Vydělejte na bonsajích, houslích či kaprech

04. září 2009, 18:57 - Pavel Hanslíček
04. září 2009, 18:57

Investoři hledají možnosti ukládání peněz do nepeněžních aktiv

Několik historických knih, bonsaj, vzácné housle a starý model mercedesu. Ne, to není nutně jen sbírka starého podivína, ale možná dobře sestavené investiční portfolio, které může jeho vlastníkovi přinést zajímavé zhodnocení. V době světové ekonomické krize, kdy dosud běžné investiční nástroje typu akcií či fondů ztrácejí svou přitažlivost, je třeba se porozhlédnout po jiných možnostech investování. Týdeník EURO identifikoval několik zajímavých typů aktiv představujících alternativy k zavedeným investičním nástrojům. Bonsaje V Japonsku je ukládání peněz do bonsají běžné. Slušného zhodnocení ale nelze dosáhnout s běžně nabízenými „stromečky“ z hobbymarketů. Kdo se chce seriózně zajímat o investice do bonsají, měl by navštívit některou z významných výstav těchto miniatur. V Evropě se pěstitelská elita pravidelně schází v belgickém Laarne, kde se širokou nabídkou bonsají může pochlubit zejména místní Ginkgo Bonsai Center. Nicméně nejlepší přehlídku světa zřejmě představuje Kokufu-ten v Tokiu. Bonsaje ale nestačí jen zakoupit, k dalšímu zvýšení hodnoty musí získaný exemplář zamířit k mistrovi v pěstování bonsají, a to nejlépe do Japonska. Měsíční náklady se přitom v tamních speciálních školkách pohybují až kolem 200 amerických dolarů. Výnos ale může stát za to – špičkové bonsaje lze prodat za tisíce eur. Stanovení jejich ceny ale může být poměrně obtížné. Například v Japonsku se považuje za neslušné o ní mluvit. Pro hodnotu bonsaje je kromě vzhledu velmi důležité stáří a jeho historie. Za sedmdesátiletý exemplář se platí od 50 000 eur nahoru, pokud ale stromek pochází z rodiny známých bonsajových mistrů, může se cena vyšplhat i na 700 tisíc eur. Zřejmě rekordní suma za bonsaj padla v roce 1981, kdy za 250 let starý jalovec zaplatil jeho nový majitel dva miliony dolarů. Ostrovy Pro ty, kteří chtějí vyměnit bydlení v přelidněných městech za naprosté soukromí, může být vlastní ostrov zajímavou alternativou. Ceny se však velmi liší. Jestliže menší ostrůvky na východním pobřeží Kanady lze pořídit i za částky kolem sta tisíc amerických dolarů, v případě soukromých rájů v Karibiku, západní Evropě a Tichém oceánu je třeba počítat s několika miliony dolarů. Že ostrovy a případně na nich umístěné nemovitosti jsou zajímavý byznys, prokazuje řada zprostředkovatelů těchto investic. Jedním z největších je německá společnost Vladi Private Islands, jež na svých stránkách nabízí desítky ostrovů na celém světě. Pro zajímavost jmenujme neobydlený ostrov Isola Budelli nedaleko Sardinie o rozloze necelé dva kilometry čtvereční za 4,5 milionu eur. Ceny přitom velmi závisejí na vybavenosti. Například společnost Carribean Island Brokers nabízí slušně vybavený ostrov Manta Caye v Belize o rozloze zhruba 50 tisíc metrů čtverečních, který vyjde na 5,8 milionu dolarů. Čtyřikrát větší, ale pustý Serene Caye lze pořídit za méně než polovinu. Právě nyní může být vhodný okamžik k nákupu, světová ekonomická krize tlačí dolů i ceny těchto specifických nemovitostí. Třeba ostrovy nedaleko pobřeží australského Queenslandu zlevnily za půl roku o 50 procent. V nabídce je přitom 40 ostrovů včetně velkých letovisek, jako je Dunk Island, jehož cena klesla z 55 milionů dolarů na necelých 26 milionů. Současný pád cen bude zřejmě přechodný – až do loňska totiž ceny rostly, a to i o 10 až 20 procent ročně. Navíc se koupí ostrova zařadíte do zajímavé společnosti: k vlastníkům soukromých rájů patří herecké hvězdy jako Johnny Depp či Mel Gibson a mnoho dalších celebrit. Koně Pořizovací cena hříběte z lepšího chovu není zanedbatelná – pohybuje mezi pěti až třiceti tisíci eur. U koní ale může být zhodnocení opravdu vysoké. Například britská společnost Breeding Capital zaměřená na tento druh investic koupila v roce 2006 klisničku s názvem Indian Ridge za 126 tisíc liber a za deset měsíců ji prodala již za 241 tisíc liber. Ještě vyššího výnosu dosáhla s hřebcem Erytheis, který se za pouhý rok zhodnotil ze 194 tisíc liber na 483 tisíc. To ale nejsou nejvyšší částky.
Časopis Forbes uvádí jako nejdražšího hřebce jménem Fusaichi Pegasus prodaného v roce 2000 za 60 milionů dolarů. Kromě prodejní ceny koně mohou majitelé slušně vydělat i výhrami na dostizích – severoamerickému agentovi Tonymu Cobitzovi vynesl na odměnách hřebec jménem Terrorist desetinásobek pořizovací ceny. Jen ve Velké Británii každoročně padne 90 milionů liber na odměny pro koňské šampiony. Ceny koní však rozhodně jen nerostou a letos se například v důsledku finanční krize na dubnové aukci Craven Breeze-Up v anglickém Newmarketu oproti loňsku snížily v průměru o 27 procent. Největší pokles zaznamenali levnější koně, u špičkových se propady pohybovaly do deseti procent. Při nákupu koní je navíc třeba počítat i s náklady na trénink a ustájení, jež v opravdu kvalitních stájích mohou dosahovat až 500 eur měsíčně. Probíhající cenová korekce nicméně nabízejí zajímavou příležitost získat kvalitní hřebce a klisny s dobrým potenciálem k dalšímu zhodnocení za velmi zajímavé částky. Kapři koi
Velmi populární v řadě zemí světa se stává japonská ozdobná varianta kaprů. Cena kaprů koi závisí na stavbě těla a zbarvení. Ryby by neměly být vychrtlé a jejich barevné vzory – tedy červená, bílá, černá a žlutá – musí být rovnoměrně rozloženy. Kapr musí mít kůži lehce jiskřivou, hladkou a bez skvrn. Hodnota exempláře se správnými rodiči vychovaného japonským odborníkem a s úspěchy na mezinárodních výstavách může činit 100 000 dolarů a více. U japonských kaprů koi prodávaných v Hongkongu se ceny pohybují mezi 16 000 až 140 000 dolarů. Nejdražší ryby se ale údajně prodávaly v Japonsku v osmdesátých letech, kdy se ceny špičkových kusů pohybovaly až kolem 50 až 100 milionů jenů, což dle současných směnných kurzů odpovídá pěti až desíti milionům dolarů. Vysoké ceny přitom ospravedlňuje neuvěřitelně přísný výběr kaprů. Například největší thajská farma jich vyprodukuje během dvou let téměř 500 000, ale jen 50 z nich zamíří na soutěže. Zbytek je prodán běžným chovatelům za přijatelné ceny. Kdo si však hodlá pořídit kapra koi, nesmí se bát vody. Ryba totiž potřebuje každodenní pravidelné laskání! Historické vozy Trh s historickými automobily zažíval několik posledních let nepřetržitý růst. Jestliže se například dvousedadlový sportovní Mercedes 300 SL s dveřmi otevíranými nahoru ještě koncem tisíciletí prodával za přibližně 200 tisíc eur, tak nyní se jeho cena více než zdvojnásobila. Největšího zhodnocení logicky dosahují vozy nejvyšší cenové kategorie, což potvrdila mimo jiné aukce z loňského května, jež vynesla úctyhodných 45 milionů dolarů. Za deset vozů přitom jejich noví majitelé zaplatili v průměru více než milion dolarů a nejdražším kusem se stal černý Ferrari GT SWB California Spyder z roku 1961 prodaný za téměř jedenáct milionů. Ani to ale není nejvyšší cena – drahé vozy se často prodávají soukromě. Model Ferrari 250 GTO z roku 1963 se tak loni v září prý prodal za 28,5 milionu dolarů. Cenu vozu kromě vzácnosti zvyšuje i jeho historie. Pokud automobil vyhrál nějaký závod nebo patřil známé osobnosti, jistě se to při prodeji pozitivně projeví. K největším dražitelům kvalitních starších vozů patří kromě známých aukčních síně Christie’s a Sotheby’s i specialisté, jako je Bonhams, RM a Kruse. Opět je ale třeba upozornit na fakt, že ceny historických aut vždy jen nerostly. Velkou korekci trh zažil zejména počátkem devadesátých let. U historických vozů však lze kromě prodeje vydělat i formou pronájmu auta například na filmování či pro soukromé účely, jako jsou svatby nebo pohřby. Diamanty Poměrně oblíbený, leč potenciálně problematický druh investice představují diamanty. Je nesporné, že naprosto jedinečné kameny lze prodat za neuvěřitelné ceny. To potvrzuje výsledek aukce Christie’s z loňského prosince, kdy se takzvaný Modrý Wittelsbach o váze 35,5 karátu prodal za 24,3 milionu dolarů, čímž se stal v té době nejdražším diamantem všech dob. Rekord nicméně vydržel jen několik měsíců, když již letos v květnu jiný modrý diamant o váze „pouhých“ sedm karátů našel majitele za těžko uvěřitelných 9,5 milionu dolarů. Při přepočtu ceny na jeden karát se dostáváme na téměř dvojnásobek oproti Modrému Wittelsbachu. Stejně dobře se ale rozhodně nevede všem diamantům. Trh prožíval od loňského srpna do letošního dubna silný pokles. Nyní se však ceny opět vydaly směrem vzhůru. Nastala tedy vhodná chvíle k nákupu? U diamantů obecně platí, že laik by se bez porady s odborníkem neměl do nákupu kamenů pouštět. I drobné rozdíly v barvě, výbrusu a čistotě mohou cenu významně ovlivnit. Housle Vzácné smyčcové nástroje dosahují velmi zajímavého zhodnocení. To platí hlavně pro housle od mistrů Antonia Stradivariho a Giuseppa Guarneriho. Jestliže jejich špičková díla bylo možné ve dvacátých letech minulého století v USA koupit za 20 až 50 tisíc dolarů, tak již v roce 1971 činil rekord za stradivarky Lady Blunt 200 000 dolarů. V sedmdesátých letech vážnou hudbu objevili Japonci a následně i další asijské národy, což při omezeném počtu vzácných nástrojů (na světě zbylo asi 500 až 600 kusů od Stradivariho a 140 od Guarneriho – pozn. red.) logicky vede k raketovému růstu cen. Milionová hranice byla překročena v roce 1986, kdy houslista Itzhak Perlman získal jedinečné stradivarky známé pod jménem Soil za 1,25 milionu dolarů. Určit cenu nejlepších houslí je přitom obtížné – například americká Stradivary Society odhaduje ceny špičkových italských nástrojů až kolem devíti milionů dolarů. Tyto částky ale nelze ověřit, pocházejí zřejmě ze soukromých prodejů. Za oficiální rekord lze tedy považovat 3,9 milionu dolarů zaplacených za Guarneriho skvost z roku 1741 na loňské aukci Sotheby’s. Zajímavé výnosy investic do vzácných nástrojů potvrzuje výzkum Brandeis University, dle něhož průměrný reálný roční výnos kvalitních houslí v letech 1850 až 2006 dosahoval 3,5 procenta. V případě opravdu vzácných nástrojů je to ale mnohem více. Studie Kristin Suessové z období 1960 až 1996 potvrdila, že zatímco například americký akciový index S&P 500 dosáhl ročního zhodnocení 7,4 procenta, tak vzácné housle se zhodnotily každý rok o 11,7 procenta. Takové zhodnocení přitahuje zájem investorů. Proto vznikly fondy Fine Violins Fund a Artist Rare Instrument Fund, jež mají v úmyslu shromáždit na investice do historických smyčcových nástrojů 50, respektive 100 milionů dolarů. Ceny historických italských houslí nyní ale dosahují takové výše, že se jejich nákupu často věnují i bohaté nadace, které je zapůjčují hudebníkům. To je příklad americké Stradivari Society uvádějící sbírku 20 nástrojů v odhadované hodnotě 30 milionů dolarů. Tchajwanská Chi Mei Foundation vlastní práce Stradivariho, Guarneriho a Amatiho za přibližně 50 milionů dolarů. V Evropě se může jedinečnou kolekcí pochlubit rakouská centrální banka s 29 nástroji, z toho sedmi od Stradivariho a třemi od Guarneriho. I plyšáci se vyplatí Uvedený seznam rozhodně není kompletním výčtem všech zajímavých alternativních druhů investic. Zajímavé zhodnocení mohou nabízet i další předměty. Například historické knihy, poštovní známky, ušlechtilý porcelán, staré zbraně, další druhy hudebních nástrojů, jako jsou klavíry značek Steinway, Bosendorfer či Bechstein, a dokonce i plyšoví medvídci. Nesmějte se – hodnota dobře zachovalých a vzácných plyšových medvědů může dosáhnout i tisíců eur. Pro investory s menší peněženkou se mohou zase hodit gramofonové desky. Jeden příklad za všechny: v prosinci 2007 vyšel na desce soundrack k filmu Harold a Maude z roku 1971 v nákladu pouhých 2500 kusů. Titul velmi rychle zmizel z obchodů a za pouhý rok bylo možné tuto desku dle německého deníku Die Welt prodat za 129 eur, což znamenalo výnos přes 100 eur. Tento článek však rozhodně nepředstavuje investiční doporučení. Ani při nákupu výše zmíněných aktiv se totiž není možné vyhnout kolísání jejich cen, jež může být i dramatické. Nicméně platí, že krize představuje výbornou příležitost k nákupu aktiv, jejichž cena se po zlepšení výkonu světového hospodářství může zajímavě zvýšit. Největší potenciál přitom mají vzácné předměty, zvířata a rostliny. Naopak věci, jež jsou nebo byly v době svého vzniku běžné, pravděpodobně vysokého zhodnocení nedosáhnou. Ukládání peněz do popsaných exotických druhů investic má ještě jednu velkou výhodu – nenabízí jen šance na zhodnocení prostředků, ale navíc i pocit, že vlastníte něco jedinečného.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče