Voliči, naštvi se

04. března 2011, 15:19 - Miroslav Zámečník
04. března 2011, 15:19

Sjednotit sazbu daně z přidané hodnoty má smysl, ale kompenzace by měly být jiné

Máloco vyvolalo tak zuřivou diskusi na internetu jako vládní záměr financovat schodek průběžného důchodového pilíře a transformační náklady na zavedení druhého (fondového) pilíře sjednocením sazeb DPH na 20 procentech.
Věci veřejné, věrny své strategii hrát v koalici toho sociálně ohleduplného, protlačují ponechání alespoň několika základních potravin v nižší sazbě. Ovšem ve skladbě s efektem na kapsu poplatníka pár desítek korun měsíčně. Potíž je v tom, že s DPH se vyráží dříve, než jsou známy všechny detaily důchodové reformy. Natož pak reformy daňové nebo zdravotní. Veřejnost nemá možnost posoudit dopady a přínosy celého komplexu kroků a zasadit si je do kontextu. Obdobně analytici těžko mohou spočítat celkový dopad reforem na ekonomický růst a veřejné finance, protože nevyhnutelně pracují s hypotézou, co by kdyby. Vše pak vyvolává dojem, že sama vláda spěchá, aby nejbolestivější části reforem „vypustila“ ven v naději, že si občanstvo zvykne a koaliční strany nebudou ve volbách bity jako žito. Druhá spekulace je rozpočtová. Sjednocení DPH na základní sazbě vynese již v letošní předvánoční sezoně nějakých 15 miliard navíc, o něž by se za jinak nezměněných předpokladů mohl snížit schodek. Makroekonomická predikce ministerstva financí z ledna 2011 však s takto rychlým přijetím DPH nepočítala. Je tak otázkou, nakolik se zvýšené výdaje domácností z titulu sjednocení DPH promítnou do celkového ekonomického výkonu a jeho jednotlivých komponentů a posléze i do veřejných financí. Zatím nejlepší analýzu dopadů sjednocení DPH na sektor domácností předložil analytický tým ze Švejnarova think-tanku IDEA, který konstatuje, že před kompenzacemi a bez započtení efektu snížení sociálního pojistného placeného zaměstnavatelem se průměrné domácnosti sníží životní úroveň o 2,6 procenta (577 Kč měsíčně). Jako vždy je ďábel ukryt v detailech, domácnosti nejsou „průměrné“. A tak se deseti procentům nejchudších domácností sníží životní úroveň o 3,11 procenta (409 Kč), zatímco deseti procentům nejbohatších asi o 2,25 procenta (883 Kč). IDEA si rovněž dala tu záslužnou práci, že spočítala strukturu výdajů domácností podle jednotlivých skupin. Dospívá přitom k závěru, že ve snížené sazbě byly i položky, zejména související s bydlením, jež disproporčně spotřebovávaly bohatší, či přímo bohaté domácnosti. To je také jeden z hlavních argumentů pro sjednocení sazby a cílené kompenzace sociálně slabým skupinám.
Kritik může konstatovat, že plošná kompenzační opatření jsou drahá a z hlediska zmírnění dopadů na životní úroveň sociálně slabých skupin nejsou nijak zvlášť účinná. Snížení sociálního pojistného placeného zaměstnavatelem o 1,8 procenta je nesporně dost drahé, ale jeho efekt na poptávku po pracovní síle je v poměru k vynaloženým nákladům diskutabilní. Z hlediska „průsaku“ do čistých mezd zaměstnanců to platí dvojnásob. Kdo by chtěl zvýšit kompenzační efekt na nízkopříjmové skupiny ekonomicky aktivního obyvatelstva, dělal by to přes degresivní slevu na sociálním pojištění. Vyšlo by to na stejné peníze, ale efekt by byl vyšší jak z hlediska kompenzačního, tak z hlediska zaměstnanosti.
Obdobně můžeme argumentovat, že ani důchodci nejsou „průměrní“. Například převedení léků do základní sazby DPH bude znamenat disproporční zátěž pro chronické pacienty (většinou seniory). Rovněž zvýšené náklady na připravované zvýšení poplatků za hospitalizaci nejsou distribuovány ani ve společnosti, ani v domácnostech seniorů zdaleka rovnoměrně. Nerovnoměrnou zátěž domácností chroniků z titulu vyššího zatížení jejich rozpočtů zvýšenými výdaji samozřejmě kompenzovat do značné míry lze, ale v oblasti zdravotní reformy. Zkrátka a dobře sjednotit DPH má ekonomicky jasný smysl, ale kompenzace lze pojmout o dost jinak a celou reformu více vázat. Navíc salámová metoda se v historii opakovaně ukázala být velmi efektivní v případě koncentrace moci až na jednu osobu, nicméně vymýšlení, zveřejňování a protlačování reformních záměrů Parlamentem po kouskách se může ukázat jako velmi riskantní strategie. Jednou nahněvaný elektorát do voleb nezapomene, navíc bude znovu a znovu iritován po dávkách servírovanou reformou s kumulativním na…acím účinkem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče