Všeobecní hybatelé

01. října 2008, 15:46 - Jefim Fištejn
01. října 2008, 15:46

Největší americká automobilka General Motors v září oslavila 100. výročí svého vzniku

Název největší americké automobilky, která v září oslavila 100. výročí založení, by se dal přeložit všeobecní hybatelé. Když gründerský podnikatel William C. Durant nechal registrovat novou společnost pod značkou General Motors (GM), netušil, že zakládá největší výrobu aut na světě. Firma proslulá především cadillaky má za sebou hezkou řádku hvězdných hodin. Již před válkou její inženýři vymysleli automatickou převodovku – vynález umožnil posadit za volant ženy, což zdvojnásobilo počet řidičů v USA. V polovině padesátých let koncern vytvořil slavný model s dlouhou siluetou připomínající člun. V šedesátých letech více než polovina všech prodaných aut v USA připadala na značky GM. Lunochod, který v roce 1971 zdolal po měsíčním povrchu 27 kilometrů, byl vyroben ve zdejších dílnách. Oslavy 100. výročí se však obešly bez barnumské reklamy. Oslavenec totiž zrovna prožívá těžké chvilky a na slavení nemá náladu. Od roku 2005 koncern ztratil 70 miliard dolarů a poprvé i prvenství na trhu – první příčku obsadila japonská Toyota. Detroitská automobilka bojuje o svůj osud zejména v oblasti, v níž odjakživa byla všeobecným hybatelem – v oblasti technického pokroku. Vrhá na trh stále nové modely s hybridním, částečně vodíkovým a zčásti solárním pohonem. Teď chce překvapit svět elektrickým vozem, jehož baterie se nabíjí z obyčejné domácí zástrčky. Takové auto vůbec nepotřebuje tekuté palivo a jeho spotřeba elektřiny je menší než kuchyňské ledničky. Poté, co vyvolal rozruch na výstavách, vůz Chevrolet Volt přijde do prodeje na podzim 2010. A GM si od tohoto okamžiku slibuje osudový zlom. Spojené státy americké mezitím procházejí obdobím převratných změn ve vztahu k osobním dopravním prostředkům.
Hovoří-li Američané o „svobodě“, v první řadě mají na mysli svobodu pohybu. Snadnost pohybu po obrovské zemi, k němuž nepotřebují víc než dopravní prostředek, dostala v americké kultuře spirituální rozměr. Kerouakovo kultovní dílo Na cestě není přece žádným cestopisem – je to óda na radost, kterou skýtá volný pohyb. Průměrný Američan mění místo pobytu jednou za dva tři roky. Neuvěřitelná mobilita je ryzím americkým národním rysem, vlastně rozhodujícím rysem amerického ducha. Nelíbí se ti práce nebo na tebe doráží zlý šéf? Hoď svých pár švestek na korbu malé dodávky a vyraz! Pro amerického kluka dospělost začíná, když mu rodiče svěří klíče od auta. Tím teprve se pro něho otvírají brány svobody: večírky v širokém okolí, dostaveníčka a první milování na zadním sedadle. Máš vlastní kola – jsi svobodný člověk. Stařec pozná, že jeho život dohasíná, když už není schopen si sám zajet do bridžového klubu.
Stovky knih popisují psychologii vztahu mezi Američanem a jeho autem. Američané auta nevlastní, oni je „nosí“ – stejně jako se nosí oblek od Armaniho nebo Bosse. Přijíždíte-li svým vozem, prozrazujete o sobě mnoho. Máte-li auto značky Saab nebo Volvo, budete jistě voličem Demokratické strany. Pokud jezdíte hummerem, jste přesvědčený republikán. Auto nejen dopravuje, ale také o vás vypovídá. Prozradí i to, jakou životní fází právě procházíte. Otec početné rodiny řídí pick-up nebo minivan. Přijedete-li však na rande minivanem a přitom o sobě tvrdíte, že jste svobodný, americká dívka se vás zalekne – jste buď nebezpečný podivín, anebo před ní tajíte, že máte ženu a děti. Muž ve věku přes 50 let, který řídí červený sportovní kabriolet, prozrazuje, že prožívá krizi středního věku. Samozřejmě, že tyto a jiné znaky a jejich čtení se proměňují v čase. Dnes jezdit do města tankoidním hummerem už neznamená, že jste zazobaný a nezávislý chlap. Spíše to svědčí o tom, že rychle chudnete a nemáte peníze na druhý, menší vůz na cesty do města na nákupy, nejspíš dosud splácíte svůj předražený terénní vůz a hned tak se jej nezbavíte – jen málo je dnes zájemců o silničního žrouta, který přijde na tisíc dolarů měsíčně. Američané kudy chodí, nadávají na drahý benzin. Je to však spíše projev davové psychózy. I při ceně čtyři dolary za galon (zhruba čtyři litry) platí Američan jen třetinu toho, co Holanďan a polovinu celoevropského průměru. Pokud však žijete v Kansasu nebo Texasu, nemůžete v žádném případě přesednout na kolo, jak to často činí Holanďan. Američané se aut nevzdají, spor se vede jen o to, jaké parametry modely budou vykazovat. Snížení parametrů však může být pro detroitskou automobilku riskantním krokem, neboť je v rozporu s americkou mentalitou. Znáte Američana, který je naprosto spokojený s velikostí svého auta, domu nebo platu? Všichni chtějí, pokud možno, větší velikost a ve větších dávkách. Dnešní ceny benzinu obnažily základní slabinu hummerů – jejich vysokou spotřebu. Jenže velké auto nemusí mít velkou spotřebu. Problém je technologicky řešitelný. A o to se právě GM pokouší. Aby Američané mohli mít to, co si vždycky přáli – největší a přitom nejekonomičtější vůz.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče