Vydělávejte na částečných úvazcích

29. ledna 2009, 00:00 - Marcela Honsová
29. ledna 2009, 00:00

Rut Kolínská je nositelkou titulu Sociálně prospěšná podnikatelka.

Byznysmenem podle jejího gusta, z něhož by si ostatní měli brát příklad, je Tomáš Baťa. Možná i proto, že ona sama se zasazuje o spolupráci ziskového a neziskového sektoru s tím, že si mohou být vzájemně prospěšné.

Přestože je jednou z nejznámějších představitelek neziskového sektoru, uvažuje jako realistický podnikatel, který chce, aby jeho firma prosperovala. Nefandí hromadění zisku, ale chápe, že stát jen s nataženou rukou nelze. „Bytostně blízká je mi práce s lidmi, sociální dimenze. Ale v podstatě podnikám, přestože nevyčísluji finanční zisk. Mateřská centra totiž musí fungovat jako normální firma, jenom nemáme benefity pro zaměstnance,“ usmívá se zakladatelka středisek, v nichž se scházejí především ženy na mateřské dovolené. V Česku jsou asi tři stovky mateřských center, kolem nichž je sdruženo 30 tisíc rodin.

„To je obrovská reklamní plocha, na které se mohou firmy zviditelnit,“ tvrdí Kolínská. Postupně si prý uvědomila, jak atraktivní mohou být mateřská centra pro byznysmeny. „Byť nejsme na sportovních stadionech, které patří k nejlákavějším, máme svoji cenu. Naučila jsem se přemýšlet ekonomicky a vím, že ziskovému sektoru se spolupráce s námi vyplatí. Jsme koncentrovaná reklamní plocha. Sdružujeme rodiče s dětmi, to je velice široká škála potenciálních klientů, zákazníků, odběratelů či kupců,“ uvažuje Kolínská. Kooperaci s podnikateli si představuje třeba od poskytnutí zasedací místnosti na setkání či semináře mateřských center až po finanční příspěvek. „Jde o spolupráci, která je prospěšná oběma partnerům, oběma stranám – ziskovému i neziskovému sektoru.“

Navíc Síť mateřských center vede reklamní kampaně, při nichž se mohou podniky dobře zviditelnit. Například v poslední době je velmi populární akce Táta dneska frčí, která usiluje o posílení role otce v rodině. „Zájem podnikatelů dokonce přesáhl naše finanční očekávání. Budu je obcházet a prosit, abychom část peněz mohli přesunout jinam. Firmy rády dávají na konkrétní věc.“

Pomáhá nám i tradiční furiantství

V menších městech, kde se lidé víc znají, jsou podle Kolínské podnikatelé štědřejší. „Trochu tam funguje i české furiantství,“ míní žena, která letos oslaví 56. narozeniny. Rozdíl mezi zahraničními a tuzemskými firmami prý už jako takový mezi velkými a menšími městy nevidí. „Jsou mezinárodní společnosti, které mají někdy tendenci se chovat hůř než v domovské vlasti. Ale není to pravidlo. Pomoc najdeme jak u nadnárodních, tak i u malých českých firem.“

Občanské sdružení Síť mateřských center, jehož je Kolínská prezidentkou, organizuje od roku 2004 také kampaň Společnost přátelská rodině, kde bodují podniky nejrůznějších velikostí i zaměření. Přestože jejich odměnou je morální ocenění, jakýsi certifikát, většinou si této pozornosti váží a přijímají ji s úctou. Porota hodnotí zaměstnavatele podle tří nejdůležitějších kritérií: ohleduplnosti k životnímu prostředí, bezbariérovosti a podmínek pro sladění rodinného a pracovního života.

„Ne vše je realizovatelné, reflektujeme specifika podniků. Zpočátku jsme firmy vyhledávaly, dnes se do soutěže hlásí samy. Akce nadchla i ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase. Nyní jednáme o tom, že bychom soutěž pro zaměstnavatele vyhlašovali pod patronací ministerstva. Věřím, že by se tím projekt zatraktivnil, získal by větší váhu,“ vysvětluje Kolínská s tím, že se uvažuje i o jednotlivých kategoriích pro podnikatele. Navíc loni na podzim byly poprvé oceněny Obce přátelské rodině, v návrhu je i Škola přátelská k rodině.

Částečné úvazky v plenkách

Od loňského roku je držitelem certifikátu Společnost přátelská rodině firma RWE Transgas, jejíž vedení si podle Lubomíra Šolce z personálního oddělení firmy ocenění velmi váží. Firma jednak podporuje současný baby boom v Česku a zároveň sleduje i vlastní zájem, aby nepřišla o vložené investice a čas do profesního růstu mladých manažerů.

„On to není program nesobecký. Na jedné straně chceme pomoci rodinám, které mají třeba půjčky, na druhé straně je v našem zájmu, aby se zaměstnanci co nejdříve vrátili. Umožňujeme jim částečné úvazky v době mateřské dovolené. Například špičková manažerka, která porodila v srpnu, začala už dělat z domova na dohodu, na jaře se vrátí na dvacet procent úvazku, pak padesát a tak dál. Finančně podporujeme i soukromou školku s učitelkami ze zahraničí, takže se lidé mohou dřív vrátit do práce,“ jen namátkou vypočítává Šolc výhody mladých lidí pracujících u RWE Transgas.

Kolínská spolu s mateřskými centry spolupracovala s ministerstvem práce a sociálních věcí i na přípravě takzvaného prorodinného balíčku, který by měl výrazně pomoci jak rodinám s dětmi, tak i firmám. Jeho cílem je především spojit pracovní kariéru rodičů a péči o děti. „Mám radost, že se rozšíří péče o děti předškolního věku. Miniškoličky sousedského typu pro čtyři děti či podniková předškolní zařízení. Líbí se mi i částečné úvazky, kdy oba rodiče pracují dál, rozvíjejí se po své kariérní stránce a zároveň se věnují dětem, to je ideální stav. Víc bych finančně motivovala firmy, aby nabízely svým zaměstnancům částečné úvazky,“ uvažuje o návrhu nového zákona Kolínská.

V Česku pracuje na částečný úvazek jen tři a půl procenta lidí. V sousedním Německu a Rakousku je to až třicet procent zaměstnanců. Podle zákona na podporu rodin, který by měl nabýt konečné podoby v prvním čtvrtletí tohoto roku, každý zaměstnavatel, jenž vezme do práce na částečný úvazek toho, kdo pečuje o dítě do deseti let, dostane slevu na pojistném na sociální zabezpečení. A to až do výše 1500 korun za měsíc.

I podnikatelé by měli mít čas na děti

SPOLEČNOSTI PŘÁTELSKÉ RODINĚ 2008

• Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze

• Microsoft

• 2N Telekomunikace

• Telefónica O2 Czech Republic

• Evropská kontaktní skupina

• RWE Transgas

Rut Kolínská je matkou pěti dětí ve věku od 19 do 32 let. Doma byla osmnáct let. Druhý manžel, který působí jako scénograf na volné noze, jí s výchovou dětí pomáhal.

„Každý z rodičů má něco, co by měl dítěti předat. Potomek potřebuje oba protipóly, obě rozdílné role. Proto se domnívám, že i pracovně vytížení podnikatelé by si měli najít na děti čas. Nestačí jenom matka či otec,“ míní dcera evangelického faráře. Tvrdí, že spoléhat na vnější pomoc, se může rodičům i nevyplatit. „Spolužitím se vytvoří vztah, a to se podceňuje.“

Evidentně hovoří z vlastní zkušenosti. „Zázemí naší rodiny bylo neuvěřitelně krásné, pevné. Měla jsem pocit, že tohle je to místo, kam se mohu vrátit z nepřízně světa a kde najdu pomoc.“ Ovšem kreslit Kolínskou jako sebeobětující matku by bylo nadnesené. Sama přiznává, že určitě nebyla domácí popelkou a puťkou. „Stalo se, že jsme s manželem šli z večírku s kočárkem k ránu.“ Necítila se ani izolovaná od společnosti, méněcenná či intelektuálně nevyužitá. Dálkově vystudovala etnografii na filozofické fakultě. Neměla potřebu jakéhosi dámského poklábosení, přesto rozjela akci, která má dnes následovníky téměř v každém tuzemském městě.

„V lednu 1990 jsem se potkala při Tříkrálové sbírce pro Jedličkův ústav s Alenou Wagnerovou, socioložkou a novinářkou. Vyprávěla mi o mateřských centrech v Německu, rok mi o nich posílala materiály, ale až při návštěvě těchto míst jsem si řekla, proč bychom totéž nedokázali doma,“ vzpomíná Kolínská na dobu, v níž byla představitelkou skupiny Pražské matky. Ty se věnovaly především životnímu prostředí. Dnes přicházejí do mateřských center i ženy podnikatelky, spíš středního či malého byznysu, často samostatně výdělečně činné živnostnice.

Autoritou je pro mě Bůh

Nepřekvapí, že po fyzické stránce drobná, ale po psychické velmi silná žena, se angažuje i v politickém životě. V listopadu 1989 jí bylo 36, a protože se jí zdálo už pozdě začít budovat kariéru v etnografii, uvažovala o veřejném životě. „Všichni jsme se nadechli, chtěli jsme přispět ke vzniku normální demokratické společnosti. Cítila jsem svoji příležitost.“ Od působení v pražském magistrátu ji odradilo poslední těhotenství, přesto se později objevila na konci kandidátky do Evropského parlamentu jako nezávislá za Stranu zelených. Exprezident Václav Havel o ní dokonce hovořil jako o své nástupkyni.

„V případě přímé volby bych do toho šla, ale za současných podmínek bych nechtěla být osobou, o kterou by se handlovalo. V tuto chvíli není strana, za kterou bych šla do voleb, byť jako nezávislá. Všichni mě štvou. Nehledají, co pomůže zemi, ale upřednostňují jen své osobní nebo politické zájmy,“ míní žena, která jako křesťanka uznává nejvyšší autoritu. V politických stranách na ni autority nepůsobí. Vadí jí, že i dobré zákony opozice odmítá, jen aby byla proti. „Celosvětově stranický systém v demokracii není dobrý, za 50 let třeba už strany nebudou, nebo to bude lepší,“ doufá nositelka ceny Žena Evropy.

Na otázku, zda se cítí feministkou, už tak jednoznačnou odpověď, jaké má na většinu problémů o spojení neziskového a ziskového sektoru či o působení ve veřejném životě, nemá. „Má-li to být člověk bojující za práva žen a matek, pak jsem feministka. Ale emancipace žen už byla vyřešena, bohužel bez mužů. Nyní je na řadě emancipační proces mužů. Neměli bychom se dopustit podobné chyby a řešit jej separátně. Řešit ženskou otázku s muži a mužskou se ženami.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče