Volavka a tykadlo

11. září 2008, 17:41 - Jan Schneider
11. září 2008, 17:41

Kauza poslance Moravy by mohla podnítit společnost...

Celý podtitul
Kauza poslance Moravy by mohla podnítit společnost k formulování a dodržování pravidel politického života

Stává se, že některé události začnou žít svým vlastním životem. Tuto situaci dobře znají bibliograf: místo pramenů se začínají interpretovat převážně již jen jejich interpretace. Když pak navrstvené výklady výkladů vytvoří zcela novou realitu, musí se vrátit perioda zkoumání počátečních pramenů, aby se neztratilo i to, co je cenné v oněch interpretacích. Zastavme se proto u několika počátečních skutečností, ale i prvotních interpretací reportáže Janka Kroupy, v níž se do hlavní role obsadil ambiciózní, nyní snad již ex-poslanec ODS Jan Morava.

TEST INTEGRITY

Poslankyně Strany zelených Věra Jakubková nechce hovořit o tom, jak byly činěny pokusy ovlivnit výkon jejího poslaneckého mandátu. „Dokud se nepodaří tuhle věc dokázat, budu o tom mlčet“ řekla Právu. To je podle Kroupy typický průběh většiny pokusů vyšetřit špatnosti, které se údajně dějí v Parlamentu. Novináři odcházejí s hlavou plnou dojmů, ale s prázdnýma rukama. V trestněprávní rovině to končívá patovým „tvrzením proti tvrzení“. Proto Kroupa před mnoha měsíci - po inspirativní schůzce s poslancem ODS Vlastimilem Tlustým - pojal ideu natočit reportáž o jakémsi testu integrity. Proč by nemohli být otestováni politici? Oni sami zákony schvalují, tak ať vědí, o co jde!
Reportéři vymysleli scénář: Navrhnou Tlustému, aby se nechal vyfotit v lehce kompromitující situaci, a jako zaměstnanci fiktivní detektivní kanceláře zkusí tyto fotografie nabídnout v politickém zákulisí. Pak se uvidí, jestli je někdo zveřejní (a kdo to bude), nebo zda někdo začne Tlustého vydírat. A jak řekli, tak udělali.

NEPLÁNOVANÝ PŘEDĚL

Reportéři nafotili poslance Tlustého ráchajícího se ve vodě za přítomnosti dámské společnosti a pak tyto „kompromitující“ fotografie nabízeli k prodeji v politickém zákulisí jako „vedlejší produkt“ činnosti své detektivní kanceláře. Na nabídku zareagoval až Morava, z jehož slov se dalo vytušit, že má na starost shánění informací o rebelujících poslancích ve vládní koalici. Po shlédnutí nabízeného materiálu naprosto rutinně obeslal textovými zprávami premiérova poradce Marka Dalíka a předsedu poslaneckého klubu ODS Petra Tluchoře. Odpovědi dostal v reálném čase, ale nic moc. Dalíka zajímalo, zda to jsou ty fotky „od Mrázka z bordelu“, spořivého Tluchoře pak, zda jde koupit i jednotlivé fotky, nebo pouze celek. Nabízený materiál nicméně svoji roli sehrál. Morava totiž nečekaně učinil vlastní objednávku, čímž dostala kauza naprosto jinou dimenzi. Mladý poslanec se chtěl nafotit ve společnosti dcery poslankyně Strany zelených Olgy Zubové. Se zdůvodněním, aby si poslankyně při hlasování uvědomila, že k dceři mají přístup…

ZVEŘEJNĚNÍ KAUZY

Kritickým bodem každé kauzy je okamžik, kdy má být ukončena, v jakém stadiu rozpracovanosti, v jaké důkazní situaci a zda brát ohled na časový kontext společenských a politických událostí. Na rozdíl od účelového načasování tzv. Kubiceho zprávy do těsně předvolební doby jsou zde přesvědčivé důvody o tom, že k ukončení a medializaci tohoto případu vedl jeho vnitřní vývoj. Morava již naléhal, aby mu agentura vydala pořízené fotografie s dcerou poslankyně Zubové. To si reportéři nemohli dovolit, neboť byly jednoznačně objednány za účelem kolidujícím s trestním kodexem. Pointu si tak načasoval sám Morava. Po Moravově konfrontaci s televizním štábem byl neprodleně s materiály seznámen premiér Mirek Topolánek, ale zůstal pasivní. Kdyby vystoupil a ohlásil Moravovu rezignaci, mohl na tom mediálně vydělat! Pak se poslankyně Zubová nechala slyšet, že případ otevře na blížícím se sjezdu zelených. To by televizní štáb vypadal, že pracoval na zakázku. Tak bylo načasováno odvysílání reportáže.

POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE

Novináře Erika Taberyho (Respekt) trýzní, že „kauza dopadla jednostranně“. Odhalení však bývají jednostranná. Nestrannost reportéra se pozná z dlouhodobé perspektivy. A Kroupa natírá jak ODS, tak i ČSSD. Reportáží prolíná jeho úporná snaha mít stejný odstup od všech aktérů. Tabery dále míní, že kauza „měla jít dál“. O tom, že informace v kauze získané neskončí u ledu, si však může být celkem jist. I proto zřejmě Kroupa nepustil v reportáži všechno, konkurence by dostala zadarmo příliš mnoho nadějných tipů.
Podivné je, že Topolánek téměř týden na kauzu nereagoval. Na sjezdu zelených začal naopak běsnit. Přímo mediální „világoš“ si ODS spískala, když neobsadila Otázky Václava Moravce, v nichž Tlustý smečoval: „Pan předseda lhal zeleným, když říkal, že já jsem iniciátor, pan předseda lhal, když říkal, že já jsem pozval redaktory, redaktoři pozvali mě, pan předseda lhal, když říkal, že já jsem obcházel a rozdával a nabízel, pan předseda lhal, když říkal, že jsem já někde pořizoval nějaké nahrávky. To všechno tam říkal a nic z toho není pravda…“ Existují ale i názory, že naposled se bude smát Topolánek, pokud se mu podaří celou aféru obrátit proti Tlustému, a tak ho jednou provždy vyřídit. Kauza bude možná mít jeden nepříznivý dopad. Poslanci totiž schválili zákon, který inspekci v rámci takzvaných testů integrity umožňuje vůči policistům používat metody, jimiž jsou provokováni ke spáchání trestného činu. Námitky proti zavádění těchto praktik do našeho právního řádu budou asi posíleny obavami mnohých poslanců, kterým hned svitne, jak by dopadli, kdyby se sami stali objekty podobných testů integrity ze strany novinářů. Bylo by to však žádoucí, neboť jsou ústavními činiteli a společnost má právo se ujistit, že konají své povinnosti odpovědně a v souladu se zákony této země.

REBEL TLUSTÝ

Tlustý je zatracován za to, že všechno vymyslel a zinscenoval. On ale nebyl iniciátorem. Prokazatelně byl osloven Kroupou, který též vymyslel „kompromitující“ koupel s figurantkou. Tlustý pouze souhlasil s focením ve vířivce a s dalším nabízením těchto fotografií reportéry. Koupelí jeho role skončila, ať se to komu líbí nebo ne. Je významný rozdíl mezi pasivní rolí volavky, která se vystavuje, a aktivní rolí agenta-provokatéra, který může podněcovat ke spáchání trestného činu. Tlustý byl skutečně jenom volavka.
Tlustý prý nastražil na mladého poslance Moravu past. Tlustý není žádný svatoušek (viz například jeho chování ve funkci ministra financí při shánění aktérů do předvolebních gagů), ale vůči Moravovi v této záležitosti aktivity nevyvíjel. Lze vyšetřit, jestli se jejich osudy v tomto období vůbec potkaly. Překvapením by možná ani nebylo, kdyby šlo o aktivity Moravovy. Tlustého se jeho kritici snaží označit za architekta boudy, do níž si naběhl Morava. Ten si ale boudu vybudoval sám, inspirován svými kamarády.
Tlustý je označován za člověka ochotného špiclovat další poslance a bonzovat na ně. Včetně premiéra. Možná je, možná není. Nesporné však je, že takto nemůže být hodnoceno jeho odhodlání nahrávat si cokoliv, co by mohlo sloužit jako důkazní materiál o jeho vlastním vydírání. To je sebeobrana, na níž má právo každý.

MORAVA A SPOL.

Poslanec Tluchoř prý svou reakci na Moravovu SMS mínil jako žert. Celé jeho vystupování v kauze má ale příchuť velmi černého humoru. Je skutečně rolí předsedy poslaneckého klubu tropit si šprýmy ze svých poslanců? Marek Dalík neprojevil z nabídky fotek žádné velké nadšení. Proč se stále vnucuje dojem, že je to proto, že prostě už měl lepší? A že je k nabídce kompromitujících materiálů z neznámých zdrojů podezřívavý, neboť za nimi tuší důvěrně známé všivárny? Každopádně Dalíkovy i Moravovy výroky ex post nejsou vůbec relevantní. Například Moravovo fabulování, že chtěl dokumentovat něčí nepřípustné praktiky. Morava šetřil Kroupu? Jak, když si nenahrál ani vteřinu nějakého záznamu? Co by chtěl komu předat jako důkaz? Kroupa ale všechno točil a celá akce byla schválena vedením televize.
Morava spontánně a bez nátlaku vyprávěl, že sbírání informací pro ODS je jeho úkol. Líčil, jak krotit poslance pozitivní či negativní motivací. „Tlustého už máme. Teď jsou ve hře zbylí dva, Raninec a Schwippel… na jednoho z nich, to taky není problém, když bude potřeba ho přimět, aby zvážil některá svá rozhodnutí…“ Zajímavé na tom je, že zanedlouho se na poslance Ranince objevily materiály „lustračního“ charakteru.
Všechna Moravova vyjádření po propuknutí kauzy byla učiněna pod velkým tlakem, tudíž jsou neskonale nevěrohodnější. Prý nalétl na sedmiměsíční řízenou provokaci. Jeho úsilí získat fotky s dcerou Zubové bylo ale výhradně Moravovou vlastní iniciativou, nebylo a ani nemohlo být vyprovokováno ani reportéry, natož Tlustým.

BOX
ETICKÉ ASPEKTY KAUZY Případem podnícená diskuse o jeho etickém rozměru je nesporně společensky velmi potřebná. Lze zaznamenat mnoho protichůdných názorů a co je velmi cenné - publikovaných třeba v tomtéž médiu. Zásadní otázkou je, zda reportéry zvolené investigativní postupy byly adekvátní odhalovanému problému. Extrémní přístup ke kauze předvedl Jaroslav Formánek (Respekt), když použil naprosto neuvěřitelné příměry: „ … skrytá estébácká kamera…“, „ … ve jménu demokracie byly použity totožné nástroje a prostředky, jichž využívala komunistická propaganda ve jménu socialismu. Neboli špiclování, utajování, lhaní, falšování identity.“ Chudák Formánek, nepouštějte ho na Západ, nechte ho umřít ve sladké nevědomosti. Co se týče běžného spektra názorů, žurnalisté z Respektu (Jaroslav Spurný a Erik Tabery) se například domnívají, že sledovaný záměr nedostatečně odůvodňuje zvolené investigativní postupy. Tabery zůstal téměř sám se svým dojmem, že reportéři „vyzývali ke spáchání trestného činu“ a že se reportéři sami dopustili omezení práva soukromí, protože nahrávky nebyly pořízeny pro reportážní účely. (Faktem však je, že šlo o záznamy z veřejných prostor užité pro účely reportáže; jinak by je Tabery nikdy neviděl a nemohl by o nich mluvit). Na podobnou filipiku advokáta Tomáše Sokola ocitoval člen rady České televize Petr Uhl ustanovení zákona o oprávněnosti pořizovat obrazové a zvukové záznamy bez svolení fyzické osoby pro zpravodajství tiskové, filmové, rozhlasové či televizní. Sokol se vyjádřil, že filmování dcery poslankyně Zubové bylo neoprávněné. Obecně mohl mít pravdu, ale v konkrétním případě z neznalosti věci chyboval, neboť Kroupa svolení dotyčné osoby měl. Komentátor Hospodářských novin Petr Fischer naopak soudí, že se skandál obrací z protagonistů na reportéry. Odhalované jevy jako by byly menším problémem, než investigativní způsoby reportérů. Fischer však obhajuje jimi použité metody a prostředky, protože reportáž sleduje veřejný zájem, jímž je kultivace politického prostředí. Podobně uvádí Uhl, že ani z hlediska kodexu veřejnoprávní ČT (pro soukromou Novu nezávazného), v němž je upraveno používání skryté kamery a mikrofonu, nenašel v Kroupově reportáži pochybení. Bývalý policejní vyšetřovatel Václav Láska má na základě své praxe za jisté, že jiným než konspirativním způsobem se o praktikách politiků nelze nic dozvědět. Taktéž sociolog médií Jaromír Volek míní, že současná společenskopolitická situace vyžaduje užívání některých - až eticky sporných - postupů. A že veřejný zájem tyto postupy ospravedlnil.
Uhl navíc dovozuje, že v přípravě pokusu vydírat poslankyni Zubovou je zřejmě zapojeno více osob, neboť Morava neustále mluvil v plurálu. Pokud se neprokáže opak, bude nutné přistupovat ke kauze podle příslušného odstavce trestního zákona, který odráží vysokou společenskou nebezpečnost takového jednání. To zpětně zcela ospravedlňuje prostředky a formy, použité reportéry, neboť jsou adekvátní závažnosti odhalovaného jevu.

PŘIMĚŘENÉ PROSTŘEDKY

Sledovaným cílem reportáže bylo fungování zákonodárné moci - zda poslanci jednají podle zjevných pravidel, nebo zda je jejich jednání ovlivňováno skrytě, takzvanou pozitivní nebo negativní motivací. Nejde tedy o to, zda nějaký poslanec chodí či nechodí do bordelu, ale zda tato okolnost nějak skrytě neovlivňuje svrchovaný výkon jeho mandátu. Co se týče v reportáži použitých metod a prostředků, je dobré si uvědomit, že v případech závažné trestné činnosti může policie ze zákona použít skrytého agenta (který nesmí nijak podněcovat trestnou činnost). V případě jevů, jež souvisejí přímo s fungováním ústavního pořádku, logicky přicházejí v úvahu i „ostřejší“ postupy. Existuje-li podezření, že hlasování poslanců je ovlivněno vydíráním nebo korupcí, musí se tím zabývat Bezpečnostní informační služba, která zabezpečuje informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům.
Podle vyjádření reportéra Kroupy i generálního ředitele Novy Petra Dvořáka byly navržené investigativní postupy v maximální možné míře, kterou dovolovala potřeba akci utajit, konzultovány a oponovány s producenty a s právníky. Realizovány byly pouze s akceptovatelnou mírou rizika. Celý postup je rozumný a je dokonce vzdáleně podobný několikastupňové proceduře povolování návrhů například na odposlouchávání telekomunikačního provozu policií nebo zpravodajskou službou.
Podle Petra Fischera význam celé aféry spočívá i v tom, že společnost skutečně natvrdo konfrontovaná s praktikami mocných si začíná hledat náznaky pravidel. A smysl mají pouze ta pravidla, jejichž vznik a složité hledání si společnost musela prožít na vlastní kůži.

DŮRAZY - Poslanci si stěžují na nekalé praktiky v Parlamentu.
- Reportéři testovali integritu poslanců.
- Cílem reportáže bylo potvrdit nebo vyvrátit zvěsti o vydírání či korupci poslanců.
- Reportéři použili ostré investigativní prostředky.

SOUVISLOSTI - V průběhu šetření reportéři odhalili mnoho dalších námětů na šetření.
- Kauza podnítila užitečnou diskusi o morálce a pravidlech v politice.
- Společnost by si měla stanovit pravidla politického života a dbát na jejich dodržování.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče