Vrazi vzdor varování

24. května 2012, 17:09 - Josef Tuček
24. května 2012, 17:09

Na tornáda ani nejdokonalejší varovné systémy nemusejí stačit. Ve Spojených státech už letos zabila na 500 lidí

Spojené státy postihl rok rekordních tornád. Bylo jich už přes 1400, což je množství, které někdy nebývá ani za celý rok. Co je však tragičtější – zahynulo při nich už přes pět set lidí, tedy asi tolik jako za deset předchozích let dohromady. A květnové tornádo, jež zničilo město Joplin v Missouri, bylo vůbec nejhorší za posledních šedesát let: zabilo více než 130 lidí, zraněných bylo přes 900. Škody, které zde způsobilo, se odhadují až na tři miliardy dolarů. „Vůbec nás nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát,“ komentoval situaci historik zabývající se tornády Thomas Grazulis pro list New York Times. „Vždyť máme tak dobrý varovný systém.“ Co tedy selhalo? Ve hře se sešlo několik nešťastných činitelů najednou. To, že se právě letos objevilo tolik tornád, je zřejmě náhoda. Odborníci nehlásí žádný důvod, proč by měla být najednou tak intenzivní a proč by jich mělo být tolik zrovna letos.
K tomu se přidává skutečnost, že vědci nedokážou včas odhalit každé rodící se tornádo ani předpovídat jeho další postup. Na smrtelné bilanci se ještě podepisuje, že přibývá Američanů žijících v mobilních domech na kolečkách, které při větším větrném víru nenabízejí žádnou ochranu. A zdá se, že lidé ne vždy dbají varování.

Základem je radar

Účinný varovný systém začal vznikat v padesátých letech minulého století a je založen na radarech. Jejich vlny se odrážejí od bouřkových mraků, pod nimiž se tornáda rodí, takže se dají předpovídat místa jejich vzniku a je možné v meteorologickém zpravodajství upozornit na určité, i když zatím nejisté riziko.
Radar však navíc stanoví rychlost větru a směr jeho pohybu podle odrazu radarových vln od dešťových kapek, sněhu či krup, které vítr nese, či předmětů, jež vír tornáda nasál. Přístroj dokáže určit i to, zda se vítr točí, tedy zda už tornádo vzniklo. Může se však stát, že se tornádo rozvine rychleji, než jsou data analyzována, takže meteorologové nestihnou zaznamenat jeho vznik, ale až následný pohyb.
Údaje z radarů doplňují hlášení vyškolených spolupracovníků meteorologické služby, kteří oznamují, když tornádo spatří. Údaje z meteorologických družic také hrají roli, ale podstatně menší.
Vydaná varování před možným vznikem tornád a poplachy, když už vznikla, se šíří prostřednictvím úřadů, policejních služeben a hlavně místních rozhlasových a televizních stanic. Když už tornádo v blízkosti vzniklo, varují před ním sirény.

Poplach na vlastní kůži

Autor těchto řádků zažil takový poplach před několika lety na koleji vysoké školy Macalester College ve městě St. Paul v Minnesotě. Uprostřed noci se všude rozezněly sirény a obyvatelé koleje se shromáždili ve společné místnosti u televize s místním zpravodajstvím. Pohotově vysílala informace o pohybu obrovského tornáda, které se vytvořilo kus za hranicemi města. Brzy je doplnily i noční, nicméně působivé záběry natočené zdálky. Mezitím televize prostříhávala reklamní spoty, které díky vysoké sledovanosti toto mimořádné zpravodajství určitě zaplatily.
Všichni lidé na koleji věděli, že pokud se tornádo přiblíží, půjdou se schovat do sklepa pod kolejní budovou. Ale nakonec to nebylo nutné. Větrný vír se točil jen na polích, asi po hodině se úplně ztratil a všichni se zase rozešli do svých pokojů.
Takhle idylické to však není pokaždé. John Ferree, výzkumník z Národní laboratoře pro silné bouře ve městě Norman v Oklahomě, konstatuje, že je možné úspěšně předpovědět tři ze čtyř tornád dříve, než vzniknou. To ovšem znamená, že u čtvrtiny tornád meteorologové vydávají varování až v okamžiku, kdy nečekaně vzniklý vír už postupuje krajinou.

Minuty na úkryt

Radary zachytí pouze horní část vířící smršti. Kudy prochází jeho dolní, tedy nejničivější část se dá pouze odhadovat s přesností asi na osm kilometrů. V některých případech mají lidé jen minuty na to, aby se skryli. V minulých dnech se tornáda objevila i ve státě Massachusetts, kde jsou vzácná. „Národní meteorologická služba dělala, co mohla,“ hodnotil Deval Patrick, massachusettský guvernér. „Ale víte, jak to bylo ve městě Springfield? Varování přišlo jen deset minut před tornádem!“
V nedalekém Mansonu lidé reportérům New York Times popsali, že když zaslechli varovné sirény, stačili sotva doběhnout domů, než tornádo udeřilo. I tak však měli štěstí, podle posledních zpráv tu zahynuli „jen“ tři lidé… Zato město Joplin ve státě Missouri zasáhlo tornádo v neděli 22. května odpoledne. S více než 130 mrtvými se stalo nejvražednějším větrným vírem od roku 1947. Varovné sirény se rozezněly dvacet minut před příchodem větrného víru. Část obyvatel jim však nevěnovala dostatečnou pozornost. Někteří čekali, až tornádo uvidí na vlastní oči, snad proto, že v jejich okrese je podobné varování vydáváno několikrát ročně, ale vířící vichr se – jak počet pravděpodobností napovídá – obvykle přežene jinudy. Nedělní odpoledne je navíc oblíbenou dobou pro venkovní grilování s přáteli, k tomu se to odpoledne uskutečnilo slavnostní vyhlášení absolventů místní střední školy. Příliš mnoho lidí tedy bylo venku, když živel udeřil.

Najdi sklep a přežiješ

Základem ochrany před tornády jsou pevné budovy a hlavně jejich sklepy. Obvykle neexistují společné úkryty. Pro města je jejich budování i údržba nákladnou záležitostí. Navíc by takové prostory musely být volně přístupné, takže by město mohlo být žalováno o náhradu škody v případě, že by zde došlo ke spáchání zločinu.
Část obětí se při nynější tornádové sezoně v USA připisuje bydlení v obytných automobilech a různých typech automobilových přívěsů. „Od devadesátých let žije více a více lidí v mobilních domech, v nichž má člověk patnáctkrát vyšší pravděpodobnost, že při tornádu zahyne,“ uvádí Harold Brooks z Národní laboratoře pro silné bouře ve městě Norman v Oklahomě. Bydlení „na kolečkách“ je dáno životním stylem některých skupin lidí, zejména důchodců, kteří podle ročního období přejíždějí z místa na místo.
Špatné také je, když tornádo zastihne někoho v autě. Řidičům je doporučováno, aby se schovali pokud možno v nějakém pevném úkrytu, případně zalehli co nejhlouběji do příkopu nebo prohlubně v okolí. Hlavně by neměli zastavovat pod silničními nadjezdy. V důsledku změn tlaku se pod nadjezdem vítr zrychluje a víří v něm předměty, které schované lidi ohrožují.
Škody způsobené tornády se ještě sčítají. Budou nepochybně rekordní. Vysoce převýší například škody za celý rok 2008: 1,8 miliardy dolarů, což je zatím poslední, přesněji vyčíslený údaj. „Jejich náprava však bude jednodušší a rychlejší než třeba po hurikánu Katrina z roku 2005,“ konstatuje Joseph Booth, který na Louisianské státní univerzitě vede ústav pro katastrofy. Připomíná, že tornáda způsobují škody v omezeném pásu, takže i obnova toho, co bylo poničeno, může být rychlá. Oproti tomu hurikány či zemětřesení poničí území komplexně.

Hurikán je pomalejší, ale jeho síla ničivější

Hurikán vzniká vždy nad oceánem a je mnohonásobně rozlehlejší i ničivější než tornádo. Název hurikán se používá zejména v Atlantském oceánu, v jihovýchodní Asii nese pojmenování tajfun, v Austrálii a Indii cyklon. Meteorologové tomuto vichru říkají tropická cyklona. Vzniká nad tropickými či subtropickými vodami oceánu o teplotě alespoň 27 stupňů Celsia, kde jí v nabírání na intenzitě nebrání žádné terénní útvary jako na pevnině. Tvoří ji velké množství bouřek a vítr se v ní rychle točí v gigantické spirále.
Uvnitř hurikánu sice vítr víří rychlostí kolem dvou set kilometrů za hodinu, avšak celý hurikán se obvykle posunuje kupředu rychlostí pouhých patnáct až třicet kilometrů v hodině, jen výjimečně bývá rychlejší. Největší zkázu způsobuje v okolí svého jádra, které obvykle mívá velikost kolem čtyřiceti kilometrů. Po dosažení pevniny ztrácí postupně na intenzitě, protože přichází o zdroj energie z teplého moře, a rozbíjí se o překážky v terénu. Hurikánová sezona v Atlantiku trvá od června do listopadu; největší hurikány se objevují mezi srpnem a říjnem.
Oproti tomu tornádo je mnohem menší, mívá průměr kolem 150 metrů. Obvykle vzniká v nestabilním horkém a vlhkém vzduchu nad pevninou i nad mořem. Má svislou či šikmou osu vířivé rotace, připomínající obrovskou nálevku. Tornáda se vyskytují především v USA v povodí řeky Mississippi, méně často v Indii, Bangladéši, jižní Africe, Argentině a Austrálii; tornáda menšího rozsahu se objevují i v Evropě.

CO JE TORNÁDO

Tornáda vznikají na všech světadílech kromě
Antarktidy. Občas způsobí škody také v Česku.
Nejničivější se však vytvářejí ve Spojených státech.
Severní Amerika se rozpíná od subtropických
po arktické končiny, ale není na ní velké pohoří
táhnoucí se východo-západním směrem, jež
by znesnadnilo přesuny vzduchu. Proto se v americkém
vnitrozemí střetávají masy studeného
vzduchu od severu s horkým vzduchem z jihu.
Tím se vytvářejí vhodné podmínky pro vznik silných
a dlouhých bouřek. Tornádo pak vzniká tehdy,
když pod velkým bouřkovým mrakem stoupá
teplý vzduch vzhůru ve tvaru spirály. Otáčky
se zrychlují, až se na spodní straně oblaku objeví
rotující útvar připomínající sloní chobot, který
se dotkne země a vynáší vzhůru vše, co mu stojí
v cestě. Rychlost větru ve vířícím tornádu dosahuje
až 500 kilometrů za hodinu. Úkaz doprovází
obrovský hluk. Vír se může držet na místě nebo
postupovat až rychlostí přes 100 kilometrů za
hodinu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče