Vůně benzinu je provázela odmalička

05. září 2005, 00:00 - KATEŘINA PELÁNOVÁ
05. září 2005, 00:00

ÚSPĚŠNÁ FIRMA Firma Renocar vznikla na konci 80. minulého století let jako jedna z prvních soukromých firem v Česku. "Její kořeny však sahají až do 60. let, kdy jsem se začal zabývat renovacemi historických automobilů," vzpomíná majitel společnosti Miloš Vránek. Odtud také pochází název firmy Renocar.

ÚSPĚŠNÁ FIRMA Firma Renocar vznikla na konci 80. minulého století let jako jedna z prvních soukromých firem v Česku. „Její kořeny však sahají až do 60. let, kdy jsem se začal zabývat renovacemi historických automobilů,“ vzpomíná majitel společnosti Miloš Vránek. Odtud také pochází název firmy Renocar.

Jako své první auto si Miloš Vránek koupil bavoráka z druhé ruky. Oprava pro něj tehdy byla nutností. I když vystudoval průmyslovku a s opravami aut neměl téměř žádné zkušenosti, postupně se vše naučil. Do řemesla zasvětil i dva syny, kteří mu pomáhali. „S auty jsme vlastně začali, už když jsme se narodili. Vůně benzinu nás provázela odmalička,“ vzpomíná syn Pavel.

Netrvalo dlouho a k Vránkům na dvůr se sjížděli majitelé aut BMW z řad rodinných známých. A brzy potřebovali svá auta opravit také dosud neznámí zájemci. V červnu 1988 byl Renocar zapsán do rejstříku družstev, což byla v socialistickém Československu jedna z mála možností, jak začít „dělat“ na vlastní pěst. V únoru 1990 pak Miloš Vránek a jeho syn Pavel založili „opravdovou“ soukromou společnost. Chopili se příležitosti a jejich celoživotní vášeň - auta značky BMW - se pro ně zároveň stala i oblastí podnikání.

ENERGETIK A LÉKAŘ Pavlu Vránkovi bylo v době založení firmy kolem dvaceti, studoval vysokou školu. „Původní profesí jsem energetik,“ usmívá se Vránek. Také jeho bratr Miloš, kterého do rodinného podniku zlákali až mnohem později, má vzdělání z úplně jiného soudku - je lékař. „Bratr je obchodní ředitel, já mám na starosti aftersale, čili vše co nastane po prodeji. Otec pečuje o rozvoj firmy, stavbu nových budov a investice,“ vysvětluje Pavel Vránek. Od servisu a renovace se Renocar postupně začal zabývat také prodejem aut a motorek BMW, věnuje se i stále populárnějšímu tuningu aut. Od letošního roku firma přibrala pod svá křídla značku Opel. „Všechno, co děláme, děláme postupně, aby firma byla stabilní a aby hlavně vydělávala peníze,“ zdůrazňuje Pavel Vránek. Ve stejném duchu se nesla i postupná výstavba prostor sídla Renocaru. Zakladatelé začínali na dvoře rodinného domku, pak prošli krátkou etapou ve stodole v Podolí u Brna. „Celé léto jsme ji spravovali -byla potřeba nová střecha a podlahy. Fungovali jsme tam asi tři roky,“ vzpomíná Pavel Vránek. Poté se jim naskytla příležitost koupit objekt v Brně ve Slatině, kde jsou až doteď. Postupně přikupovali a stavěli další budovy. PŘIBYLA KONKURENCE

Když se Pavel Vránek ohlédne do minulosti, nevidí žádné větší chyby, kterých se jako firma dopustili. „Ještě před pěti lety bych řekl, že velmi výraznou chybou bylo naše přesídlení do Slatiny. Je to přeci jen mimo centrum Brna a byli jsme schovaní. Nakonec se tento handicap obrátil v náš prospěch. Naučilo nás to, že musíme být o to aktivnější a komunikovat s lidmi prostřednictvím marketingu,“ líčí.

Slatina je sice na nevýhodném místě v rámci Brna, zato je blízko sjezdu z dálnice, což je podle Vránka velkou výhodou při lákání zákazníků nejen z celé republiky, ale i z dalších zemí Evropy. „Vstup do Evropské unie jsme výrazně pocítili. Přibylo podstatně víc konkurence, zákazníci si mohou snadno porovnat nabídky po internetu. Zároveň se ale otevřel i obrovský prostor pro naši firmu, snažíme se oslovit zákazníky v zahraničí,“ říká Vránek. Unie ale také s sebou přinesla takzvanou blokovou výjimku, která při prodeji a servisu automobilů nastavuje podstatně tvrdší pravidla. Jejich plnění je pro firmu finančně náročné, protože znamená investice do technologií nebo školení zaměstnanců.

Svou nejbližší budoucnost vidí Renocar v uskutečnění projektu motorparku v areálu firmy. Spočívá v soustředění mnoha dalších firem zabývajících se automobily na jednom místě. „Vzájemně si nekonkurují, protože každá se zabývá něčím jiným. Měly by si pomáhat a být navzájem prospěšné,“ dodává Vránek.

JAZYKY JSOU NUTNOSTÍ

Při výběru zaměstnanců jsou v Renocaru nekompromisní: alespoň jeden světový jazyk. „Všichni kromě uklízečky musí umět anglicky nebo německy. Uklízečka nemusí, ale časem i ta bude muset. Lidé si tady vůbec neuvědomují, že když neumí jazyk, tak jsou odepsaní,“ zdůrazňuje Pavel Vránek. Vysvětluje, že opravy aut se dnes nedají dělat jen pomocí kladívka a šroubováku. Každý mechanik pracuje s počítačem, díky elektronice ve vozech vše komunikuje v cizích jazycích.

Na nedostatek lidí z oboru v regionu si majitelé prý nemohou stěžovat. „Spíš je problém sehnat zaměstnance, kteří si uvědomí, že peníze dostanou za práci a za výsledek své práce,“ tvrdí Vránek.

VYPLÁCENÍ NEMOCENSKÉ BUDE ZÁTĚŽÍ

S podnikáním v regionu mají vlastníci firmy Renocar dobré zkušenosti. „Lidé na Moravě jsou obecně přátelštější, dá se s nimi lépe domluvit, naskytne-li se jakýkoli problém. Stejně tak je to i s jednáním na úřadech. Většinou nám vycházejí všichni vstříc,“ pochvaluje si Vránek.

O politiku jako takovou se Vránek příliš nezajímá. „Víme, že to nezměníme. Proto se snažíme řídit podle toho, co nám stát předepisuje, nic jiného nám nezbývá,“ vysvětluje. Politici jsou podle něj od lidí natolik vzdálení, že jen málo chápou jejich skutečné potřeby. Například zákon, který přesunuje vyplácení nemocenské v prvních deseti dnech na bedra zaměstnavatelů, považuje za velký problém. „Především malé firmy, kterým naráz onemocní větší počet zaměstnanců, mohou být velmi ohroženy a naruší to jejich finanční stabilitu,“ vysvětluje.

S brněnskou Obchodní a hospodářskou komorou dosud Renocar nespolupracuje. „Zatím nás neoslovili a nevnímám to jako instituci, která by pro nás mohla něco udělat. Ale to se může změnit,“ říká Vránek.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče