Všechno všech

28. května 2012, 11:40 - Táňa Králová
28. května 2012, 11:40

Zatuchlé poměry v myslivosti pozvolna provětrávají novodobí „Schwarzenbergové“

Předtím, než se početná rodina Lobkowiczů sejde při různých slavnostech v jídelně mělnického zámku, vyrazí myslivci na hon. Hlavním chodem při hostinách pro dvě stovky příslušníků šlechtického rodu obvykle bývá zvěřina ulovená ve vlastní honitbě. Myslivost byla vždycky nedílnou součástí hospodaření panství a k velkým rodinným oslavám patří zvěřina, vyprávěl nedávno kníže Jiří Lobkowicz v televizním pořadu S Italem v kuchyni. Divočina na talíři není žádnou vzácností ani v domácnostech myslivců, kteří žádné honební pozemky nevlastní. A o tom, že mají mrazáky nacpané zvěřinou, zbytečně nikde nemluví. Na venkově to beztak každý ví. Živá zvěř je sice přírodní bohatství, po usmrcení ovšem takovou výjimečnost ztrácí. A dobrý každý zastřelený divočák, hlavně že už neškodí, pomyslí si lidé, kterým socialistické manýry přežívající v české myslivosti přijdou normální. Mnohým sedlákům ale nepřijde normální, že se po jejich polích mohou v souladu se zákonem svévolně pohybovat myslivci organizovaní v místním sdružení, z nichž někteří se přitom chovají jako na dobytém území. Řada zemědělců by si přitom revír ráda spravovala sama. Nemuseli by pak počítat vysoké škody napáchané přemnoženou zvěří, kterou střelci oprávnění k výkonu myslivosti z různých důvodů nezvládají. Jenže mít vlastní pozemky a myslivecké zkoušky ještě nestačí.
Zdejší zatuchlé myslivecké poměry ale stále více provětrávají „novodobí Schwarzenbergové“. Byznysmeni, bankéři, právníci, lékaři či jiní majetní lidé nejenže rádi loví, ale také investují do pozemků, aby měli své honitby, nebo si je alespoň pronajímají. Někdo si takto buduje prestiž, naplňuje svou zálibu nebo má hodně rád přírodu a ví, že nejlépe se relaxuje na čekané. Na novou mysliveckou aristokracii pak ortodoxní kolektivní myslivci často nahlížejí jako na škodnou, která je vyhání z hnízda.
Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty stále drtivě opanující zdejší myslivost, ovšem rozlišuje mezi privátními vlastníky (či uživateli) honiteb. Na některé má pifku, když tvrdí, že spousta takových lidí není schopna se o revír postarat. „Podnikatelé nemají čas vysedávat po nocích na posedu. Následkem je nárůst populací zvěře a škod,“ říká Kostečka. Naopak za ukázkovou považuje radějovskou oboru Leoše Novotného, bývalého majitele konzervárenské firmy Hamé. Tedy oboru, za kterou mají nyní Lesy České republiky zaplatit pokutu 350 tisíc korun, protože nezabránily devastaci přírody. Marně se státní podnik u soudu bránil argumentem, že za hospodaření v daňčí oboře zodpovídal v inkriminované době Novotný jako její tehdejší nájemce.
V Česku je téměř 95 tisíc držitelů platných loveckých lístků. Většině lidí střílení jelenů a bažantů nic neříká a vztahy mezi nimrody jsou jim na hony vzdálené. Netuší, že v kamizolách jsou oděny různé tábory, které mají nejrůznější zájmy a představy o myslivosti. Velmi zjednodušeně se dají dělit na levicové konzervativce a pravicové reformátory. Zatím mezi sebou vedou spíš utajené bitvy, které pomalu začínají přerůstat ve veřejnou válku. Rozbuškou k jejímu vypuknutí je blížící se rok 2013, kdy vyprší naprostá většina desetiletých smluv na pronájem honiteb. Půjde o hodně – budou se rozdávat karty na další desetiletku. Zástupy zájemců o takzvaný výkon práva myslivosti budou přitom podstatně delší než v roce 2003.
Co nejvíc území se nadále budou snažit uhájit takzvaní lidoví či dělničtí myslivci, jak se říká členům Českomoravské myslivecké jednoty zastřešující místní spolky myslivců. Nebudou to mít jednoduché. Tam, kde se zrovna dobře nezapsali, jim nájemní smlouvy neprodlouží. Honební společenstva, sdružující vlastníky pozemků, budou svůj revír spravovat ve vlastní režii, nebo si vyberou jiné správce. Někde tuto roli převezmou noví majitelé, kteří v minulých letech od státu úspěšně nakupovali zemědělskou půdu, a tím se dostali k honebním pozemkům.
Dosavadní uživatelé bezzemci se ale jen tak nevzdají. Ve válce myslivců se ke slovu dostanou jiné zbraně než brokovnice a kulovnice. Rozhodující bude dobře zamířený lobbing. A tady kličkování nepomůže. Ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) dobře ví, že téma myslivost bude muset letos otevřít. Na krku mu sedí sedláci dovolávající se jménem vlastníků pozemků větších práv. V parlamentu zase sedí řady myslivců spokojených se současnými poměry, stejně jako v mnoha kancelářích Fuksova úřadu. Střílející úředníci a poslanci, ať z oranžového, rudého či modrého klubu, zase udělají vše proto, aby vymoženost v podobě socialistické myslivosti podrželi. Hlavně nepřijít o společnou euforii z lovů v židlochovických oborách nebo honitbách na Konopišti.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče