si s raketami.

Obrana ustanovení OSN

Ještě k etnickému vymezení státu a praktické demokracii. Stačí si vzpomenout na modus operandi, jak byly původním zakladatelům přílivem nových členů vytunelovány politické strany (ODA, SZ) – o nepřátelských převzetích akciových společností nemluvě. Izraelci, věrni zakládající definici OSN, si svůj stát vzít nedají – ani rostoucí natalitou „nežidovských“ obyvatel. Dalo by se říct, že věrně brání ustanovení OSN. Nesmíme zapomenout, že zatímco 14. května 1948 Židé vyhlásili v souladu s rezolucí OSN stát Izrael, Arabové nic podobného neudělali. Namísto toho nově vzniklý stát Izrael vojensky napadli. Chtějí-li kritici posuzovat izraelsko-palestinsko-arabský problém, musejí začít odtud.
A také se ptát, proč arabští sousedé nedovolili Palestincům asimilovat se a dodnes udržují jejich uprchlické tábory. Zda Palestince natolik nenávidějí, nebo udržují-li je v tomto stavu úmyslně, aby mohli mediálně využívat pohledu na jejich bídu jako páku proti Izraeli. Dovedete si představit, že by sudetští Němci dodnes seděli v lágrech na druhé straně hranic kousek od Chebu, nechali se živit konzervami od UNRRA, a pokud by přijeli zahraniční reportéři podívat se na Čechy způsobenou hrůzu, odpalovali by rachejtle na Aš?

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče