Vyhlásili nám třídní boj. A my jsme přijali.

07. března 2008, 13:19 - Mgr. Lukáš Petřík
07. března 2008, 13:19

Rozhovor se členem odbojové skupiny bratří Mašínových

Perex místo podtitulku
Konečně se nějaký politik po osmnácti letech odvážil označit nás za bojovníky za svobodu proti komunismu. Doufám, že se tím pohled na celou naši kauzu bude měnit k lepšímu, říká Milan Paumer, člen odbojové skupiny bratří Mašínových. V úterý 4. března převzal z rukou předsedy vlády Mirka Topolánka premiérskou plaketu. Stejné ocenění premiér předtím při návštěvě Spojených států předal i bratrům Mašínovým. „Také slíbil, že ocení in memoriam i naše kamarády, které popravili komunisti,“ dodává spokojený Paumer.

Premiér Topolánek mimo ocenění pro vás a bratry Mašínovy také podpořil Ústav paměti národa… To je moc dobrá věc. Doufám, že všechny důležité archivy se dostanou pod kontrolu tohoto ústavu a budou zpřístupněny. Aby všichni viděli, co byli komunisti za bestie.

Sociální demokraté a komunisté ale prohlásili, že za komunistů nevládla totalita… To jsem si říkal ježišmarjá, kam ten svět spěje. Co to tady máme za blbce, když tohle říkají. Člověku zůstává rozum stát. Zarážející je, že tohle tvrdí sociální demokraté, kteří se hlásí k demokracii.

Proč jste vlastně šli do střetu s komunistickým režimem? Po druhé světové válce jsme zjistili, že jsme nemohli být osvobozeni americkou armádou, že jsme museli čekat, až přijdou „bratři z Východu“. Taky jsme pomalu zjistili, co jsou sovětská armáda a komunismus zač. Chtěli jsme se nejprve dostat do Československé armády, protože vojenský život se nám líbil. Kluci Mašínovi se tam ale dostat nemohli, protože jejich táta Josef Mašín z odbojové skupiny Tří králů působil v nekomunistickém odboji a spolupracoval s odbojem západním. Nakonec jsme pochopili, že pro nás v bolševickém Československu žádná pšenka nepokvete. A tak jsme se k tomu postavili čelem. Když komunisti začali zavírat a popravovat lidi, tak jsme začali přemýšlet, co s tím. A nebylo to tak, že by tu naši činnost inicioval jeden člověk. Na tom, co je bolševismus za svinstvo, jsme se tak nějak shodli všichni.

Značná část české společnosti činnost skupiny bratří Mašínových odsuzuje. Jak jim vysvětlíte, že jste používali násilí? Kdybyste se bavil s politickými vězni, všichni by vám řekli, že nám fandí, protože svoje si už užili. Když chodím na jejich srazy, tak se mi ještě nestalo, aby mi někdo řekl: „Co jste to udělali? To já bych nikoho nezastřelil.“ Spíše říkají: „Škoda že jste jich nepostříleli víc“. Mladší generace bohužel byla vychovávána ke komunistickému způsobu myšlení. Kdyby četla historické knihy a informovala se, že my jsme začali náš odboj v padesátých letech - po tom, co již bylo jasné, že se komunismus uchytil, a bylo několik hrozných vykonstruovaných procesů - uvědomila by si, že třídní boj vyhlášený bolševiky byla pro nás výzva, a my jsme tu výzvu přijali.
Vážně mě mrzí, že lidé se neinformují o tom, jak zločinný komunismus byl. Třeba když někdy diskutuji na školách a některé děti se mě zeptají: „To jste je opravdu museli zastřelit?“ tak mě to mrzí. Říkám jim - když děláš odboj proti komunismu, tak to nemůžeš dělat v rukavičkách. Když komunisti popravují lidi, tak ty po nich nemůžeš házet švestkovými knedlíky. Platí staré české přísloví: na hrubý pytel hrubá záplata. Kdybychom je nezabili, tak bychom si tady dneska nepovídali. Je to jednoduše kdo s koho. Komunismus byl horší než nacismus. Zdena Mašínová, sestra Mašínových, začala po roce 1989 hledat hrob své matky, kterou komunisté zavřeli a ona umřela v jejich kriminále na neléčenou rakovinu. Bolševici ji dali do hromadného hrobu. A víte, koho s ní?

Nevím… Dali tam s ní 34 dětí! Při hledání v archivech členové Konfederace politických vězňů našli jména dětí, většinou kojenců, které zemřely v pankrácké věznici. Jejich těla byla odvezena na ďáblický hřbitov. I když v té době bylo v Praze několik dobře vybavených porodnic, vězeňská správa neposkytla dětem, které se narodily vězeňkyním režimu, odpovídající péči. Kojence tak komunisté fakticky odsoudili k smrti. Je jich několik desítek. Oni ty malé děti vlastně zabili… Ať mi dneska nikdo neříká, že komunisti se reformovali, když tenhle zločinný režim pořád obhajují.

Přece jen však vycházejí knihy o třetím odboji, vy přednášíte o vaší činnosti. Myslíte si, že se názor lidí na vás částečně změnil k lepšímu? Určitě. Odpovídám lidem na jejich otázky a řada z nich se nechá přesvědčit. Dokonce jsem mluvil i s příbuzným jednoho z těch, které jsme zabili. Na začátku byl dost ostrý, ale po tom, co jsem to vysvětloval, se přece jen umírnil, i když nakonec jsme si ruce nepodali.

Co říkáte tomu, že o vás předseda KSČM Vojtěch Filip prohlásil, že vrazi zůstanou vrahy? Co na to mám říkat? Samozřejmě jsem se tomu musel smát. Já si z něj nic nedělám. Já zase můžu říct, že komunista zůstane komunistou a estébák Falmer zůstane estébákem Falmerem, ať už se obleče, do čeho chce.

Co si myslíte o tom, jak se Česká republika vypořádala s komunistickou minulostí? Myslím, že jsme se s ní moc nevypořádali. Existuje sice zákon o zločinnosti a protiprávnosti komunistického režimu, ale nejhorší je, že naše justice se vůbec nezměnila od dob komunismu, což bylo vidět například v kauze Hučín. Je to hanba, že máme stále komunistické zákony a právní kontinuitu. Komunismus je nejhorší otrocký systém vyhlazující nepohodlné lidi. Osobní svobody jsou v něm naprosto potlačeny. To je důvod, proč jsme se rozhodli, že nechceme jít se Sovětským svazem na věčné časy. Aspoň že se teď premiér Topolánek zasadil o zákon o třetím odboji, který snad projde.

Domníváte se, že případ kapitána BIS Vladimíra Hučína je podobný vašemu? Ano, on šel do odboje proti komunismu jako my. Všechna polistopadová obvinění proti němu byla vykonstruovaná, čtyři roky ho tahali po soudech a nic mu nemohli dokázat. Někomu šlápl na kuří oko. Poukazoval také na propojení bývalého premiéra Stanislava Grosse s bývalými estébáky. Byl jsem rád, že se ho zastal například i herec Oldřich Kaiser, ale bylo otřesné, jak nás tehdy, ještě za panování Grosse, policajti násilně vyvedli od soudu.

Poté, co jste se prostříleli do západního Berlína a odešli do Spojených států, jste vstoupili do americké armády… Byli jsme mladí kluci, chtěli jsme mít uniformu. Nejdřív se nás v Americe ptali, kam chceme jít. Zda bychom třeba nechtěli dělat agenty chodce. Ale my už jsme si svoje odchodili, takže jsme řekli, že chceme spíš do armády. Podepsali jsme to na pět let a šli jsme k jejich Special Forces, což bylo trochu jako cizinecká legie, protože tam byla řada emigrantů z Východu. V 82. Airborne Division jsme prodělali parašutistický výcvik. Podstoupili jsme kurzy přežití v přírodě, horolezectví a lyžování. Pro mě byl pobyt v armádě skoro dovolenou, protože ve Special Forces šlo už jenom o akce, a nebylo to o tom, že by tam nějaký seržant lítal a díval se, jestli máte vyleštěné boty…

Potom jste byl také v Koreji… Ano. Po výcviku mě hned povolali do Koreje, kluci Mašínovi jeli sloužit do Evropy. Ti to měli trošku jednodušší. Když jsem přijel do Koreje, sloužil jsem u minometu. Bylo už ale příměří. Alespoň jsem se tam seznámil s korejskou kulturou. Měli jsme v armádě Jihokorejce a nakonec se ukázalo, že to jsou docela dobří vojáci. Všechno brali dost vážně, byli velice bystří a rychlí, to Američané tak pohotoví nebyli.

Vy jste americký občan. Máte nějakého oblíbeného prezidenta? Reagan, to byl pašák! Ten se choval správně. Ze začátku jsem si myslel, že to bude nějaký chytrácký herec z Hollywoodu, ale potom jsem si uvědomil, že byl čtyři roky guvernérem Kalifornie a že to tam docela pozvedl. Ukázal se jako dobrý chlap. Šel tvrdě proti komunismu. Zato Carter mě hrozně zklamal, protože jsem si nejdříve myslel, že by to mohl být dobrý prezident. Demokrati ale rádi utrácejí peníze - stejně jako socani a Paroubek. Zase se ale demokrati nechovají jako hulváti, jako to dělá Paroubek, jsou to docela slušní lidé, ale holt levičáckého smýšlení. Carter, který ustupoval Rusům, byl podobný typ jako Vašek Havlů. Mohli by se vzít za ruce, jít na nějaký palouček a vypravovat si tam své zážitky ze života. Takhle se ale komunismus porazit nedá.

A co George Bush? Na Bushe si nemůžu moc stěžovat. Lidé, kteří si myslí, že by byl lepší prezident, který by řekl „tak, teď ty vojáky stáhneme z Iráku“, nevědí, že to takhle jednoduché není. Každý nový prezident v tom bude muset pokračovat. Na Američanech také závisí, jestli bude v Evropě klid.

Koho budete volit nyní? Hlas bych dal Johnu McCainovi, protože je to veterán z Vietnamu, něco zažil a má dobrý přehled. Ale asi volit nepůjdu, protože už v Americe nebydlím. Ale svoje americké občanství si hlídám jako oko v hlavě.

Když byl v premiér Topolánek v USA a předával vyznamenání bratrům Mašínovým, vyjednával také o umístění amerického radaru v Česku. Jaký na něj máte názor? Myslím si, že to projde, protože tu jsou lidé, kteří snad mají trochu rozum a uvědomují si, že radar potřebujeme kvůli naší bezpečnosti. Lidé trošku zapomínají, že Američané dali požehnání naší první republice, pak porazili Hitlera a nakonec porazili komunisty ve studené válce…

Co jste říkal české prezidentské volbě? Myslím, že nakonec to dopadlo docela dobře. Švejnar chtěl hlasy komunistů a spousta lidí v Parlamentu, kteří jsou normálně proti komunistům, ho podpořila. Tím mě docela zklamali.

CV
Milan Paumer (77)
Vyučený strojní zámečník a později voják z povolání se v roce 1953 spolu s bratry Josefem a Ctiradem Mašínovými, Zbyňkem Janatou a Václavem Švédou rozhodl utéct na Západ. Při jejich ozbrojené akci zahynulo šest lidí. V USA vstoupil do armády a sloužil v Koreji. Po odchodu z armády pracoval jako letecký údržbář na Floridě, později vlastnil taxislužbu. V roce 2001 se na rozdíl od Mašínových vrátil do České republiky.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče