Volný čas dětí. Bez sponzorů už to nepůjde

20. srpna 2009, 06:53 - Jiří Němeček
20. srpna 2009, 06:53

Zájmové kroužky, sport, nebo obyčejný letní tábor pro děti – to stojí stále víc peněz. Pokud rodiče nejsou dobře situovaní, musejí se spolehnout na pomoc státu nebo samospráv. I ty jsou ale nyní s penězi „na štíru“. Východisko? Oslovit třeba sponzory.

Autor: Jakub Hněvkovský

Vyrazit si z Prahy, Ostravy nebo Chomutova do přírody je určitě pro řadu školáků to nejlepší, co prázdniny nabízejí. Rodiny bez prarodičů na venkově ale mívají problém, kam a hlavně za kolik peněz děti poslat.

Ubytování, doprava ani strava nejsou levné. Rodinu s dětmi školního věku tak podle propočtů stojí tábor v Česku tisíc, ale také až dvacet tisíc korun za týden. Záleží na tom, jestli rodičům stačí poslat děti pod stan, nebo jim chtějí dopřát třeba výuku jízdy na koních nebo lekce potápění.

Postarat se o děti a dospívající mládež z „obyčejných rodin“ je jedním z úkolů, které na sebe berou dobrovolně i samosprávy. Města a obce utrácejí na dotacích na sport, turistiku a další mimoškolní činnost stovky milionů korun ročně. „Příjmy obcí se však letos propadly a šetřit se musí všude,“ přiznává prezident Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák.

Města se přesto snaží zachovat alespoň minimální příspěvky. „Je to lepší, než když se děti potloukají bez dozoru na sídlištích,“ zdůvodňuje výdaje pracovnice městského úřadu Prahy 4. Města investují do parků, sportovišť a dalších aktivit volného času.

Radnice mohou navíc občanským sdružením poskytnout třeba příspěvek na dopravu. „S tím jsou ale trochu potíže při jarních prázdninách, protože do našeho oddílu chodí děti z různých městských částí a jejich volno se občas nekryje,“ říká pětadvacetiletý Aleš Jindřich, hlavní vedoucí oddílu Záře ze Sdružení turistických a tábornických oddílů v Praze 4. Připomíná, že samosprávy v době výuky dotace na mimoškolní výlet neproplácejí.

Dotace může poskytnout i ministerstvo školství. I to ale nyní počítá každou korunu. Sdružení turistických a tábornických oddílů letos od rezortu nedostalo na svou činnost ani korunu, ještě loni byly přitom výpravy dotovány padesátikorunou na osobu.

I Praha teď přitom počítá, kde se dá. V rámci pomoci dětem z letos zaplavených území totiž část prostředků urychleně převedla na netradiční tábory: Školáky ze zatopeného venkova pozval magistrát do hlavního města. „Děti jsou ubytovány v ubytovacích zařízeních Domu dětí a mládeže hlavního města Prahy, je jim zajištěna strava, pedagogický dozor a bohatý program. V jeho rámci děti navštíví pražskou ZOO, je pro ně připraven program v Národní galerii, půjdou do planetária, chybět nebudou radovánky v aquaparku. Doprava z místa bydliště do Prahy a zpět je zajištěna,“ vysvětluje Marie Kousalíková, náměstkyně pražského primátora pro oblast školství a volného času. Podobně pražským dětem pomohla řada krajů při minulých povodních.

Finanční nejistota

Nárazové akce jsou chvályhodné, ale neřeší soustavnou činnost organizací dětí a mládeže. Ty se neustále potýkají s finanční nejistotou. Příkladem může být právě Sdružení turistických a tábornických oddílů, které pod různými razítky funguje už asi čtyřicet let. „Minimálně jednou do měsíce pořádáme výlet, buď jednodenní, nebo třídenní. Dále jezdíme na zimní a letní tábor do Orlických hor, kde má naše sdružení chalupu. Věkové rozpětí je široké – děti jezdí od pěti do patnácti let, řada z nich potom pokračuje jako instruktoři a později i vedoucí,“ vysvětluje Pavel Sehnal, jeden z vedoucích.

Jako mladý manažer má přehled i o penězích: Zápisné se platí 400 korun na jeden kalendářní rok. Na schůzky se žádné další poplatky nevážou. Ceny výletů jsou vždy uvedeny v plánu a pohybují se okolo padesátikoruny za jednodenní a tří set korun za třídenní výlet. Činnost sdružení je celoroční, což je podmínkou pro vyplácení dotací.

„Posledních pět šest let jsme úspěšně žádali také o investiční dotace na rekonstrukci chalupy v Nebeské Rybné, která slouží jako táborová základna. Podařilo se nám rekonstrukci dokončit právě včas, než začala krize a kohoutky se začaly uzavírat,“ líčí Sehnal.

Pomoc od podnikatelů

Letos poprvé vedoucí oslovili také jiné sponzory než ty z řad rodičů. Získali tak například zdarma těstoviny nebo mouku a další potraviny od značek jako Zátka, Adriana nebo Dr. Oetker. Touto cestou chtějí jít i v dalších letech. „Spočítali jsme to na zboží tak za deset tisíc korun, s takovým úspěchem jsme ani nepočítali,“ říká vedoucí tábora.

Vstřícnost prokazují i místní podnikatelé, s nimiž mnohé starší táborníky pojí dlouholeté vztahy. Například pečivo tábor kupuje od pekařství v šest kilometrů vzdálené Rokytnici. „Jsou to velmi ochotní živnostníci – objednáme si třeba na tři dny dopředu, jezdíme denně, ale platíme celkovou fakturu až na konci tábora. To je pro nás samozřejmě výhodnější než pořád běhat s penězi v hotovosti,“ dodává hospodářka oddílu Alena Vosková.

Právě jídlo je výrazně hlídanou součástí dětských táborů. Ať už jde o cenu nebo hygienu. „Jídelníček tvořím sama – ale samozřejmě jej konzultuji třeba se zdravotníkem a hlavním vedoucím, aby odpovídalo zátěži dětí. Snažíme se, aby strava byla pestrá, chutná. Vaříme normální jídla, která se jedí i doma,“ vysvětluje hospodářka. Velký nákup se dělá tak jednou týdně – provozovatelé tábora počítají každou korunu i za benzin a nejbližší supermarket není právě za rohem. Hygiena kontroluje tábor pravidelně nejméně jednou za sezónu. „Nikdy jsme neměli problém,“ ťuká na dřevo Vosková.

Letní či zimní výlety mimo Prahu jsou ale jen perličkou v oblasti činnosti oddílu. Stabilním problémem je chybějící stálá klubovna. Chata vzdálená 160 kilometrů od Prahy je pro každotýdenní schůzky skutečně z ruky. A tak se oddíl na jaře a na podzim schází na hřišti u lesa, v zimních měsících většinou ve školní třídě. Ale to není to pravé – už proto, že chybí místo na umístění majetku a vybavení mladých turistů.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče