Všichni jsou to Štětináči

25. září 2009, 13:04 - Pavel Matocha
25. září 2009, 13:04

Údaje z lichtenštejnské LGT banky jsou již v Česku, ale jejich informační hodnota je nulová

Údaje o účtech českých občanů a firem v lichtenštejnské bance LGT po roce a půl konečně dorazily do Prahy. Jenže místo informacemi nabitého disku o penězích, které Češi ukrývali do lichtenštejnského daňového ráje, doputovalo jen pár potištěných papírů s naprosto minimální informační hodnotou. Potvrzuje se tak – jak napsal týdeník EURO před třemi týdny – že podstatnější pro rozkrývání daňových úniků směrem do Lichtenštejnska a případné finanční kriminality je nedávné navázání diplomatických vztahů s Vaduzem. Tajné prázdné papíry „Nesplnilo to naše očekávání. Informací jsme od německé strany dostali málo a není mezi nimi žádná, kterou by česká daňová správa již dříve neznala z vlastních šetření,“ říká o aktuálně získaných údajích z LGT šéf správy Jan Knížek a neskrývá své rozčarování. O kolika českých subjektech se tedy na papírech přivezených z Německa již předminulý čtvrtek píše a jaké jsou zůstatky na dotčených účtech, nechtěl Knížek specifikovat.
Informace o účtech v bance LGT koupila před lety německá rozvědka od bývalého zaměstnance této banky. Získaný disk měl obsahovat údaje o 4500 účtech v této lichtenštejnské bance a loni v únoru nabídlo Německo ostatním zemím EU, že jim tato data zdarma zpřístupní. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek o ně Němce v březnu požádal, ale těm pak trvalo rok a půl, než je poskytli. Po celou dobu německá daňová správa tvrdila, že data třídí a že jakmile budou připravená, že je předá. Nakonec předala pár vytištěných papírů, jež mají pro Česko cenu jako štíplá jízdenka na tramvaj. Je možné, že v původním souboru byly informace o více českých subjektech a že je Němci využili jinak. Je evidentní, že nejen mezi firmami, ale ani mezi daňovými správami, se informace neposkytují zadarmo a nezištně. O lukrativní daňové poplatníky mezi sebou jednotlivé země soutěží, a to i v rámci unie. Neveřejná část rejstříku Hospodářsky silné státy Evropské unie spolu s USA zesilují tlak na Švýcarsko, Lichtenštejnsko a další daňové ráje, kde šlo dříve skrýt zdaněné i nezdaněné peníze, a to nejen před vlastní manželkou. Dříve mlčenlivé státy pod Alpami prolamují vlastní bankovní tajemství a předávají USA, Německu, Francii a dalším zemím informace o bankovních účtech cizinců ve švýcarských a lichtenštejnských bankách. Finanční úřady tak mohou efektivněji postihovat daňové úniky a policie korupci a praní špinavých peněz.
Prolamování tradiční mlčenlivosti má řadu nejen pozitivních, ale i negativních důsledků a zřejmě souvisí s obecným trendem západních společností, jež stále více zeslabují ochranu soukromí svých občanů. To je současná realita, s níž je třeba počítat.
Získávají informace o švýcarských a lichtenštejnských kontech svých občanů i česká daňová správa a speciální složky policie? Či se o to alespoň pokoušejí? Navázáním diplomatických vztahů s Lichtenštejnskem se českým úřadům otevřela v tomto směru nová cesta.
Finanční úřady a policie, respektive státní zastupitelství mohou žádat své lichtenštejnské kolegy o poskytnutí informací. Stále sice ještě chybí uzavřít s Vaduzem dohodu o výměně informací (ta se nyní vyjednává společná za celou Evropskou unii), ale je možné, že lichtenštejnský kníže bude chtít ukázat dobrou vůli a pomoci v boji proti praní špinavých peněz, a tak informace v některých konkrétních případech poskytne ještě před uzavřením mezistátní smlouvy. Berňák a policie mohou žádat nejen informace o bankovních účtech, o zůstatcích a provedených transakcích, ale také třeba údaje, jež nejsou přístupné z veřejné části obchodního rejstříku. Z dat v neveřejné části rejstříku by například v Lichtenštejnsku mělo být možné dohledat mnoho informací o skutečných vlastnících obchodních společností, kteří se veřejně skrývají za najaté správce. Přátelé s vazbami Námětů k prošetření se v Česku v uplynulých měsících objevilo hned několik. Během letních prázdnin bylo zveřejněno mnoho článků o podezřelých švýcarských kontech Romana Janouška, přítele pražského primátora. Stejně tak jsme se mohli dočíst o Marku Dalíkovi, příteli bývalého premiéra, že přes lichtenštejnskou firmu vlastní luxusní italskou vilu. A předminulý týden se v MF Dnes objevila informace, že mezisklad pro vyhořelé jaderné palivo za jeden a půl miliardy korun má pro ČEZ stavět firma CEEI, jejímž majitelem je lichtenštejnská firma U.B.I.E., za niž mluví honorární konzul Ruské federace v Lichtenštejnsku Markus Büchel.
Zůstatky na účtech, ke kterým měl Janoušek podpisové právo, dosáhly podle zpráv z médií dvou miliard korun. Švýcarská prokuratura ho začala vyšetřovat pro podezření z praní špinavých peněz. Janoušek celou záležitost nijak nevysvětlil a podle informací týdeníku EURO odmítl původ peněz a důvod jednotlivých transakcí vysvětlovat jak švýcarské bance, tak prokuratuře.
Vila v toskánském Monte Argentariu, kde trávil dovolenou expremiér Mirek Topolánek, je psána na lichtenštejnskou společnost Raben Anstalt, od níž si ji měl Dalík podle svých slov pronajmout. Z řady okolností ale vyplývá, že je ve skutečnosti jejím vlastníkem a skrývá tento fakt z obav, že by nedokázal vysvětlit, kde a jak na ni vydělal. Nečtou noviny a nesledují televizi Začaly česká policie a české finanční úřady tyto informace prověřovat? Z odpovědí, jež získal týdeník EURO, vyplývá, že resortu financí jsou lichtenštejnské a švýcarské účty a firmy spojené s Janouškem a Dalíkem podezřelé, zatímco „vnitro“ na nich nic k vyšetřování nevidí.
Policejní mluvčí Úřadu pro odhalování korupce a finanční kriminality Roman Skřepek týdeníku EURO odpověděl: „Ve vašem dotazu zmiňujete dvě konkrétní jména (Roman Janoušek a Marek Dalík) a v návaznosti na ně kladete další dotazy. V této souvislosti vás musím požádat, že pokud disponujete jakýmikoliv podezřeními nebo důkazy, které by svědčily o trestné činnosti, abyste se obrátil na nejbližší útvar policie nebo státní zastupitelství a svoje poznatky sdělil orgánům činným v trestním řízení. Ke konkrétním osobám však policie, jak jistě dobře víte, žádné informace neposkytuje, pokud to není v zájmu trestního stíhání.“ Přesto vzápětí ještě mluvčí Skřepek dodal: „Mohu vám dále sdělit, že proti žádné z vámi jmenovaných osob (Roman Janoušek a Marek Dalík) není vedeno trestní řízení.“ Berňáci se nevymlouvají Šéf české daňové správy Knížek ale vše tak čisté jako policie nevidí: „Po takové mediální kampani se daňová správa nemůže tvářit, že o ničem neví.“ Dotázali se tedy Knížkovi podřízení na majetkové poměry a transakce na švýcarských účtech Romana Janouška či na struktury za lichtenštejnskou firmou spojovanou s Markem Dalíkem? „Ke konkrétním případům se z důvodu zákonné povinnosti mlčenlivosti nemohu jakkoliv vyjadřovat,“ odpověděl Knížek.
Mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob poskytl informace týkající se množství žádostí o poskytnutí informací o bankovních účtech, jež Česká republika adresovala jiným zemím. V roce 2008 požádala ministerstvo financí o informace ve 180 případech a v prvním pololetí letošního roku stokrát. Mimo to na základě směrnice EU o automatické výměně informací dostává česká daňová správa ročně zhruba 50 tisíc záznamů o účtech z celé EU. Ani Jakob však týdeníku EURO neodpověděl, zda bylo dotázáno Švýcarsko v souvislosti s Janouškem a Lichtenštejnsko v souvislosti s Dalíkem. O pár dnů později však pro deník Právo mluvčí uvedl: „Osobou podnikatele Romana Janouška se finančně-analytický útvar ministerstva financí (FAÚ) zabývá na základě vlastních zjištění a informací získaných z veřejných zdrojů. V této věci komunikujeme i se švýcarskou stranou. Případ je v šetření a k detailům se v této fázi nebudeme vyjadřovat.“ Podle informací Práva se FAÚ zajímá hlavně o Janouškův účet v Komerční bance, na němž mají ležet desítky milionů korun a na který mají chodit pravidelné platby od společnosti Ora Print. Na Mirka Dušína zapomeňte Tlak jedněch zemí na jiné kvůli poskytování informací o bankovních účtech a transakcích jejich občanů a firem se dá popsat ještě z druhé strany. Nejde o střet Rychlých šípů s Bratrstvem kočičí pracky, o boj dobra se zlem, ale o realistickou snahu obou táborů udržet na svém teritoriu – ať dobrovolně či nedobrovolně – lukrativní daňové poplatníky. I země jako USA, Německo či Francie, jež se proklamativně snaží bojovat proti daňovým únikům a optimalizacím v daňových rájích a propagují vzájemnou výměnu informací o podvodnících a daňových hříšnících, se na druhé straně snaží své „dobré klienty“ chránit.
„Půjde-li o informace o bezvýznamné osobě s průměrnými příjmy, tak Rakousko, Německo stejně jako Česká republika žádostem svých partnerů bez mrknutí oka vyhoví a informace poskytnou. Půjde-li ale o velmi úspěšného obchodníka, jenž se rozhodl změnit svoji daňovou příslušnost, tak toho si bude každá země chránit. Země, ve které jako nový daňový rezident začal odvádět na daních desítky milionů korun, bude používat všechny možné výmluvy a zdržování, aby té jeho staré zemi nijak nepomohla,“ říká vysoce postavený úředník na ministerstvu financí. A dodává: „Nahlas to ale říct nejde, protože všechny ostatní země by se začaly tvářit, že ony jednají jako Mirkové Dušínové.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče