Vraťte nám majetky, hospodařit umíme!

03. prosince 2007, 00:00 - Jiří Němeček
03. prosince 2007, 00:00

Mniši vaří pivo, sestry vyrábějí léky. Lidé z okolí si pronajímají od církve pole a lesy a ekonomika běží na plné obrátky. Takhle vypadalo podnikání církví, dokud mu ideologie vyznavačů srpu a kladiva neudělala přítrž. Oproti jiným restituentům se s touto situací český stát dodnes nevyrovnal. Uměly by dnešní církve kromě duchovní útěchy ukázat i podnikatelské růžky? Tvrdí, že ano.

Podnikání církví Mniši vaří pivo, sestry vyrábějí léky. Lidé z okolí si pronajímají od církve pole a lesy a ekonomika běží na plné obrátky. Takhle vypadalo podnikání církví, dokud mu ideologie vyznavačů srpu a kladiva neudělala přítrž. Oproti jiným restituentům se s touto situací český stát dodnes nevyrovnal. Uměly by dnešní církve kromě duchovní útěchy ukázat i podnikatelské růžky? Tvrdí, že ano.

My hospodařit umíme! Vraťte nám ukradený majetek, a ukážeme vám mnohem lepší hospodaření, než byla socialistická fraška v druhé polovině minulého století. To vzkazují církevní ekonomové politikům a státním úředníkům. Gordický uzel o majetkovém vyrovnání církví se státem se ale táhne dodnes.

Kdo si dělá nároky na největší díl koláče, je přitom jasné – katolická církev v roce 1948 vlastnila 95 procent veškerého církevního majetku na území Československa a hlásilo se k ní devět z deseti věřících. Právě ona přišla o největší výrobní prostředky: pole, lesy, autorská práva.

Oč vlastně stát žádá a s jakým majetkem fakticky disponuje, se ovšem od katolíků nedozvíte. Odpovědi na konkrétní dotazy často připomínají žargon úředního šimla, na který si církev v žádostech o majetkové vyrovnání tak ráda stěžuje.

Problém s vykazováním hospodaření je ten, že tato církev účetně pracuje jako společenství tisíce samostatných právnických osob. „Jedná se o samostatné řády a hnutí a o diecéze,“ vysvětluje vedoucí Správy majetku Arcibiskupství pražského Karel Štícha. Pro představu ale uvádí výsledky účetní uzávěrky svého arcibiskupství za loňský rok. Celkové výnosy dosáhly 292 milionů korun. Stát dodal na dodacích skoro 99 milionů, 51 milionů pochází z nájmu pražských budov a přes dva miliony korun darovali věřící. Pražské arcibiskupství je ziskové. Ve stejném období totiž utratilo o 38,5 milionu korun méně, než získalo do své pokladny.

Regulované nájemné vadí i církvím

Většina katolického majetku byla státem zabrána už v roce 1948. Nejbohatší vlastník v zemi byl tak sražen na kolena. Zatímco katolická většinová církev tak musí jako prioritu svého „podnikatelského plánu“ nejdříve vyřešit majetkové vypořádání se státem, menší církve s velkými restitucemi ani nepočítají. „Třeba my bychom měli nárok na majetek sotva za 100 milionů korun,“ odhaduje náměstek synodní kurátorky Českobratrské církve evangelické Pavel Stolař.

Tato církev nikdy neměla velké majetky, pole nebo lesy, se kterými by se dalo podnikat. Většinou šlo o pozemky přímo u far nebo kostelů do rozlohy jednoho hekatru. Slouží tak spíše jako zahrady nebo sady, na nějaké velké podnikání to nestačí.

Výjimkou je hlavní město. Zde totiž evangelíci vlastní řadu nemovitostí (například v Dejvicích), které k podnikání využívají. „Máme v domech i byty, které můžeme využít k pronájmu – stejně jako ostatní vlastníci domů ale bojujeme s regulovanými nájmy,“ mírně si stěžuje Stolař.

S tím naprosto souhlasí i starobrněnský opat Augustiánského opatství Lukáš Evžen Martinec. „Jsme vázáni protidemokratickým zákonem o regulovaném nájemném, jenž svým duchem patří spíše do totalitních režimů,“ vysvětluje. Přiznává ale, že z nebytových prostor získává opatství nemalé částky. „Bez nich bychom nemohli opravit opatství, které jsme převzali ve značně zdevastovaném stavu a rovněž nemohli konat další činnosti, které každodenní život přináší,“ dodává.

DAŇOVÉ POVINNOSTI CÍRKVÍ

• církve mohou na základě vládní výjimky vést jednoduché účetnictví až do konce letošního roku, potom musí přejít na podvojné

• základ daně z příjmu mohou církve snížit o 30 %, maximálně o jeden milion korun – úsporu ale musí použít na financování hlavní činnosti

• předmětem daně z příjmů nejsou:

   – dary a dědictví

   – příjmy vyplývající z jejich poslání

   – státní dotace a příspěvky

   – úroky z vkladů na běžném účtu

• osvobozené příjmy:

   – výnosy kostelních sbírek

   – příjmy za církevní úkony

   – příspěvky členů

• zdaňované příjmy:

   – z reklam

   – z nájemného

   – příjmy z hospodářské, vedlejší a doplňkové činnosti (z podnikání)

   – úroky z dluhopisů, vkladových listů, termínovaných účtů a podobně

• církve nejsou plátcem DPH u činností, které souvisí s jejich posláním, v případě podnikání ale podléhají stejnému režimu jako ostatní plátci

• od daně z nemovitosti jsou osvobozeny nemovitosti sloužící k vykonávání náboženských obřadů a k výkonu duchovní správy

Pramen: Fiscalis

Do církevního divadla striptýz nepatří

Také Českobratrská církev evangelická má značné příjmy z nebytových prostor. V samém centru hlavního města vlastní Husův dům, kde má i své ústředí. Kromě toho tu funguje menší hotel, jazyková škola a také stejnojmenné divadlo. „Vedeme to tu ziskově, administrativa církve musí z něčeho žít,“ vysvětluje Stolař. Zisk se pohybuje okolo 1,5 milionu korun ročně.

Například divadlo odvádí církvi pevnou částku. Muselo se však zavázat, že nebude uvádět představení, která by poškodila dobré jméno budovy. Kontroverzní témata nebo striptýz na jevišti by asi divadelníkům jen tak neprošly.

Duchovní aspekt vnáší bratříci i do provozování čtyř rekreačních středisek. Dvě provozují zcela ve své režii a organizují zde společné pobyty rodin, ozdravné pobyty pro děti a postižené. Další dvě střediska v Janských Lázních ale fungují na principu tržních cen, i tak ale nabízejí především ozdravné pobyty a přednostně se orientují na věřící.

Církevní podnikatelé si ovšem musejí dát dobrý pozor na účetnictví. Například z darů věřících církve daň neplatí, z vybraného nájemného už ovšem ano. Je proto třeba vést oddělené účetnictví. Jestliže navíc obrat církve z podnikatelské činnosti přesáhne stanovenou hranici, stává se jako každý jiný podnikatel plátcem daně z přidané hodnoty a navíc musí vést podvojné účetnictví místo jednoduché evidence příjmů a výdajů.

Zisk je až na druhém místě

Různé řády, diakonie nebo další církevní organizace se zabývají i drobnou podnikatelskou činností. Vyrábějí léčivé masti, drobné dekorační předměty nebo ručně psané modlitební knížky. „Nejde o výdělek, pomáháme lidem,“ vysvětluje sestra Marta ze severní Moravy. Řádové sestry třeba pracují pro chráněné dílny s postiženými lidmi. V této době vyrábějí hlavně adventní věnce, úspěch mají ale i s ručními předložkami do koupelen, umělými květinami nebo výrobou svíček ze včelího vosku.

Řada z těchto produktů se dá koupit třeba na různých vánočních trzích či ve specializovaných prodejnách. Na rozdíl od mnoha jiných zemí, kde jsou klášterní výrobky vyhledávány a ceněny, nemá jejich prodej v České republice tradici. Jsou ovšem vyráběny často velmi odborným řemeslným způsobem a v malých množstvích.

Hypermarket pro věřící

V Brně byl letos otevřen ojedinělý specializovaný obchod s klášterními produkty, mešními víny a klášterními pivy. Tato prodejna, která nese název Benedictus, se zaměřuje na výrobky z českých i zahraničních klášterů. Na své si přitom mohou přijít i ateisté. Obchod nabízí širokou škálu biopotravin: sojové výrobky, ovocné štávy, biokávu, biokakao, sušené ovoce, houby či sýry. K mání je třeba i vynikající hořčice francouzského typu z kláštera trapistů v Novém Dvoře.

V nabídce je také unikátní kolekce mešních a košer vín od pověřených výrobců, doplněná o soubory vín ze Svaté země a dalších zahraničních klášterů, včetně světoznámého brandy z Klosterneuburgu. Sedmičku českého mešního tu lze pořídit už od 99 korun.

Ojedinělý soubor trapistických piv z produkce belgických klášterů je doplněn českými klášterními pivy premonstrátů ze Želiva. Oč se jedná? Ve světě existuje pouze šest pivovarů v majetku mužského církevního řádu trapistů, majících právo vařit „trapistické pivo“ – je silné, chuťově výrazné a svrchně kvašené. Toto pivo vždy dozrává v lahvi a většinou obsahuje větší množství zbytkového cukru. Podává se při pokojové teplotě a v tradičním širokém poháru.

V ostatních zemích mohou takové pivo vařit i jiné církevní řády, pak se ovšem označuje jako Klášterní pivo - Kloster Bier. Právo vařit tento typ piva mají pouze ty pivovary, které jsou v majetku církevních řádů, anebo pokud má takový řád v pivovaru alespoň majetkový podíl.

Pivo dřív vařil snad každý druhý klášter v zemích Koruny české. Dnes už je tato praxe minulostí – třeba už proto, že mniši nemají k dispozici vlastní slad a chmel z církevních nebo pachtovaných pozemků. Pivo ale není jediným alkoholovým produktem, který pochází z rukou mužů a žen zasvěcených bohu. V nabídce pro zákazníky se najdou i bylinné likéry od sester z Doksan.

I v Česku jsou ovšem registrovány církve, které se s alkoholem smířit nehodlají. „Nikdy bychom nešli do podnikání, které má cokoliv společného se zakázem islámského práva, cokoliv co má něco společného s drogami, alkoholem, konzumací něčeho z prasat, s lichvou nebo pornografií a podobně,“ distancuje se Vladimír Sáňka z Ústředí muslimských obcí.

To není ale ani případ nabídky většiny křesťanských podnikatelských záměrů. Mezi klášterní produkty patří třeba svíčky, věnce, knihy nebo keramika – namátkou z Galerie Karmel Bosých karmelitek v Praze.

„Zájem je zejména o produkty zdravé výživy, biokávu a mešní vína,“ říká vedoucí brněnské prodejny Benedictus Marie Mezuláníková. Přes léto byl podle ní zájem zákazníků nižší, s příchodem Dušiček a adventu se ale znatelně zvýšil. Prodejna otevřela i čajovnu a své produkty nově nabízí i přes internet. „Týdně odešleme tak dva balíčky, v tomto prodeji vedou objednávky belgických trapistických piv a hořčice,“ dodává vedoucí.

 

Na knihách se moc nevydělá

Na pomezí podnikatelského a duchovního zájmu je publikační činnost. Tu dělá (nebo si ji objednává) v podstatě každá z církví. Potom je samozřejmě rozdíl, zda jde o tisk letáku, který zve na novoroční bohoslužbu, nebo výrobu drahé ilustrované bible pro děti. Protože se tiskne v menších nákladech než třeba příběhy o Harry Potterovi, a také zájem kupujících je mnohem menší, musejí církve tyto „ideologické“ publikace často dotovat.

Církevní ekonomové přiznávají, že jsou rádi, když hospodaření jejich nakladatelství či prodejen liturgických předmětů a literatury nakonec skončí nulou. Zájem církve v oblasti charitní a vzdělávací převažuje nad striktně ekonomickým propočtem Má dáti - Dal.

Prodělek? Fary jsou bezedná jáma na peníze

Jsou i horší „obchody“. Zejména katolická církev má po republice hustou síť farností s nemovitostmi, které není schopna finančně spravovat. Jedna diecéze za druhou tak přistupuje k prodeji.

Například plzeňské biskupství se za poslední tři roky zbavilo bezmála čtyř desítek starých chátrajících budov, pro které nemělo využití. Další desítky nabízí k prodeji, nové nabídky se připravují. „Cílem prodeje není zisk, nýbrž snaha zachránit objekty, které už nejsou součástí života církve. Jednotlivé farnosti na jejich opravy nemají peníze,“ říká mluvčí biskupství Alena Ouředníková.

Biskupství se k většímu prodeji far rozhodlo jako první v republice. Na západě Čech se církev potýká s odlivem věřících, který nastal po vysídlení obyvatel z pohraničí před druhou světovou válkou a bezprostředně po ní. Velká území pak byla pustá nebo se sem přistěhovali noví lidé, kteří ale neměli k místu ani k tamnímu církevnímu dění žádný vztah.

Prodávané fary jsou v obcích, kde je patrný odliv věřících, není tam žádný církevní život, neslouží se tam pravidelné bohoslužby a pokud tam jsou nějací věřící, dojíždějí do centrální obce farnosti. Aby církev vyšla vstříc potřebám aktivních věřících, v minulých letech se také v diecézi snížil počet farností z více než 300 na zhruba sedm desítek.

„Na budovách se většinou podepsalo neblahé zacházení komunistického režimu. Byly využívány jako různá skladiště, pro potřeby zemědělských družstev, armády a podobně,“ vysvětluje Ouředníková. Podle ní není možné říci, kolik budov církev postupně prodá. Když projekt v lednu 2004 startoval, hovořili zástupci biskupství asi o pětině ze zhruba dvou stovek far.

Biskupství nabízí objekty na internetu na adrese www.fary.net. Při prodeji se zájemců ptá i na další využití. Církev tak zjišťuje, zda nový majitel nenechá objekt dál chátrat. Církev se také snaží, aby další využití objektu neodporovalo dobrým mravům a nedotklo se místních lidí. „Zjistili jsme, že fara je pro místní občany citlivá záležitost, dokonce i pro mnohé, kteří nejsou věřící,“ uvedla mluvčí. Většinu far si zatím koupili lidé, kteří si je nejčastěji opravují na rekreační objekty nebo je připravují na bydlení v důchodovém věku.

Peníze za prodej far dostane z valné většiny farnost, která s nimi má naložit tak, aby přinášely pravidelné výnosy. Malá část peněz jde do diecézního solidárního fondu oprav a investic.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče