Vůně lepší společnosti

05. ledna 2010, 16:09 - Tibor Michaels
05. ledna 2010, 16:09

Pařížská značka zvučného jména o sobě může...

(úvodní text)
Pařížská značka zvučného jména o sobě může hrdě prohlásit, že patří mezi nejstarší, nejklasičtější módní stáje. Její příběh se začal odvíjet již před sto dvaceti lety.

(text)
Na počátku je francouzská dívka Jeanne, která se v posledních desetiletích osmnáctého století zarputile proplétala mezi pařížskými dostavníky. Koňskou dráhu si totiž nemohla dovolit, a klobouky pro zákazníky proto roznášela pěšky. Doma na ní čekalo deset hladových sourozenců a kromě nich tu bylo i něco dalšího, co ji pohánělo vpřed. Sen o tom, že bude jednou sama majitelkou obchodu snad ještě krásnějšího a elegantnějšího, než byl ten, který vlastnila Madame Felix, pro niž pracovala. Jeanne Lanvinové bylo třináct let. O pár let později však už byla v elegantním pařížském salonu povýšena na dekoratérku klobouků a jen oslavila osmnáctiny, během krátké doby si s finanční podporou svého prvního zákazníka otevřela vlastní salon. Přispěli též její dodavatelé, kteří jí poskytli úvěr ve výši tří set franků, což tehdy byla značná suma.
První ateliér na rue Marché Saint-Honoré byl poměrně skrovný, ale pilná kloboučnice pracovala od nevidím do nevidím. Tehdy módní, koketní a povrchní look ji nechával chladnou, usilovala o vlastní odlehčený, přitom však precizní a čistý styl. Její modely si zanedlouho získaly oblibu vyšších kruhů a modistka se mohla vzápětí stěhovat do větší dílny na Boissy d’Anglais.

Kouzelná moc promenády
Tenkrát ještě neexistovaly módní přehlídky a jejich funkci přebíraly mondénní salony, korzo na Bois de Boulogne a dostihy v Longchamp, kde se mladá dáma seznámila se svým pozdějším manželem, jistým italským aristokratem. Nedlouho před koncem století se jí narodila dcera Marguerite. Mateřská láska se prolnula s uměleckými sklony a pro dcerku přezdívanou Ritrite vznikl velkolepý improvizovaný šatník. Milující matka pořídila dceři tmavá, dobře padnoucí sáčka se zlatými knoflíky, kabátky lemované hermelínem, vyšívané rukavičky a k nim neapolský námořnický baretek se stříbrnou stuhou.
Jakmile šatičky spatřila baronka Rotschildová, nemohla zůstat pozadu a ihned objednala vlastním dětem stejné. Její příklad posléze následovala celá Paříž. Příběh Jeanne Lanvinové nezadržitelně zrychloval. Netrvalo dlouho a oblékala nejen děti, ale též matky. Vznikl její osobitý styl, inspirovaný jejím vlastním životem – kompozice pro Matku a Dceru –který ji provázel až do třicátých let. Prolnul se s moderní secesí sklonku století a na svou dobu platil za velmi odvážný a neotřelý. V první dekádě nového století se Jeanne stala členkou spolku vážených módních tvůrců a v roce 1918 koupila dům na elegantní rue Faubourg-Saint-Honoré. O necelé desetiletí později návrhářka připojila ke svému království také vedlejší dům číslo 15, neboli budovu, kde kdysi pracovala jako nemajetná kloboučnice. Nový obchod byl zařízen s patřičným luxusem: ozdobné výtahové kabiny, vyřezávané dubové obklady a okázalé bronzové reliéfy signalizovaly, jak vysoko se kdysi skromná kloboučnická dílna vyšvihla. Veškeré interiéry navrhoval Armand-Albat Rateau a jeho umělecká úroveň byla tak vysoká, že položila základy jeho další spolupráce se značkou Lanvin. Navrhoval pozdější interiéry pařížského paláce i Jeaniny vily v Cannes.

Výroba hříchu
V polovině dvacátých let se zrodila historicky první vůně – Mon Peché, neboli, jak ji začali přezdívat po jejím celosvětovém úspěchu, „My Sin“, Můj Hřích. Kulaté flakony, do té doby nevídané, navrhoval tentýž Rateau a během následujících let se staly takřka poznávacím znamením firmy Lanvin. Po brzkém triumfu pozdvihla Jeanne Lanvinová laťku ještě výše a přišla s novým parfémem, Marguerite, věnovaným dceři, která se mezitím stala uznávanou operní pěvkyní a po své svatbě vystupovala pod jménem vévodkyně Marie-Blanche Polignac. Když šlo o tvorbu nových vůní, Jeanne na peníze nehleděla, její tvůrci – potomci Madame Zed, slovutné dámy ruského původu – měli za úkol hledět pouze na prvotřídní kvalitu. Mohli pracovat výhradně s nejkvalitnějšími přírodními esencemi. Parfém měl být přece jen výjimečný, protože byl přichystán jako překvapení ke třicátým dceřiným narozeninám. Když Marie-Blanche parfém otevřela, připomínala jí jeho vůně, složená z přírodních květinových esencí, „vodopád tónů“, neboli v hudebním názvosloví „arpeggio“. Není tedy obtížné uhodnout, jaké jméno tato dodnes úspěšná vůně dostala. Takto se tedy zrodila slavná „Arpége“.

Velké dvacetiletí
Končila dvacátá léta a mezi uměleckými směry si získával čím dál větší prostor styl art deco. I v jeho rámci se Jeanne Lanvinové podařilo vytvořit vlastní styl, pro nějž byly typické úzké siluety a vysoký pas. „Šmrnc a romantika by neměly chybět ani moderním šatům,“ říkávala. Se jménem Lanvin byly neodmyslitelně spjaty plesové sezony či velké večerní róby debutantek, ale proslavily je také básnířky a divadelní i filmové herečky. Jeden rok navrhovala dokonce kostýmy k celkem sedmnácti divadelním představením a ve svém ateliéru si za tímto účelem nechala postavit celé pódium.
Její byt zdobily vzácné peršany, hedvábné výšivky a sochy, v její osobní galerii se sešlo na čtyři sta kubistických a impresionistických obrazů.
Dílny Lanvin zaměstnávaly přes osm stovek krejčových, prodavačky v to nepočítaje. Otevřela zvláštní oddělení pro výrobu večerních a odpoledních rób, další dvě oddělení se věnovala kostýmům. Podstatnou roli hrála též sekce spodního prádla a tvorby výšivek, na jejímž stálém složení návrhářka obzvlášť lpěla.
Milovala barvy a její modrá, starorůžová a mandlově zelená se staly poznávacím znamením. Snad proto si návrhářka zřídila v Nanterre továrnu na barviva. Ke svým oblíbeným barvám později s oblibou přidávala stříbrnou a bohatě jimi zdobila své modely. Jedním z jejích oblíbených motivů byla kopretina, krášlila jimi mašle a nechávala je ručně vyšívat.
Později objevila lamé, z něhož poté vznikly tak slavné modely, jako byly stříbrem protkávané svatební šaty vévodkyně Alcantary. V roce 1938 obdržela francouzský Řád za zásluhy. Zemřela roku 1946 s blaženým vědomím, že její luxusní šaty dokázaly dát svým nositelkám křídla.

Z čeho se skládá život ženy
Firma se dostala do rukou její dcery a posléze Yvese Lanvina. Umělecký ředitel firmy Belgičan Francois Crahay získal pro tuto značku významnou cenu Zlaté oko, a to hned dvakrát, a stejného úspěchu dosáhl i další umělecký ředitel – Claude Montana, který působí ve firmě dodnes.
V roce 1992 získala značku Lanvin kosmetická společnost L’Oréal, jenže na přelomu tisíciletí převzala kormidlo společnost Harmonie, a značka Lanvin tím znovuobnovila svou nezávislost. Novým uměleckým ředitelem je od té doby Alber Elbaz, někdejší žák Yvese Saint-Laurenta. „Kritici rádi dělí módní návrháře na dvě skupiny,“ vypráví Elbaz s chutí, „konkrétně na optimisty a pesimisty. Já ovšem sám sebe mnohem spíše vidím jako realistu, který si je dobře vědom, že běžný život žen se neskládá pouze z coctail parties a velkých večerních.“
Znovu rozkvetlou módní stáj Lanvin provázejí i v novém tisíciletí velmi úspěšné, prestižní kolekce. Samozřejmě v doprovodu výjimečných vůní parfémů, jako je Éclat d’Arpége, Oxygen l’Homme či Oxygen pour Femme, nemluvě o dnes již klasických zázračných vůních Scandale, Rumeur či Prétexte. Na závěr ještě citát Jeanne Lanvinové z rozhovoru pro Vogue z roku 1945: „Není pochyb o tom, že existuje jakýsi ,styl Lanvin‘, já jsem po něm ovšem, musím se přiznat, nikdy nepátrala. Pouze jsem se pokusila vystihnout cosi, co je kolem nás, kupříkladu i ve vzduchu. Nechala jsem se tím jednoduše zlákat.“

Tibor Michaels, Milán

Příběh značky Lanvin

1867 V Paříži se narodila Jeanne Lanvinová
1889 Lanvinová zakládá kloboučnický ateliér 1909 Lanvinová se stává členkou Syndicat de la Couture, a formálně tak získává status návrhářky.
20. léta – Otevřen obchod značky Lanvin zaměřený na bytový textil, pánskou módu, kožešiny a spodní prádlo
1927 Uveden na trh parfém Arpége
1938 Lanvinová dostala francouzský Řád za zásluhy 1946 Umírá Jeanne Lanvinová, její nástupkyní se stává dcera Marguerite di Pietro
1958 Umírá Marguerite di Pietro, vlastnictví módního domu přechází na bratrance Yvese Lanvina
1989 Podíl ve společnosti kupuje britská Midland Bank
1990 Banka prodává podíl společnosti Orcofi, kterou vlastní rodina Vuittonových
1994 Poloviční majetkovou účast v Lanvinu získává L’Oreal
2001 Lanvin je znovu privátní firmou, vlastníkem je investiční skupina Harmonie 2001 Uměleckým ředitelem se stává Alber Elbaz
2009 Michelle Obamová byla vyfotografována v semišových teniskách značky Lanvin při dobročinné práci ve Washingtonu 2009 Lanvin otevřel první butik v USA na Floridě

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče